Všechny italské seriály, které jsem dosud viděla, jsou buď špatné, nebo ještě horší. Tenhle je jenom ten špatný. Samotná zápletka se veze na mysteriózní vlně a lá Šifra mistra Leonarda, ale nemá šanci překvapit ani ohromit. Dějově je to pro mě naprosto předvídatelné a naivní a opět platí pravidlo nápadně nenápadně prozradit vraha hned zkraje, takže vrah by už od prvního dílu mohl nosit cedulku s nápisem "Já, já, já, koukněte, já je všechny zabil." Neustálé zvraty a téměř náhodné nacházení stop působí až komicky a totéž by se dalo říct i o snaze staříků utajit veliké a strašlivé tajemství. Kvůli plochosti postav nemají herci v podstatě co hrát, takže se celých šest dílů drží stejného výrazu, ať se děje cokoliv. Motivy vraha a závěrečná pointa jsou už jen třešničkou na dortu.
Hlavní hrdina Pietro si v jednom kuse stěžuje, že nemá rád horko, ale sako má na sobě neustále. Tai-chi je zase podle hlavní hrdinky Lary nejlepší dělat po pás v moři. Protože se chudák hrdina pohybuje mezi dvěma ženami, tak aby nevypadal pro divačky špatně, tak ho rovnou jedné zbaví a jeho dilema je vyřešeno jednou provždy.
Oceňuji nejvíc exteriéry – celý ostrov působí tak krásně odpočinkově. To je bohužel asi i jediné pozitivum seriálu. Ruiny vesnice, padající kameny, starobylé sochy, tohle všechno je tak viditelný papundekl, až to snad není ani možné.
S větším rozpočtem, alespoň o něco lepším scénářem a hlavně kratší stopáží by to bylo o tolik lepší. L'ombra del destino tak zůstává minulostí opředenou tajemstvím ve velmi zdlouhavém podání.
Dějově je tato série celkem zajímavá, stávají se nepředvídatelné věci, ale závěr je předvídatelný. Herecké výkony jsou mizerné a někdy mám pocit, že se Italové snažili o napodobeninu Holywoodu. A taky mi řekněte, proč hlavní hrdina, když mu je pořád horko, nosí stále sako??? :-D