(Nihal vypráví z večera svého maturiťáku.) Nihal: ...a pak jsme kráčeli. Všichni nás pozorovali, tedy, hlavně Behlula. Bulent: Jasné, protože jsem tam nebyl já.
(Firdevs se nečekanně vrací z Londýna do sídla, když právě rodina snídá.) Firdevs: Tradá, překvapení! Behlul: Měl jsem vědět, že ten zrychlený tlukot srdce měl svůj význam. Vítejte.
(Adnan je s dcerou, slečnou Deniz, Bulentem a Besirem v Ankaře.) Adnan: Zítra se vracíme domů. Nihal: Je tam paní Firdevs? Adnan: Ano. Nihal: V tom případě odjíždíme na Antarktidu.
(Behlul doprovází Nihal na její maturitní ples.) Adnan: Behlul, svěřuju ti svojí dceru! Behlul: Neboj se, budu jí sledovat jako oko v hlavě, i když jsem z té její krásy už oslepl.