Základka

(Milan Zola přichází do školy a běží k němu dívka.)
dívka: Jé, dobrý den, pane učiteli. Chcete bonbón?
Milan Zola: No ale já bych... já... když já mám tu oříškovou tak strašně rád! Tak děkuju vám, děkuji, slečno. Nebo mladá paní?
dívka: Nene, správně, slečna. Víte, mně ruply stoupačky a instalatér může přijet nejdřív za hodinu, takže já hledám někoho seriózního - nemohl byste mi s tím pomoct vy? Za tři minutky jste zpátky.
(Oba přijdou do bytu dívky.)
Milan Zola: Tak, slečinko, kdepak vám to stříká?
(Vtom vyleze ředitel Grepl zpoza dveří.)
Zdeněk Grepl: Vzal si bonbon?
dívka: Ano, vzal.
Zdeněk Grepl: (praští Zolu pánví) Nikdy nikam nechoď s cizíma lidma! Stokrát jim to člověk může opakovat! A je to jedno!

Evžen Pádivý: Já vlastně prezidenta nemám rád.
ředitel Zdeněk Grepl: No já nevim, panstvo! On sem přijede prezident a ono vám to je málo, jo? To chcete aby přijel Dalajláma nebo co?
Evžen Pádivý: Dalajlámu mám rád. Chodí ve veselejch barvách, pořád se směje. Klause rád nemám.

ředitel Zdeněk Grepl: Za dva dny k nám přijede prezident. Nemáme moc času na přípravu, takže budeme co? Brainstormovat. Brainstorming znáte? To je v doslovném překladu mozková bouře, smršť nápadů. Já někomu hodím míč; kdo ho chytí, vypálí nápad. Pif! (Hodí míč Zolovi.)
Milan Zola: Co? To já takhle... No na druhej pohled, já nevim.
ředitel Zdeněk Grepl: Co nevíš?
Milan Zola: No, jestli je to dobře, že přijede zrovna k nám.
ředitel Zdeněk Grepl: Todle je mozková bouře? To je zpátečnický bezvětří! Dej to sem!

Alice Fikejzová: Věděla jsem, že jsou tupý, ale tak jako vydlabaný sáně.

ředitel Zdeněk Grypl: Ty vole, to teče jak Leninův nos.