Zasněná láska
(Erkenci Kus)
Na těžké časy - kapka lásky
Upřímně jsem si myslela, že už jsem se dostala do fáze, kdy budu jen sledovat kvalitní americkou tvorbu, která nepřesahuje 80% hodnocení. Bohužel, ale časy se zase změnily a já opět píši recenzi na seriál, který jsem nesledovala týden co týden v televizi po dobu 5-ti let, protože mi to čas jinak kvůli práci nedovolil, nýbrž seriál, který mi ulehčuje ponorkovou situaci doma, která kvůli koronaviru momentálně nastala.
To, co mi tenhle seriál nabízí je právě to, co momentálně i hledám – láska, jednoduchost, a hlavně zabití času dlouhými a stále klišé monology. Je pravda, že hlavní hrdinka je naprosto neracionální bytost, jenž v každé situaci dělá jednu hloupost za druhou a vaše volání ,,nedělej to'' u obrazovky z vás vychází úplně zbytečně. Nakonec to však zachrání díky jednomu ze svých darů, které ji tvůrci nadělili (jako je antidotum bystrost či fotografická paměť). Pravda je ale, že pokud je někdo takto geniální, nemůže zároveň dělat taková dětinská rozhodnutí.
Koneckonců stejně ale za pozornost nejvíce stojí samotný Can Yaman. Vím, že tímto nehodnotím samotný seriál, ale pouze vzhled hlavního protagonisty, ale přiznejme si, že nejméně polovina úspěchu tohoto seriálu stojí právě za vzhledem tohoto herce. Myslím si, že žádný z amerických herců se se samotným Canem nedá srovnávat. Určitě je to způsobeno i jinou mentalitou a zároveň i tím, že v Turecku se za tak citlivou mužskou roli herci nestydí.
Nedáno jsem četla článek z tureckých hájů o tom, jak Turkové mají na romantické seriály dva odlišné pohledy. Buď je milují anebo nesnáší. Tento pohled je asi stejný všude, ale procento lidí, kteří ho nesnáší je u nás asi vyšší. Je to nejspíše dáno tradicí seriálů u nás. Navíc seriály tohoto typu nejsou jen o hlavní dvojici, ale právě o samotném životu v Turecku, který my úplně nedokážeme docenit. Jdou vidět kastovní rozdíly různých společenských vrstev, různé zvyky a tradice, které my ani občas nemůžeme pochopit či mentalitu a náboženství, které se prolíná snad v celém jejich životě.
Seriál zatím sleduji maratonově, ale docházím do hluchého bodu, kdy mám pocit, že se seriál opakuje a já brzo budu hledat jiný seriál tohoto typu. Přesto jsem chtěla napsat hodnocení zde. Je to moje Guilty Pleasure. Ale guilty pleasure takové, které jsem tomto období potřebovala, a to je hlavní důvod seriálů, jenž pod tíhou turecké produkce vznikají.
Mé hodnocení novely Zasněná láska
Zasněná láska je prostě taková bláznivá novela, která je plná improvizace. Novel jsem viděla poměrně dost a většina je prostě ve své podstatě divná a plná absurdit... a ty absurdity a divné dějové zvraty a občasné nepochopitelné chování postav jsou i tady, ale! ve skupině novel jde o povedený kousek... už jsem psala dlouhou recenzi i na fan page, hodím ji tedy i sem:
První bych ráda řekla, že nejsem žádný znalec Turecka a jejich kulturu – viděla jsem pouze Dolunay (Příchuť lásky) a teď Erkenci Kus, takže možná jsou pro mě některé věci prostě trošku jiné z pohledu Češky, z pohledu toho že znám hlavně americké seriály a latino americké novely. Každopádně chápu, že Turecko má v některých věcech úplně jinou kulturu a že to prostě jinak nešlo… Druhá věc, jelikož budu v hodnocení zmiňovat etapy seriálu, chtěla bych upřesnit, jaké tím myslím:
1. Etapa (zhruba 1. – 50. díl v českém číslování): Začátek seriálu, seznamování Cana a Sanem a jejich postupné sbližování. Zhruba tak do dílu, kdy Can zjistí, že Sanem ukradla složky pro Emreho … rozejdou se a poté je Can z těchto lží smutný a zklamaný, nenechá si nic vysvětlit.
2. Etapa (51. – 80. díl): Can a Sanem se nedokážou jeden druhému moc dlouho vyhýbat a smutná etapa bere brzy za své a začíná hra na kamarády. Také jsou zde počátky zápletky „Fabri chce parfém od Sanem“. Can a Sanem se dávají znovu dohromady.
3. Etapa (81. – 107. díl): Sanem prodá Fabrimu parfém, aby ho dostala z vězení, a celé to tají Canovi. Ten Sanem požádá o ruku, ale dočká se odmítnutí, kterému nerozumí … později zjistí, co Sanem udělala a znovu to vyvolá neshody a následné opětovné sbližování. Can chce odjet pracovně na Balkán.
4. Etapa (108. – 124. díl): Can nakonec neodjede a se Sanem se dají znovu dohromady. Do jejich vztahu se začíná čím dál víc motat Yiğit a vyvolávat mezi nimi problémy a Canovu žárlivost. Vše vyvrcholí hádkou Cana a Yiğita, po niž Yiğit skončí v nemocnici a Can odjíždí.
5. Etapa (125. – 149. díl): Posun o rok… Can a Sanem se znovu setkávají a znovu se sbližují na farmě. Až po jejich usmíření a autonehodu.
6. Etapa (150. – 161. díl): Část kdy Can ztratí paměť a postupně se mu zase vrací. Finále seriálu.
Přiznám se, že jsem čekala, že se mi to povede rozdělit maximálně tak na tři etapy, ale zjistila jsem, že to asi nepůjde jinak než takto. Ale konec okecávání, začnu klady seriálu – co se mi líbilo?
Výběr hereckého obsazení – myslím, že to je jasné jako facka … Can a Demet se na hlavní pár opravu hodili ve všech směrech a opravdu mě spolu bavili. Stejně tak i výběr dalších herců se mi zdál v pohodě – to že jsem si třeba neoblíbila každou postavu je normální, herci mi tam jako celek sedli asi všichni.
Prostředí – dost se mi líbilo, že byla spousta scén točena v exteriérech. Přece jen dívat se na scény u moře nebo v parku jsou vždy lepší než z kanceláře. Aspoň na pohled určitě. A tady jich určitě nebylo málo jako v jiných seriálech.
Hudba – o tom prostě není pochyb, podkresová hudba i výběr písniček byl opravdu top! Ještě jsem asi v novele nikdy nezažila tak rozmanitou hudbu.
Styl natočených scén – zpomalené záběry, záběry z dronu, pohled z více úhlů – jde zdát, že si dali záležet.
Příběh – o příběhu samotném napíšu zvlášť, protože v něm vidím jak klady, tak zápory.
Co mi naopak vadilo nebo se mi nelíbilo?
Opakující se děj, urychlený děj – o tom opět napíšu více v souhrnu příběhu.
Neuzavřené dějové linky – když některý z herců odejde ze seriálu, moc se s jeho příběhem už dělat nedá, to je prostě fakt… bohužel tady těch herců, které z děje odešli a neuzavřených příběhů bylo docela dost.
Málo prostoru pro některé postavy – naopak některé postavy tam byli vesměs všechny díly, ale nedostali pro sebe prostor. Nejvíc jsem ten pocit měla u Deren, která podle mě mohla mít mnohem květnatější příběh (ne jen momenty kdy křičí a vzteká se, i když to občas bylo vtipné) … první jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby byla s Osmanem (což po jeho odchodu nešlo) a později že skončí s Bulutem. Ten zase pro změnu zmizel jak pára nad hrncem z dílu na díl. Bylo mi to docela líto…
A teď to hlavní, co příběh?
„První etapa“ seriálu byla úžasná a dokázala bych se na ní podívat klidně ještě několikrát! Postupné sbližování Cana a Sanem bylo perfektní a jejich společná chemie tomu dodávala tu správnou šťávu. Scény kdy se do sebe postupně zamilovali, byli dle mého nejlepší ze všech. Bavila mě snad každá scéna, co tam byla a to se mi ještě nestalo.
Každopádně i po rozchodu a vstupu do „druhé etapy“ to nebylo špatné, jediné co mi tam vadilo, byl fakt, že si Can nikdy nenechal vysvětlit, jak to tehdy vlastně bylo (a i když o tom pak asi nejspíš bylo v knize, tak mi tam nějaká zmínka nebo reakce prostě chyběla, stejně jako když Emre řeší s Canem knihu a bojí se, co si o něm pak bude bratr myslet… čekala jsem aspoň ještě jeden následný rozhovor…).
„Třetí etapa“ mě až na některé scény moc nebavila. Nebudu lhát, ale prostě jsem v tom viděla znovu stejnou zápletku jako na začátku… někdo na Sanem tlačí a ona pak dělá hlouposti a znovu něco tají Canovi. Jako kdyby se vůbec nepoučila z vlastních chyb… a i chování Cana mi v tomhle přišlo nakonec nesmyslné, když se se Sanem rozešel jen kvůli parfému, i když to udělala pro něj… jako kdyby byl důležitější než jejich vztah. Ano, byli tam i pěkné momenty, vizuálně určitě, ale dějově to bylo „stále dokola“… nejsem si jistá, jestli to bylo tady, asi ano – ale ty scény, kdy se rodiče Sanem k ní chovali, jako by byla malá holka a ona v několika scénách přišla s tím „že už musí domů“, když s ní chtěl Can trávit čas… to mi přišlo minimálně úsměvné… jako rozumím tomu, že Sanem stále žila s rodiči a „dokud bydlíš pod mou střechou, tak mě budeš poslouchat“ ale stejně mi to přišlo už prostě moc.
Jako kdybych se dívala na nějakou teen novelu a oni chodili teprve na střední… a to, že si tady herci můžou dávat jen „školácké polibky“ tomu moc nepomohlo. Ano, já vím, vím o tom, jak to v Turecku chodí a že nějaké žhavé polibky a postelové scény jsou tam prostě tabu… ale nebudu lhát, hrozně mi to tím ubíralo na realističnosti vztahu dvou dospělých lidí, když se chovali jak ve studentském věku. Neříkám, že tam hned musela být nějaká super hot postelová scéna, to vůbec… ale stačil by nějaký náznak, že tam třeba něco víc mezi nimi proběhlo … šlo to udělat i decentně a nevinně. Ale asi tam je tabu i tohle, když nejsou manželé… protože Leyla a Emre tam nějaký náznak měli, i když spíš jen tím, že chtěli mít dítě… dobře Sanem byla nakonec těhotná, tak to narážka samozřejmě je víc než jasná, ale snad chápete jak to myslím.
„Čtvrtá etapa“ byla asi jak v čem… konečně to bylo zase o něčem jiném, to ano. Ale bylo mi líto, jak to muselo skončit… vypadalo to totiž, jako kdyby Sanem věřila všem a jen Canovi ne – byla jsem ráda, že později byla aspoň zmínka o tom, že Sanem Canovi volala, chtěla to vyřešit, ale on prostě zmizel… ale i tak to byla škoda. Každopádně předtím bylo opět pár scén, co se mi líbili.
„Pátá etapa“ po posunu byla opět takový nový nádech v ději. Ten rok myslím všem otevřel oči a znovu mě to začalo naplno bavit. Hlavně to byla i super změna prostředí i image. Objevilo se i několik nových postav, ale jak rychle přišli, tak nakonec i rychle odešli s další etapou… Popravdě bych se nezlobila, kdyby po této etapě už byl konec seriálu…
A nakonec poslední „šestá etapa“ – nechci říkat, že ta nehoda a amnézie byl špatný nápad, protože nebyl… ale to načasování a vecpání do jedenácti posledních dílů byl prostě přešlap jako blázen. Být to někde v polovině novely, třeba místo utahané „třetí etapy“ bylo by to jistě skvělý. Takhle to ale bylo prostě všechno spíchnuté horkou jehlou a bylo z toho znát, že to je prostě pokus o natažení děje. Chápu, že někteří by chtěli dílů klidně tisíc… ale pro mě je teda důležitější kvalita než kvantita a raději bych se podívala na 60 super vymyšlených dílů, než na 250 kde bude nasekaných několik etap jen pro to, aby to běželo dlouho v televizi. Ale každý to má jinak, nikomu to brát nebudu.
Poslední díly … já nevím, na jednu stranu jsem hrozně ráda, že to vše skončilo dobře, že hlavní pár měl happy end. Ale bylo to všechno tak strašně rychlé… třeba mi bylo líto, že tam svatba byla jen na styl „procházka po molu“ docela ráda bych viděla i obřad, ale když to vezmu kolem a kolem, ani u Leyli a Emreho nebyla svatba kdo ví jaká… a u nich zase byla škoda, že se na ně ke konci docela zapomnělo… měli nakonec taky děti? Byli vůbec spolu? Celkově tam mohli dát nakonec víc scén i s ostatními, jak se jim po letech daří… a kdyby tam byli ukázané i postavy, co odešli, byla by to o to větší pecka… ale chápu, že herci už asi byli na jiných projektech… každopádně bylo vidět, že to ukončili prostě ve spěchu… což je fakt, těch dílů mělo být o něco víc… také se v rámci celého seriálu vystřídalo několik scénáristů a každý do toho chtěl vnést něco svého… jde to znát a to hodně… jasný že na tom nemusí pracovat jeden člověk, to asi není nikde… ale když je do očí bijící, že je někde změna, prostě to docela ruší děj.
Vím, že jsem se víc rozepsala k těm záporům, protože je k tomu víc co říct… psát jen „bylo to skvělý, úžasný a strašně se mi to líbilo“ moc vět prostě nezabere. Ale nenechte se zmást, i přesto všechno musím říct, že je tohle jedna z lepších novel, co jsem viděla. Má své chyby, není to dokonalé – ale co je? Znám spoustu jiných seriálů a novel, kde je jedna absurdita za druhou a na takové bych se ani dívat nechtěla. Tady jsem se po většinu času bavila, usmívala a užívala si čas, kdy se můžu podívat.
romantika
Každý kdo viděl seriál "příchuť lásky" s Canem Yamalem, tak to přirovnává k seriálu "zasněná láska". Ale to je veliký nesmysl, každý seriál má něco do sebe. A ohledně v tomto díle se mu Demet víc hodí. A je vidět, že emoce z nich tříští od prvního dílu až do toho posledního. Ty pohledy touhy jsou opravdové a tím i na fanoušky to tak doléhá. Nehledě krásné vypracované tělo Cana bere dech a Demet má tak krásný výraz úsměvu, že opravdu nemohl režisér vybrat lépe.
Yes!
Tohle je romantika, jak blázen. Obsazení Demet a Cana bylo výborným krokem. Seriál s každým dílem více baví. Rozhodně doporučuji všem, kteří chtějí vypnout a jen se na něco kouknout.
Erkenci kus
Ze začátku jsem k této telenovele byla dost skeptická. Strašně mě vytáčela Sanem, značnou část seriálu jsem koukala vyloženě jen kvůli Canovi. Přestože hipster týpky vůbec nemusím, tak tenhle se povedl dokonale. Vzhledově i povahově.
No ale pak jsem tomu úplně propadla a dokonce to i obrečela. To, že ta krásná pohádka skončila, Can není skutečný a já nejsem Sanem :)