Zdravotní sestra Jenny Lee přijíždí do Nonnatus House v londýnském East Endu, aby zde začala pracovat jako porodní asistentka. Odborně je na vysoké úrovni, ale šokuje ji bída a někdy i špína, se kterou se setkává. Občas musí přemoci odpor k některým pacientkám.
Jedním z jejích prvních případů je žena, která už má 24 dětí a další je na cestě. Po upadnutí na tvrdou zem začne předčasně rodit a Jenny si musí poradit. Pak už následuje jeden případ za druhým a Jenny pracuje samostatně...
Jenny: Trixie, bylo to pro tebe těžké, když jsi sem poprvé přišla? Trixie: Myslela jsem si, že si zasloužím všechny medaile. Vzhůru celou noc. Míle strávené na kole. Všude kolem spousta jeptišek. Ale jednoho dne jsem si uvědomila, že si vůbec žádné medaile nezasloužím. Matky jsou ty statečné. Jedno dítě za druhým, v hrozných podmínkách, přesto musí jít dál. Ony jsou ty hrdinky. Já jenom pomáhám.
(Trixie, Cynthia a Jenny sedí večer v kuchyni a povídají si, na dveře zaklepe údržbář Fred.) Fred: Jste oblečené? Trixie: V tom nejlepším, ten pohled Vás okouzlí. (Fred vejde dovnitř.) Tohle je Fred, náš údržbář. Nebudeš moci odolat jeho šarmu. Měl jsi včera dobrý den? Fred: Už byl lepší. Máte ráda jablka v karamelu? Jenny:(překvapeně) Moc ne. Fred: Přemýšlím, že začnu podnikat s jablky v karamelu. Trixie: Fred má spoustu bokovek, některé jsou dokonce legální. Fred: Vy jsi nechte svoje poznámky pro sebe, mladá dámo! Trixie: Já si nestěžuji! Vaše alkoholické zázvorové pivo bylo skvělé! Cynthia: Jen je smůla, že jste ho prodal těm dětem. Fred: Nerozebírejte to, vy tomu nemůžete rozumět. Vaření piva je věda. Chyba byla v množství.
Evangelina: Každý měsíc se v Poplar narodí osmdesát až sto dětí. Jakmile jedno opustí kočárek, hned ho zaplní další! A tak to vždy bylo a bude do doby, než se vynalezne kouzelný nápoj, který to zastaví.
(Sestra Evangelina obviňuje ze snězení dortu sestru Monicu Joan.) Evangelina: Byl kokosový, to je ingredience, která zanechává skvrny na tváři jedlíka! Monica Joan: Mluvíte na mě? Musíte se uklidnit drahá. Začínáte trochu rudnout! Naše nově příchozí byla hladová. Julienne: Sestro Franklinová, běžte do kuchyně. Možná najdete něco jiného k jídlu. Vzpomínám si, že je tam balíček sušenek. Trixie: Doufejme, že paní B dala zámek na plechovku! Evangelina:(rozzlobeně) Vsadím se, že naše nově příchozí měla jeden kousek a vy jste snědla ten zbytek! Monica Joan: I kdybych byla pes, ona by nebyla spokojená, dokud bych se neodplížila pod stůl s ocasem mezi nohama.