(Želvy bojují s robokočkami.) Donatello: Tyhle robokočky jsou neuvěřitelné. Pohonný mechanismus, elektrický obvod, připojení... Raphael: Nechápu, proč ses už s jednou dávno neoženil.
(Želvy sledují robokočku, kterou Donatello upravil tak, aby je zavedla ke svému výrobci.) Donatello: Přeprogramoval jsem ji. Tyhle čelisti by nerozkousaly ani žvýkačku. (Robokočka se prokouše potrubím.) Raphael: Co jsi říkal?
(Želvy se zabydlují ve svém novém domově a přemýšlejí, jak ho nazvat.) Donatello: Želví jeskyně? To se mi moc nelíbí. Michelangelo: A jak bys ty nazval náš podnájem? Krunýřov? Donatello: A co takhle: Stoka osamělých. Michelangelo: Rajón mořských želv! Donatello: Škola talentovaných plazů! Michelangelo: Sídlo želví spravedlnosti! Tříska: Tomuto místu budeme říkat domov. Michelangelo: Originální.
(April poprvé spatřila Třísku.) April: Vy jste... vy jste... (Omdlí.) Donatello: Vidím, že ženy umíte opravdu okouzlit, mistře Třísko. Co budeme dělat? Leonardo: Zatřeseme s ní. Raphael: Zatahám ji za ucho. Tříska: Ne, Raphaeli!