Donatello:(Změnil se zpátky z příšery na želvu.) Doufám, že jste kvůli mě neměli žádné potíže. (Všichni zmlknou a rozpačitě se dívají jeden na druhého.) Michelangelo:(po chvíli) Ne, vůbec.
(Raphael a Leonardo stěhují pohovku, na které sedí Donatello.) Donatello: Kluci, nechte mě vstát a pomoct vám. Leonardo: Ne, jen zůstaň kde jsi a odpočívej. Donatello: Ale já už odpočíval. Odpočívám už celé týdny. Odpočíval jsem, když jste uklízeli doupě, odpočíval jsem, když jste stěhovali nábytek. Podívejte, vždyť odpočívám i na nábytku, který teď stěhujete. Už mám dost odpočívání!
(U želv vypadla elektřina, tak si vyprávějí příběhy, aby se zabavili.) Leonardo: Tento příběh začíná v Tokiu, na začátku šedesátých let. Japonsko se stále snažilo postavit na nohy. Michelangelo: Po útoku Godzilly? Leonardo: Ne, po porážce ve druhé světové válce.
(Raphael s Leonardem bojují na lodi s trhačovými ninji.) Raphael: Leo, když jsi mi sliboval vyjížďku na moře, tak jsi mi jí rozhodně takhle nelíčil. Leonardo: Ale v tom prospektu to vypadalo líp!
(Želvy se Zogem se chtějí vplížit na Trhačovu loď.) Leonardo:(o Zogovi) Samozřejmě, že ho nemůžeme poslat na výzvědy. Miky, ty tu zůstaň a hlídej ho. Done... ty tu zůstaň a hlídej Mikyho.
(Želví vozidlo vjelo do lávy a nic se nestalo.) Donatello: Snad jste si nemysleli, že vyrobím něco, co nevydrží styk s lávou. Za jakého idiota mne pokládáte? Michelangelo: A ono je víc druhů?
(Raphael se pere s Caseym, ostatní je pozorují.) Leonardo:(o Raphaelovi na Michelangela) To je tvůj bratr? Michelangelo: Ne, ne. To je tvůj bratr. Leonardo: Vyloučeno, to je tvůj bratr.
(Raphael bojuje s Caseyem proti Růžovým drakům. Objeví se ostatní.) Casey:(na Raphaela) Tvoji kamarádi? Raphael: Moji rodní bratři. Casey: Jste téměř k nerozeznání. Michelangelo: Já jsem nejhezčí!
(Želvy se v noci vydávají na povrch, přestože jim to mistr Tříska zakázal. Tříska je však přistihne.) Tříska: Ehm, ehm. Michelangelo: Máme průšvih! Tříska: Kolikrát jsem vám říkal, abyste se nahoře neukazovali? Michelangelo: Tenhle měsíc? Donatello: 512krát. Přesně.
(Želvy bojují s robokočkami.) Donatello: Tyhle robokočky jsou neuvěřitelné. Pohonný mechanismus, elektrický obvod, připojení... Raphael: Nechápu, proč ses už s jednou dávno neoženil.
(Želvy sledují robokočku, kterou Donatello upravil tak, aby je zavedla ke svému výrobci.) Donatello: Přeprogramoval jsem ji. Tyhle čelisti by nerozkousaly ani žvýkačku. (Robokočka se prokouše potrubím.) Raphael: Co jsi říkal?
(Želvy se zabydlují ve svém novém domově a přemýšlejí, jak ho nazvat.) Donatello: Želví jeskyně? To se mi moc nelíbí. Michelangelo: A jak bys ty nazval náš podnájem? Krunýřov? Donatello: A co takhle: Stoka osamělých. Michelangelo: Rajón mořských želv! Donatello: Škola talentovaných plazů! Michelangelo: Sídlo želví spravedlnosti! Tříska: Tomuto místu budeme říkat domov. Michelangelo: Originální.
(April poprvé spatřila Třísku.) April: Vy jste... vy jste... (Omdlí.) Donatello: Vidím, že ženy umíte opravdu okouzlit, mistře Třísko. Co budeme dělat? Leonardo: Zatřeseme s ní. Raphael: Zatahám ji za ucho. Tříska: Ne, Raphaeli!
(Našli ve svém domě vchod do skladiště na povrchu.) Leonardo: Nevím, kdo to postavil, ale jestli to chceme používat, tak v tom skladišti budeme potřebovat speciální bezpečnostní zabezpečení. Donatello: To bude oříšek. Michelangelo: Hm, oříšková bábovka.
Leonardo: Myslíte si, co si myslím, že si myslíte? Donatello: Já myslím, že on si myslí, že si myslíš, co si myslí. Raphael: Jestli si on myslí, to co já si myslím, pak bychom si raději nic myslet neměli. (na Caseyho) Co si myslíš?
(Michelangelo dojde do pokoje April.) Michelangelo: Také nemůžeš usnout? April: Na spaní jsem příliš nervózní, nemůžu se dočkat, až budu mít svůj vlastní byt. Michelangelo: To naprosto chápu, pořád vzpomínám na doby, kdy byl tohle můj pokoj a kdy jsem nemusel poslouchat Raphaelovo chrápání. (Michelangelo vyjde z pokoje.) Michelangelo:(rozzuřeně na Raphaela) Zařezáváš jako motorová pila!
(Donatello zkoumá krystaly, nalezené ve starém doupěti želv.) Donatello: Hmm. Michelangelo:(přiběhne k Donatellovi) Bylo to tvé "Hmm" jako dobře nebo jako špatně? Tohle je přesně ta část filmu, kde bychom měli hledat slabinu zrůdy nebo si můžeme rovnou sundat krunýř a sbohem! Bojím se, že tu příšeru podceňujete. (V tu chvíli Raphael vyleje na Michelangela vodu ze své skleničky.) Michelangelo:(s pocitem úlevy na Raphaela) Díky.
(Donatello a Raphael sledují v televizi sportovní zápas.) Raphael: Panteři, berani, medvědi a dokonce mají i delfíny. Myslím, že by si kluby měly pořídit taky nějaká plazivá stvoření. Donatello: Třeba želvy? Obávám se milý Raphaeli, že k tomu nedojde, neboť želvy jsou společností stereotypně navazovány s nízkou rychlostí. Raphael:(na Donatella) Nechápu.
(April dojde do obýváku.) April: Takže já mám v bytě opravdu navezené čtyři želvy a jednu krysu a to jsem si myslela, že je to jen zlý sen. (April ucítí pach něčeho spáleného.) April: Hej, co se tady pálí? Raphael:(na April) Michelangelo vaří.