Známá zpěvačka žaluje bulvární list za sérii vulgárních, diskreditačních článků. Zástupce protistrany, advokát bulvárního listu, se sebevědomě usmívá a soudce Adam Klos dobře ví, proč. Ani on nepochybuje, že výkon bulvárního plátku byl nevkusný a nechutný. Jenže některé věci soudit nelze – například nevkus. Rozhodne se postupovat jako skutečný soudce, tedy soudit skutky, nikoli pocity. Ne nadarmo se říká, že ďábel se skrývá v detailu. Právě tyto detaily ukazují, že pravda je na obou stranách. Přes všechny slzy a nabubřelá slova případ míří k zásadní otázce "jak to je?" Má přednost ochrana osobnosti před veřejným zájmem lidí o informace? Nebo je to naopak?
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
A přichází další tajemný a znepokojující anonym, tentokrát již s jasnou výhružkou smrtí. A k tomu podivná matčina setkání se státní zástupkyní. Znepokojující otázky bez odpovědí. Ani jeho atraktivní psychoterapeutka mu na ně neodpoví. Začíná být unavený, možná vyhořelý.
(Kubiš chce, aby Adam toho anonyma nahlásil na policii.) Kubiš: A kurva, na co chceš furt čekat? Až přijde nějakej idiot a voběsí tě někde na kandelábru? To není prdel. Ten chlap je vypatlanej magor, kterej si myslí, že jsi zabil dva chlapy. Proto voko za voko a vostatní kecy. Adam: Tak jo, nahlásim to.
Adam: Tentokrát z Bible nic. Kubiš: Asi mu došly znalosti. Ale jistý je, že zhebneš jako ti dva. Adam: Myslíš voběšení? Kubiš: A není to jedno, jak zhebneš? Adam: Mně rozhodně ne, Igore, ty vole.