Takto údajně američtí vojáci volali na hezké české holky a z toho vzniklo označení pro atraktivní dívku – luketka. Atraktivní žena, Simona Knitlová žaluje své kolegy i firmu, z níž byla nedlouho po druhé stížnosti propuštěna, pro sexuální obtěžování na pracovišti a diskriminaci kvůli pohlaví. Na jedné straně žalující oběť, na straně druhé bezúhonní a ve dvou případech i ženatí muži. Zdánlivě banální záležitost se stává složitou. Žaloba je čím dál emotivnější, obhajoba se stává stále více nevkusnou. Předkládá vykonstruované a oběť ponižující důkazy.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Pátrání po anonymním mailu dovede Adama a jeho přítele Kubiše do Vsetína, kde zkontaktují uživatele knihovny. Bez úspěchu. Zvyšuje se napětí i v rodině. Mezi otcem a matkou se stále více rozšiřuje propast a Adam neví, jak se k tomu jako syn postavit. Proto se stále snaží navázat vztah se svou psycholožkou.
Adam: Mami, mazlili jsme se spolu, když jsem byl malej? Klosová: Samozřejmě, že jsme se mazlili. Adam: Víš, co je zajímavý? Že se na to vůbec nepamatuju. Klosová:(jízlivě) Adame, myslíš si, že ti ta psychoanalýza opravdu v něčem pomáhá?
Kubiš: Šéfovi jsem řek, že jedu navštívit nemocný rodiče. Ženě jsem řek, že musím bejt v práci. Tiskový mluvčí jsem řekl, že musím bejt doma se ženou. Panebože, jestli se někdo dozví, že jsem tady ve Vsetíne. Navíc, co tady dělám...
Adam:(myšlenky) Každej druhej by řek, že mohla bejt ráda, že je o ni takovej zájem. Každej třetí by řek, že je lesba nebo cvok. Nebo lesba, která zcvokla.
Adam:(myšlenky) Pamatuju si i věty ze slabikáře. My máme mámu. Máma má maso. Ó, my se máme. Já nemám Lauru. Táta nemá mámu. Máma má chlapa. Postmoderní slabikář.
Klosová: Podařilo se mi Paulusovi rozmluvit tu stížnost předsedovi soudu na tvoje nevhodné chování. Adam: Škoda. Klosová: Ty vyhledáváš nepříjemnosti? Adam: Ne, ale poradil bych si.
kriminalista Igor Kubiš: Dám si pivo. soudce Adam Klos: Budeš řídit. kriminalista Igor Kubiš: Auto jezdí na benzín a ne na papíry. soudce Adam Klos: Říká policajt.