kriminalista Igor Kubiš: Dám si pivo. soudce Adam Klos: Budeš řídit. kriminalista Igor Kubiš: Auto jezdí na benzín a ne na papíry. soudce Adam Klos: Říká policajt.
Iva: Stereotypy a vzorečky chování jsou důležité. Adam: Ježišmarja, snad mi teď nezačne dávat přednášku vo stereotypu. Já jsem mistr stereotypu. Umělec stereotypu.
Iva: Co jste si na vztahu s vaší přítelkyní cenil nejvíc? Adam:(myšlenky) Co by asi tak paní doktorka řekla na to, kdybych suverénně vypálil, že skvělýho sexu? (nahlas) Rozuměli jsme si. Ve všem a všude.
Adam:(myšlenky) Adam a Iva. Pacient a terapeutka. Na počátku bylo slovo. Mnoho slov. Mnoho povyku pro mnoho slov. Před okamžikem jsem podáním ruky ztvrdil, že jsem cvok. Chodím na terapii a každej, kdo chodí na terapii, je cvok.
Iva: Tak co vás trápí? Adam: Osamělost. Iva: Tušíte, z čeho by mohla pramenit? Adam:(myšlenky) Jak může osamělost pramenit? Osamělost buď je nebo neni.
advokát: Taky nikde není uvedeno, že by v domácnostech, kde mají dítě, měly být zásuvky zaslepeny záslepkou. Adam:(myšlenky) Zaslepený záslepkou. Tak by se moh jmenovat nějakej film. Pedro Almodóvar – Zaslepený záslepkou.