Mary Alice Youngová bere stále ohledy na všechny kolem sebe: na rodinu, na přátele, na sousedy. Když o tom tak přemýšlí, dochází k závěru, že to není právě život podle jejích představ. A tak se jednoho dne ve svém dokonalém domě na roztomilém předměstí rozhodne a učiní všemu přítrž – spáchá sebevraždu. Ze záhrobí pak s osobitým komentářem prozrazuje různá tajemství, která skrývají manželky i manželé před sebou navzájem i před sousedy a která zůstávala dosud skrytá za zavřenými sousedskými dveřmi zdánlivě dokonalého amerického předměstí...
Jmenuji se Mary Alice Young. Pokud jste četli dnešní noviny, možná jste narazili na článek o neobvyklém dni, který jsem měla minulý týden. V mém životě obvykle nebývá nic, co by stálo za zmínku v novinách až do minulého čtvrtka. Ze začátku vypadalo vše docela normálně. Udělala jsem snídani pro svou rodinu. Vykonala domácí práce. Dodělala své projekty. Oběhla své pochůzky. Popravdě jsem strávila ten den stějně, jako každý jiný tiše jsem leštila všednost svého života, až se leskla k dokonalosti. Proto bylo tak překvapující, když jsem se rozhodla jít do svého šatníku a vyhledat revolver, který nebyl nikdy použit. A zastřelila jsem se.
Susan: Někdy se lidé navenek tváří jinak, než se cítí uvnitř. Julie: Máš na mysli to, jak se tátova přítelkyně pořád usmívá a říká pěkné věci, ale hluboko uvnitř víš, že je to děvka? Susan: Nemám ráda tohle slovo, Julie... Ale máš pravdu, to je skvělej příklad.
Carlos: Pokud budeš mluvit s Alem Masonem, rád bych, abys nenápadně zmínila, kolik jsem za ten náhrdelník zaplatil. Gabriell: Proč mi prostě na prsa nepřipneš účtenku?
Susan: Řekni mi ještě jednou, proč jsem bojovala, abych tě dostala do opatrovnictví. Julie: Chtěla jsi mě použít, abys naštvala tátu. Susan: No jo vlastně.
(Hádají se u stolu.) Bree: Rexi, jako hlava rodiny bych ocenila, kdybys něco řekl... Rex: Podal by mi někdo sůl?
(Lynette se marně pokoušela zkrotit své tři syny.) Lynette: Dneska se budete chovat slušně. Nenechám se ponížit před všemi sousedy. A abyste viděli jak vážně to myslím... (Lynette vytáhne z kapsy papírek.) kluci: Co to je? Lynette: Santovo telefonní číslo. kluci: Jak jsi ho sehnala? Lynette: Znám někoho, kdo zná někoho, co zná jednoho elfa, a pokud nepřestanete zlobit, tak zavolám Santovi a řeknu mu, že chcete k Vánocům ponožky. Chcete to opravdu riskovat?