Zoufalé manželky

Lynette: Dámy, měly bychom se stydět za to, že se bavíme utrpením jiné ženy! (chvíle ticha) No, Edie, tak přece pokračuj!

Felicie Tilman: Podívejte, co jsem našla! Je na tom tvoje jméno!
Edie Britt: Oh! To je můj zlatý náhrdelník! Před třemi měsíci jsem ho Martě půjčila a ona řekla, že jí spadl do odtoku... Ach, chybí mi, jak jsme si vždycky kradly věci...

paní McCluskeyová: Kolik vám je?
dvojčata Scavova: Šest.
paní McCluskeyová: A tobě?
Porter Scavo: Pět.
paní McCluskeyová: Máma vás prostě vyklopila, co?
Parker Scavo: A kolik je vám?
paní McCluskeyová: Kolik myslíš?
Parker Scavo: Asi sto padesát!
paní McCluskeyová: Raději rychle dojezte sušenky...

(Sestře paní Huberové přišel policista říct o smrti její sestry. Při odchodu policisty už před domem stojí dav lidí.)
Felicie Tilman: Podívejte na ně - supi, předstírají zájem a přitom jim jde jen o špinavé detaily.
policista: Nemyslím. Podle mě jen chtějí dát najevo svojí podporu.
Felicie Tilman: Ale jděte... Lidské bytosti se živí cizím neštěstím. A nakonec, proč bychom jim nedali, pro co přišli?
(Felicie nastoupí před dav.)
Felicie Tilman: Zdravím. Chci vám všem poděkovat, že jste přišli vyjádřit vaši upřímnou soustrast a podporu. Moji sestru Marthu by to dojalo. Vím, že mnoho z vás má otázky. Právě jsem mluvila s policií, která pořád dává dohromady detaily. Co zatím ví je, že zemřela násilnou smrtí.
(Dav se diví.)
Felicie Tilman: Ano, já vím. Je to hrozné. Zřejmě se bránila. Našli jí na těle škrábance a jizvy, několik zlomených kostí a stopy prachu na plicích...
(Dav se tváří znechuceně.)
Felicie Tilman: Což vede k domněnce, že byla stále naživu, když ji pohřbívali, a nejspíš měla velké bolesti.
(Dav je šokován.)
Felicie Tilman: Ale dobrá zpráva je, že nebyly nalezeny stopy po pohlavním zneužití... Myslím, že byste se teď měli vrátit domů, ke svým rodinám.
(Dav už se chystá odejít.)
Felicie Tilman: Mimochodem, místo pietní akce budu pozítří organizovat prodej pozůstalosti. Žádné šeky, prosím...
(Dav stojí s otevřenou pusou.)

Paul Young: Víte, všichni v ulici se modlí, aby byla paní Huberová v pořádku.
Felicie Tilman: Tak o tom vážně pochybuju...

(Susan uvízla v stropě. Kolem chodí Mikeův pes.)
Susan: O co ti jde? Lassie by už tady byla s hasičákem! Blbej pse...

Julie: Jak mám zapadnout mezi ty cvoky?
Susan: Nevím. Předstírej bulimičku! Třeba trochu zvracej...

(Carlos našel pod postelí ponožku.)
Gabrielle: Od teď nesmíš nosit nic, co by jen vzdáleně připomínalo sportovní ponožky.
John: Chcete, abych sekal trávník v sandálech? Můžu si useknout prst!
Gabrielle: Uvažuj, co by ti usekl Carlos, kdyby zjistil, že se staráš o víc než jen náš trávník.

(Susan leží nahá v křoví. Kolem jde Mike.)
Mike: Susan! Co to děláš?
Susan: Zabouchla jsem si dveře... nahá.
Mike: Ou.
Susan: A pak jsem upadla... A co ty... Jak se ti daří?
Mike: Jde to.

Susan: Chci omluvu, Karle.
Karl: Cože?
Susan: Omluvu za to, jak jsi ukončil naše manželství. Nikdy jsi nepřijal odpovědnost za své chování.
Karl: Nevím, co mám říct, Susan. Srdce chce, co chce...
Susan: To znamená co?
Karl: Zamiloval jsem se.
Susan: Když jsi byl ženatý s někým jiným?
Karl: Srdce chce, co chce!
Susan: Jo? No... moje srdce ti chce ublížit, ale dokážu se ovládat!

Mary Alice: Ačkoli byl policista šest let, důstojník Hayes nikdy nebyl v opravdu nebezpečné situaci. A také ještě nikdy předtím neřekl ženě, jak se má starat o své děti...

Susan: Někdy se lidé navenek tváří jinak, než se cítí uvnitř.
Julie: Máš na mysli to, jak se tátova přítelkyně pořád usmívá a říká pěkné věci, ale hluboko uvnitř víš, že je to děvka?
Susan: Nemám ráda tohle slovo, Julie... Ale máš pravdu, to je skvělej příklad.

Edie Britt: (poslední slova) A takto se Wisteria Lane stala místem mého posledního odpočinku. Můj popel byl rozprášen na trávu, po které jsem kdysi chodila... Pod stromy, které mi kdysi poskytovaly stín... Na růže, které jsem kdysi obdivovala... A mezi ploty, přes které jsem kdysi slýchávala drby. A po tom, co mi mé přítelkyně řekly sbohem, se zvednul vítr a roznesl to, co ze mě zbylo do vzduchu. Jak jsem se tak dívala dolů na svět, začala jsem se ho pomalu vzdávat. Vzdala jsem se bílých planěk plotu, aut na příjezdových cestách, šálků kávy a vysavačů. Vzdala jsem se všech věcí, které vypadaly tak obyčejně, ale když je dáte dohromady, utvoří vám to, co dělá život životem, který byl opravdu jediný svého druhu. Něco vám řeknu - není tak těžké zemřít, když víte, že jste žili. A to já žila. Oh, jak já žila!

Lynette: Každý řekneme jedno slovo, které Edie vystihovalo.
Gabrielle: A pak jí vysypeme...
Lynette: Ano, pak ji vysypeme.
Susan: Jen jedno? To je těžké.
Gabrielle: Dobře, jdu první. Edie Britt byla... sexy.
Bree: ...Vnímavá.
Lynette: ...Silná.
Mrs McCluskey: ...Obdivuhodná.
Susan: Potřebuju tři slova. (Lynette a Gabrielle obrátí oči v sloup) Abych ji ospravedlnila, potřebuju prostě tři slova!
Gabrielle: Edie by byla tak strašně nepřekvapená, když by viděla, jak ničíš tuhle chvíli!
Lynette: No dobře, Susan, jaká jsou tvoje tři slova pro Edie?
Susan: Jediná svého druhu...

Gabrielle: Je to čtyřhodinová cesta... musíme se zabavit.
Susan: Měly bychom mluvit o Edie...
Lynette: Třeba jak se ti snažila ukrást tvého přítele v kómatu... To byla prča.
Susan: Myslela jsem spíš ty příhody, ve kterých vystupuje kladně.
Gabrielle: A po těch pěti minutách budeme dělat co?

(Po zásahu elektrickým proudem leží Edie na silnici a okolo ní je kruh lidí.)
Edie Britt: (myšlenky) A pak, obklopená všemi sousedy, jsem vydechla naposledy. A dobrá zpráva? Zemřela jsem tak jak jsem žila... uprostřed vší a nezměrné pozornosti.

Lynette: Pomohla jsi mi jenom proto, abych ti dělala špeha!
Gabrielle: Jak se opovažuješ! A ano, proto.

Susan: No, kmín nemám. Ale třaba najdu skořici!
Bree: To je skoro to samé...

Carlos: Myslela sis, že jsem tak povrchní, že mě na lidech zajímá jen vzhled?
Gabrielle: Ano! Vždycky jsem si myslela, že tohle máme společné...

(Gabrielle a Susan spolu mluví. Kolem jede Bree.)
Bree: Koho pomlouváte? Doufám, že ne mě.
Gabrielle: Neboj, tebe už jsme probraly dávno...

Shayla: Říká, že jí opustí.
Gabrielle: Shaylo, on lže. Maria je těhotná.
Shayla: To není možný. Říká, že už přes rok neměli sex.
Gabrielle: Bože, tak to zavolej do Vatikánu, protože budeme potřebovat jesličky a nějaké seno.

Bree: Chci nový sporťák, Rexi, a mám začít pracovat? Dobrá...
Tom Scavo: Víte, my máme jeden sporťák... Sotva použitý.
Lynette: (je těhotná) Kéž bych to mohla říct o své děloze. Oh, promiňte, právě jsem zničila svačinu, že?

Orson: Prosím tě, nikdo není lepší v neupřímných úsměvech a předstírání, že má někoho rád, než Bree Hodge.
Bree: Jsi milý.

Bree: Orsone, drahý, po tom požáru, jak sis zlomil nos, jsi začal chrápat.
Orson: A před tím jsem nechrápal?
Bree: Máš pravdu. To je slabý výraz. Představ si... vyděšeného slona, svolávajícího své stádo.

(Katherine se právě vyspala se zlodějem orgánů, kterého jí omylem dohodila Bree. Bree jí chce varovat, tak jí volá.)
Katherine: Bree, dala jsi mi tu nejkrásnějsí noc, od sama nevím kdy. Chceš, abych teď měla výčitky?
Bree: Ne, to nechci.
Katherine: Oh. On je tak úžasný. Řeknu ti, když si nedám pozor, tenhle chlápek by mi mohl ukrást srdce.
Bree: No, jestli se o to pokusí, slib mi, že zavoláš.