Zoufalé manželky

Ano. Jak se tak dívám na svět z povzdálí, je mi vše tak jasné: krása čekající na odhalení, záhady tak dlouho čekající na odkrytí. Ale lidé se tak málo zastaví, aby se jen dívali, jsou stále v pohybu. To je opravdu škoda, je zde tolik k vidění.

Epilog: Jeden rok uplynul od mojí sebevraždy a na Wisteria Lane se mnohé změnilo. Nové květiny, nové domy a noví sousedé. Takoví, který by si každý přál mít za své sousedy.

Epilog: Dominance. Je úžasné, co jsou lidé schopní udělat, aby ji získali. Někdo se spoléhá na přetvářku, zatímco jiný se uchýlí přímo k podvodu. Někdo se neštítí ani vydírání. Ale proč tolik toužíme po dominanci? Protože si uvědomujeme, že když ji ztratíme, dáváme svůj osud do rukou jiných. A existuje snad něco nebezpečnějšího?

Projeďte se jakoukoliv předměstskou ulicí. Víte, co uvidíte? Hromadu chlapů se stejným výrazem. Je to pohled, který říká: "Do prdele, můj sen se nikdy nesplní." "Nikdy jsem neměl život bez skandálů." "Nikdy nebudu mít vlastního syna." "Nikdy ji nebudu znovu držet v náručí." "Nikdy jí neřeknu, co cítím." Jo, předměstí je naplněno muži, kteří se vzdali naděje. Samozřejmě čas od času narazíte na nějakého šťastlivce, jehož sny se naplnily. víte, jak je poznáte? Jsou to ti, co se nemůžou přestat usmívat. Taky je nenávidíte?