Jmenuji se Mary Alice Young. Pokud jste četli dnešní noviny, možná jste narazili na článek o neobvyklém dni, který jsem měla minulý týden. V mém životě obvykle nebývá nic, co by stálo za zmínku v novinách až do minulého čtvrtka. Ze začátku vypadalo vše docela normálně. Udělala jsem snídani pro svou rodinu. Vykonala domácí práce. Dodělala své projekty. Oběhla své pochůzky. Popravdě jsem strávila ten den stějně, jako každý jiný tiše jsem leštila všednost svého života, až se leskla k dokonalosti. Proto bylo tak překvapující, když jsem se rozhodla jít do svého šatníku a vyhledat revolver, který nebyl nikdy použit. A zastřelila jsem se.
Prolog: Od mé smrti už uplynul rok a na Wisteria Lane se mnohé věci změnily. Děti se učily nové hry, přistěhovali se noví lidé, probíhaly renovace, objevily se nové tragédie. V jednom domě se čerstvá vdova chystá oznámit přítelkyním smrt muže. Ale dáma před devátou neobtěžuje. A život, jak už to tak bývá, jde dál.
Prolog: Udržované trávníky, prostorné domy, šťastné rodiny, to jsou typické znaky života na předměstí. Ale když se podíváte pod nablískaný povrch tohoto okouzlujícího života, objevíte nelítostný boj. Boj o dominanci. Bojovníky najdete všude. Jsou zaneprázdněni svými každodenními potyčkami za získání kontroly nad svým mikrosvětem, ačkoliv vědí, že je to předem prohraný boj.