Whodunnit jednohubka od Netflixu, která ani přes známé obsazení nevtáhne tolik, kolik by si přála. První epizodu se nedozvíme, kdo je vlastně zavřežděným, následující 4 epizody se pomalu vina přehazuje z jedné hlavní postavy na druhou, aby v poslední epizodě přišla hromada zvratů a odhalení.

Vlastně mě na tom nejvíc bavil ten intro taneček a Liv Schreiber, jinak mi tenhle svět boháčů, kterým jde jen a jen o peníze zas tak moc nebral. Líp než průměr to hodnotit nejde a věřím, že za pár dní si z toho vůbec nic nebudu pamatovat.

Já nějak nevím, co si o tom seriálu mám myslet. V jednu chvíli je to epické drama, jen aby to vystřídaly dva až tři díly nudného kvokání, kdy se tam vůbec nic nestane a vy jen přemýšlíte, zda se ty postavy chovají tak hloupě, protože magický meč, nebo protože středověké prostředí.

Nimue nemá prakticky žádnou charakteristiku, a že bych nějakou čekala od někoho, koho jako dítě prokleli (?? popravdě, doteď mi není úplně jasný, v čem to jako mělo tak obrovský vliv, aby ji celá vesnice nesnášela, prostě to byla jen trochu větší magička, asi? a kdyby ji nechali být, nijak by to jejich život neovlivnilo), půlka vesnice jí šikanuje a zbytek nesnáší.
Artuš je v podstatě úplně to stejný, jediná jeho charakteristika je, že se zoufale snaží být někým oceněn, snad až na konci seriálů tam můžeme vidět drobné náznaky na budoucího krále.
Morgana je skvělá, ale má hrozně nevyužitý potenciál, který by mohla mít.
Jediný Merlin má nějaké povahové rysy a vlastně tak trochu i něco, co bych od něj čekala. Teda, čekala bych od něj něco víc, ale v rámci tohohle seriálu z něj asi vytřískali, co se dalo.

Kdybych to měla shrnout - je to fajn seriál třeba k vaření, nebo skládání puzzlí, kdy mu není nutné věnovat plnou pozornost, ale zároveň to není činnost, při které ho úplně odfiltrujete, protože tam má pár skvělých momentů.

Zpočátku je potřeba uvést jeden zásadní fakt. Tato minisérie by mohla oslovit především fanoušky vcelku úspěšné série „Pretty Little Liars“ (2010–2017), a spin-offy „Pretty Little Liars: The Perfectionists“ (2019) a „Pretty Little Liars: Original Sin“ (2022–2024). V tomto netflixovském minisériovém počinu, vyznačující se také býti něco mezi „Veronica Mars“ (2004–2019) a „Twin Peaks“ (1990–2017), tentokrát máme dospívající Pip, jejíž inteligence a sebevědomí předčí veškeré detektivní očekávání. Ryze dívčí detektivní příběh s veškerou danou naivitou a kýčem sice námětově není špatný, jen kdyby nebyl uměle natahován, čímž vzniklo mnoho hluchých míst, a kdyby předloha opět nebyla zneužita k propagandě BLM Lebensborn a zmínkou o LGBT… . Takže hrdinka příběhu má bílou matku, černého otce a mulatského brášku. Typicky ideová rodinka jednadvacátého století. A samozřejmě nezůstalo jen u toho. Tady prostě není bílá holka, která by chodila s bílým klukem. Dějové pátrání obsahuje několik zajímavých zvratů a napínavých chvilek, které se však bohužel v přehnaně pomalém tempu poněkud vytrácí. On dohromady ani ten scénář po obsahové stránce není nijak moc plodný, takže by klidně vystačil na celovečerní stopáž filmu. Literární předloha „Návod na vraždu pro hodné holky“ od autorky Holly Jackson, která vyšla i u nás, má vcelku dobré recenze, takže není divu, že po tom filmaři sáhli. Zprasit to BLM Lebensborn propagandou to ale nemuseli. Takhle je to po shlédnutí jen další lehce zapomenutelný seriálový počin.

Vlak na noční lince z Glasgow do Londýna se stane neovladatelným a zastavit ho může jedině "peaky blinder" Joe Cole, který se ocitne na jeho palubě.

Je to napínavé, dobře to pracuje s konci epizod, kdy chcete pokračovat a dozvědět se, co se bude dít. Ale má to také pár chyb. Postavy nejsou moc zajímavé a vlastně ani hlavní dvojka neutkvěje v paměti. Bohužel jen další z řady BBC dramat, která kvůli své průměrnosti upadnou v zapomění.

Samozřejmě největším lákadlem seriálu je Jenna Coleman, která si zahrála hlavní hrdinku Ember. Ember je policistka a právě se odehrálo něco, co jí donutí se vrátit do minulosti a ideálně to vyšetřit tak, aby se nikomu z jejích blízkých nic nestalo. A to samozřejmě půjde těžko.

Upřímně mě trochu mátlo to zapojení příběhu z minulosti. Doufal jsem v trochu víc a nakonec odcházím od Jetty docela zklamaný. Hlavně úplné rozluštění celé záhady mi přišlo dost na hlavu postavené a celé to srazilo dolů. Netvrdím, že to byla úplná tragédie, ale rozhodně to mohlo být lepší a to je škoda.

Čtyřicátníci hrají třicátníky a to mě na tom tedy dost skřípalo, i když nakonec to obsazení docela fungovalo. Jako taková jednohubka pro pobavení OK. Koukat se na to dá a za měsíc už nebudete vědět o čem to bylo.

Tohle je takový nenápadný feelgood drama alias komedie. Je to takový motivační až kýčovitý drama, ale moc dobře natočené a zahrané. Hrozně se mi líbily natočené ty emoční výkyvy. Když má hlavní hrdinka dobrou náladu celej svět jí jde na ruku a "zpívá" s ní, když se cítí pod psa je to hrozná depka. Moc se mi líbí, jak si pohrají s klišé scénami, mě to tody dost bavilo a místy překvapovalo. Někdy je to na hranici trapnosti, ale pak se to meta-zvrhne a poskočí to o level víš.
Po prvním dílu to bylo 50:50 jestli budu koukat dál, ale nakonec mě to dostalo.

Příjemně odlehčená oddychovka, u které se zasmějete. Epizody mají kolem půl hodinky a občas je to až trochu přitažené za vlasy, ale v rámci žánru ok. Jen se přiznám, že jsem měla problém hlavní hrdince v podání Kristen Bell (a vlastně i její seriálové sestře) věřit, že je jim pouze třiadvacet, čemuž odpovídalo i jejich chování a lavina neúspěšných vztahů či rovnou nevázaných radovánek – v tomhle směru to dost evokovalo spíš nějaký teenage počin (viz třeba Joannino zděšení nad tím, že byl Noah zasnoubený) a působilo to poněkud zvláštně. Nicméně když o tom nebudete nijak hluboce dumat a necháte se prostě jen nést na vlně pozitivní atmosféry, tak je to super oddychovka do pošmourných podzimních dní. Já osobně ji slupla za dva večery a určitě bych se koukla i na další sérii, pokud bude :-)

Dobře natočené drama s Jakem Gyllenhaalem, kde tvůrci divákům pozvolna dávkují fakta, pohrávají si s nimi a dost se rochní ve vykreslení atmosféry a pocitů hlavních protagonistů. Upřímně mě hodně bavilo, jaký byl Rusty Sabich lhář a jak se s každou epizodou odhalovalo, o čem všem vlastně lhal, a přitom se celou dobu tvářil jako chudáček oběť a nevinnost sama :-) Taky mě to přivedlo k zamyšlení, že celý ten americký systém spravedlnosti, kdy vlastně návladní a prokurátoři dělají i politickou kariéru, není tak vychytaný, jak se nám všude snaží namluvit (což byl předpokládám i záměr autora knižní předlohy). S blížím se koncem jsem se docela bála, jestli se vůbec dozvíme, kdo byl vlastně vrah, protože od hledání pachatele to sklouzlo do pouhé slovní přetahované a dělání toho správného dojmu na porotu bez ohledu na pravdu. Jinak ale mají tvůrci jedničku za to, jak diváky v jednom kuse vodí za nos – přiznám se, že jsem podezírala snad úplně všechny od Sabiche, jeho syna, nebo dokonce i Tommyho Molta, až po pachatele dřívějšího případu nebo syna oběti :-) Za mě tedy spokojenost.

Přiznám se, že podle názvu mě tahle show vůbec neoslovila a na první díl jsem se podívala vlastně jen náhodou při přepínání televize. A i když mi to celé přišlo hodně dryáčnické a Pavel Zedníček coby moderátor mi připadal až přehnaně snaživý, jakože ho dali do moderní show, a tak to musí rvát na plné kule, aby si místo udržel, s jistým pocitem provinilosti jsem zjistila, že takové ty „fyzické“ fórky jako scénky vleže nebo vzhůru nohama nebo na šikmé ploše, mě hodně rozesmály (byť platí, že dost z pořadu zachraňuje Ondra Sokol). Zkrátka je to taková nahypovaná Partička, hodně záleží, co za lidi se v pořadu sejde, a jaké úkoly si pro ně vymyslí – někdy je to trapné, ale někdy se fakt pobavíte a procvičíte bránici. Za mě guilty pleasure, se kterým se nikde úplně chlubit nebudu :-)