O seriály jsem vůbec nevěděl, než jsem při sledování Youtube vida ohledně původního Black Mirror nenarazil v doporučeních na tohle.

Příjemně mě to překvapilo. Škoda, že to skončilo jen u tohoto webové experimentu, rád bych viděl polský Black Mirror v plnohodnotné délce.

Všechny epizody se mi líbily, až teda na poslední, která byla hodně zmatečná a ukončena ledabyle, spíš hrála na efekt, který se moc nezdařil. Druhá epizoda mohla být delší a více si s divákem pohrát, ale jako jednohubka byla také dobrá.

Na to, že se jedná o amatérské výkony, tak role byly uvěřitelné, dobře zahrané a hudba ač byla z free banky se do daných scén, kde zazněla hodila.

Již je to několik let od tohoto počinu, takže je to spíše nepravděpodobné, ale opravdu bych si přál, aby polská verze dostala plnohodnotný seriál.

Loudermilk je zvláštní seriál a ve finále vlastně i dost jiný než na co jsem normálně zvyklý. I když samotný Loudermilk je bručoun, který má sarkastickou odpověď na všechno, a těch už jsem viděl řadu, ale fakt, že se snaží pomoci lidem kolem sebe, kteří stejně jako on, bojují se závislostí, ho přeci jen trochu odlišuje. 

A také je třeba přiznat, že kvalita seriálu se stupňuje. Po první řadě jsem si nebyl jistý tím, jestli vlastně chci pokračovat. Největším problémem pro mě byla linka s Cutterem, kterou naštěstí koncem řady zařízli a opustili. Jinak má ústřední trojice mezi sebou dobrou chemii a jejich vztah je zajímavý, nicméně je hlavně od druhé řady dobře doplňují i ostatní členové Sober Friends a tím vznikají zajímavé situace.

Navíc seriál podle mě skvěle vytváří prostor pro diverzitu aniž by na to okatě upozorňoval a nebál se do toho rýpnout. Což se potvrzuje i ve třetí řadě, která je vlastně to nejlepší a až mi přijde škoda, že se tím seriál rozloučil. Klidně bych se s nima do kroušku ještě posadil.

Pútavé a zároveň ťažko pozerateľné kvôli nelogickým rozhodnutiam hlavnej postavy, ktorá sa nevie rozhodnúť, čo chce, čo nechce, čo jej prekáža, čo obľubuje. Veľmi únavné, hoci na druhej strane pútavé. Réžia, dialógy, rôzne nápady vás vtiahnú dnu, aby vás rozhodnutia postáv zase vykopli.

Čo je dobré
+ obsadenie
+ réžia
+ dialógy
+ námet

Čo by mohlo byť lepšie
- vnútorná motiváciá postáv

Tento seriál by sa mal nazývať psychopatky. Je ich min. 2x viac než tých dcér p. Fazilet.
A všetky by si zaslúžili kladivom do hlavy (tou ostrou stranou).

Za poslední měsíce jsem zhlédla řádku korejských seriálů. Přesněji C-dramat/ K-dramat. Tak jako mají někteří v oblibě pohádky a jiní horory, i tento styl není pro každého. Proto stejnou věc jeden chválí, jiný haní.

Obecně mají tato dramata jisté společné rysy. Dobro většinou zvítězí nad zlem, ale za určitou cenu. Postavy jsou napsané tak, že si vás získají a někdy vám situaci autor ztíží tím, že nejsou černobílé, ale i v padouchovi je kus dobra. To aby bylo těžké někoho šmahem odsoudit. Ovšem pokud je nějaká postava opravdu padouch, stojí to za to a herecké výkony vás nutí postavy z hloubi duše nenávidět. A nebo milovat, pokud jsou to hrdinové či dobráci, a mít na krajíčku z jejich ztráty či utrpení. Nutí vás si na ty postavy zvyknout, zamilovat se do nich nebo si je oblíbit a pak vám je rvou z ruky a ubližují jim a nechávají vás to utrpení prožívat s nimi. Osobně jsem vděčná, když show nekončí tragicky.

Vše je často provázeno jemným nenásilným humorem, který působí komediálně. Jsou to takové perličky pro pozorné diváky, například průpovídky postav jen tak mimochodem. Časté jsou i typické emotivní výbuchy či přehnané reakce, které když jsou dobře zahrané, perfektně do děje sedí a nijak zážitek neruší, naopak ho umocní.

Člověk by si řekl, že už se nedá nic nového vymyslet, ale stále nevycházím z údivu, kolik podob vztahů a zápletek existuje. V každé show jsem slyšela nějaké moudro a nebylo jich málo. Je to show, která mě nutí přemýšlet nad životem. Často jsem se přistihla, jak myslím na to, co bych udělala v určité situaci já...

Souboje, kostýmy, rekvizity, příroda a prostředí, to vše je zde velmi působivé. Stejně tak herecké výkony, které mě dokážou vtáhnout do děje. Scény jsou pečlivě a přesvědčivě zahrané.

Překvapila mě délka jednotlivých dílů (něco přes hodinu). V době, kdy nás rozptylují reklamy na každém kroku a videa se koncentrovala do shortů, jako by člověk ztrácel postupně schonost se déle soustředit. Proto sledování pro mě bylo někdy únavné. Faktem ale je, že jsem sledovala několik dílů za sebou, což byl asi hlavní důvod mé únavy a upadající pozornosti. Během jednoho dílu se toho odehrálo mnoho, obsahově by se to dalo přirovnat k "seriálu z filmů". Pro netrénovaného diváka tedy velmi náročné.

První série, v porovnání s druhou, na mě působila uvolněněji. Autoři si dávali na čas a děj se odvíjel volnějším tempem. Krásně jsem si to užívala. Oproti tomu druhá série měla delší díly, bylo jich o polovinu méně a děj jako by více spěchal do cíle. Přesto jsem si i druhou sérii neméně užila. Vztahy a pouta mezi postavami mi zůstanou v srdci už navždy.

Prvních 8 dílů dobrý, potom vtipu začalo ubývat, moralizování přibývat. Nuda. Je to něco jednoduchého, u čeho se nemusí přemýšlet. Škoda, že se každý díl zapomíná na životní událost toho předchozího žáka a rozvíjí se jen vztah mezi hlavní ústřední dvojicí, protože tady mohlo byt spoustu zajímavých dějových linek, ale je to nemastné neslané.

Britové kriminálky umí, o tom žádná. Tady se navíc opírá o skutečnost z pohnuté doby zavírání důlních šachet, kterou tvůrci dokážou podat na výbornou. Děj má předpokládaný průběh, ale zápletka umí napnout. A herecké výkony dokážou kvalitu seriálu podpořit i v těch nejmenších detailech, tady jsem si lebedil (herec Adeel Akhtar jako Andy by si zasloužil cenu Emmy). Hudební podkres má spíše temné tóny a bere si za vzor severské kriminálky. Nechybí odkazy na historické události, které mají vazbu na jeden z vyšetřovaných případů a jsou z pohledu vývoje chování postav nutné. Jen se režie mohla věnovat stíhání podezřelých, které bylo dost upozaděno na úkor jiné linky. Ovšem propojení případů s minulostí je nakonec solí příběhu a díky tomu jde o podívanou, kterou by milovníci britského krimi neměli minout.

Milá, romantická oddechovka se sympatickými postavami. Místy to bylo komplikované a nepřehledné, hlavně než si člověk zvykl na prolínání minulosti a budoucnosti, ale chytlo mě to a nepustilo. Nedalo se přestat, dobře se na to koukalo a nejraději bych to shlédla na první dobrou. Každou sekundu mě zajímalo, co bude dál a jak to dopadne.
Skvělá hudba, jako ostatně vždy u korejských seriálů.

V tomto názoru budu narozdíl od svých jiných stručnější.

Seriál má pomalejší rozjezd ale cca od třetí epizody se rozjede dost slušně. Epizody nejsou zase tak dlouhé, odečtěte si od každé deset minut na úvodní a závěrečné titulky.

Obsazení je perfektní. Ze začátku sice je trochu problém se mezi postavami vyznat (je jich opravdu hodně), ale časem se to poddá.

Co se týče příběhu, každá epizoda je v podstatě nový příběh, který až na výjimky nenavazuje na tu předchozí. Proto některé dějové linky se oprašují až o několik epizod později a některé... no některé zůstanou neuzavřené. Nejde o jeden kontinuální příběh jednoho člověka, spíš o kroniku příběhů ilustrující situaci, v jaké se nacházeli američtí bombardovací piloti. V tomto ohledu mě štvaly asi nejvíc dvě věci, zaprvé uvedení Red Tails až někdy v osmé epizodě, kdy už se téměř schyluje k vyvrcholení války, a zadruhé, tajemná postava Alessandry Wesgate, která byla špionka? Pracovala na Enigmě? Byla něco úplně jiného?

Zaměření se pouze na americké piloty a nezmiňování RAF je spíš ku prospěchu věci, už tak divák musí sledovat spoustu postav a témat a zapojení dalších by ho zmátlo.

Plus za zmínění zvyšování počtu misí - materiál, na kterém Joseph Heller vystavěl svou Hlavu XXII. Velké plus za zobrazení leteckých scén, interiérů letadel, protokolů atd. Nevím nakolik přesné to bylo, ale přišlo mi, že hodně.

Velké mínus za POW tábor. Takhle romanticky pojatou část války (konkrétně v tomhle táboře z 300 000 zajatců 120 000 zemřelo) jsem dlouho neviděl. Následný pochod smrti pak vypadal jako večerní procházka. Sorry, realita tady byla někde úplně jinde. Trochu mám otazník nad chováním vojáků v jednotkách... v podstatě celá základna fungovala bez menšího respektu k šarži, bez jakýchkoliv nástupů, postojů, ničeho. Skoro jako bych viděl Rangers v Černém jestřábovi a ne elitu amerického letectva za druhé světové války.

Celkově hodnotím seriál mnohem výš než The Pacific, ale o chlup níž než Band of Brothers.

1. série

mě bavila hodně, zprvu poklidné malé galicijské městečko/vesnice, kde se každý zná s každým. Případ začal nenápadně zmizením mladé slečny, postupně se ale začalo rozplétat něco většího. Také se mi líbilo, že v posledním díle došlo k polopatickému vysvětlování, jak to vlastně bylo. Postavy se mi líbily všechny, nikdo tam nebyl navíc, nikdo nepřekážel a všichni do příběhu zapadly. v poslední scéně šlo vidět, že si tvůrci nechávají otevřené zadní vrátka.

2. série

Tato série byla víc krvavá, stále se ale jedná o televizní seriál, takže dané vraždy jsme neviděli nikoho vykonávat a viděli jsme až zohavené tělo. Byla hodně jiná.
Laura mi přišla otravná a nedůležitá, celou dobu tam byla jen pro velkolepý plottwist na konci řady (ironie). Dokonce tam nějakou dobu vůbec nebyla a já na ni skoro zapomněl.
Naopak Salgado a známá tvář z El barco Miranda by si zasloužili vlastní seriál.

I přes zpackaný konec byla však druhé série koukatelná a v této i v té první musím pochválit hutnou atmosféru.

1. série: 70%
2. série: 50%

= 60% celý seriál