Litocha
| Jméno | Helena | |
| Věk | 44 let (Kozoroh) | |
| Bydliště | Liberec | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Nevybočuje z řady
Na novinky zas tak často nekoukám. Tohle byla jedna z výjimek a neměla jsem úplně šťastnou ruku. Přitom začátek byl docela slibný. Bavily mě Colterovy výpočty pravděpodobností a záhadná, komplikovaná rodinná událost.
Postupně mě ale více věcí začalo otravovat. Colter je tak geniální, že vždycky najde hledaného bez větší námahy; zápletky jsou někdy průhledné a jindy tak vykonstruované, až se to jednomu nechce věřit; naprostá většina stálých postav je nezajímavá; Colter je soukromá osoba, ale chová se jako policajt - bez jakýchkoli skrupulí (a následků) se každou chvílí k někomu vloupá, všude mává pistolí, ničí majetek napravo nalevo a nejednou i střílí - ale všechno je v pohodě, klidně pak zkasíruje zákazníky a jede dál. A ještě se všichni ochotně nechají vyslýchat.
Taky se mi těžko věřilo, že je Justin Hartley takový Rolf zálesák. Případy nejsou nijak dechberoucí (i když se tvůrci snaží, aby byly rozmanité), mnohdy jsou nedomyšlené a leccos v nich skřípe. Čekala jsem, že tam bude více rozplétání rodinných událostí, ale vždy se jen lehce něco naznačí a na další dva tři díly se to pak odloží k ledu.
Ve výsledku jsem tedy seriálem vlastně zklamaná. Kdyby ho neprodloužili, vůbec nic by se nestalo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Jediná kráva s chápavým ocasem
Henriettu (opravdu nechápu ten překlad) znám jako Lízinku ze tří půvabných knížek pro mrňousky. Když jsem tedy zjistila, že existuje i jako seriál, neváhala jsem.
Bohužel jsem neviděla ani jeden z knižních příběhů, ale i tak mě Henrietta moc baví. Líbí se mi celkové vlídné vyznění - chápavá farmářka, optimisticky založená, zvídavá, i když někdy trošičku troubelatá Henrietta, ostatní zvířata (zvlášť slepice a kuřata jsou skvělé). Příběhy vlastně nemají žádného zloducha nebo záškodníka, přesto jsou zápletky celkem zajímavé.
Moc mě baví, jakou škálu emocí dokáže kravička vyjádřit jen pomocí kukuče, postoje, bučení a dalších zvuků. Její eskapády jsou jemně humorné a nezřídka obsahují i solidní pointu.
Je to jiný styl humoru, než známe z českých večerníčků, ale mně tenhle dětštější a svým způsobem čistý pohled na svět prostě sedl. A protože se mi líbily ilustrace v knížkách, líbí se mi i výtvarná stránka seriálu.
Je mi jasné, že tohle uspořádání, kde všechna zvířátka žijí na farmě svorně a bezstarostně – zjevně je to jen rostlinná farma :) – je těžká utopie, ale je to koneckonců pohádka. I proto se bavím nad Henriettiným ocasem, ta ho má šikovnější než já ruku (levou určitě a mnohdy i pravou). Je to zkrátka jediná kravička na světě s chápavým ocasem a věřím, že malým dětem bude podobně sympatická jako mně.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Love Me
Anotace i přes svou stručnost zněla nadějně. U tohohle typu seriálu je ale klíčové, jak sympatické postavy se v něm objeví. A tady jsem bohužel celkem zklamaná. Ani jedna z hlavních postav mi totiž nepřirostla k srdci, a tak jsem jejich osudy sledovala víceméně nezúčastněně.
Máme tady Aarona končícího studium práv, věčně ukřivděného sobce, který zaměňuje sex s láskou a který pořád potřebuje nějakou berličku, o kterou by se mohl opírat. Pak je tady jeho výrazně starší sestra, anestezioložka Clara, kritická a stroze působící žena, které tikají biologické hodiny. A do třetice je tady Glen, jejich otec oddaně pečující o imobilní manželku, která po nehodě rezignovala na život. Právě ten by mi byl nejsympatičtější, nebýt jeho neprůbojnosti, nerozhodnosti a jistého ňoumovství.
Seriál bez příkras ukazuje úskalí (nejen na poli vztahů), se kterými se postavy musí popasovat. Vztahy - ať už sourozenecké, přátelské, milenecké nebo třeba s partnerovými dětmi - jsou realistické, bez zázračně urovnaných, sluncem zalitých konců, bez cukrkandlu. Ne vždy mě ale dokázaly dějové linky zaujmout. A hlavně mi nesedí reakce postav, takže celkově hodnotím seriál jen jako lehce nadprůměrný.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Jak vám mohu pomoci?
Vzpomínám si na to, jak se lidi nad anotací seriálu ušklíbali (nebo to možná byl podobně znějící Resident ze stejného roku). Další doktor bojující za dobro pacientů proti systému, to tu dlouho nebylo. Ale New Amsterdam je opravdu trochu jiný než většina lékařských seriálů.
Předně se na medicínu dívá z širšího pohledu - nejde tady jen o jednotlivé lékařské případy, jen jedno oddělení nebo jen osudy lékařů/sester. Předloží nám totiž mnohé systémové problémy, které se dotýkají nemocnice, ale často i celého amerického zdravotnictví nebo americké společnosti.
To je možné díky postavě lékařského ředitele. Nechám stranou, že takovýhle donkichotský idealista by se jen těžko dostal na takový post. Postava Maxe, s jeho upřímným zájmem o dobro pacientů, je hybatelem změn. Chová se jako neřízená střela, takže ve skutečnosti by nejspíš skončil na dlažbě, než bys řekl švec. Mnohdy selhává, ale nevzdává se a díky tomu může i jako jednotlivec leccos změnit.
Tým stejných srdcařů shromáždil Max ve své nemocnici. Nahlédneme více do běhu pohotovosti, onkologie, chirurgie, neurologie a psychiatrie. Ukazuje se tady jednak propojenost oborů, kdy spolu lékaři z různých oddělení pracují s jedním pacientem, jednak to, jak jsou tohle vysoké nasazení a oddanost práci vyčerpávající a jak si vybírá daň na duševním i fyzickém zdraví i rodinných vztazích.
Hodně jsem ocenila, jak jsou postavy napsány. Mají své slabosti, dělají chyby, mnohdy jim dá život pořádně zabrat, musí se poprat se zátěží z minulosti nebo tlakem společnosti. Diverzita tady působí neobvykle přirozeně (snad jen v poslední době tolik oblíbená náhlá změna sexuální orientace u jedné z postav mi moc neseděla), líbí se mi i věkové rozložení hlavních postav. Nevyskytuje se tady jeden záporák, proti kterému se bojuje a ze kterého se v pozdějších sériích krkolomně dělá klaďas, postavy mají své základní nastavení, kterého se drží (ale zároveň se i vyvíjejí). Zajímavé jsou i mnohé vedlejší postavy.
Jistě, není to o nic realističtější než jiné podobné seriály, ale představa, že lidem tolik záleží na jejich práci, že jim nejde o kariérní postup a nepotřebují intrikovat, je potěšující. Když připočtu i uspokojivý konec, je pro mě New Amsterdam jeden z nejoblíbenějších lékařských seriálů.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Strhující a znepokojivé
K seriálu jsem se dostala přes Jeffa Danielse, který si mě v Newsroomu absolutně získal. A nezklamal, i tady je jedním z es celého seriálu.
Showtime přichází s dramatem, které je strhující i bez akce a zároveň předkládá znepokojivý pohled na Donalda Trumpa a jeho působení v Bílém domě. Nejsem s to říci, do jaké míry je předkládaný obraz pravdivý (je to přece jen zpracování Comeyho pohledu, který sám ze sebe zloducha neudělá), ale ve světle Trumpova chování po aktuálních volbách a ve světle jeho činů jako odcházejícího prezidenta bych se vůbec nedivila, kdyby se pravdě dost přibližoval.
I pokud bych se dívala na tohle zpracování jako na fikci, zapůsobilo by na mě. Napětí plynoucí z nevyhnutelnosti, s jakou jde Comey hlavou proti zdi bez ohledu na veřejné mínění, jak strká hlavu do oprátky, protože prostě nemůže jinak, lži, překrucování a nátlak a zobrazení patologického chování nejvyššího představitele USA mě doslova přikovaly k obrazovce. Podívanou umocňuje nejen Danielsův výkon, ale i Brendan Gleeson, který egomaniackého Trumpa předvedl s až mrazivou věrohodností.
Minisérie na mě zapůsobila podobným dojmem (lehkou až střední nevolností a podněty k přemýšlení) jako The Loudest Voice (který je rovněž hereckým koncertem hlavního představitele a který, jaká náhoda, běžel taky na Showtime), jenž se shodou okolností Trumpovi a jeho cestě k moci taky částečně věnoval.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Poutavá podívaná
První dva díly mě doslova přikovaly k monitoru. Na to, že se tam toho zase tolik nepřihodilo, to bylo zatraceně napínavé. A i to Buddovo postávání a sledování okolí jen přispělo k houstnoucí atmosféře a očekávání, co se kdy stane. Později sice seriál trošku ztratil tempo, ale finále zase nabralo na otáčkách. Je dobře, že má seriál jen šest dílů, aspoň se nestačil rozpliznout.
Líbila se mi práce s kamerou, musím ocenit působivé herecké výkony, které ale nepůsobí přehnaně, nejednoznačnost charakterů a překvapivé zvraty, ke slovu přicházejí lži, skryté motivy a traumata. Některé věci ale přece jen působily trochu naivně a nereálně. (Docela mě taky překvapila genderová korektnost - tolik žen na vysokých postech bych zrovna v téhle oblasti nečekala.)
Je to rozhodně zajímavé nakouknutí do světa, kde se nedá nikomu věřit.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Střední škola, fotbal a divadlo
Z Glee a Friday Night Lights jsem (zatím) viděla po jedné epizodě a neuchvátily mě, ale tohle se mi líbilo. Vyhovuje mi, že je seriál pojatý poměrně civilně, bez zbytečného pozlátka.
Líbily se mi postavy studentů, jejich hledání toho, kým vlastně jsou. Všichni, kteří dostali trochu prostoru, měli zajímavý (a uvěřitelně zahraný) příběh, vlastně to nandávali i dospělým postavám, které byly až na výjimky mnohem matnější. Upoutalo mě, že v mnohém jsou vlastně ještě děti, jindy se zachovají překvapivě dospěle.
Hlavní představitel mě moc nepřesvědčil, žádná herecká hitparáda se nekonala. Navíc pan Mazzu bohužel nebyl z nejschopnějších, takže jsem mu nějak nevěřila, že by tak nadchl studenty pro svou vizi. Celkově to byla jedna z nejmíň zajímavých postav.
Asi nepřekvapí, že se tady jede podle zavedené šablony, nevyhneme se různým klišé (od takového seriálu zase asi nikdo žádnou velkou inovativnost nečeká), mnohé se dá vytušit předem, ale nějak mi to tady nevadilo, navíc mi vyhovovala jakási smířlivost, která je mnohem lepší než přeslazený happyend.
Vlastně je mi líto, že se seriál rozloučil už po první sérii, zajímalo by mě, co bylo dál.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Upíři a čarodějnice
Tohle by mě za normálních okolností úplně minulo, jenže... Jenže jsem si přečetla Novinku pod lupou. Ani vychválení by možná nestačilo, abych seriál zkusila (upířiny a podobné záležitosti opravdu nevyhledávám), kdyby hlavní roli nehrál můj oblíbený Matthew Goode. A po pilotu jsem byla nadšená. Charismatický hlavní hrdina (Matthew rozhodně nezklamal), načrtnutý zajímavý příběh, úžasná atmosféra, malebné prostředí Oxfordu.
Tak trošku bohužel jsem ale paralelně začala číst i knížku. Zatímco na začátku seriál vyhrával, děj byl zajímavější a Diana v něm působila mnohem sympatičtěji, ke konci se to obrátilo.
Přesunutím z Oxfordu ztratil seriál trošku svého kouzla, časem mi začal poněkud vadit chudší výrazový rejstřík hlavní představitelky a některé díly působí trochu rozvláčně. Zatímco kniha se postupem času stává propracovanější, seriál opomíjí některé důležité pasáže a informace, navíc z něj Matthew vychází mnohem normálnější (vlastně u něj - kromě rychlosti - skoro není poznat, že je upír), míň komplikovaný. Závěrečný díl mě svou zkratkovitostí spíše zklamal.
Seriál toho ale pořád nabízí docela dost. Jsem spokojená s obsazením (jen ta Teresa by mohla hrát lépe), fungující chemií mezi hlavními postavami, atmosférou, líbivým prostředím. Šťastné bylo i zakomponování Kongregace, všechny ty intriky dodávaly seriálu šťávu, byly hybatelem děje a protipólem skoro až idylicky se rozvíjejícího vztahu mezi ústřední dvojicí. Plusem je rozhodně promyšlený svět a přirozené propojení fantastických motivů s realitou.
Jsem zvědavá, co naši dvojici čeká v minulosti, a těším se na pokračování.
83 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Seriál, na který se jen tak nezapomíná
Seriál, který mě chytil za srdce. Je to první seriál, u kterého jsem odkládala jednotlivé epizody, abych je nedokoukala moc brzy (když je jich tak málo!). A u kterého jsem si po dokončení posledního dílu okamžitě pustila znovu první.
Jednotlivé složky se tady pojí do jedinečného celku - znělka (obě verze se mi moc líbily), atraktivní prostředí (proces vzniku zpravodajství a otázky novinářské etiky mě fascinovaly, velkým plusem bylo využití skutečných událostí), jiskřivé dialogy s kulometnou kadencí a prošpikované ironickými a sarkastickými hláškami (takže divák musí zůstat ve střehu, aby mu nic neuniklo), výborně vybrané obsazení (navíc během těch tří sérií nikdo neodešel, to vždycky ocením), promyšlené a vyvíjející se různorodé charaktery (jen je trošku zvláštní, že až na Charlieho a Garyho byli snad všichni svobodní), vyváženost mezi profesním a soukromým životem postav (bez sirupovitosti)...
Hercům i postavám bezpochyby vévodí Jeff Daniels v roli Willa a jeho přerod ze sebestředného arogantního chlápka, který vše podřizuje sledovanosti, v morální autoritu a duši zpravodajského štábu. I další postavy ale procházejí zajímavým vývojem (nejvíce asi Don a Maggie).
Mnohé epizody obsahují dechberoucí, silně emocionální scény (namátkou pilot, finále první i druhé řady, poslední tři díly) a zvláště poslední díl byl více než důstojným zakončením. Potěšilo mě, že se vrátili zpět po vlastních stopách, takže jsem získala celistvější obrázek a mohla popřemýšlet, co se kam za tu dobu posunulo.
Pokud je to jen trochu možné, doporučila bych verzi s titulky, dabing v tomhle případě pozměňuje vyznění celého seriálu a nejvíce ubližuje Mackenzie. Slyšet originální hlasy je v tomhle případě k nezaplacení.
Možná pro mě některé momenty byly přece jen příliš americky patriotské, možná bych chtěla vědět, jak to vlastně s tím Nealovým sólokaprem dopadlo, nemůžu ale jinak, než dát plné hodnocení. Škoda, že nejsou titulky ke všem Sorkinovým seriálům (a velké díky překladatelům za tyhle, musela to být neskutečná fuška).
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Novináři pod pokličkou
Zajímavý kousek. Zpočátku na mě seriál působil odtažitě, ale postupně jsem se víc a víc těšila na další části a závěrečná epizoda s jejími dilematy a veletoči byla víc než zajímavá.
Líbí se mi zaměření jen na několik málo postav. Líbí se mi, že to není přeslazené. Líbí se mi civilnost a uměřenost - role nejsou obsazeny absurdně krásnými herci, nic se příliš nerozpatlává, není to bombastické, jak by to nejspíš bylo, kdyby se námětu chopili Američané. Líbí se mi, že to nemělo moc dílů, takže se děj nerozplizával.
Chybělo mi tam ale pokračování linky s ženou sraženou policejním autem, ta bohužel úplně vyšuměla do ztracena.
Seriál mi nabídl několik námětů k přemýšlení - o tom, jak média, zejména ta bulvární, mohou ovlivňovat lidem život; co je nebo není kdo ochoten udělat kvůli úspěchu; jak rozdílné mohou být přístupy k novinařině; jak snadno lze manipulovat s fakty i lidmi. Už dříve mě občas napadlo, jaký typ člověka se může živit jako bulvární novinář - a tady mi bylo nabídnuto několik možností. Zároveň jsem ocenila pohled na proces tvorby novin.
Herecké výkony byly dobré (snad jen představitelé Eda a Leony mě něčím dráždili), škoda jen, že samotné postavy nebyly většinou z těch, které bych si zamilovala (oblíbila, to ano, ale nic navíc). Vztah Duncan - Holly byl ale napsaný výborně.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé