EBgal
| Jméno | Eliška | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Cestování časem v podání Stephena Kinga
Na začátek se musím přiznat, že jsem od tohoto seriálu nečekala v podstatě nic. Možná kvůli tomu, že jsem nečetla knižní předlohu, možná proto, že jsem si ho vybrala náhodou. K mému překvapení mě ale záhy chytil. A nepustil.
Rozhodně bylo zajímavé hádat, jakým směrem se bude příběh ubírat, a pokud mám být upřímná, tak jsem se zamilovala do Sarahy Gadon. Jinými slovy jsem se těšila, až si večer zapnu další epizodu.
Co mě trochu vyvedlo z míry, bylo samotné cestování časem. Jake prostě vlezl do komory, vylezl v roce 1960, otočil se na patě a byl zase v Alově bufetu... Jak se mu to povedlo, když ničím neprolezl zpátky? A proč zrovna rok 1960? To už jsem spíš pochopila, jak fungují smyčky v Riggsově trilogii o slečně Peregrinové a jejích svěřencích. Taky jsem očekávala, že seriál skončí trochu předvídatelněji. Tím myslím, že přítomnost Jakea a Sadie způsobí to, že Oswald Kennedyho zastřelí a morální poučení bude něco ve smyslu "budoucnost nezměníš, ani kdyby ses na hlavu stavěl". Ale ne?!
Každopádně toho, že jsem seriál zhlédla, nelituji. Díky němu jsem si částečně doplnila své mezery ve vzdělání, co se týče Kennedyho vraždy a celé konspirace kolem ní. A nepopírám, že jsem na konci brečela jak želva. Doporučuji tedy každému, kdo má zájem.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Bezva oddychovka a vyčistíte si tím hlavu
Seriál jsem začala sledovat bezprostředně po zhlédnutí 13 Reasons Why v naději, že se vyhrabu z deprese, kterou ve mně Hannina sebevražda vzbudila. A myslím, že 1600 Penns svůj účel splnil.
Sice jsem se u seriálu smíchy nepotrhala, ale rozhodně mi přišlo milé sledovat nekončící problémy prezidentské rodiny.
Na všech členech rodiny jsem si našla něco s čím jsem se dokázala ztotožnit a bylo pro mě hezkým překvapením vidět Andrého Hollanda v roli tiskového mluvčího Marshalla.
Celkově se mi obsazení líbilo a poslední dvě části jsem si, troufám si říct, přímo zamilovala.
Takže, pokud byste si chtěli odpočinout od starostí a nemuset usilovně přemýšlet nad dějem, tento seriál vám můžu vřele doporučit.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Nic není jenom černé, nebo bílé
Zřejmě jsem ani nikdy neplánovala tento seriál vůbec zhlédnout, ale ve chvilkovém zatemnění mysli jsem se rozhodla zhlédnout snad všechny seriály, které se mi budou alespoň trochu zamlouvat. No, a teď jsem tady.
Pamatuju si, jak mě moje nejlepší kamarádka v prváku na střední přemlouvala, abych se na 13 Reasons Why podívala, ale v té době jsem zrovna objevila American Horror Story, takže se nedalo svítit. Nicméně teď už částečně rozumím tomu, co na tomto seriálu lidé vidí.
V první sérii jsme postaveni před velice závažné téma sebevraždy zdokumentované samotnou aktérkou na třinácti vyumělkovaných nahrávkách, které se dostanou k jejímu někdejšímu kamarádovi Clayovi. Zpočátku seriál působil velice zajímavě a pečlivost, s jakou Hannah připravila nahrávky, byla pro pořádkumilovného člověka mého formátu více než uspokojivá. V pozdějších dílech mě ale začala unavovat celková repetetivnost a čím déle jsem seriál sledovala, tím více mi přišlo, že mnoho mých vrstevníků může ve způsobu, jakým se Hannah vypořádala se životem, vidět řešení svých vlastních problémů. Taktéž jsem upadala do stále většího smutku nad svým vlastním životem a nad činy, které nyní již nemohu odčinit.
S očekáváním jsem se tedy pustila do druhé série, díky které vznikl nadpis tohoto názoru. Hanniny "důvody" na celou situaci vrhají nové světlo, což je jednoznačně jedno velké plus. Proto mě tedy naštvalo, když jsem si uvědomila, že se ta děcka nepoučila z Hanniny sebevraždy. Kamarádka sice správně nadnesla, že své vlastní problémy neřešili s dospělými, protože byli skálopevně přesvědčeni, že s nimi nic neudělají, ale to mně osobně přijde jako hloupost. I v davu lidí, co vám zdánlivě nerozumí se najde alespoň jeden člověk, který bude ochoten vám pomoci. Rozhodně mě též zamrzela celá nespravedlivost soudu, ale ne všem se povede to, co se v sérii Milénium povedlo Lisbeth Salanderové.
Celkově byl však seriál moc pěkně zpracovaný - nejvíce oceňuji prolínání minulosti se současností. Některé postavy bych nejradši přetrhla, jak hady (po většinu času Claye, poté Skye a pořádně bych si smlsla hlavně na Justinovi), ale myslím, že se herci svých úkolů zhostili zodpovědně.
Poslední výtkou je nastínění třetí série. Původní koncept byl zobrazit co nejvěrněji Hanninu sebevraždu a objasnit zbývající otázky, ale třetí série od tohoto tématu definitivně odstoupí. Ale zase na druhou stranu možná budeme my, skeptici, příjemně překvapeni. ;)
25 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé