Seraphine313
| Jméno | Roman Lelek | |
| Věk | — | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/roman.lelek.3 | ||
| Poznámka | — |
Nesplněná očekávání
Tento seriál vyloženě cílí. Na kluky nahýma holkama, na holky nahýma klukama.
A protože nemají nic jiného, okopírují osvědčený model boje z 300, a světe, div se - ono to funguje i tady. Sice trochu jinak, ale funguje. Další karta, na kterou tvůrci sázejí je atmosféra. Sice se snaží vytvořit jakous takous mystickou auru prostředí, ve výsledku to vypadá spíš mírně trapně.
Herecké výkony jsou.. nuž řekněme to rovnou, tak trochu podřízené. Nejsou úžasné, ale ani špatné. Hlavní role podle mne měla připadnou jinému herci. Kdo se mi naopak ale líbil v hlavní roli, to byl Peter Mensah. Ironie je ta, že on v 300 hrál (perského posla, který tak slavně skončil ve studni). S Johnem Hannahem v roli Batiata ale mám problém. Netuším proč, ale tento herec bude v každé roli vypadat stejně a stejně ji bude i hrát, a bude vypadat směšně.
Co se týče dějové linky, příběh je tak šíleně rozkouskovaný, že by se dal v pohodě seškrtat. To, co se stane za jednu epizodu, jsou v podstatě dvě, tři události, jinak se cvičí, píchá, těší, píchá, pije, straší a píchá. Jinak to říct neumím. S nadějí ale čekám na další díly, které snad dokreslí celkový příběh Spartaka.
Po prvních několika dílech se začíná ve velkém intrikařit, ale zároveň mizí kolorované krvavé fláky, a nastupuje čistá tekutina. Tím seriál ztratil i trochu na šmrncu a atmosféře, ale získal na naturalitě. Intriky vystupují ven takovou měrou, že si seriál udržuje vyšší laťku v průběhu celé první řady. Co ale vnímám negativně je to, že se Spartakus po pár dílech začíná vnitřně měnit, dle mého názoru spíše k horšímu.
Ale všechny mé pochyby vyvrátilo season finale - díl natočený jiným způsobem než předešlé, obsahující takřka všechnu krev z celé série dohromady - čekejte masakr. Čekejte hodně krvavý masakr.
A těšte se na druhou sérii.
edit: Čekal jsem od druhé řady víc. Nešťastné bylo už úmrtí hlavního představitele a jeho náhrada za méně muskulaturního, v obličeji více mamánkovského a celkově sterilnějšího (i když to snad už ani víc nešlo) Liama McIntyra. Tvůrci se snaží posunout Spartaka na úroveň poloboha, a i když mají protivníci mnohem větší svaly, odskakují od Spartaka jako hadrové panenky a on si s nimi hází jako Pepek námořník po špenátové koupeli. Smutné je i to, že celá druhá řada je přeplněná klišé a divák čeká ne kam se děj posune, ale jestli se vůbec posune. Jak v dialozích, tak v příběhu. A v neposlední řadě, prosekávané pytlíky umělé krve, která vypadá spíš jako červený chrchel, už opravdu není tak šokující. Docela už i vadí. Třetí věc, která je protkána celou touto řadou je minimální invence ve fabulaci tvůrců a jejich snaha za každou cenu zachovat složení hlavních hrdinů. Ty vedlejší nepočítám, ti umírají jako na běžícím pásu, ale ti hlavní zůstávájí pořád a pořád spolu. A i když by tím tvůrci mohli hodně získat (hlavně u Crixa a Naevie, Crixus musí vydržet až do závěrečné bitvy s Glaberovými oddíly, a tak by mohl být motivovaný ztrátou Naevie... jenže takhle akorát padl do zajetí, v kterém mohl být už dvakrát zabit - kdyby se jelo podle pravidel nastavených v minulé řadě). Setkání Onomaea s Gannikem a návrat do arény nevypadají monumentálně, ale spíš už trapně. Jako by tvůrci věděli, že s touto atmosférou a prostředím úroveň seriálu neudrží, a proto nabídli divákům něco jako spojení Gods of Arena a Blood and Sand. A souboj jako takový je nezajímavý. Proč? Protože je už od úvodních minut epizody jasné, jak dopadne.
Zatím je možná brzo na to hodnotit, ale mně osobně se líbila řada první. Byla světlejší, kolorovanější, logičtější. Tady divák jen čeká na finále. To posledně překvapilo. Uvidíme, jaké bude teď. Seriál totiž začíná upadat z historičnosti do epizodičnosti, jako to bylo například v případě Robina Hooda. Pátý díl je snad nejtypičtějším dílem celé série. Je tu i dokonce očividně vykradená scéna z 300. A když už je přeci jen nějaká šance, že někdo umře, přijde všemocný Spartakus, který každého zachrání. V tom byla první série skvělá - Spartakus byl bezmocný a vržený mezi soukolí povinnosti a nevyhnutelnosti. Tady je Spartakus osudem samotným. A bojím se, že se to tomuto seriálu vymstí.
30 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
Co k tomu říct?
Tato talk show si za pár let vyrobila poměrně slušné renomé jako Uvolněte se, prosím. V nasazené laťce nějaký čas pokračovala, ale v posledních měsících šla úroveň prudce dolů. Dříve si Kraus zval do studia aspoň trochu známé nebo zajímavé lidi, teď jeho pohovkou projde víceméně kdejaký téměřpobuda.
Celá show staví víceméně pouze na Krausově schopnosti rychle reagovat a vtipně se vyjadřovat. Samozřejmě jako v každé talk show. Nic více snad ani není potřeba říct.
Bývala to neobyčejná a legendární talk show, ale stal se z ní tak trochu odpad, na který jsem se záhy přestal dívat. A i z toho, co jsem zachytil později, jsem zjistil, že se to o moc nezlepšilo.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
CSI poprvé
Na této kriminálce mě hned ze začátku upoutala forma. Byl to první takový seriál, přelomový, převratný, a já na to koukal jako malý kluk. Od té doby jsem přišel na to, že to bylo nejen tady toto, co mě k seriálu lákalo, ale taky skvělé příběhy, neotřelé případy (které prý údajně vychází ze skutečných případů) a happy-end každého dílu.
I když má seriál více než deset řad, kvalita dílů neupadá. Sice se v seriálu vystřídala spousta herců (a mě osobně nejvíc mrzel odchod Williama Petersena), seriál poříd drží pohromadě a pořád má co nabídnout. Ale v tom je kámen úrazu. Seriál zůstává pořád stejný, i když stejně dokonalý, začíná nudit. Každá sladkost se jednou zají a u seriálů to platí dvojnásob.
V návaznosti na úspěch této kriminálky vznikly další, které už mne tolik nezaujaly. Miami není špatné, výrazně v něm vyčnívá postava hraná Davidem Carusem, ale na CSI:Miami jsem se začal dívat jen díky crossoveru s CSI:Las Vegas.
Na závěr snad jen dodám, že snad nejlepší díly jsou podle mne díly se modelovým vrahem... možná právě proto, že jsou trochu jiné než ty ostatní.
ps. samozřejmě je nám všem jasné, že většina metod ze seriálu je nepoužitelná, ok? :)
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Earl
Tento seriál mě až tak moc neoslovil. Ze začátku jsem v něm viděl takovou letní blbou oddechovku a i po čase se z tohoto mého hodnocení nevyhrabal. Jasně, někdo v tom může vidět něco víc, ale ty postavy.. ty charaktery.. a vůbec celý Earl mi nepřijde moc uvěřitelný. Na druhou stranu, příběhy jsou celkem propracované a i styl vyprávění je tak trochu osobitý, ale vždycky celý příběh zabije nějaká blbost, kterou se tvůrci snaží do seriálu procpat, aby to nevypadalo až tak obyčejně.
Nejde snad o to, že by mi seriál nepřišel vtipný. On je spíš groteskní. Nesměju se, spíš jenom tak blbě zírám a říkám si "Co to.. ?". Ale toto je pocit, který nemůže vydržet navěky. Nevím proč, ale jak hlavní hrdinové, tak námět, jsou mi ne zrovna po srsti, ale asi jde jen o to si na ně zvyknout.
Moje pocity jsou trochu rozporuplné, a protože se ani po odsledování několika dalších epizod, ne zrovna návazných na sebe, nezměnily, dávám pouze 40 %. Ale není v tom nic osobního.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Ranč
takový celkem zajímavý pohled do rodiny Kudrnových, která se za každou cenu snaží prospět společnosti a nechce zůstat na jednom místě aneb když se městská rodina přestěhuje na venkov. Samozřejmě je všechno podbarveno patřičnými lapáliemi, a zvrchu je to vše opepřeno babiččinými hláškami... celkově podívaná velmi zajímavě napsaná, i odehraná, dokonce ani dabing Mira Nogy mi nevadil, i když netuším proč ho vůbec dabovali, za prvé česko-slovenská manželství nejsou nijak výjimečná, a za druhé, Miro Noga nemá o moc jinou barvu ani tón hlasu jiný než Petr Rychlý.
Co mi na tomto seriálu trochu vadilo, byl nedotažený konec, po kterém bych si ještě pár "závěrečných dílů" dal, a občas až velká hloupost sestry Elišky.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Wipeout 0.0
Šílenost, která baví pět minut a pak už ne.. japka vymysleli masovou hru, kde se všichni válí v bahně, ječí jako blázni a ztrapňují se před celým Japonskem.
Od toho se odvíjí taky to, že většina soutěžících vypadne, a do cíle se jich dostane jen minimum. Oproti např. Ninja faktoru jsou ale úkoly jednodušší, a nejsou individualistické, není to souboj závodník versus trať, ale závodník versus trať s protivníky. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, asi by se jednalo o něco mezi Hrami bez hranic a Ninja faktorem. Do této soutěže se ale nehlásí fyzicky zdatnější profesionálové. Dalo by se tedy říct, že se jedná o druhou ligu Ninja faktoru.
Jak už jsem řekl na začátku, u této hry se lze pobavit. Je to hra, ze které dle mého názoru později čerpal Wipeout, je to hodně podobné. Akorát tady je to .. prostě amatérštější. A brzy se to zají.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Futurologická Futuristická Fuuuuu-Futurama
Na první pohled děsná kravina, na ten druhý.. pořád děsná kravina. Na ten třetí to ale už jde.
O čem mluvím? O Futuramě. Když jsem sledoval první díl, přišlo mi to jako slabší odvar Simpsonových. Což bylo špatně, protože Simpsonovy miluji. Po odsledování pár dílů jsem si ale a) zvykl na jinou animaci - ta počítačová grafika napoprvé vypadá levně, napodruhé to ale prostě k tomu seriálu patří; b) ani ne moc vtipné scény. To ale odeznělo. Futurama má svůj vlastní humor, podobně jako BBT, nejdřív si na něj musíte zvyknout a pak se u seriálu budete řezat jako diví. c) příšerný nezvyk oproti Simpsonům - každý díl je kvalitní. Žádný není zbytečný a ani po šesti (osmi) řadách seriál neztrácí kvalitu.
Futurama mě dost překvapila. Kombinuje totiž prvky seriálu, které oceňuji. Uvidíme, kam se linka příběhu posune, nebo jestli půjde o nekonečnou animovanou "telenovelu" (schválně uvozovky, spojení s tímto pojmem hledejte jen u počtu dílů) typu Simpsonovi.
88 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
HP
Poirot bude vždycky oddychovka, která nebude na úplně první pohled zcela jasná. každá zápletka je jedinečná, neopakující se a zajímavá. Ať už se jedná o tradiční prostředí nebo exotické, Poirot vždycky předvede koncert šedé kůry mozkové, která vyústí v překvapivou pointu.
I když nad všechny případy vyčnívají skvosty jako Vraždy podle abecedy, Orient Expres, Vraždy v ulici Hickory a další, dílů tohoto seriálu je opravdu hodně. Každý z nich by se dal označit jako samostatný film, a proto působí více důstojně. Na jednu stranu může nudit, ale na tu druhou je neskutečně zajímavý. Je pravda, že někomu nemusí sedět styl chování páně Poirota a mít někdy potíže s tím ho vystát. Na druhou stranu, z pera Agathy Christie pochází více detektivů, a Poirot z nich pro mne zatím nejvýše.
86 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
opravdoví ninjové
Toto je v dnešní záplavě reality show jedna z mála opravdu kvalitních. Uvedu hned proč.
Co mne nejdřív zaujalo bylo to, že se do soutěže (pomineme-li první kolo) vždycky přihlásí skuteční mistři fyzické zdatnosti. A není jich málo. Na druhou stranu, ani to jim nezaručí úspěch - většinou je totiž čekají mimořádně náročné překážky. A upozorňuji - Wipeout se může jít zahrabat.
Druhá věc, která mne upoutala byla ta, že každý fandí každému, a je nešťastný z toho, že neuspěje. A to nikterak hraně. Oni toto totiž mají Japonci v nátuře. A pokud zde mají zahraničního hosta, většinou ho svojí náladou dokáží strhnout k tomutéž.
Třetí věc je náročnost překážek. Nedokážu si představit, že by průměrný Evropan přešel přes více než první kolo. A to poslední, i když není na čas je hard hard hard a ještě jednou hard. Z několika tisíc soutěžících dokázalo vrcholu dosáhnout jen několik, i když to někteří, i ti více úspěšní zkoušeli vícekrát.
Zpočátku jsem této show nevěřil, byl jsem naočkovaný Wipeoutem, kde se smáli každému pádu, a Takešiho hradem, který zase vypadal, jako by vylezl odkudsi z historie. Tato show je ale moderní, zajímavá, neotřelá, nápaditá, nenudí, a co nejvíc, každou chvíli se zde děje něco nového a u nikoho není jisté, co zvládne.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Pohlreich na druhou
Poté. co dokončil Zdeněk Pohlreich třetí řadu Ano, šéfe, se vrhnul do nové kulinářské show, která měla být postavena na základě Hell kitchen, i když podle jeho slov to nemělo být úplně stejné. To také nebylo.
Už od začátku byla tato soutěž provázena velkým očekáváním. Čekaly se obvyklé Zdeňkovy výstupy, nervy soutěžících, vypjatá atmosféra.. bohužel nic z tohoto nepřišlo.
Zdeněk už sám o sobě se podkopal tím, že si do studia přizval dva další porotce. Musel tak, byť nechtěně, přepustit prostor i ostatním dvěma, i když možná kvalitním, jinak nevýrazným porotcům.
Chápu, že v českých podmínkách nešlo udělat megamonstrultrasuperkrutou show. Ale některé díly vyloženě zaváněly šetřením. A přesně to, co dělalo Hell kitchen Hell kitchen (říkejte si co chcete, ale je to prostě stejné), tj. Gordon Ramsay a jeho řvaní, nadávky, vztekání... to nepřišlo. Zdeněk za celou show zvýšil hlas tak třikrát a pokračování jeho skvělých hlášek z Ano, šéfe jsme se nedočkali.
Na druhou stranu, kvalitu vítězné finálové dvojky (z kukchařského hlediska) musím uznat, vařili vážně skvěle.
Suma sumárum, jedná se o levnější, nudnější, unylejší variantu Hell kitchen. Nemá moc cenu se na to dívat, protože se vám to do paměti stejně nezapíše.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé