Shogun mě zaujal historickým Japonskem a musím říct, že v tomhle jsem dostala plnou porci, včetně řádně vykuchaných střev při seppuce. Seriál má pomalejší tempo vyprávění, ale nebylo zas tak pomalé, aby mi vadilo nebo abych neudržela pozornost. A naprosto souhlasím s přirovnáním, které jsem někde četla, že je to skoro taková Hra o trůny z Japonska, protože intrikami a sáhodlouhými strategiemi se to jen hemží. Líbil se mi příběh netradičního přátelství mezi "Andžinem" Johnem Blackthornem a mistrem Toranagou a svým způsobem i mezi mistrem Yabushige nebo vztah s paní Fuji, kdy si k sobě vybudovali vzájemný respekt. Před koncem (asi 7. a 8. epizoda) jsem si říkala, že jestli bude celý seriál jen pozvolná cesta hlavních hrdinů do záhuby a zapomnění, tak budu teda pěkně naštvaná. Konec je sice takový zvláštní (žádná epická závěrečná bitva a řež), ale vlastně jsem za něj byla ráda, protože je čistě na vás coby divákovi, jestli chcete považovat mistra Toranagu za muže čistých úmyslů nebo pletichářského mocichtivce.
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Stejně jako spousta ostatních jsem se nechala nalákat slavným jménem Keiry Kneightly a říkala si, že špionážní seriál by mohl být fajn. Jenže nebyl :-( Už v pilotu se tvůrci vytasili s klišé jako je předávání získaných informací v kině – to jako vážně? Kde to jsme? V osmdesátkách? Pokračovalo to dalším klišé, že aby žena získala nějaké informace, musí se zdrojem spát (nebo, jako v tomhle případě, mít s ním dokonce rodinu), protože coby jeho asistentka by asi netušila, co se na ministerstvu děje (a to prosím pěkně nejsem žádná feministka, ale tady to prostě nějak bilo do očí), zatímco rádoby drsný špionský kolega, co přijde jakože zachránit situaci, si pořád žije nevázaným stylem Jamese Bonda, akorát že v rámci zachování současných kvót je gay. Taky mi nevyhovovalo rozvleklé tempo vyprávění od druhé epizody, kdy postavy vzpomínají na minulost nebo filozofují nad profesí špionů (každým výstřelem dělám svět lepší, haha) a jejími úskalími (že je to vlastně práce na prd). A Keiře jsem ani za mák nevěřila, že je drsná a neohrožená špionka – už v pilotu si neporadila s dvojicí nájemných zabíječek, a to ani když je překvapila, sebrala jim pistoli a vystřílela pomalu celý zásobník (a nepomohl ani „velkolepý“ příchod již zmiňovaného gay parťáka, který se ve skutečnosti chová jako naprostý amatér a tvůrci se to snaží vydávat za cool přístup). Tři epizody mi bohatě stačí, víc už s tímhle seriálem ztrácet čas nebudu.
50 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Na seriál jsem se začala koukat kvůli Kurtu Russellovi, protože jsem o něm slyšela v nějakém interview a byla jsem zvědavá i na jeho syna, který hraje jeho mladší já ve flashaccích. Nečekala jsem od toho nic extra, protože filmy o Godzille nebo King Kongovi mě úplně neberou (navíc se to dost tvářilo jako seriál s asijským vibem a jejich způsob a tempo vyprávění mi obvykle nevyhovuje), ale nakonec to bylo dobré a bavilo mě na to koukat celých deset epizod, sice to nebylo žádné wow, ale rozhodně jsem se nenudila. Onen vědecký konstrukt kolem monster měl vcelku logický rámec, v obou dějových linkách (v současnosti i v minulosti) se pořád něco děje a nejsou tam moc hluchá místa a postavy jsou pěkně propracované a každá má nějakou minulost, takže jim jako divák nemáte problém fandit. Za mě tedy slušný průměr a spokojenost :-)
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Na tenhle seriál jsem narazila úplnou náhodou, když jsem při přepínání televize sem tam zahlédla kousek nějaké epizody a nevypadalo to vůbec špatně, takže když jsem pak zjistila, že si po registraci můžu na Prima+ pustit všechny díly zdarma od začátku, neváhala jsem a dala jsem Hrdinovi šanci :-) A páni, jsem z něj fakt nadšená. Připomíná mi devadesátkové vtipné akčňáky typu Smrtonosná zbraň, Mizerové nebo Tango a Cash, kde hlavní detektiv svými neortodoxními metodami nekonečně deptá svého nadřízeného. Obzvlášť v pilotu, kde poručík Hrdina nakráčí mezi pašeráky kradeného zboží, aby je upozornil, že na ně za chvíli udeří policie :-) Celý seriál se nese v duchu vtipného nadhledu s hlavním hrdinou, který následuje svůj instinkt a nijak si u toho neláme hlavu oficiálními postupy (až občas působí nezranitelně podobně jako Mel Gibson nebo Bruce Willis) a ještě si neváhá dělat sem tam legraci ze svého nadřízeného (kterému jen tak mimochodem neustále parkuje na vyhrazeném místě a klidně si pod falešnou záminkou půjčí jeho zbrusu nové auto, aby ho použil jako návnadu pro pyromana, co podpaluje na sídlišti offroady :-). K tomu nechybí špičkování s ústřední ženskou hrdinkou v podobě státní zástupkyně (a bývalé Miss :-) a sem tam i nějaký ten přešlap či chybička, zkrátka seriál Hrdina se velice příjemně nebere vážně a přiznám se, že jsem vůbec nečekala, že se u toho budu tak dobře bavit a někdy se i nahlas chechtat :-) Honza Nedbal je v hlavní úloze skvělý a ve svém příjemně civilním herectví doslova k zulíbání (třeba když usadí majora Říhu, který zpochybňuje pokus o napadení ženy v nočním klubu s tím, že se možná s útočníkem jen špatně pochopili: „No jistě, vždyť ona si za to vlastně mohla sama.“ :-). Za mě tedy milé překvapení, u kterého si určitě nenechám ujít i případnou další sérii (a s chutí si dám repete oblíbených epizod).
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Přiznám se, že tohle mi teda vůbec nesedlo. Tvůrci seriál definují jako komedii/sitcom/krimi, ale podle mě tam není ani ťuk z žádného z těchhle žánrů. Je to jen neskutečně povídací cosi, co vlastně není ani vtipné a údajné vyšetřovací zápletce je z celých osmi epizod věnováno tak maximálně deset minut (takže ani tímhle není seriál zajímavý). Chápu záměr tvůrců soustředit se na cílovou skupinu diváků starší generace, příp. snažit se vštípit mladým, že důchodci ještě nejsou na odpis, ale upřímně řečeno ani to se jim v tomhle případě moc nepovedlo, protože hlavní hrdina je ve své roli „špiona“ úplně zoufalý, všechno zkazí nebo vůbec nechápe, takže rozhodně nemá divákovi čím imponovat (a není to ani dostatečně vtipné, aby to vyvážil aspoň třeba tímhle). V průběhu mě několikrát napadlo, jestli nejde o reklamní spot na řetězec domovů důchodců, jak tam bylo všechno dokonalé a růžové (logicky pak v takovém prostředí nelze vyšetřovat cokoli nekalého či negativního). Seriál je plný planého tlachání a jakési snahy hlavního protagonisty najít smysl života v pozdním věku po smrti manželky, a i když si cením, že nadhazuje třeba téma Alzheimera, nechával mě naprosto chladnou a nebýt toho, že jsem si ho pustila jako kulisu s patlání cukroví, určitě bych ho nedokoukala, protože to byla strašně ublábolená nuda bez nějaké skutečné zápletky hodné toho slova :-(
100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Na tenhle seriál mě přemluvil kamarád, který z něj byl opravdu nadšený, s tím, že jestli se mi líbil film Rivalové o Niki Laudovi, bude se mi líbit i Senna. A kupodivu měl pravdu, páč já mám prostě slabost pro profesionály z jakéhokoliv oboru :-) Sice bych si klidně nechala líbit kratší stopáž (nevím, jestli je to tím, že jsem holka, ale po chvíli mě ty záběry na závodní dráhu a řev motorů malinko nudily, než aby byly cool, jak asi tvůrci zamýšleli) a možná nějak zestručnila začátky jeho kariéry (jakože motokáry a to, co předcházelo Formuli 1, protože se tam pak dost věcí opakuje a vlastně to působí monotónně), ale jinak se mi seriál líbil a myslím si, že je to moc pěkná pozitivní pocta talentovanému závodníkovi (zanechalo to ve mně podobnou náladu jako svého času Bohemian Rhapsody). Hlavní protagonista je dostatečně charismatický, abyste mu od začátku do konce drželi palce (a ten stydlivý úsměv s dolíčky! :-), a i když bych si jako neznalec s chutí nechala některé momenty blíž vysvětlit (jako proč měl problémy uzvednout pohár po závodě v Brazílii, kde měl rozbitou převodovku, nebo z čeho vznikla jeho domácí přezdívka Becau), nijak mi to nebránilo užít si sledování a horlit nad politikařením a nespravedlnostmi v zákulisí motorsportu :-) Jo a chválím Netflix za krásně stylovou úvodní znělku ke svému logu, ta byla super :-)
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Krásná australská příroda a pošahané rodinné vztahy
I když mě seriál Yellowstone, se kterým má Území údajně shodnou premisu, úplně nebavil (navzdory Kevinu Costnerovi), lákala mě australská příroda a musím říct, že nakonec mě Territory bavilo rozhodně víc než americký „vzor“ a neměla jsem problém ho dokoukat (částečně určitě i kvůli rozumnému počtu epizod). Zvrácené a nespravedlivé vztahy v rodině rančerů Lawsonových mě sice taky strašně deptaly a úplně jsem nechápala, proč v nich jednotliví členové setrvávají (já bych se na to v jejich kůži už dávno vykašlala, prachy neprachy), ale jinak to mělo spád a až na pár výjimek jsem měla důvod postavám držet palce, kroutit hlavou nad mentalitou Aboriginců (všechno je diskriminace, pracovat a o něco se snažit jsou manýry bílých a brát si můžu cokoli bez ptaní) nebo jim od obrazovky rozmlouvat očividně špatná rozhodnutí :-) V závěru nechybí ani překvapivé odhalení, takže si myslím, že nebudu mít problém dát šanci i případné druhé sérii.
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Tenhle seriál mi pustila kamarádka a musím říct, že vzhledem k tomu, že mě podle anotace nebo plakátu nijak zvlášť nezaujal, vlastně to bylo celkem příjemné překvapení. Navzdory jakési provázanosti na Marvel universum (to mi tam ale přišlo hodně okrajové) je to sympaticky čarodějnický seriál se zašmodrchanými vztahy a minulostí postav. Bylo to vtipné a bez problémů jsem vydržela zkouknout všechny epizody za dva večery, protože mě zajímalo, jak to bude dál, a jako bonus nechybí chytlavá melodie ústřední písničky. Takže dobrý a jsem ráda, že jsem Agathu viděla :-)
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Potenciál měl tenhle seriál slušný a po prvním (a vlastně možná ještě i po druhém) díle jsem si říkala, že to nevypadá na ztrátu času, nicméně s každou další epizodou se děj neuvěřitelně táhne, všechny postavy natvrdle tápou, nikdo nic objevného nezjistí, takže vy jako divák ve výsledku víte víc než oni, protože stačí použít mozek a mít trochu nakoukáno špionážních filmů či seriálů. Za mě osobně musím říct, že jsem v tom zase cítila takový ten asijský vypravěčský styl, který mi absolutně nevyhovuje a strašně mě nudí. Ve výsledku mi byly všechny postavy neskutečně protivné, takže mě ani nezajímalo, jak to tedy bylo a o co tam ve skutečnosti jde, a po čtvrté epizodě jsem seriál odpískala jako nedokoukaný :-(
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Překvapivě dobře natočené, líbilo se mi, že se autoři nesnažili o žádné přehnané hororové bububu, ale spíš o jakési realistické pojetí psychotroniků a jejich schopností, včetně těžkostí, se kterými se můžou v běžném životě potýkat (jakože když uprostřed lesa vycítí pohřbenou mrtvolu, jsou automaticky podezřelí coby vrah, protože jak by se jinak dozvěděli, kde kopat apod.). Uvedení seriálu s touhle tématikou víkend před Halloweenem hodnotím jako super krok. Obsazení sice dominuje klan Donutilů (otec, syn a snacha), ale vlastně to nijak zvlášť neruší. A přiznám se, že mě víc baví epizody, kde se vyšetřují okolnosti smrti než důvod „strašení“ :-) Uvidíme, jestli to po pár dalších dílech nezačne trochu nudit vzhledem k tomu, že prostor týkající se detailů a problémů z osobního života hlavního psychotronika zůstává zatím dost nevyužit a za tři epizody se tvůrci nehnuli od náznaků, přestože to rozhodně má svůj potenciál.
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí