MickeyStuma
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Protiválečná filozofie
Poslední soud se blíží. Lze tuto hrozbu ještě odvrátit? V jádru věci manga série od japonských tvůrců nepřichází s touto minisérií s ničím novým, jen se na celou problematiku dívá jinak. Filozoficky. Člověk a robotický stroj. Obě živé bytosti samostatně uvažující a schopné řešit problémy. A to i v podobě ničivého válečného stavu proti sobě navzájem. A tady se vše zastaví. Vlastně je v tom i skrytá reklama na současnou technickou vyspělost, která se v současnosti vyvíjí. Umělá inteligence. S kým jiným diskutovat o všech problémech a hledat řešení. Dějově tu tak máme vědce a umělou inteligenci, kteří debatují na klasické věčné téma. Smysl života. Tady se však myšlenkově smysl života robota, stroje, přidává ke smyslu lidského života. A tato debata, která se táhne celou minisérií, je zpracována skutečně profesionálně. Bohužel natolik, že nejeden divák není schopen správně pochopit vše, co je řečeno. Takový protiválečný počin tu opravdu ještě nebyl. A nezůstalo jen u toho. Japonští tvůrci si vzali na paškál americké tvůrce posledních dvou filmů 'Terminátor Genisys' (2015) a 'Terminátor: Temný osud' (2019), ve kterých ignorovali časový paradox a zcela rozbili myšlenku prvního 'Terminátora' (1984). V jiné diskusi jiných postavách nás japonští tvůrci poučují, že časový paradox vzniká právě už jen přítomností někoho z jiného časového období. Manga je v Japonsku fenomén a má svá vlastní pravidla, což se neliší ani u této minisérie. Dlouhé debaty, spousta filozofických myšlenek, pomalé tempo a akční scény ovlivněné žánrem jen z nutnosti. Je to zkrátka něco jiného než to, co tu bylo předtím. Je to minisérie, u které je potřeba pozorně poslouchat každé slovo a hodně o něm přemýšlet. To je něco, co bohužel není pro všechny diváky. A už vůbec ne pro ty, kteří čekají další drsný akční film.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Další lehce zapomenutelný seriálový počin.
Zpočátku je potřeba uvést jeden zásadní fakt. Tato minisérie by mohla oslovit především fanoušky vcelku úspěšné série „Pretty Little Liars“ (2010–2017), a spin-offy „Pretty Little Liars: The Perfectionists“ (2019) a „Pretty Little Liars: Original Sin“ (2022–2024). V tomto netflixovském minisériovém počinu, vyznačující se také býti něco mezi „Veronica Mars“ (2004–2019) a „Twin Peaks“ (1990–2017), tentokrát máme dospívající Pip, jejíž inteligence a sebevědomí předčí veškeré detektivní očekávání. Ryze dívčí detektivní příběh s veškerou danou naivitou a kýčem sice námětově není špatný, jen kdyby nebyl uměle natahován, čímž vzniklo mnoho hluchých míst, a kdyby předloha opět nebyla zneužita k propagandě BLM Lebensborn a zmínkou o LGBT… . Takže hrdinka příběhu má bílou matku, černého otce a mulatského brášku. Typicky ideová rodinka jednadvacátého století. A samozřejmě nezůstalo jen u toho. Tady prostě není bílá holka, která by chodila s bílým klukem. Dějové pátrání obsahuje několik zajímavých zvratů a napínavých chvilek, které se však bohužel v přehnaně pomalém tempu poněkud vytrácí. On dohromady ani ten scénář po obsahové stránce není nijak moc plodný, takže by klidně vystačil na celovečerní stopáž filmu. Literární předloha „Návod na vraždu pro hodné holky“ od autorky Holly Jackson, která vyšla i u nás, má vcelku dobré recenze, takže není divu, že po tom filmaři sáhli. Zprasit to BLM Lebensborn propagandou to ale nemuseli. Takhle je to po shlédnutí jen další lehce zapomenutelný seriálový počin.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti
Televizní minisérie, natočená podle epického románu Jamese Clavella, je rozsáhlá sága odehrávající se ve feudálním Japonsku popisující cestu anglického námořníka Johna Blackthorna (v podání Richarda Chamberlaina), který se zaplete do politických intrik a kulturních střetů v Japonsku 17. století. Příběh umně zobrazuje střet západních hodnot a japonských tradic Blackthornovýma očima a nabízí bohatou tapiserii kulturního poznávání. Od přísné hierarchie samurajské společnosti až po složitost japonské politiky, čímž po divácké stránce dokáže vtáhnout do pečlivě prozkoumaného historického prostředí. Svěží krajina, složité kostýmy a autentické kulisy přináší dávné časy, zatímco pozornost seriálu věnovaná detailům zajišťuje historickou přesnost a autenticitu. Navíc se nejedná pouze o příběh o politických intrikách, ale také o lásce, zradě a cti. Romantická podzápletka mezi Blackthornem a Mariko dodává příběhu emocionální hloubku a zdůrazňuje složitost vztahů uprostřed kulturních bariér a společenských očekávání. Jako obvykle mohou historici poukázat na určité historické nepřesnosti a zjednodušení kulturních a historických aspektů doby, ale to už tak u filmové tvorby bývá. Celkově i přes všechna přirozená tvůrčí negativa zůstává tento miniseriál přelomovým ve svém podání, který uchvacuje rozsáhlým záběrem, přesvědčivými postavami a poutavým vyprávěním. Tak či onak, jako nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti si stále udržuje své divácké místo mezi významnými seriálovými klasiky.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Proč lidstvo reaguje tak skepticky na vše, co je cizí a hlavně neznámé?
Za minisérií, která má překvapivě jen čtyři části, tentokrát stojí němečtí tvůrci, ale zcela podle tvůrčích standardů Netflixu. A tak tu máme další mix různých témat ze starších filmů. Hned první motiv sci-fi příběhu „Kontakt“ (1997) upoutá pozornost, a to tajemný signál z vesmíru nesoucí nějaké informace. A to je vše. Příběh už je na to vymyšlený jiný. A jako obvykle ve dvou dějových liniích. V té hlavní s událostmi na Zemi a jako retrospektiva nad Zemí na Mezinárodní vesmírné stanici, známé pod zkratkou ISS, a v návratovém modulu. Myšlenka příběhu možná nezní účelově, ale je jasná. Plně se tu pracuje se starou známou xenofobií. Proč lidstvo reaguje tak skepticky na vše, co je cizí a hlavně neznámé? Vědci si již mnoho let kladou otázku, zda ve vesmíru existuje jiný život. No jo, ale co když takový život jednoho dne přiletí na Zemi? Bude přátelský, nebo nepřátelský? Jak se lidstvo zachová, když o takovém životě nikdo nic neví? Na politické frontě je to jasné. Koneckonců je to zde dokonce přímo uvedeno: „Zná někdo nějaké příklad, kdy by se nějaké společenství státu ujalo epochálního problému a našlo nějaký rychlé a chytré řešení? Každý by udělal to co vždycky. Jít na jistotu. Vyhnout se nebezpečí a zajistit si znovuzvolení. A to bez alternativy.“ A právě o tom to ve své podstatě celé je. Každý zvládá očekávanou událost jinak. Takže pokud jde o motiv ze snímku „Blízká setkání třetího druhu“ (1977), závěr je sice poněkud skeptický, ale z realistického hlediska to ani jinak dopadnout nemohlo. Moralizující myšlenka o lidstvu a lidskosti, která samozřejmě ke konci zazní, je tedy cílená, ale spíše se zase rychle z diváckého povědomí vytratí. Co se týče výpravy a vizuálních efektů, není co vytknout. Co je však tragické, je tempo a z něj plynoucí neskutečné množství hluchých míst. Scénář by vystačil na celovečerní film o délce něco málo přes dvě hodiny. Na celkovou stopáž čtyř hodin se toho děje příliš málo, takže umělé natahování z toho dělá spíše nezáživnou nudu. Zvláště retrospektiva vyznívá jako naprostá zbytečnost. Atmosféricky se to sice dotýká hranic umění, ale pokud zbytečně se vlekoucí děj nezaujme už v první části, zůstane se jen u otázky: K čemu to vlastně všechno bylo?
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Minisérie očekávaně klišoidní, ale za shlédnutí stojí.
Špionážní thriller v minisérii, která má po dějové stránce slibný scénář, ale potenciál sráží na kolena časté nelogičnosti v chování a rozhodnutích hlavní postavy a na seriálovou stopáž opět viditelně natahováný vývoj děje. Nebyl scénář spíše určen pro celovečerní film? Každopádně něco ve stylu Jamese Bonda nebo Jacka Ryana nelze očekávat. V podstatě věci není kladen důraz na to, jak hlavní postava bude vyšetřovat a hrdinsky vstupovat do konfliktů, ale spíše jak ovlivnit vzniklé i dosavadní hodnoty, aby pracovaly v jeho prospěch. Minisérie v jádru zábavná je, ale spíše jen pro diváky preferující používání psychologie v rámci ovlivňování druhých v kombinaci s politickou agendou a následném využití vzniklých reakcí. Nekonečný boj s Ruskem, ale tentokrát přece jen překvapivě kapánek jinak. Na Rusko se dá v zájmu své osobní věci na politické scéně svést cokoliv, a jak známo, hladová média po něčem takovém plánům dané věci jen vypomohou. K tomu konspirace a politické útoky na politického rivala a k realitě jsme blíž, než by si, kdo myslel. Ale jde samozřejmě o fikci. Nějaké akční scény použity jsou, ale jsou dost krátké na to, aby fanoušky akce uchvátily. Zkrátka se to především veze na diplomacii, ale bohužel tomu chybí ta správná atmosféra a výrazné napětí. Minisérie očekávaně klišoidní, ale za shlédnutí stojí. Jen od toho, pro jistotu, moc výjimečného neočekávat.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Dějovou skládačku si zoufale musí dát dohromady divák.
Další LGBT… a BLM Lebensborn série plná zmatečných retrospektiv přesahující svou míru únosnosti na úkor hlavní dějové linky. Vše podstatné se vysvětluje právě těmi retrospektivami, ale protože se skáče do různých dob, čert aby se v tom vyznal. Dějovou skládačku si zoufale musí dát dohromady divák. A co se vlastně po žánrové stránce jedná? O romanci plných svateb a nebo o thriller s dalším rodinným bojem o majetek vedoucí až k policejní korupci? Oni snad ani sami tvůrci nevěděli. Jedno ruší druhé, logika žádná, takže celkově kýč s velkým K. Důležitější je propagandisticky neustále podsouvat LGBT… a míchání ras. Občas je znatelný pokus o humor, ale v té zmatkovitosti nefunguje. Co na mediální trh vstoupily streamové televize, kvalita seriálové tvorby šla hodně rychle dolů. Tato série je jedna z nich a je tak také další, která rychle zamíří do zapomnění.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Na desetidílný seriál dějově hodně slabé.
Další netflixovský pokus konkurovat Marvelu. A nejblíže opět k X-manům. Konverzační vtípky však přiblíží další. V Netflixu zřejmě moc dobře věděli proč. Zřejmě i to, proč nejsou teenageři popisováni jako mutanti, ale jako monstra. Společných motivů ale jinak mají více než dost. Takže tu máme seriálové fantasy sci-fi, divácky cílenou na dospívající mládež, která je, nad logikou daných skutků, líná popřemýšlet. A podle toho to také vypadá. Mladí vědci sotva překročili věkově dvacítku a už pracují s geny a kmenovými buňkami s pokusy na lidech? Ale no tak. Jasně, je to pohádka, ale i Marvel se logiky v mnoha ohledech drží. Jako třeba mladík měnící se ve vlkodlaka. Vzhledem k růstu objemu těla při proměně, je opravdu reálné, aby po proměně zpět v mladíka byl oblečený? Jak je možné, že se neroztrhalo? Dalším detailem je časté střídání oblečení a to u všech. Kde mají tak bohatý šatník? No nic. Scénář je po dějové stránce na desetidílný seriál hodně slabý. Takže ani v tomto opět žádné překvapení. Na tokovouhle jednoduchou zápletku by stačilo celovečerních devadesát minut. Typický neftlixovský svět LGBT… a BLM tradičně vynechán také není. Jako seriálová jednohubka pro podzimní deštivý čas snad. Do zapomnění však upadne.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Čirý realismus bez sebemenší přetvářky.
Paco je řidič kamionu, který cestuje po španělských silnicích a potkává nejrůznější prostředí, postavy a příběhy, díky nimž zažívá nečekaná dobrodružství. Je mu třicet let, je rozmazlován matkou a přítelkyní a má pověst "golfisty". Nákladní auta jsou jeho vášní, náhodnost tras jeho motivací. A je na co se dívat. Španělský seriálový fenomén své doby, který na své dobrodružné efektivitě nic neztratil ani na dobu dnešní. Je to dáno především čirým realismem bez sebemenší přetvářky. V každém části prezentující svůj vlastní příběh má Paco jiného závozníka, což jakoby vytvářelo svou vlastní značku daného příběhu. Seriál je ale bohužel pozapomenutý a není divu. Dnes už všechny přitahuje pouze přehnaný vizuál CGI.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Psychologický labyrint konverzací
„Temný případ´ (2014 - 23) úspěšně udal nový směr a tak tu po seriálu „Jedna noc´ (2016) máme další minisérii, která opět v žádném případě nenechá na pochybách. I když celý koncept nevyniká originalitou, scénář byl po psychologické stránce, a to včetně ohledně přirozeného chování, reakcí a skryté chytrosti, zpracován naprosto ukázkově. Vedené dialogy se mohou zdát zbytečně dlouhé a pro někoho nudné, ale v právě v nich je kouzlo okamžiku. Taron Egerton a především Paul Walter Hauser podali úctyhodný výkon. Oba plně pochopili charaktery svých postav a tak doslova a do písmene sehráli hluboký konverzační koncert. Oba své role nehráli. Oba svými reálnými předobrazy doslova žili. Psychologický labyrint konverzací děsí, znechucuje i lituje. Narušená a podrážděná mysl ovládaná pudy často až mrazivými se sklonem k patologické lži nutí zpochybňovat jakoukoliv jistotu nad danými skutky a přesvědčení. Na konci jsou ukázány fotografie skutečných aktérů skutečného případu, na jehož základě to celé vzniklo. Psychologické vězeňské drama v minisérii, na který se dlouho nezapomene.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Mělo se to jmenovat ´Iveta a Petr´
´Zrodila se hvězda´ (2018) ryze po česku v třídílné minisérii, která spíše evokuje k množnému číslu. Ano, motto ´zrodily se hvězdy´ je daleko přesnější. Příběh sice nahlíží na počátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové, ale když do děje hodně brzy vstupuje její pěvecký partner Petr Sepeši, už to rázem není jen o ní. Navíc ve druhé a třetí části jakoby bylo právě Petrovi dáno daleko více prostoru. S Ivetou jen kratičká etuda z dětství a potom už v tom jsou oba. Samotný závěr, s o něco starší Ivetou, už je spíše navíc jen jako lákadlo na případné další pokračování. Příběh tedy popisuje Ivetinu kariéru s Petrem Sepešim, což je pochopitelné, ale chtě nechtě, seriál tak prostě není jen o ní. Skutečně se to mělo jmenovat ´Iveta a Petr´ Příběh se veze ve značné jednoduchosti a stále jde ve všem ihned k věci. Nějaké vedlejší motivy navíc by nejen nebyly na škodu, ale hodně by děj povznesli. Ta ohromná přímočarost tomu všemu dost škodí. Dramatičnost pokulhává, zato v emocích se hodně tlačí na pilu, což tomu jako celku také moc nepřidává. Na škodu je také vůle udělat z Patra Sepešiho jen vyloženého sígra, který Ivetu neustále kárá kvůli dokonalosti všeho, zatímco on samotný kazí kde co. Jeho druhá stránka věci, kdy se o Ivetu staral v nejtěžších chvílích, je vynechána. Záměrně, protože se to k jeho charakteru nehodí? To mu spíše ubližuje. A scéna s jeho smrtí, co tomu předcházelo a co se dělo později, vlivem toho jaksi postrádá logiku. Tvůrce lze pochválit za vymanutí se sexuální scény Ivety a Patra. Jasně že tu je, ale jen jako mírný dějový doplněk bez oplzlostí a erotiky, jak je jinak u českých tvůrců zvykem. Minisérie neurazí, ale ani nenadchne. Nostalgická vizuální stránka je dokonalá, emoce tak silné, že může po divácké stránce i zasáhnout, chytlavé písničky mnohé připomenou, ale to je asi tak všechno. Má to až moc přílišnou televiznost. Hodně tomu chybí, ale ke vzpomínce na Ivetu Bartošovou snad postačí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé