Pajky
| Jméno | Pavel Lepič | |
| Věk | 36 let (Vodnář) | |
| Bydliště | UK | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Close to me...
Plan Coeur je docela povedená komedie z Francie. Tedy za předpokladu, že vám nevadí, když jsou hlavní hrdinky střelený. Elsa má totiž dvě kamarádky, které se rozhodnou zaplatit ji gigola, aby zapomněla na bývalého. Jen jí o tom nic neřeknou a pak se diví, jak kam to povede.
Mě chvíli trvalo si na ujeté francouzky zvyknout, ale pak jsem si je oblíbil a bavil jsem. První série fungovala víceméně jako film a pěkně na sebe jednotlivé epizody navazovaly.
Druhá byla trochu jiná a nejspíš mi na ní vadilo to, jak se Elsa na začátku chovala, na druhou stranu nabídla povedený díl z lockdownu.
Závěrečná třetí série začala jako naprostá šílenost a první dva díly jsem úplně divil, co se děje. Pak to začalo hrát na vážnější notu a to vcelku dobře fungovalo. Poslední epizoda byla taková příjemná rozlučka, která příběh alespoň uzavřela. Ke kvalitě a zábavnosti první řady už se to nevrátilo, což je škoda, ale i tak se na šílené francouzky dá vzpomínat v dobrém.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
This is them
Vzpomínám si, jak jsem po shlédnutí traileru v době premiéry, byl odrazený tím, že půjde o další slaďárnu a tak jsem seriál nijak nevyhledával. Jenže se z něj stal jeden z nejsledovanějších a nejoceňovanějších seriálů současnosti a tak jsem neodolal a v době, kdy se začala vysílat pátá řada jsem se rozhodl ho taky vyzkoušet.
A očividně na tom něco je, protože jsem první čtyři řady viděl mnohem rychleji než jsem čekal nebo i chtěl. Rodinná vztahovka prostě funguje na jedničku a já si postupně víc a víc obliboval postavy, jak ty hlavní, tak i ty vedlejší. Čím víc jsem toho viděl, tím víc si uvědomuju, že to vůbec není taková slaďárna, jak jsem si původně myslel. Postavám se jen ojediněle děje něco dobrého, aniž by to bylo vykoupeno něčím špatným či dramatickým. Emocí se na nás valí hromada.
Baví mě, že tvůrcům se daří budovat očekávání, aby ho dokázali při odhalování skutečnosti úplně zbořit. A i když to od nich později očekáváte, tak jim to stejně sežerete znovu i s navijákem. Mám pár kosmetických připomínek, například Mandy Moore ve své starší verzi nevypadá na 70, ale to jsou snadno překonatelné detaily. Po Parenthood další rodinné drama, které stojí za sledování.
Je to jeden z těch seriálů, kdy jste rádi, že není natahován do nekonečna a tvůrci ho ukončili tak, jak chtěli. I tak byla poslední řada jedno velké slzavé údolí, ale to nic nemění na to, že to bylo příjemné sledování. Za ty roky vám hlavní parta přiroste k srdci a loučení stojí za to.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Jak to chodí ve španělském vězení
Vis a vis nabízí pohled do věznice ve Španělsku, kde se naivní Macarena ocitne za mřížemi a musí se vyrovnat s novou denní realitou. Problémy vězeňské hierarchie, dozorci, spoluvězeňkyně, ale i šance na cestu ven, to vše potřebuje vstřebat. A to rychle.
Okamžitě se tak nabízí porovnání s Orange Is the New Black, přesto je seriál temnější a věci nabírají spád mnohem rychleji. První série je solidní drama, které si drží spád a překvapivě slušně šlape na plyn. Navíc díky svému evropskému zasazení může být o něco bližší než vzdálená Amerika. Vzhledem k zajímavému závěru jsem zvědav na to, jak to bude pokračovat.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Čas je třeba hlídat i ve Španělsku
Na Ministerstvo času jsem narazil několikrát, ale trvalo mi dlouho než jsem se k tomu rozhoupal a důvod byl prostý - španělština. Nic proti ní nemám, jen jsem u seriálů zvyklý na angličtinu. Nicméně když jsem se do seriálu pustil, tak mi to nepřišlo jako problém.
Sci-fi a hrátky časem patří mezi mé oblíbené žánry, a Ministerstvo je předobraz amerického Timeless, který se mi zamlouval. Způsob cestování časem je jiný a hlídka se zaměřuje na evropské (španělské) dějiny místo těch amerických, ale jinak je tady hodně podobností. S klidným svědomím se dá doporučit, pokud vám nevadí jednodušší přístup k řešení časových paradoxů, protože těmi se příliš nezabývají. Jako dobrodružný seriál s prvky sci-fi to však funguje dobře.
I přes drobné výtky do sebe první série v závěru dobře zapadla, takže jsem zvědav na to, jak to bude pokračovat dál.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Vánoce v Norsku
Příjemná vánoční podívaná, kterou mi Netflix podstrčil aniž bych se o to prosil, ale jsem za to rád. Upřímně doporučuji dále, obzvláště pak pokud je čas kolem Vánoc, kdy se i děj seriálu odehrává.
Hlavní postava je sympatická, vcelku obyčejná holka kolem třiceti, kterou nebaví poslouchat neustále dotazy rodiny, kdy už si někoho najde a tak plácne, že už není sama a že představí přítele na Vánoce. To, že žádného nemá, ji vrhne do kolotoče situací, které jsou s randěním nevyhnutelně spojené.
Druhá série je pak ještě o něco lepší a znovu skvěle baví. Johanne sice je ve vztahu, ale postupně si uvědomuje, že to není to pravé ořechové. Tentokrát má však na řešení kromě vlastních trablí i fakt, že se letošní Vánoce uskuteční u ní.
Baví mě přirozenost hlavní postavy. Její nápadníci jsou sice přehlídkou podivínů, ale jinak se dostává do reálných situací, kde si můžete snadno představit sám sebe. Je to vtipné, milé a příjemné na sledování.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Vánoční romantika z New Yorku
Taková milá a příjemná romantika z vánočního New Yorku, která splní svůj účel a dobře funguje jako taková jednohubka na naladění před Vánocemi. Příběh rychle utíká (kratší epizody jsou bonus) a love story Dashe a Lily, kterou naplňují známá klišé, se dobře sleduje a slušně se u ní odreagujete. Další řadu bych nepotřeboval, ale tuhle jsem si docela užil.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Property guardians
Po nadšení z Fleabag jsem si s chutí pustil i druhý seriál za kterým stojí Phoebe Waller-Bridge a i tentokrát se objevuje v jedné z hlavních rolí.
Příběh sleduje skupinu lidí, kteří coby strážci majetku přežívají v opuštěné nemocnici. Na mě to bylo až moc šílené, postavy se snad předhánějí v tom, která bude víc ujetá a jen těžko věříte tomu, že by někdo takový skutečně existoval. Přesto to dokáže pobavit a docela slušně to uteče, ale v porovnání s Fleabag to je pouze slabší odvar.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Being a Derry Girl is a fucking state of mind!
Derry Girls je příjemná jednohubka s ostřejším humorem. Parta holek z Derry sice chodí do církevní školy, ale zrovna moc se s tím nemaže, takže humor a mluva balancuje na hraně vkusu. Balancuje však tak dobře, že vás to bude bavit a severoirský přízvuk je příjemný bonus. Postavy jsou dostatečně zajímavé a mají prostor pro rozvoj. Je to zasazené do devadesátek a doby, kdy v Severním Irsku dozníval válečný konflikt. Nostalgická atmosféra je pak podkreslená perfektním soundtrackem, kde hrají prim irští Cranberries. Holky z Derry se rozloučily třetí sérií a na jejich eskapády se bude dobře vzpomínat.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Vybroušený kanadský diamant
Na začátku jde hlavně o seznámení s Roseovými a zjištění, jestli vám jejich příběh bude vyhovovat. Nápad boháče, který přišel na mizinu, není nic nového, ale tady funguje dobře. Největším klenotem Schitt's Creek jsou však jeho postavy. Celá hlavní čtveřice je správně šílená a krásně zhýčkaná luxusem, takže kontrast s buranovem, kam se museli přesunout, je povedený. Hlava rodiny Johnny, který se snaží zachovat chladnou hlavu, výstřední herečka za zenitem Moira a jejich dvě děti, David a Alexis, na kterých se život v luxusu také řádně podepsal. Postupně se samozřejmě odlupují další vrstvy jejich charakterů a začínají si na novou situaci zvykat a zapojovat se do místního života.
Je to jeden z těch vzácných úkazů, kdy se kvalita stupňuje, případně udržuje na stejně vysoké laťce a končí na vrcholu. Vážně mě baví vývoj postav, humor a i to, jak nenuceně je přijímána orientace jedné z postav. Je to vtipné a zanechává to za sebou dobrý pocit a pokud se vám zalíbí na začátku, tak si ho užijete až do skvělého závěru. I proto je pro mě Schitt's Creek vybroušeným diamantem, který chcete vidět.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
GBBO
Když jsem se před nějakými sedmi lety přestěhoval do Anglie, tak jsem v televizi poprvé viděl Great British Bake Off a ačkoliv to byla sympatická show, kterou jsou sledoval rád, tak jsem nechápal, že jsou z toho Angličani tak odvařený. Nyní po letech (právě proběhlo finále 11. řady) jsem nedočkavě čekal na každou další epizodu a doufal jsem, že se jim zase bude dařit a upečou to dobře. Je to něco úplně jiného než jste z podobných soutěží zvyklí, soutěžící jsou na sebe opravdu milí, pomáhají si a navzájem se podporují. Nejspíš je to i tím, že výhra jako taková je v podobě skleněného stojanu na dort a k tomu je právo říct, že jsem vyhrál/a Bake off.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí