Pajky
| Jméno | Pavel Lepič | |
| Věk | 36 let (Vodnář) | |
| Bydliště | UK | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Well played
Neznám předlohu, ale když jsem viděl první trailer, tak jsem tušil, že to bude něco pro mě. Mám rád dobově zasazená dramata a líbí se mi i sportovní příběhy o vzestupu až na vrchol. Ano, vím, že považovat šachy za sport je trochu nadnesená, ale to jak napínavě je to tady zpracované se blíží tomu, jak jsou vykreslena dobrá sportovní dramata.
Anya Taylor-Joy je v roli Beth skvělá a její postava je opravu zajímavá. Závislost a touha vítězit jdou ruku v ruce a nedočkavě čekáte na to, co se bude dít dál. Doba období studené války na výbornou a překvapil mě pozitivní konec, protože ten jsem nečekal. Perfektní minisérie, které v podstatě nic nechybí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Masterchef Česko - série 3
Amerického Masterchefa a jemu podobné pořady má docela rád. Člověk u nich nemusí moc přemýšlet, dají se užít a občas se i něco dozvíte. Ke sledování české lokace jsem se během třetí série dostal vlastně náhodou, když jsme byli v ČR na dovolené a pak jsme s přítelkyní čekali na další díly.
Je pravda, že oproti americké verzi je to dost naředěné a trvalo opravdu dlouho než se došlo do finále, ale vlastně mi to ani moc nevadilo. Porotci jsou docela sympatická trojice a mezi soutěžícími se našlo pár sympaťáků, kterým se dalo fandit. Extrémem samozřejmě byla Pavlína, kterou využívali k tomu, aby lidi koukali dál a doufali, že už konečně vypadne. Jsem rád, že vítězem byl nakonec Roman.
4. série
Po tom, jak se mi líbila předchozí série, jsem se upřímně těšil na další pokračování. Porota se vrátila ve stejném složení, což je dobře, protože tahle trojice mi sedí a baví. I když musím přiznat, že několika epizodní hostování Zdeňka Pohlreicha bylo zajímavým zpestřením. Skupina soutěžících se podařila poskládat také dobře a tentokrát tam nebyl žádný rozdělovací faktor a celé to působilo takovou uvolněnější atmosféru. I když se samozřejmě bojovalo až do konce. Přišlo mi, že tentokrát to mělo svižnější průběh, což nebylo na škodu. Navíc i letos jsem s vítězkou spokojený.
5.série
Tak nám skončila další řada, třetí v podání sehrané trojice Forejt-Kašpárek-Punčochář a pořád to dobře funguje. Pořád to má příjemnou atmosféru a tentokrát tam nejsou ani žádní nesympatičtí soutěžící, ba naopak několikrát dochází k vyřazování, kdy prostě vyřazování nechcete. Trochu mě vytáčel zbytečný důraz na vztah Betty a Vojty, o tom ta soutěž vážně není. Od začátku byl nejzajímavějším soutěžícím Martin, protože jeho hlášky byly příjemným oživením. Nečekal jsem však, že nakonec vyhraje a trošku mě mrzí, že to do finále nedotáhl Ondra, kterého jsem pasoval na vítěze.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Not a ghostory, but a lovestory
Dlouho jsem se rozmýšlet, jak hodnotit Haunting of Bly Manor, protože z předchozího Haunting of Hill House jsem byl docela nadšenej a tím pádem bylo moje očekávání hodně vysoké. Je vážně těžké to neporovnávat a nejspíš i proto se u mě nekoná takové nadšení jako předtím.
Baví mě, že se několik herců vrátilo v jiných rolích a žádný z nich mi nepřipomínal svou verzi z minulého příběhu. Jak je správně řečeno v závěru, tohle není ghostory, ale lovestory. Nějaké to strašení a tajemná atmosféra tam sice je, ale vyznění je tentokrát jiné. Pokud se chcete bát, tak budete nejspíš zklamaní, pokud si chcete v závěru pobrečet, tak je to slušná volba.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Ted Lasso přichází do Anglie
Fotbal mám rád a tak jsem měl radost, když jsem se dozvěděl o komedii z fotbalového prostředí. Střet americké a anglické kultury vydá na tisíce vtípků a slovní hříčky jsou perfektní. Zápletka a její vývoj funguje. Ted Lasso a jeho optimismus je nakažlivý a celkově postavy (Roy Kent je super) a jejich obsazení je vydařené. Chytlavá znělka a celkově padnoucí hudba tomu taky sedí. Je to příjemné sledovat podle mě se z tohohle originálního nápadu dá ještě spoustu vytěžit a těším se na víc.
Zatímco první řada se koupala v nezničitelném optimismu, tak druhá přináší jiný tón a vyznění. Ale to nutně neznamená, že je to špatně, protože i díky tomu si postavy procházejí vývojem. Favoritem u mě zůstává Roy Kent, ale celé obsazení má co nabídnout, jen vývoj Nata mi úplně neseděl. Jinak je vidět, že díky úspěchu se mohlo zatlačit na licence klubů a známější hosty jako Lineker nebo Henry. Jsem zvědav, co přinese třetí řada a rivalita s West Ham United, snad se i díky tomu vrátí víc do popředí fotbal jako takový.
Podle mě se Ted Lasso rozloučil skvěle. Obzvláště závěr poslední epizody proměňoval jednu gólovku za druhou. Každá z postav si během třetí řady prošla nějakým vývojem a většina linek mě bavila. Pár mi jich přišlo slabších, nebo nevyužitých (záporák Nate a jeho ultra rychlé vykoupení), ale celkově jsem byl spokojený s tím, čeho jsem se dočkal. Seriál až do konce dávkoval pozitivitu a optimismus a takových seriálů je jen pár, takže i když třetí řada nebyla tou nejlepší, tak jako celek si Ted Lasso zaslouží oslavné komentáře a několika násobné vidění. Parta z Richmondu mi bude chybět, ale zase bude radost se k nim někdy vrátit.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Emily v Paříži
Můžete si říkat, že je to klišé. Můžete si říkat, že je to guilty pleasure. Můžete si říkat, co chcete, ale důležité je, že to funguje a vy se u toho bavíte a chcete sledovat dál. Emily in Paris je milá, barevná a zábavná záležitost. Lily Collins je krásná a je radost sledovat, jak se zamilovává do Paříže a vyrovnává se stereotypy Francie. A vůbec nevadí, že všichni jsou krásní, talentovaní a perfektně oblečení, ba naopak tady vás to baví. Je to příjemná pohádka v krásném prostředí, kterou si člověk čas od času potřebuje dopřát a jsem rád, že přesně takhle to s Emily in Paris dopadlo.
I když jsem si u sledování druhé řady často stěžoval, že Emily je tentokrát mnohem otravnější, tak mi to nezabránilo v tom, abych ji opět rychle zhltnul a na konci si vlastně říkal, že takových seriálů by mi nevadilo víc. Šarm první řady založení na objevování nového místa se vytratil a nepodařilo se ho nahradit a i to je jeden z důvodů, proč byla Emily otravnější. I když ten hlavní je její trojúhelník s Camille a Gabrielem. Finále dopadlo podle očekávání a vlastně to ani jinak nešlo, pokud se má vrátit třetí řada.
Docela jsem se těšil na to, až se zase s Emily vypravíme do Paříže a třetí řada nezklamala. Opět to byla příjemná oddychová pohodička, plná krásných lidí, barev a módních doplňků. I když je pravda, že na začátku to tak nevypadalo. První dva díly nějak neměly ten spád (nejspíš díky Američance), ale pak se vrátilo do těch snových francouzských kolejí a vše bylo zachráněno. Závěr samozřejmě otevřený dokořád pro další pokračování a docela se těším, až se těch dalších deset dílů příští Vánoce zase pustím.
Na čtvrtou řadu se čekalo něco dýl a tak vánoční atmosféra z epizod vyznívá naprázdno, protože se vysílá v září. Příběh bohužel přešlapuje na místě a tvůrcům už snad dochází i možnosti jak ještě dát Emily a Gabriela k sobě. Dokonce i Paříž už se ohrává a tvůrci si musí vypomoci odbočkou do Říma. Pořád je to na sledování a vypnutí příjemný odpočinek, ale původní nadšení je pryč. Samozřejmě bude ještě minimálně jedna řada, tak uvidíme jak bude Emily in Europe šlapat dál.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Výslechová místnost
První řada lákala hlavně na jména vyslýchaných. V první epizodě se představil David Tennant a ve druhé pak Hayley Atwell, třetí doplnil pro mě neznámý Youssef Kerkour. Líbí se mi, že jde o konverzačku, která se odehrává v podstatě jen ve dvou místnostech a není třeba se obávat o nějaký vývoj detektivů. Vyšetřovací tým se drží víceméně stejný, ale vždy jde hlavně o obžalovaného a jeho případ. Nejzajímavější mi přišla epizoda s Tennantem, který zahrál doktora podezřelého z vraždy nevlastní dcery skvěle a s napětím jsem čekal na rozuzlení. Druhá epizoda s Hayley Atwell mi přišla slabší, protože nepřišel s ničím překvapivým. Závěrečná epizoda s řidičem kamionu, který možná převážel migranty to zase zvedla nahoru.
Takže jsem se s chutí pustil i do řady druhé. V první Sophie Okonedo během svého interview nevědomky prozradí informaci, která závratně změní styl vyšetřování a i když je to zajímavé, tak je to nakonec vlastně nejslabší epizoda řady. Následuje výslech arogantního Kita Haringtona, který byl obviněn ze znásilnění a obzvláště otázky, které jsou položené v závěru stojí za to. Ve třetí epizodě Sharon Horgan hrdě bere odhalování úchylů do vlastních rukou, aniž by si uvědomila, jaké následky to může mít. Závěrečné rozuzlení opět skvěle funguje. A na závěr se představil Kunal Nayyar, který si zahrál usvědčeného vraha, co se snaží vyjednat snížení svého rozsudku výměnou za odhalení důležitých informací v otevřeném případu. Podle mnohých nejlepší epizoda, mě osobně se více líbila druhá a třetí, ale pořád to bylo vydařené.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Anna Kendrick's Love
Love Life má jednu neskutečnou výhodu a tou je Anna Kendrick. Upřímně pochybuji, že bez ní by se seriálu dostalo takové pozornosti, ale přesně to je důvod, proč se někdy vyplatí obsadit hvězdu. Je to příjemná romantika která mapuje (nejen) milostný život Darby, mladé holky v New Yorku. Nejde o nic převratného, ale je to milé a pěkně to utíká. Líbí se mi koncept, že každá epizoda je zaměřena na jiný důležitý vztah, kterým si Darby prochází a příběh to posouvá dál.
Docela mě překvapilo, když jsem slyšel, že bude druhá řada, protože jsem ji nečekal. Navíc, ať je to, jak chce, tak William Jackson Harper (Chidi z Good Place) není tak velké jméno jako Anna Kendrick. Jinak to pracuje se stejným konceptem a každá epizoda posouvá Marcuse napříč jeho vztahy. Jediným rozdílem je, že dostáváme mužský pohled na věc. Pořád mě to bavilo, ale první řada mi obsazením byla přeci jen bližší.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Restaurants makeovers
Taková příjemná oddechovka, kde se sympatická trojice expertů vydává do zajímavých lokací, aby pomohli s vylepšením restaurací. Líbí se mi, že se vždy snaží zapojit místní zajímavosti a ingredience, takže se člověk dozví trochu z dané lokace a tak to trochu funguje i jako cestopis. Trochu mě mrzí, že tam není žádné follow up a divák se tak nedozví, jestli všechny provede změny k něčemu byly nebo ne. Takže je to ve finále jen předělávka restaurace bez výsledného efektu, což je škoda.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Z deníčku sportovního trenéra
Pět úspěšných trenérů nahlíží do vlastních zásad, které se promítají do jejich způsobu trénování a vypichuje několik rad, které je dostaly až na vrchol. Zajímavé zjistit, co je pohání.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Vývoj herního světa
Měl jsem to štěstí, že s většinou her, které se podílely na tomhle vývoji videoherního světa, jsem nasbíral nějaké zkušenosti. Takže na mě dokument působí ještě o něco lépe než na někoho, kdo je nezná. Pacmana jsem sice v arkádách nezažil, ale ježek Sonic se mi po obrazovce televize proháněl hodiny a hodiny. A hry jako Mario, Wolfenstein, Doom nebo Mortal Kombat jsou nezpochybnitelné legendy, takže rozhodně bylo na co si zavzpomínat. Trošku mě zklamalo, že se nedostalo i na nové konzole jako Playstation, ale i tak to působí jako dobrý a ucelený dokument mapující vývoj herního světa. Podle mě je to stravitelně podaná historie her, která si občas odskočí k tématu, které vás nezajímá.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí