Pajky
| Jméno | Pavel Lepič | |
| Věk | 36 let (Vodnář) | |
| Bydliště | UK | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Sedmdesátky na Ranči?
The Ranch je seriál, u kterého jsem od začátku nepochyboval o tom, že to bude něco pro mě. Na shledání dvojice ze „sedmdesátek“, tedy Ashtona Kutchera a Danny Mastersona, jsem se těšil. Oba dokázali i v další komediích, že tohle je žánr, který je jim opravdu vlastní a věřil jsem, že pod taktovkou Netflixu si reputaci nezkazí.
Už jsem tedy začal obsazením, kterému to i po letech funguje na jedničku. K obsazení se navíc připojila také Elisha Cuthbert, což je plus. V průběhu prvních 10 epizod potěšil i několik hvězdných hostů jako Jon Cryer, Aimee Teegarden, Megyn Price nebo Ethan Suplee. Trošku mi na začátku nesednul Sam Elliott v roli táty, ale naučil jsem se ho tolerovat, i když z obsazení mě baví nejmíň.
Epizody mě bavily, nabídly skvělou interakci mezi hlavní dvojicí (hlavně) a jejich tatíkem. Nabídl spoustu vtipů a z nich byla příjemná část opravdu povedená a navrch přihodil několik narážek a dvojsmyslů. Sice to nejsou Zlatá sedmdesátá, ale to je vlastně taky dobře.
Na druhou stranu určitě je tady několik mínusů. Jako hlavní otravný smích v pozadí, který hned následuje tatík Beau. Ještě bych přihodil, že se jim zajímavě podařilo vybruslit ze stereotypu "prsaté blondýny" a až je mi líto, že Heather tam byla (možná ne) jen do počtu.
Druhá polovina série se nesla ve stejném duchu a bavila. I tentokrát pobavilo několik hvězdných hostů, ale největší prostor si pro sebe ukradl Fez ze Sedmdesátek, což bylo skvělé zpestření. Jsem docela zvědav na to, co přinese další série, protože jak už to tak bývá, dostalo se na cliffhanger...
Druhá série
Opět jsem se skvěle bavil, opět se přišlo podívat několik hvězdných hostů a potěší hlavně ti z Dva a půl chlapa či Zlatých sedmdesátých. Ač má být Ranch hlavně komedie, tak podle mě přinesl jeden z nejzajímavějších pohledů na těhotenství, co jsem za poslední dobu viděl.
Třetí série
Třetí řada byla zvláštní, protože se provalil skandál Dannyho Mastersona a tak musela být jeho postava odstraněna. Ještě předtím se však stihla natočit první polovina série a pak měli tvůrci dostatek času na ono odstranění. Jsem rád, že to nezabalili úplně.
Musím přiznat, že když jsem se seriálem začínal, tak jsem čekal spíš nové "sedmdesátky", ale místo toho boduje Ranč hlavně ve svých dramatických linkách. A to se prokázalo i v této sérii. Se ztrátou Roostera se tvůrci vypořádali na jedničku a díky tomu z toho vytáhli několik pořádně silných epizod. Příchod nové postavy pak nebyl nijak rušivý a jen těžko mohli vybrat někoho, kdo dokáže stejně dobře zahrát komedii i drama jako Dax Shepard. Nyní upřímně doufám v další řadu a doufám, že mi Netflix udělá radost.
Čtvrtá série
Závěrečná řada dopřála slušné rozloučení a dobré zakončení. Sice je třeba si přiznat, že už to možná nemělo ten samý šmrnc jako na začátku, ale i tak je potřeba pochválit. I kdyby jen za to, že tvůrci překonali odstranění jedné z hlavních postav. Jak mi ze začátku úplně nevoněl Sam Elliott a jeho Beau, tak jsem na něj úplně otočil názor a oblíbil si ho, ale zamlouvala se mi celá sestava. O to se mi loučilo hůř. Na Ranč se určitě ještě někdy s chutí vydám.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
V anglické sanitce
Jediným důvodem, proč jsem narazil na Sirens je to, že jsem sledoval americký "remake" a chtěl jsem porovnat a posoudit, co z toho je lepší.
Zaprvé je třeba říct, že se tak úplně o remake nejedná. Ano, šablona (tři záchranáři) je stejná, ale tím to vlastně hasne, i když se najde pár vypůjčených nápadů. Americká verze byla vtipná a od počátku dělaná jako sitcom. Za to anglická verze byla zábavná a osvěžující, ale spíš než komedie nakonec vyzněla jako drama, kde city nepadají na úrodnou půdu.
Stuart, Rachid, Ashley a Maxine mě dokázali zaujmout a v jejich přítomnosti jsem se bavil, protože nabízejí opravdu neobvyklý a svérázný přístup. Navíc se mi líbí jejich angličtina, hlavně Maxine. Pravdou ale zůstává, že hlavně druhá polovina se pouští až příliš do pitvání osobních problémů a polehku upouští od vtípků, kterými seriál začal. Rozhodně však stojí za to, protože hrdinové a jejich neortodoxní charaktery si připisují mnoho bodů za originalitu.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Mágové a cesta do Fillory
To je skoro poprvé, co mohu říct, že jsem nejdřív měl tu čest s knížkou než s její seriálovou verzí. Jenže se rozhodně nemůžu zařadit do zástupu fanoušků a po první knize jsem sérii zanechal a nehodlám se k ní vrátit. Ten mix magické školy (Harry Potter) a magické země Fillory (Narnie) společně s depresí, se mi nijak moc nezamlouval a Lev Grossman mě neokouzlil. Jenže právě ta kombinace magie a vysněné země je něco, co mohlo vyjít v seriálovém zpracování. A navíc, třeba změní pravě ty věci, které se mi v knize nelíbí…
Problém, že jsem prvně měl tu čest s knížkou tkví v tom, že jsem si postavy představoval jinak a to vlastně všechny. Další jsou na řadě změny děje oproti knize. Věci se tedy samozřejmě dějí jinak než v knize a prostor dostávají i vedlejší postavy. Jenže změny jsou paradoxně velké plus seriálu. Jednak nabízí zajímavý příběh Julie, který v knížce není, ale hlavně vypouští tu všudypřítomnou depresi, která knížku ovládala. Navíc zajímavé části jako Antarktida zůstávají.
Čekal jsem taky na to, jak se povedou triky a musím říct, že jsem spokojený. Buď si poslední dobou lépe vybírám nebo na tom Syfy není tak špatně jako dřív. Třeba přijímací karetní trik Quentina považuji za vrchol pilotu. A to se vcelku dařilo držet celou sérii. Postupem času (a po důkladném seznámení) jsme se s hrdiny přeci jen na cestu do Fillory vydali, ale čekal jsem je tam dřív a že tam budou dýl. Bavil jsem se celkem slušně a na rozdíl od knížek si tady pokračovaní dopřeju s chutí. I když za ten závěr by tvůrci zasloužili facku...
Je to zvláštní, tak nějak mě to vlastně baví i ve druhé řadě, ale přesto mě to prostě nedokáže vtáhnout jako se to daří jiným seriálům. Magická Fillory si prochází divokým obdobím a já se jako divák vydávám za hranice knížky, kterou jsem přečetl. Na zbytek knižní trilogie se nechystám, ale na pokračování seriálu se podívám. Má to totiž něco, co mě přiměje se dívat.
Podobně funguje i třetí série a cesta Mágů za navrácením magie. Opět baví, ale není to seriál u kterého bych nedočkavě čekal na každou další epizodu. I tak však musím vypíchnout epizodu ve které hrdinové předvedli vlastní podání hitu Under Pressure od Davida Bowieho, to mě bavilo hodně. Závěr byl zajímavý a jsem vcelku zvědav na to, jak se bude pokračovat. I když k tomu, abych se znovu chopil knížek mě to určitě nedonutí.
Myslím, že už je na čase, aby Magicians došli svého konce. Jak ukazuje čtvrtá série, tak už to začíná být natolik překombinované, že je opravdu těžké se vyznat v tom, co se děje. Myslím si, že už je čas na velký závěr, který ideálně napraví to, co se událo v závěru série a vrátí kouzelnický svět do rovnováhy ve které se nacházel, než otevřel brány této generaci kouzelníků.
Pátá řada se ukázala být tou poslední a tak došlo na ještě jednou zachránění světa a zachránění Filorie. Zakončení bylo vcelku fajn a svět Mágů mě nakonec bavil o dost víc než jeho knižní předloha, ale seriál, který bych si pouštěl do kola se z toho nestane.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Politika v Dánsku
Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí.
Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitelnějších dramat o politice, co jsem viděl v seriálech či filmech. Rozhodně mě to zaujalo a slibuju, že se časem dokopu i k tomu, abych se podíval na druhou a třetí sérii.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Sometimes a cigar is just a smoke and a story's just a story
Seriálové zpracování knížek od Stephena Kinga mě vždycky zajímá a pokud se tam navíc má cestovat časem, tak to zní přesně jako můj šálek kávy. Knížku jsem sice nečetl, ale premisa příběhu mě zaujala a první trailer mě upoutal ještě mnohem víc. A na cestování časem do šedesátých let jsem se od té chvíle prostě těšil.
Hned na úvod přišla zajímavá znělka a pak už jsme se pomalu začali prokousávat příběhem. Podle obsazení bylo jasné, že hlavními tahouny (alespoň v úvodu) bude dvojice James Franco a Chris Cooper, a o jejich hereckých kvalitách jsem ani na chvilku nepochyboval. Takže od nich v klidu přijímám představení časového portálu i vysvětlení „Butterly Effectu“ a toho, že to všechno vlastně nedává smysl.
Hlavní hrdina se nakonec přeci jen rozhodne vydat se minulosti a to přesto, že k tomu nemá žádnou motivaci a člověk pro kterého to dělá už to neocení. I tak se ale vydáme do roku 1960 a atmosféru si naplno začneme užívat a budeme čekat na to, až se začne dít něco podivného. Pilot mě rozhodně zaujal a každý týden jsem se těšil na novou epizodu téhle vypiplané záležitosti. Byl jsem zvědavý totiž nejen na to, jak to celé dopadne, ale hlavně na to, jak se bude minulost bránit.
A oněch osm epizod, které směřovaly ke Kingovsky mrazivému konci jsem si užil. James Franco potvrzuje, že patří mezi kvalitní herce, zachycení retro atmosféry se podařilo na výbornou, vytvoření mysteriózního nádechu stejně tak, takže vřele doporučuji ponořit se do sledování a užít si ho. Stojí za to!
92 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
A co byste na jejich místě dělali vy?
Nový seriál od stanice USA Network padnul do mého hledáčku hned od úvodních fází vývoje. Upřímně, koho by nelákalo sci-fi u kterého znovu spojí síly Josh Holloway a tvůrce Lost, Carlton Cuse? Ono vlastně obsazení je dost silnou stránkou, kromě Hollowaye se tam v dalších rolích představí Sarah Wayne Callies (Prison Break), Amanda Righetti (Mentalist) nebo Peter Jacobson (House MD). Jestli bych měl něco vytknout, tak je to právě Sarah Wayne Callies, protože ta celou dobu vypadá, že se rozbrečí. Má jen jeden výraz v obličeji (jako všude jinde), ale jak se hned na konci pilotu ukáže, tak bude mít co hrát a nebude jen na ozdobu. Navíc má s Hollowayem skvělou chemii.
Příběh je zasazen do nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy Zemi okupují „vetřelci“. Nikdo neví, jak vypadají a co chtějí. Celý pilot v sobě nese příjemné tajemno a vážně dobře buduje napětí a zbytek série v tom pěkně pokračuje. Závěr pilotu navíc přináší zajímavý (i když ne úplně nečekaný) twist. Postupně seriál sice trošku šlápnul na brzdu, ale líbí se mi, že se nebojí obětovat vedlejší postavy v případě, že to bude mít dopad na hrdiny a líbí se mi, jak se příběh vyvíjí. Trošku jsem však čekal více devastující finále, třeba příště. První série mě tak bavila od začátku až do konce a vážně se těším na pokračování. Za mě je to letos jedna z nejlepších novinek a to minimálně ve svém žánru.
Co mě však zaujalo nejvíce, jsou otázky, které seriál nabízí a ty se netýkají vetřelců. Jak daleko zajdete, abyste ochránili vlastní rodinu? Upřednostníte svou rodinu před přítelem? Budete spolupracovat nebo se přidáte k odporu? A hlavně - co byste na jejich místě dělali vy?
Ani druhá série neztrácí nic na zajímavosti a baví podobně jako seriál první. I když se samozřejmě vzhledem k událostem pravidla hry trochu mění. Docela jsem zvědav, co se bude dít dál, protože vygradování téhle série stálo za to.
Během třetí řady, hlavně její první poloviny, jsem se nemohl zbavit dojmu, že znovu sleduju Falling Skies akorát s jiným obsazením. Ale musím uznat, že to mělo vcelku spád. Toho pocitu jsem se zbavil, když se Bowmanovi dostali do Seattlua děj se vrátil k životu v kolonii. Je jedině škoda, že Colony se do historie zapíše jako další seriál, který není pořádně zakončen, protože ukončení by tomu slušelo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Jane & Maura
Po první sérii, která čítala pouze 10 epizod, můžu s klidem prohlásit, že jsem spokojený. V podstatě jsem dostal to, co jsem čekal. Kriminálku, která kromě akce stojí i na vtipu a na silném hereckém duu. Fungovalo to chlapům (Psych), smíšenému páru (Castle), tak proč by to nemohlo vyjít i dvěma ženám. Obě dvě herečky jsou mi od začátku sympatické a na obě se rozhodně dobře kouká. Určitě by bylo co zlepšovat, ale myslím, že jako úvod seriálu to stačilo a zvládlo zaujmout. Navíc mě baví ta bostonsko-irská znělka. Nepochybuji o tom, že to bude bavit i v dalších sériích.
Druhá série se drží klasické šablony, podle které nám musí prozradit více o pozadí postav. Dozvídáme se tak, že Frost má problémy s tatíkem, vysokou šarží u námořnictva nebo že Korsak má komplikovaný vztah se svou bývalou a jejím synem, kterého vychovával jako svého. Ze scény se vytratí tatík Rizzoli a místo toho se představí poslední sourozenec a samozřejmě se také bude rozvíjet vztah Isles s nově nalezeným tatíkem. To vlastně příhodně vyústí v dramatické finále. Rizzoli a Isles zatím nezklamaly a budu v nich pokračovat. Jako odpočinkový seriál před spaním je to naprosto ideální.
Ani ve třetí řadě se nic zásadního nemění a tahle dvojka mě baví pořád stejně. Očividně jim schéma "Case of the Week" funguje, ale strašně bych si přál, aby přišel seriál s něčím "delším", alespoň jeden příběh táhnoucí se napříč celou sérií by určitě neuškodil. A tím samozřejmě nemám na mysli to, že se Maura bude sbližovat se svou biologickou matkou nebo to, že se Jane nebude moct rozhodnout, kterýho z těch frajerů má vlastně radši. Slušel by tomu pořádný sériový vrah, který by se nenechal chytit a trochu je potrápil nebo alespoň někdo jako byl v úvodu Hoyt.
Po úvodním srovnávání s Castlem či Psych se nakonec musím přiklonit ke porovnání s Bones. Oproti těm má však Rizzoli & Isles jeden velký nedostatek (a není to všemocný Angelátor). U Bones už jsem si tak nějak zvykl, že v úvodu vraha ukážou mezi všemi podezřelými a můžu hádat, kdo to bude. To se u Rizzoli bohužel neděje. U několika dílů je vrah odhalen až v podstatě v okamžiku zatčení, což je škoda. Já bych hádal moc rád. Jinak si tým pořád drží slušnou chemii a rád je sleduji. Bohužel, Frost mi bude chybět ač z toho tentokrát nelze vinit tvůrce. Jsem však zvědav, co si tvůrci připraví do páté řady.
Přichází pátá série aneb, když už jsem se seriálem vydržel až sem, tak to dotáhnu do konce. Kouzlo ze začátku už se vytratilo, ale říkat, že odešlo s Frostem by bylo nefér. Seriál mě překvapil, když nechal jeho postavu umřít, ale jak se později ukázalo, bylo to proto, aby se s ním mohli rozloučit. Jen mi přišlo, že se v tom plácali zbytečně dlouho. Nebavilo mě ani těhotenství hlavní hrdinky, protože bylo jasný, že dřív nebo později skončí. Další, co mě zarazilo bylo, že finále série nemělo vůbec žádný náboj a vlastně se nic nestalo. Když už jsem u toho vyčítání, tak bych mohl přihodit i to, že Jane matka je hrozně otravná (což je od začátku, jen to stupňuje) a občas už začíná být otravná i samotná Jane.
Tvůrci v šesté sérii vypadali, že se chystají vyslyšet mé naříkání a připravili i "vraha", který s námi byl většinu série. Škoda je, že jeho skutečnou identitu jsme se dozvěděli až ke konci (takže mu nešlo fandit) a až v závěru jsme zjistili jeho motivaci. Která byla, přiznejme si, dost slabá. Ale aspoň měl závěr větší náboj než loni a jsem vážně zvědav na to, kdo byl (ne)zabit. Na druhou stranu jsme letos přišli o jednu vedlejší postavu a upřímně jsem čekal větší emoce. Poslední série je před námi, takže jsem zvědav, jestli to tvůrci pevně vezmou do rukou, zavzpomínají na nejlepší časy a rozloučí se s plnou parádou. Nezbývá než doufat...
Závěrečná sedmá série byla dopředu oznámena, takže jsem čekal, že nám naservírují mnohem větší drama. I když se tvůrcům zakončení podařilo a líbilo se mi, tak jsem cestou k němu čekal o něco větší divočinu. Nestalo se, ale v duchu loučení jsem se rozhodl jim to odpustit. Rizzoli & Isles byl vážně dobrý seriál, který postupem času padnul pouze do kolonky dobrý, ale přesto na něj budu vzpomínat v dobrém.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Dark Side of Technology
Konečně jsem se dostal k dalšímu vysoce hodnocenému britskému seriálovému počinu. A Black Mirror za sebou nechá pachuť a palčivé otázky, jenže v tomto případě je to myšleno dobře. První epizoda (The National Anthem) mě upoutala takovým způsobem, že jsem s otevřenou pusou sledoval a čekal, co se stane. A to se mi pravda příliš často nestává. Dilema ve kterém hraje hlavní roli prase je opravdu divné a Rory Kinnear podává perfektní herecký výkon. Oproti tomu druhá epizoda (Fifteen Million Merits) mě lehce zklamala. Celé to "Bojování proti systému" vede stejně pouze k tomu, že se sám staneš součástí systému, protože budeš zmanipulován. Ústřední herecká dvojice určitě nebyla špatná, jen mě tentokrát příběh z utopistické společnosti tolik neoslovil, asi i proto, že je (v této formě) "nejdál", co se týče možnosti uskutečnění. Závěrečná epizoda první série (The Entire History of You) však opět vytáhla laťku hodně vysoko. Toby Kebbell v ní zjišťuje, že být žárlivec a zároveň mít možnost znovu si přehrávat vlastní vzpomínky je nebezpečnou kombinací a nevěští to nic dobrého. Čip z nedaleké budoucnosti může být vlastně zároveň hodně blízko a o to je vyznění vlastně ještě děsivější. Mě to chytit dokázalo a určitě si s chutí pustím i další epizody.
Druhá série mi přišla o něco slabší než ta první, ale určitě to není kvůli tomu, že je víc "ženská". Tentokrát se totiž v hlavní roli hned dvou příběhů představí ženy. První příběh (Be Right Back) nabízí skvělé obsazení (Hayley Atwell a Domhnall Gleeson) a přednáší i zajímavou myšlenku o tom, jak smrtí život nemusí končit, ale v závěru mu tak trochu dochází dech. Naproti tomu druhá epizoda (White Bear) je zatím největší šíleností, kterou Black Mirror nabídlo. Od začátku jste na tom stejně jako hlavní hrdinka a netušíte, co se děje a to vlastně zůstává až do závěrečného vysvětlení. Které je vlastně stejně ujeté jako celý průběh. A poslední třetí epizoda (The Waldo Moment) je naopak zase tím nejslabším, co zatím Black Mirror nabídlo. Příběh o tom, jak se to lokálních voleb zamotá animovaný medvěd s vulgárním slovníkem prostě nemá ten správný drajv a nenabízí žádné velké znepokojení oproti svým pěti předchůdcům.
A pak je tady vánoční speciál z roku 2014 ve kterém exceluje Jon Hamm. Ten vypráví zasněžený a pochmurný příběh z odlehlé chatrče, kde se sejdou dva chlápci, co nemají nic společného. Nabídne pár zajímavých minipříběhů, které spolu zdánlivě nesouvisí až do úplného konce. Je fajn vidět, že nápady nedochází (ba naopak patří k nejlepším) a věřím, že každý z těch "příběhů" by jistě zasloužil svou samostatnou a plnohodnotnou epizodu. Už teď se těším až se představí na Netflixu třetí řada a doufám, že nabídne opět několik znepokojivých nápadů...
Konečně je to tady, třetí série na Netflixu obsahující šest nových epizod. Hned na úvod (Nosedive) se dostáváme do světa, kde se všechno odvíjí od sociálního statusu, který ovlivňuje hodnocení ostatních. A šlo o vcelku zajímavý nápad. Podobně na tom byl i příběh druhý (Playtest), který nabídl opravdu živou počítačovou simulaci. Závěr mě překvapil a přišel mi možná až trochu překombinovaný. Ve třetí epizodě (Shut Up and Dance) přišel jeden z vrcholů série. "Dokonalá" atmosféra a situace, která děsí hlavně tím, že v ní není použitá žádná technologie, která ještě neexistuje. Hned po tom se objevuje lesbickou komunitou milovaná epizoda (San Junipero), která mě osobně do Black Mirror moc nezapadla, hlavně závěrem, tenhle seriál není známý pro happyendy. Což ale nemá nic společného s kvalitou, která byla stabilně vysoko. Předposlední epizoda (Men Against Fire) se zaměřuje na vojáky a na jejich mozkový implantát, který jim má pomáhat v boji s mutanty. Ten trošku zklamal hlavně "neuzavřením". A na závěr (Hated in the Nation) se objevil další skvělý díl, který si pohrál s internetovou šikanou a robotickými včelami. Já za celou sérii musím zatleskat, protože každý díl mě bavil a doufám, že Netflix v tom bude pokračovat.
I ve čtvrté řadě (a druhé od Netflixu) se najde několik opravdu slušných epizod. Hned na úvod přichází až hvězdně obsazená USS Callister, která sice není vůbec špatná, ale hype kolem ní byl až zbytečně přehnaný, protože série nabízí lepší kousky. Arkangel má skvělý nápad a odvíjí se podle očekávané šablony, čekal jsem jen "drsnější" vyvrcholení. Pokračuje se epizodou Crocodile, která naopak s drsností nešetřila a ukázala, co se stane, když už se nemůžeš vrátit zpět. Pro mě osobně to lepší z letošního výběru. Poté následovala nejlépe hodnocená epizoda Hang the DJ, která překvapí hlavně happyendem. Pokud vám to nevyhovuje tak doporučuju vyhledat vysvětlení o tom, jak to vlastně happyend vůbec není. Předposlední byla epizoda Metalhead, kterou považuji letos za nejslabší, ale hlavně proto, že nenabídla dost vysvětlení ohledně toho, co se tam dělo. A na závěr pak Black Museum, která skvěle připomene White Christmas a rozhodně si svou chválu zaslouží. Ani letos Netflix nezklamal a těším se na další díly.
Pátá série začala neoficiálně už loni, když se představil samostatný speciál Bandersnatch, kde divák mohl volit osud postavy. A ten nápad mě rozhodně bavil. I díky tomu se vrátil seriál ke svým anglickým kořenům a v letošní řadě představil pouze tři epizody, ale zase se podařilo sehnat známé tváře (Anthony Mackie, Andrew Scott či Miley Cyrus). První z epizod byla Striking Vipers, kdy se ukáže, že herní virtuální realita dokáže pořádně zamíchat se skutečným životem. Podle mě se povedla, jen jsem nečekal, že to skončí právě takhle. Následovala epizoda Smithereens, která nejspíš měla kritizovat moderní dobu, kdy je každý nalepený na obrazovky telefonů a díky tomu společnosti jako Facebook o nás ví víc než my samotní, ale přišlo mi, že jí chybělo to správné uzavření. A poslední byla Rachel, Jack and Ashley Too, kde sehrála hlavní roli panenka s vědomím popové star. To dalo vzpomenout na film S1m0ne. Celkově ty epizody nebyly špatné, ale na Black Mirror byly překvapivě pozitivní a můj první dojem tak je, že jsou slabší než jejich předchůdci. Uvidíme jak a kam bude Black Mirror pokračovat, protože jsem přesvědčen o tom, že tohle nebylo naposledy.
Na návrat šesté řady Black Mirror jsem se hodně těšil a první tři epizody rozhodně nezklamaly. Jen mě mrzí, že ty dvě závěrečné nebyly dobré a vlastně neměly vůbec nic společného s tím, co pro mě Black Mirror představuje. Příběh o vlkodlakovi? To byla ztráta času a Démon v kostce domina? Ten byl sice o něco lepší, ale pořád to nemělo nic společného s technologií budoucna a bylo by tomu líp mimo tenhle seriál. Přišly mi jako taková snaha o hororové příběhy, ale to sem podle mě nepatří a kvůli tomu mám z téhle řady takový rozpačitý pocit. Pokud by to byly jen tři první epizody, tak bych byl docela nadšený.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Unbreakable. They're alive, damn it! It's a miracle!
Kimmy Schmidt mi vlastně nabídla přesně to, co jsem čekal. Za seriálem stojí Tina Fey, takže jsem očekával humor podobný tomu, který jsem si oblíbil v 30 Rock. Ano, pokud 30 Rock není váš šálek, tak silně pochybuju, že se u Kimmy Schmidt budete bavit. Čekal jsem, že uvidím staré známé tváře v nových, šílených rolích. Čekal jsem, že se u toho nebudu smát od začátku do konce, ale že se pobavím a odreaguju. A všechno to jsem dostal.
V hlavní roli Kimmy se představuje Ellie Kemper (The Office), která se na tu roli stoprocentně hodí. Další postavou je šílená Jacqueline v podání Jane Krakowski (30 Rock), které byla role také psána přímo na míru a nad nimi se tyčí "až přehnaně gay" Titus Adromedon, který je kapitolou sama pro sebe. Skvěle má UKS vychytané i camea pro své hosty ať už jsou to ve větších rolích Jon Hamm nebo samotná Tina Fey či v epizodních třeba Dean Norris, Kiernan Shipka nebo Nick Kroll. Plusové body přidávám za tu divnou a neskutečně chytlavou znělku a celé je to rozhodně takové svěží, barevné a přehnané.
Takže závěrem, u první série jsem se pobavil a příjemně odpočinul. A i když to nebyla nejlepší komedie, co jsem kdy viděl, tak se těším až se podívám na další pokračování. Netflix totiž zatím chvályhodně pokračuje ve svých tradicích a svým seriálem mě ještě nikdy nezklamal.
I letos pokračuje seriál v ujeté a výstřední jízdě, kterou před rokem započal. jenže baví o něco míň. Větší prostor si tam pro sebe vypsala Tina Fey. Já vím, že ji tenhle typ postav baví hrát, ale mě je nebaví sledovat. mnohem zajímavější je jako Liz Lemon. Vůbec, ale vůbec si nedovedu představit, že by tohle běželo na NBC. Seriál je to prostě natolik jiný, že ve sledování pokračovat budu, ale doufám, že ho ještě trochu obrousí. Třeba tím, že se k sobě postavy budou chovat o něco málo líp. Opět dobrá hostování, třeba Josh Charles, Joshua Jackson, Anna Camp nebo Lisa Kudrow.
Jak jsem si přál, tak třetí série se uklidnila. Tedy relativně, pořád je to ujetá zábava, která to vždy byla, jen o něco klidnější. Letos bylo i míň hvězdných hostů (nových), ale třeba Ray Liotta svou epizodkou pobavil. Kimmy mě pořád baví a doufám, že to ještě nějakou chvilku bude pokračovat.
Čtvrtá řada se ukázala být tou poslední a je třeba přiznat, že už tak nějak bylo na čase. Roztomilost Kimmy už se ohrála, i když jí to pořád vydrželo o něco víc než Titusovi. O tom, že šlo o populární seriál svědčí i to, že i v této řadě se objevilo několik slavných hostů jako Zachary Quinto. Nebylo to zlý, ale znovu to asi vidět nepotřebuji.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Cloud9 - my new favorite superstore
Abych pravdu řekl, tak nápad na seriál Superstore se mi líbil od úplného začátku. Říkal jsem si, že pokud se tvůrcům podaří vtěsnat problémy, které každodenně prožíváme, my, pracující v podobném zařízení, tak se bude jednat o komediální zlato. Protože si vážně nedovedete představit to, co se tam děje. Ani trailer nezklamal a já se tak s chutí podíval na pilotní epizodu.
A byl jsem překvapen tím, jak se mi to líbilo. Hlavní hrdinka Amy je mi vcelku sympatická, problém mám trochu s Feldmanem (Jonah), protože hraje zase stejný typ otravně romantické postavy jako v A to Z, ale dá se to přežít. Pochvalu tvůrci zaslouží i za to, že se rozhodli nenořit hluboko do možnosti jejich romantického vztahu (i když to časem přijde) a soustředili si na jiné věci. Nejvtipnější je pro mě však trojice Garrett, Glenn a Dina. To jsou opravdu originálně ztřeštěné postavy a nelze si je neoblíbit a u jejich scén se nesmát.
Letos jsem ani nechtěl začínat s novými komediemi, alespoň do té doby než bude znám jejich osud, ale tady jsem očividně vsadil na správného koně, protože jsme se prodloužení dočkali. A je to dobře, život v Superstore má totiž určitě ještě hodně co nabídnout a já se na další sérii těším.
Po druhé sérii musím říct, že Superstore považuji za jednu z nejlepších komedií, které se momentálně vysílají na velké pětce amerických stanic. Zatímco dlouhodobým veteránům stanic více či méně začíná docházet šťáva, tak Superstore svou pozici pořád posiluje. Dokonce přišel i zajímavý závěr (a i když přinesl odhadovanou romantickou zápletku), tak se těším na to až se podívám, co se v Cloud 9 bude dít za rok.
Třetí řada jen upevňuje pozici seriálu nejen v mých očích o tom, že se jedná o jeden z těch nejpovedenějších sitcomů, co jsou momentálně v televizi. A to i přesto, že tvůrci se letos natvrdo rozhodli prozkoumat romantickou linku mezi Jonahem a Amy. Už teď se těším na další sérii a spoustu ujetých příhod z obchoďáku.
Upřímně jsem čekal, že vztah Jonaha a Amy bude otravnější a stane se ústřední linkou série, ale nestalo se tak, což mě těší. A tak i nadále baví svými výstředními zaměstnanci a jejich každodenními problémy. Budu se opakovat, ale Superstore je rozhodně jedna z nejzajímavějších komedií na amerických stanicích. Navíc si čtvrtá řada přichystala docela temný závěr na sitcom.
I v páté sérii Superstore potvrzuje svůj status a dokazuje, že patří momentálně mezi ty nejlepší komedie. O to víc mě překvapily zprávy o tom, co se chystá v závěru. A pak koronavirus zapříčinil zkrácení série o jednu epizodu, takže na pořádné rozloučení nepřišlo. Uvidíme, jaké přijde vysvětlení na začátku příští řady. Osobně mi přijde odchod Amy jako velká čára přes rozpočet.
Jsem rád, že i vzhledem ke změnám v obsazení, jim došlo, že lepší seriál zakončit a rozloučit se šestou sérií. Podle mě je to tak lepší než to do nekonečna natahovat. Navíc je to jeden z mála seriálů, kde jsem rád, že se poslední řada věnovala pandemii. Z vlastní zkušenosti vím, že je neuvěřitelné, co se v retailu dá zažít, obzvlášť v téhle době. Závěr je povedený a jsem rád, že se Amy vrátila, aby se rozloučila s ostatními. Zakončení se zdařilo a na Superstore se bude dobře vzpomínat a určitě se k němu s chutí jednou zase vrátím.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí