Kri-kri
| Jméno | Samuel Varga | |
| Věk | 43 let | |
| Bydliště | Brno | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | Sociální sítě nepoužívám, kontaktovat mě můžete pod stejnou přezdívkou na ČSFD. |
Klasika z OK3
Okomentovat tento jedinečný seriál není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o můj nejoblíbenější animovaný seriál, bylo by hříchem k němu nenapsat komentář. Dobrodruzi z vesmíru jsou první Anime, které jsem kdy viděl a dodnes je považuji za raritu mezi animovanými seriály. V letech 1991-93 prolétli postupně TV stanicemi OK3, ČT i STV. Seriál byl sepsán a natočen tak, aby zaujal diváky všech věkových vrstev. Dětského diváka uchvátí poutavé a napínavé příběhy, které na různých planetách zažívá posádka kosmické lodi Střelec. Nespornou výhodou seriálu je, že každý příběh má dějovou linii v trochu jiném žánru a každý si tu najde to své. Střídají se zde příběhy akční, sci-fi, dobrodružné, ale i romantické a humorné. Dospělý divák zas pochopí a ocení hlubší myšlenku a poselství, obsažené v jednotlivých příbězích. V seriálu je kladen silný důraz na přátelství, lásku, mezilidské vztahy a skutečné hodnoty. Hlavní hrdinové, ale i epizodní postavy mají bravurně propracované charaktery se všemi pozitivními i negativními lidskými vlastnostmi. Jsou zde srozumitelnou formou probírána vážná společenská témata, jako např. protiválečná a protizbrojírenská politika, touha po absolutní moci a jiné rozmary vladařů, sociální rozdíly a kastovní systém, drogová závislost, otroctví, ale i to, že svět a lidstvo nelze vnímat pouze černobíle. Proto není divu, že Dobrodruzi jsou trnem v oku kapitalistickému vedení ČT i ostatním našim TV stanicím a je tudíž naprosto jisté, že reprízy se na českých ani slovenských TV už nikdy nedočkáme.:( Přestože prvních cca. 10 dílů působí celkem nudně a leckterého diváka mohou odradit, postupně se děj stává napínavější. Každý další samostatný příběh srší originalitou a nápaditostí. Z hlavních hrdinů jsou mi nejsympatičtější Sibep a Topy (nejspíš proto, že jejich charaktery považuji za nejčistší). Z vedlejších postav samostatných příběhů mě nejvíc zaujala princezna Parbara (epizody 14 - 19), Pinta (ep. 25 a 26), Mína (ep. 50) a Lily (ep. 65 - 67). Dobrodruzi z vesmíru jsou nadčasový seriál a rozhodně mají na mnohem víc, než současných 76%.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Seriálový kult
Kdybych měl tenhle seriál vynachválit, nevystačil by mi na to ani celý slovník superlativů. Opičí král je už od raného dětství můj nejoblíbenější seriál a ani dnes tomu není jinak. Když ho v roce 1991 poprvé na ČST uvedli do vysílání, bylo mi necelých 10 let. Od prvního dílu jsem se zaujetím sledoval, jaké výtržnosti zas Velký světec rovný nebi Sun Wu-kchung provede. A když pak v létě 1993 seriál zreprízovali, už nezůstalo jen u sledování, pečlivě jsem si všechny epizody nahrál. Můj nejoblíbenější díl je 24. Zkrocení nefritového zajíce (silná nostalgie, ten díl jsem měl nahraný už z prvního odvysílání a jeho dialogy jsem schopen odříkat zpaměti), dále pak epizody 13. Démon v zemi Černých kohoutů (zajímavý a vtipný příběh, nádherná podkresová hudba) a 16. V království žen (převážně romantický díl s nádhernými písněmi). Ale i všechny ostatní epizody jsou výborné, není žádná, která by se mi nelíbila. Nádherným způsobem zde byly skloubeny prvky staročínské mytologie, tradiční kultury, buddhistické učení, ale i humor, zábava, akce a napětí. Opičí král vlastně podnítil můj pozdější zájem o asijskou kulturu, zejména země vyznávající buddhismus. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě nic, co by se tomuto seriálu dalo vytknout. Scénář a dialogy, herecké výkony, triky, scenérie, masky a kostýmy, vše je zde nadmíru propracované. Také hudba (ať už podkresová, ucelené písně nebo třeba jen samotná úvodní znělka) je vynikající. Mnohé epizody, jako např. 13. či 20. díl mají své specifické melodie, které v ostatních epizodách nezazní. Rovněž nesmím opomenout povedený český překlad a kvalitní dabing brněnského studia (zejména nezapomenutelný hlas Suna v brilantním podání Karla Riegela). V roce 1999 bylo dodatečně natočeno dalších 16 dílů pod názvem Xi you ji 2, obsahující zbylé příběhy z cesty na západ, které se však na obrazovky českých TV nikdy nedostaly a dostupné jsou pouze v originále. Opičí král je ve všech směrech klenotem asijské kinematografie.
Ještě se vyjádřím k pokračování z let 1999-2000, což je vlastně druhou řadou původního 25-dílného seriálu z roku 1986. 16 nových dílů obsahuje zbylých 11 samostatných příběhů z Wu Čcheng-enova románu, které kvůli nízkému rozpočtu nemohly být natočeny v prvním seriálu. Druhá řada obsahuje např. příběh o kapřím démonovi (zmíněn v 25. dílu starého seriálu), příběh o třech démonech a lahvičce temných sil (znáte z knihy), příběh o falešném Sun Wu-kchungovi, hadí upírce, démonovi z Černé řeky a mnoho dalších. Epizody mají tentokrát sice jednotnou délku 45 minut, ale už neplatí, že co díl, to samostatný příběh (některé příběhy začnou třeba jen 5 minut před koncem jednoho dílu a pokračují v následujícím). Pokud jde o kvalitu zpracování, v některých bodech je seriál oproti první řadě značně odfláknutý, zejména hudba se tentokrát vůbec nepovedla. Několik zajímavých písní sice v seriálu zazní, ale podkresovou hudbu tvoří cca. jen pět stále dokola se opakujících unylých melodií, což je žalostně málo. Také zdlouhavé dialogy mohly být v mnoha případech nahrazeny pouze obrazovým zpracováním s doprovodnou melodií, tak jako tomu často bylo v prvním seriálu. Jinak ale masky, kostýmy, výprava i triky se povedly, k nim výhrady nemám. Rovněž je k dobru, že Tripitaku a především Suna hrají původní herci (představitelé Čuníka a Píska byli vzhledem k vyššímu věku původních herců přeobsazeni). Můj celkový dojem z pokračování je 80%, nicméně když je to zde v jednom profilu s původním seriálem, jako celek je to stále 100%.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Můj nejoblíbenější seriál
Ať si zamerikanizované stádo říká co chce, pro mě je Helena a její chlapci jednoznačně nejlepší seriál, jaký kdy byl natočen! A je mi úplně jedno, že jdu proti davu, tento seriál je moje vlastní citová záležitost. Nádherným způsobem je zde kladen důraz na lásku a přátelství, dva hlavní motivy seriálu. Divákům je jasné, že takhle to v reálném světě nechodí a ani autoři se nesnaží o tom někoho přesvědčovat. Snahou tvůrců je poukázat na to, jak by mezilidské vztahy měly fungovat. Každá z hlavních postav má svůj osobitý charakter. S některými se v mnohém ztotožňuji (Natálie, Manu), jiné obdivuji pro jejich serioznost a autoritu (Helena, Mikuláš), s dalšími se hezky od plic zasměju (Johana, Kristián, Lola, José, Róza) a na některé dívky (Benedikta, Anežka, Zaza, Taxi) se prostě jen krásně kouká.:-) Ale téměř všichni na mě působí velice sympaticky (averzi mám pouze vůči Lindě a Tereze, neboť rozvrátily vztah Johany a Kristiána). Musím také zmínit protřelé záporáky, jako je narkomanka Ariela a hudební producent Thomas Fava, kteří partě nejednou pořádně zkomplikovali život. I přes obrazovku se natolik vžívám do děje, problémů a milostných zápletek hlavních hrdinů, až mám pocit, že jsem také členem jejich party. Všechny radosti i zármutky prožívám s nimi a nejedna scéna mě i po tolika shlédnutí dokáže dojmout. Zpočátku byly epizody pouze v humorném duchu a každý díl měl samostatný příběh. Zhruba od 90. dílu začaly mít epizody na sebe přímou návaznost a děj postupně nabývá na dramatičnosti. Objevují se vážnější společenská témata, jako např. drogová závislost, pokus o znásilnění některé z dívek, potrat nebo nákaza virem HIV. Vůbec mi v seriálu nevadí to studiové prostředí, pořád je tam mnohem větší rozmanitost interiérů, než bývá u amerických seriálů tohoto typu. Jsem rád, že se mi v době vysílání podařilo nahrát všech 280 dílů + prvních 65 dílů navazujícího seriálu Rozmary lásky. Díky tomu i po tolika letech, kdy seriál dávno upadl u diváků i vedení všech našich TV v zapomnění, mám stále možnost sledovat tento romanticko-komediální skvost francouzské kinematografie. Každoročně si alespoň jednou dávám "maraton Heleny" od začátku do konce a pokaždé se ujistím, že mě tenhle seriál nikdy neomrzí. A když vidím, jak nízké hodnocení dává tomuto skvělému seriálu naprostá většina tehdejších diváků, nepočítejte s tím, že se s vámi o tento skvost s českým dabingem podělím! Proamerický režim jednou provždy na území ČR uvalil na francouzské sitcomy přísné embargo a já toto rozhodnutí hodlám respektovat. Snad až si český národ začne francouzských sitcomů více vážit a zdejší hodnocení se vyšplhá alespoň na 70% bych mohl změnit názor. Ale to by české stádo ovcí nesmělo být zblblé amerikanistickou propagandou a komerční sračkou Přátelé, což není nic jiného, než trapná a obscénní kopie Heleny. Na seriálu Helena a její chlapci je nejlépe zřetelné pokrytectví českých diváků. Všichni na to tenkrát čuměli, ale přesto jako jednotné stádo to teď všichni zatracují, aby před ostatními nebyli za exoty. Pro mě stále plný počet.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí