ainny
| Jméno | ainny | |
| Věk | — | |
| Bydliště | Matička stověžatá | |
| @PavlaAinny | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/ainny.cz/ | ||
| Poznámka | — |
Ještě že tam byla Shin Min-a
Skvělý začátek, utrápený střed a konec přeplněný flashbacky. Přesný návod na to, jak zabít očekávanou pecku. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale nebýt tam Shin Min-a, tak byla Venuše jenom průměrným seriálem. Liška ho přece jenom posunula o něco výš. Druhou skvělou postavou byl Henry. A tím to asi tak končí. So Ji-sub podal svůj standardní výkon a Yu In-young mě vyloženě zklamala. Tedy ne ona, ale její role. Když nemá oči plné slz hlavní hrdinka, tak je holt musí mít ta druhá. Abych ale tvůrcům nekřivdila, občas jsem se zasmála. Lišky scéna v nemocnici byla skvělá a srdcervoucí. Soundtrack tradičně dobrý. Možná si to i ještě někdy dám znovu, ale teď převažuje mírné zklamání.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Docela zvláštní téma
To je zvláštní seriál. Depresivní, ale k mému překvapení má tak ... (doplňte si sami) konec. V první půlce mě u něho udrželi jenom Yamapi a Sorimachi. Líbila se mi i Eikura. Naproti tomu Maedě jsem nepřišla na chuť ani tentokrát. Jako robotická Q10 mi silně lezla na nervy a tady to nebylo o moc lepší, i když její postava jako taková se mi líbila. Opravdu jsem se ze začátku musela ke sledování nutit. Do určité chvíle. Pak mě zaujala dějová linka, kterou si tvůrci nechali až do samotného závěru, a která posunula celé dílko o stupínek výš. Takže navzdory tomu umírání, o které tady tolik jde, z něho mám relativně dobrý pocit a kupodivu ani nelituju času, který jsem mu dala.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Sága nad ságy
Ne, není to dokonalé, ale když s překladem nějakého seriálu strávíte víc než rok a nepřestane vás to bavit, tak se vám prostě dostane pod kůži. Když má navíc dobře napsaný nejenom příběh, ale i charaktery jednotlivých postav tak tuplem. Nikdo tu nebyl jenom černý nebo bílý. Každá z postav měla chvilku, kdy jsem jí fandila, a kdy bych ji naopak nejraději neviděla. Škoda jenom dokonale zabitého Wang Yua. Z jeho postavy se toho dalo vytřískat víc. A taky se ukázalo, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jeho protipólem byl Tal Tal s kamennou tváří a přesto tak výrazný a charismatický. On byl pro mě druhým hlavním hrdinou. Že je Ji Chang-wook dobrý herec, to jsem věděla, ale že je až tak skvělý, to bylo překvapení. Fracka dokáže zahrát skoro každý, ale dospělý císař, to byl herecký koncert. Korejci na seriálu ani v nejmenším nešetřili. Výprava byla nádherná a skvělou kamerou dovedená k dokonalosti. Hodně mě překvapilo, že na rozdíl od mnohem kratších seriálů se tady šetřilo flashbacky, což byla paráda. No a soundtrack. I ten mě dostal. Hlavně melodie patřící Nyang a Wang Yuovi byla nádherná a kolikrát jsem si nějakou scénu vrátila kvůli ní. Na jednu stranu jsem ráda, že mám tuhle dlouhou "práci" za sebou. Na druhou je mi to líto. Císařovna mi bude chybět.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
No, páni! Yamapi si vzpomněl, že umí hrát.
Mně se Algernon moc líbil. Možná bych dala o kousek míň, ale za ten poslední díl a za Yamapiho výkon musím jít skoro do plnejch. Hrozně se mi líbilo, jak to Japonci zpracovali. Jsem ostuda a původní předlohu neznám, ale znovu mi prostě dokázali, že když je konec udělaný dobře, tak je úplně jedno jak celý seriál dopadne. Většina postav je skvěle napsaná i zahraná. Ti, co mi na začátku přišli na pár facek, se na konci stali lidmi, které jsem dokázala pochopit. A mezi všemi vyčnívali dva herci. Jednak Kubota, kterého jsem do teď spíš nesnášela. V téhle roli byl ale skvělý, a i když se chvilkami objevila ta antipatie, kterou jsem k němu měla, tak jeho světlé chvilky ji dokonale převálcovaly. Tím druhým je pochopitelně Yamapi. Od prvního dílu jsem na něho zírala, jako když ho vidím poprvé. Od Nobuty, kde byl také skvělý, hrál pořád ty samé nafrněné a ubulené chlápky, na které se ovšem dobře kouká. Role v Algernovi pro něho musela být výzva a on se jí zhostil se ctí. Doufám, že je tohle pro jeho kariéru zlomová role a zase někdy se předvede v roli, která se posunuje někam dál tak, jako to bylo tady.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Půlhodinový relax
Není to žádné veledílo, ale... Kočky jsou moje velká slabost a Bok Gil je prostě kočka. V osmi půlhodinových částech je všechno, co v dvacetidílném hodinovém seriálu. Láska, dojetí, přátelství, smutek, smích i pláč. Vešel se sem i příjemný soundtrack. Nesedly mi vlastně jenom dvě věci. Hlas Bok Gil, který k flegmatické (a téměř nehrající) čičině moc neseděl a hlavní hrdinka. Nevím, co je pravdy na tom, že se k roli dostala díky svému slavnému otci (herec Jo Jae Hyun), ale místy mi nepřišla moc přesvědčivá. Místy až protivná a hlavně strašně vlezlá. Zaujalo mě na ní spíš to, že je navzdory věku ještě dětsky oplácaná a do Korejci tak milované dokonalosti má poměrně daleko.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nesnáším hysterky!
Seriálům, které nedokoukám vyšší hodnocení dát nemůžu, i kdybych chtěla. Po prvotním nadšení nastoupilo zklamání a silná antipatie k hlavní hrdince. Co na tom, že Ji Sung je famózní, když mám tendenci vřískat jako ona, kdykoliv se objeví na skle. Nerada bych nakonec přešla k hysterickému smíchu, takže to šestým dílem balím. Víc strávit nedokážu. Pokud někdy najdu sílu Kill Me, Heal Me dokoukat, tak třeba hodnocení i upravím.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Ach to korejské klišé...
Skvělá ústřední dvojice, nádherný soundtrack s chytlavým Vem ven psisko (ehm San Francisco). Totálně zabitý posledními dvěma díly. Ten předposlední byl přeplácaný flashbacky a poslední stupidní závěrečnou čtvrt hodinou. Ach jo. Proč tohle klišé Korejci tak milují?
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nebudu uklízet ne a ne.
Tolik hluchých míst, tolik opakujících se situací. Tolik křiku, tolik uklízení. Tolik ústní hygieny, tolik... dosaďte si, co chcete. Nebýt tam sympatická ústřední čtveřice a příjemný soundtrack, tak bych to asi nedokoukala. Buď už jsem tak zmlsaná, nebo je Full House naprostý průměr. Nevím, ale jsem ráda, že už ho mám za sebou.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nuda v historickém hávu
Zklamání na entou. Jediné, co si asi ze seriálu budu pamatovat je ta spousta vaty, do které ho tvůrci zabalili. Kdyby ji vynechali a seriál zkrátili o osm dílů, tak by to byla jiná písnička. Tak jak jsem se na Chuno těšila, tak moc mě to nebavilo. Několik dílů jsem proklimbala a přesto jsem nikdy neztratila nit, nemusela děj vracet. Ono proč taky, když jedna scéna trvá víc než minutu, protože kamera ji musí zabrat zleva, zprava i kolem dokola. Docela se divím, že jsem byla schopná těch 24 dílů dokoukat. Nejhorší bylo, že mě nenudily jenom vedlejší linie, ale i ty hlavní. Jednou stačilo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Výlet na japonský venkov
Dalo by se říct, že Jotaro začal tam, kde Takemoto (Honey and Clover) skončil. A Ikuta Toma se vrátil do kůže někoho, kdo neví, co má dělat. Nebo spíš, čeho by chtěl v životě dosáhnout. Jeho cesta za hledáním snu je krásně civilní. Tempo seriálu je spíš pozvolné a přesto tvůrci dokázali do těch deseti dílů dostat několik lidských osudů, které začnou diváka zajímat a je zvědavý na to, co která z postav v sobě ukrývá, kdy to odhalí, a nakonec jak se s tím vypořádá. To všechno spěje k reálnému a svým způsobem nečekanému konci, který byl pro mě naprosto dokonalý. To všechno rámuje nádherná krajina okolo Shimanta a víc než povedený opening, který jsem schopná si pustit klidně několikrát za sebou. Pokud nikam nespěcháte, máte rádi Japonsko a zajímá vás, jak se žije v jeho odlehlých koutech, pak je to seriál právě pro vás.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk