ainny
| Jméno | ainny | |
| Věk | — | |
| Bydliště | Matička stověžatá | |
| @PavlaAinny | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/ainny.cz/ | ||
| Poznámka | — |
Děs běs
Ani nevím, proč jsem to vlastně dokoukala. Nelíbilo se mi tu snad vůbec nic. Asi jsem na začátku každého dílu čekala na zázrak, který nepřišel. Prostě nuda završená na konci každého dílu rádoby filozofickými myšlenkami. Jednou stačilo... P.S. Tam byli nějací oslnivě krásní kluci? Nevšimla jsem si.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Sladký zákusek
Riiko (Aibu Saki) je roztomilá. Soushi (Mizushima Hiro) má blbý účes (rozuměj, mně se nelíbil), ale Night (Hayami Mokomichi)! Ten Night... Dokonalý přítel. Ale co to píšu - dokonalý robot, proti tomu by snad nic neměla ani Ripleyová. Hayami ho hrál tak, že jsem vážně chvílemi přemýšlela jestli ten "panák" je na dálkové ovládání nebo ne a že bych ho na splátky taky brala. Seriál samotný je milý, úsměvný, laskavý s dojemným koncem. Milostný trojúhelník je vskutku netradiční, ale o to víc zajímavý, protože oba hlavní hrdinové (tím myslím mužské hlavní hrdiny) se díky svému milovanému objektu od základu změní. Je zábavné sledovat jak se mladý floutek mění v zodpovědného muže a jak se robot stává člověkem. A ještě jedna věc. Až se necháte zlákat ke sledování, tak si připravte nějaké zákusky, protože těmi se to v seriálu jenom hemží a já měla permanentní chuť na něco sladkého.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Srdcovka? Ani náhodou.
Asi se na mě podepsalo všeobecné nadšení a já nedostala to, co jsem čekala. Navíc nejsem fanouškem Jeon Ji-hyeon, takže ani ona mě do kolen nesrazila. Hrála skvěle, bylo vidět, že ji to bavilo, ale asi jí na mě bylo prostě moc a navíc mi není příjemný její hlas. Ve filmech jsem s ní žádný problém neměla. Seriál jako takový byl skvěle napsaný, ale zase ne tak, že bych musela koukat, koukat a koukat. Klidně jsem si dala i několikadenní pauzu a nechyběl mi, nebyla jsem zvědavá, co bude dál. Soundtrack byl nevýrazný a žádná z melodií mě nechytla za srdce. Byla tam místa, kdy jsem si říkala: Zkraťte to. Za to camea byla fajn. Suzy a narážka na Dream High byla super, takové věci mám ráda. Připomněla mi narážku na Shin Min-ah jestli náhodou není gumiho (Arang And The Magistrate) a stejně i pobavila. Konečně jsem viděla v civilu Yoo Woo-jina, který měl v již zmíněné Arang skvělé finále. No a Ryu Seung-ryong v kratičké roli učence neztratil nic ze svého charisma. Nadprůměrným pro mě tenhle seriál dělá prolínání minulosti s přítomností a monology hlavního hrdiny, i když mi jeho působení u tabule připomínalo naše Básníky. Tyhle momenty se mi líbily asi ze všeho nejvíc. Z konce jsem spíš rozpačitá, ale asi to tak mělo být, aby si jisté otázky divák zodpověděl sám.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Zklamání
Vlastně ani nevím, proč jsem to dokoukala, když mě to nebavilo. Čekala jsem detektivní seriál a dočkala se japonské ztřeštěnosti. Ta mi sice nevadí, ale musí být žádoucí a zapadat do děje. Tady tomu tak nebylo a naopak to bylo v podstatě neoriginální. Zatím jeden z nejhorších japonských seriálů, s kterými jsem měla tu čest. Zklamání na entou.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Nudou zabité finále
Mám ráda tyhle japonské civilní příběhy, které se oprostí od jejich obvyklého pitvoření. A ze začátku jsem byla docela nadšená, i když je pro mě japonská mentalita pořád nepochopitelná. Jenže tři díly před koncem najednou seriálu došel dech. Ve chvíli, kdy mělo všechno gradovat, nastoupila nebetyčná nuda a pro Japonce typické mentorování postoupilo na vyšší úroveň. Já se začala nudit a celkový dojem se odebral do kopru. Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou napsané i zahrané skvěle. A to včetně mladičkých hlavních hrdinů. Co ale musím vyzvednout, byly úvodní titulky, málokdy jim věnuji pozornost, ale tady byly udělané skvěle. Stylizovat herce v hlavních rolích do embryonálních poloh bylo naprosto geniální. Času věnovanému tomuto dílku nelituji, ale repríza asi nehrozí. Jednou stačilo.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Japonsko bez pozlátka
Před napsáním komentáře jsem si musela dát pauzu a celý seriál rozdýchat... rozdýchat závěr, který neuvěřitelně vygradoval, rozdýchat Oguriho, kterého neznat z dřívějška tak si neumím představit jeho romantickou polohu, rozdýchat Yui Aragaki, která ač bez hlasu "mluvila" tak že jsem skoro nepotřebovala titulky a v neposlední řadě rozdýchat Matsumota kvůli kterému jsem si to pustila. Byl v téhle roli výborný, tatam byl namyšlený Tsukasa a jeho úsměv byl přesně takový jaký měl být - upřímný a bezelstný. I když je japonská nechuť vůči cizincům známá, tak mě zaskočilo jaká zášť a nevraživost přetrvává i vůči míšencům, kteří se narodili v Japonsku a měli tu "smůlu", že jeden z rodičů není Japonec. Seriál je natočený bez příkras a ukazuje japonskou společnost takovou jaká asi je. I když i tady je romantický prvek, tak není ústředním motivem. Vyplývá z děje naprosto přirozeně, doplňuje ho a rozvíjí. Čistá láska Hany a Vita je protikladem k Vitově minulosti, je spojujícím prvkem přítomnosti a možná i příslibem do budoucnosti...
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Žádná sláva
Já vám nevím. Kamenashi ve své tradiční roli socky nepřekročil svůj stín a Shujiho z Nobuty zatím nepřekonal. Je prostě čím dál tím stejnej. Naproti tomu Ayase už dokázala, co v ní je, ale tady se mi nelíbila vůbec. Co víc, typy mouchysněztesimě přímo nesnáším. Vždyť ona toho pro ten vztah zase tolik neudělala. Vlastně ani ve finále ne... Toda Erika není můj kůň. Nevím proč, ale prostě mi snad ještě v ničem nesedla. Naopak se mi líbil Kaname, který byl tak protivný, že bych mu jednu vyťala za ucho. Ráda jsem znovu viděla i Hiraoku. No a to je asi tak všechno, protože děj jako takový nebyl nic moc. A muziku jsem v podstatě vůbec nevnímala. Ale co už, ani posvícení není každý den. Ovšem, co mě zaujalo (a nikoliv poprvé), jak umí Japonci běhat. A to navzdory tomu, že je o nich známo jak silní jsou kuřáci.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Umělé slzy na plac
Ou, to zase bylo spotřebováno plato kapek na umělé slzy. Brečeli kluci, holky i starší a pokročilí. Ale přesto to nebylo na závadu, protože to vyvážila místa, kdy jsem se prostě musela smát nahlas. Místa, která mě strhla, že jsem zapomínala dýchat a místa, kde jsem byla neskutečně naštvaná (no ano, pochopitelně jsem fandila tomu druhému). Jenže to naštvání mi vydrželo jenom chvilku. Protože Dream High patří k seriálům, u kterých se Korejcům opravdu povedl konec. OST dobré, ale zase mi nepřišlo nějak extra výjimečné. Už jsem slyšela lepší i u seriálů, které nebyly hudební. To ale napravilo obsazení, které mi neskutečně sedlo. Ústřední šestice + hlavní trojice učitelů, to byla nádhera. Všichni svoje role hráli skvěle a hlavně s chutí. Užila jsem si to a repríza je už v téhle chvíli téměř na 100 % jistá.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
OST stojí za poslech
Ajaj, zrodila se mi tu další srdeční záležitost. I když se seriál může tvářit jako klasická korejská romantika, tak se přece jenom trochu liší. Jednak dějem, protože láska a hlavní dvojice tu sice jsou leitmotivem všeho dění. Ale rovin a postav, které zaujmou a jste zvědaví na jejich vývoj, je mnohem víc. Možná bych i dala míň, ale za ten úžasný soundtrack jít níž nemůžu.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Woo-sung je jenom jeden
Nebýt Woo-sunga, tak bych možná zůstala o kousek níž, ale on hrál tak, že se mi až tajil dech. Tolikrát jsem ho už viděla, tolik jeho výrazů znám a on byl zase úplně jiný a zase dokonalý! Jasně, těch dobrých výkonů tam bylo víc. Kim Bum byl skvělý, Han Ji-min taky, ale prostě Woo-sungův moudrý "Otík" byl jedinečný a bez něho by toho příběhu byly tak tři čtvrtiny. A i když bych klidně vynechala poslední díl a skončila tím předposledním, tak ani on mi nevadil. Svým způsobem mi připomněl konec Lovers Vanished, které jsem nedávno viděla, a jehož konec mi přinesl úplně stejné poznání, že všechno je tak, jak to být má. I když byl úplně jiný. Spousta seriálů se po zkouknutí vypaří z hlavy jako dým. Padam Padam je jeden z těch, na které se nedá zapomenout.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé