corine
| Jméno | — | |
| Věk | 36 let | |
| Bydliště | Brno | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Artová lahůdka pro fanoušky sci-fi
Mysteriózní sci-fi, které se tak nějak dostane pod kůži.
Dvě posádky soukromých společností soupeří o to, kdo se na Mars dostane první. Nevyhraje ani jedna, někdo/něco už na Marsu je. A čeká tam už dlouho.
Nikdo není takový, jak se na první pohled zdá, každý má svá tajemství a motivace. Pohánějí ale hlavní hrdiny jejich ambice, nebo předurčení? Je jejich jednání projevem svobodné vůle, nebo jen naplněním neměnného osudu? Nebo snad jde o naplnění nějakého tajného plánu?
Mohovrstevnatý příběh se snoubí s nádhernou výpravou vykoupenou krátkou délkou jednotlivých dílů. Za tuhle cenu - ano, prosím. Propracované charaktery postav, jejich uvěřitelně vyvážené dobré i špatné stránky, se jemně a citlivě prolínají s typickými příběhovými motivy či klišé, která děj napomáhají postrkovat dopředu.
Je to celkem depresivní, mysteriózní (s motivem prolínání míst a s hrou s časovými rovinami), místy sentimentální a celkově tento styl vlastně ani není můj šálek čaje, ale jako fanoušek sci-fi jsem moc ráda, že jsem to viděla. Vlastně to ani nepůsobí jako seriál, ale spíš jako artový film. Prostě taková lahůdka.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Velmistr démonické kultivace
Před šestnácti lety bylo spravedlnosti učiněno zadost. Wei WuXian - zločinec, vzbouřenec proti správnému společenskému řádu a zrádce vyhnaný z vlastního klanu Jiang - byl konečně poražen poté, co se proti němu spojily všechny nejmocnější klany, tedy Jin, Nie, Lan a Jiang. Během svého nechvalného života stačil svou namyšleností a bezohledností způsobit smrt i utrpení bezpočtu nevinných, dokonce včetně jeho nejbližší rodiny z klanu Jiang, která ho adoptovala a přijala za vlastního. Ve svém mládí sice býval velmi nadějný a talentovaný, ale pak kvůli své aroganci odpadl od správné stezky kultivace, takže svými zvrácenými praktikami dokázal šířit jen hrůzu a smrt. Ale teď už je konečně mrtvý.
O šestnáct let později se tentýž Wei WuXian probouzí v těle darovaném mladíkem Mo Xuanyu a postupně tak máme možnost začít poznávat... úplně jiného člověka než je obecné mínění o něm.
Původní plán Wei WuXiana o nic se nestarat vezme velmi rychle za své, když při nočním lovu narazí na své bývalé přátele, ze kterých se nakonec stali nepřátelé. Wei WuXian záhy začíná zjišťovat, že ne všechny události i lidé minulosti byli takoví, jak si myslel, a nové události pomalu dávají tušit, že i jiní měli a stále mají svoje vlastní plány, jichž se stal Wei WuXian nevědomky součástí.
Většina příběhu se vypráví ve flashbacku a události v přítomnosti pak už celý děj spíš jen završují. Byť je flashback ve výsledku delší než jakoby "hlavní" dějová linie, kromě drobnějšího přídavku ze strany tvůrců seriálu v něm není prakticky nic oproti původní knize, hlavně v něm ale nic důležitého nechybí.
Za prvé je to nádherné, výpravné fantasy z jihovýchodní Asie. Jsou zde překrásné paláce, města, kostýmy i příroda, což je ještě podtrhováno opravdu pěkným soundtrackem. Už jen esteticky je to pastva pro smysly.
Ještě pozoruhodnější je ale děj, který se točí kolem vztahu jednotlivce a společenského řádu, který je garantem stability a tím i obecného blaha. Když udržování společenského řádu a jeho zákonů znamená dobro, je člověk zlý, pokud mu svědomí říká, aby jednal v rozporu s těmito zákony? Kdy slouží společenský řád k udržování dobra a kdy už jen k legitimizaci zla? Pokud zlý člověk zneužije dobrý společenský řád ve svůj prospěch, může být vůbec takovýto společenský řád dobrý? Wei Wuxian je ze své povahy přátelský a dobrosrdečný vtipálek, ale i buřič, anarchista a rebel (a v knize i homosexuál), který se svojí povahou naráží už od samého počátku. Vždy se snaží jednat v souladu se svým svědomím, ale ne vždy to skončí dobře.
Je to ovšem právě jeho chování vůči vůdcům klanů, které působí, že celkem podobné jednání může jednou vést k velkomyslnému pokrčení ramen a jindy k drasticky odlišným, tragickým reakcím. Vlastně ještě silněji se kritizuje nestálost a pomíjivost veřejného mínění, kdy v jednu chvíli se nad nedostatky postavy velkomyslně mávne rukou, ale pokud z nějakého důvodu přestane být na výsluní a přestane ji chránit přízeň mocných, tak se na postavě začnou hledat jedině chyby. Vůči takovémuto zacházení není imunní nikdo a ke ztrátě přízně může dojít doslova ze dne na den.
Celkově je to ale hlavně dobrodružný příběh s několika záhadami, který příjemně a rychle plyne, bez hluchých míst. Jen výjimečně se najdou drobnůstky, kdy tvůrci seriálu pozměnili děj a ne vždy se jim to povedlo zcela hladce. Takových míst je ale minimum a nečíst anglický (fanouškovský a volně dostupný) překlad knihy, tak bych si jich nevšimla. Děj knihy je vlastně ztvárněný překvapivě přesně, což seriálu velmi prospělo. Nejvýraznější změnou je odstranění homosexuality ze vztahu mezi hlavními postavami a přidání dějové linie týkající se amuletu hledaného vůdcem klanu Wen (v knize jsou prostě "jen" arogantní a opilí mocí). Wei WuXian je v seriálu ztvárněn mnohem laskavěji. V knize je to plnohodnotný nekromant vykopávající mrtvoly na hřbitovech a jeho vtípky jsou od počátku mnohem drsnější. Stejně tak jsou drsnější i některé jeho činy. I přesto to mělo na celé vyznění příběhu včetně drtivé většiny scén a dialogů jen minimální vliv, což je podle mě vždycky dobře. Předloha je dostatečně dobrá na to, aby si zasloužila přesně zpracování.
Co je na seriálu bohužel opravdu zoufale špatné jsou oficiální anglické titulky od Netflixu. Bez legrace. Kvůli špatnému časování se některé titulky zobrazují třeba jen desetinu sekundy a pokud člověk nechce minout (potenciálně i reálně) důležitou část děje, je nutné některé titulky doslova lovit. Pokud to člověk neudělá, tak důležité části děje jednoduše nebudou dávat smysl. Upřímně netuším, jak se něco takového mohlo stát. Ještě horší je kvalita (a nesystematičnost) překladu. Už jen názvy hlavních lokací nejsou vždy přeložené stejně. Lotosové molo, sídlo klanu Jiang je jednou "Lutus Pier", jindy "Lotus Dock". Ještě vtipnější je Kapří věž, sídlo klanu Jin, což je jednou "Lanling Tower" (podle názvu města), jindy "Koi Tower" a ještě jindy "Carp Tower". Podobně u některých dalších termínů je zřetelné, že překladatel měl problém najít přiměřený anglický ekvivalent a místo ho jenom tak tipoval. Jako by měl nějakou znalost angličtiny, ale bohužel bez jakékoli znalosti západních reálií. Protože je ale znalost reálií pro překlad do dalšího jazyka nezbytná, tak snaha o překlad občas vyzněla prazvláštně. Pardon, ale takovýto typ překladů už umí i google translate, a to ve srovnatelné kvalitě. Překlad nepůsobí příliš profesionálně a v kombinaci se špatným časováním to občas vede k celkové nesrozumitelnosti. Na to, že má jít o profesionální komerční překlad, je pro mě jeho opravdu nízká kvalita nepochopitelná.
Přeložené titulky jsou to hlavní, co mi zprostředkovává děj, jenže mi ho nijak dobře nezprostředkovávají, proto jen 90 %.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Totální haluz
První oběť se stoickým klidem konstatuje "Ech", zatímco ho vrah ubíjí paličkou k smrti - dřevěnou paličkou. Druhou oběť vrah oběsí poté, co mu naběhne přímo do oprátky. Doslova. Opravdu doslova. Jo a mimochodem, rozvědka má supertajné velitelství maskované jako finančák, do kterého se dá volně přijít pražským podzemím.
Je to prostě totální odpad. Co pět minut je v ději alespoň jedna nelogičnost a jmenovat je všechny by byla totální ztráta času. Co říct k chování postav? Občas se v novince pod lupou objeví nějaké hodnocení ve stylu že děj obsahoval samá klišé a staví jen na samých stereotypech. Jako pardon, ale to jste ještě neviděli Ztracenou bránu. Ta totiž obsahuje jenom samá klišé a kde není klišé, tam nastoupí stereotypy. Jediné, co se autorovi nepovedlo až tak výrazně zahrnout je sexismus, ale možná už se nevešel.
Většina seriálů se přízemně snaží o jakous takous realističnost a alespoň základní míru uvěřitelnosti. Ztracená brána ve své progresivitě dosahuje antirealističnosti. Jiří Strach bohužel neumí vyprávět příběh nebo alespoň ne pro dospělé. Nerespektuje základní pravidla detektivního a kriminálního žánru, jednotlivé prvky děje netvoří koherentní a konzistentní celek. Samotné postavy musí jednat nelogicky a příležitostně trpět ničím nevysvětlenou amnézií, aby byly některé události možné. Události, jako třeba rozuzlení zápletky celého děje. Postavy zásadně nepřemýšlí. - Logika jejich jednání a vědomostí je zhruba taková jako na divadelním představení pro pětileté. Jejich psychologie je na tom zhruba tak stejně.
Takže koho všeho seriál paroduje? Policii, zednáře, Židy, vědce obecně, špióny... a všechny ostatní. O poznání méně veselé je upevňování antisemitských předsudků o tom, že členy svobodných zednářů byli hlavně Židé. Je to trochu jako by někdo četl Dana Browna a vzal to smrtelně vážně. Charakter a jednání postav na mě působilo, jako by je psal někdo, kdo nechodí mezi lidi a hlavně ne mezi ty, o kterých byl tento seriál.
Něco takového nemohly zachránit ani ty největší herecké hvězdy. Na to by totiž nestačil ani Chuck Norris. Ale možná jsem to prostě jenom celé pochopila špatně. Možná o tom všem autor celou dobu ví a jedná se o sofistikovanou parodii. V takovém případě by moje hodnocení nutně muselo být 100 %, protože je to prostě totální haluz a už dlouho jsem se u něčeho tolik nezasmála.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Totální Moffatovina
Byla jednou jedna střední škola, na které se objevila trhlina v časoprostoru a tou trhlinou tam procházeli poněkud démoničtí mimozemšťané, kteří se pohybují ve stínech a zákeřně vraždí lidi a z nich nejčastěji studenty. A na té střední škole po nocích s mimozemšťany bojuje mimozemská psychopatická učitelka fyziky Quill a její pozoruhodně necharismatický svěřenec Charlie, což je taky mimozemšťan a původně princ ze světa zničeného stínovými mimozemšťany. K oběma se během pilotu tak nějak přidá skupinka traumatizovaných outsiderských teenagerů a zápletka je na světě.
Od první do poslední minuty se seriál pokouší navodit dramatickou hororovou atmosféru, v níž se hlavní postavy musejí potýkat s vlastními démony i smrtelně nebezpečnými mimozemšťany pronikajícími trhlinou. Je to sice o studentech střední školy, ale jejich problémy i řešení, se kterými jsou nucení přijít jsou pojaté s plnou vážností a velmi dospěle. Na rozdíl od jiných seriálů je zde "teen" nanejvýš prostředí a i o tom by se dalo úspěšně polemizovat a pokud bych měla říct jednu věc, která se povedla, tak tohle je ono. Protože děj se sice z větší části na střední, ale stejně tak by se mohl odehrávat doslova kdekoli jinde, a to se stejnými (i když o něco staršími) postavami. Pokud bych však měla určit co se nepovedlo, tak by to byla právě vypjatě hororová atmosféra. Nejde o její nedostatek, ale naopak o přesycenost napětím a vyhrocenými existenciálními a emočně naprosto vyostřenými dramatickými střety, během kterých postavy řeší vlastní problémy nebo něčím poznamenané vztahy z minulosti. Moffat takto vystaví postavu nějakému dilematu, které by v normálním seriálu stačilo na celou sérii a někdy i na dvě, zde se s ním ale postava musí vypořádat v rozmezí jediného dílu a v tom dalším už přijde na řadu zase někdo jiný. Vypjatých momentů je tak v jediném dílu tolik, že ztrácí důvěryhodnost samy o sobě, i když jako jediný díl v celé řadě by kterýkoli z nich naopak děj dokázal vystupňovat.
Další slabinou jsou ženské postavy, o kterých kdosi jednou napsal, že je Moffat prostě neumí a dotyčný měl pravdu. Bez ohledu na to, jak emancipovaně, samostatně či mocně daná postava působí na první pohled, protože zdání v tomto případě vždycky klame. Při bližším pohledu se totiž vždy ukáže, že je dotyčná jeden, nanejvýš dva opravdu malinké krůčky před zhroucením a vůli nemá ani nad svým jednáním či city, natož nad někým jiným. Jeho ženské postavy jsou neúprosně drceny nezdolným tlakem vnějších okolností světa, které vždy ovládá někdo jiný než ony. Navzdory tomu často dokážou dlouhou dobu předstírat, že to není pravda, i když pravda samozřejmě vyjde najevo. Quill i ředitelka navíc nebezpečně připomínají Missy. Na druhou stranu v Class se to částečně vyrovnává tím, že zdrcující existenciální problémy řeší vlastně všechny hlavní postavy studentů.
Kdyby to byl první Moffatův seriál, který jsem kdy viděla a neznat poslední řady Doctora Who, určitě by mě uchvátilo, jenomže to bohužel není můj případ. V mém hodnocení se takto hrozně moc projevuje znalost jeho ostatních seriálů, kde vždy míchá vlastně ty stejné ingredience a je hlavně otázka poměru ve složení konkrétní směsi, jestli z toho vyjde originál nebo stokrát provařená věc. V tomto případě směřuje spíš k provařenosti i když na podívání to vůbec není špatné a třeba mezi seriály pro náctileté je to pozoruhodně originální a nepřikrášlované. Jde mi prostě hlavně o to, že všeho moc škodí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Ano, prosím
V hlubinách brdských lesů, v bývalé budově základní školy, sídlí Česká kosmická agentura. Podmínky k výcviku mají čtyři hlavní hrdinové zatím sice poněkud provizorní, ale to se bezpochyby brzy změní. Hned jak se budou moci přestěhovat do výcvikového střediska Brdy 2.
Je hrozně těžké o tomto seriálu něco psát a zároveň se vyhnout spoilerům. Hlavní postavy se musejí potýkat s nástrahami přípravy letu na Měsíc a ještě záludnějšími nástrahami vlastního čecháčství a laciného vlastenectví. Další, spíše vedlejší, dějovou linku tvoří politické zákulisí přípravy letu do vesmíru, jeho financování a vyjednávání mezinárodní spolupráce.
Je to jeden ze vzácných případů, kdy jsou vtipy doopravdy vtipné a strašné na tom je, že v některých situacích snad ani nejde o nadsázku, protože absurdnost některých situací už dost dobře nadsadit nejde. Tyto situace se pak volným tempem střídají s věcmi jako byl kečup ředěný vodou, darovaná Matrijoška, vesmírná tramvaj (což je mimochodem jedna z nejsuprovějších kosmických lodí, jakou kdy kdo vymyslel), provizorní výcvikové náčiní či Kuříp. Seriál je plný geniálních vtipů i situací, které nemilosrdně zesměšňují různé stereotypy, politiku, lobbisty, sousední země i politiku světových velmocí.
Satira ale ani sitcomy nejsou v našich končinách příliš časté, jenže to nejsou ani jiné seriály. Většina české tvorby je ze studií a je na tom vidět, jak se tvůrci snažili především šetřit. Na Kosmu je to vidět taky, především v dílech kdy se dostanou do vesmíru. Na rozdíl od jiných seriálů jim to ale ještě ráda odpustím. Jsou, pokud vím, jediným českým seriálem, který se odehrává ve vesmíru, takže mají body za odvahu. Když vezmu v úvahu děj, tak kromě jediné chvíle, kdy Agátu poprvé a možná naposledy v životě z ničeho nic postihl nevysvětlitelný záchvat inteligence přesně ve správnou chvíli (možná to bylo kosmické záření), tak to stálo za to bez ohledu na triky, které jsou vždycky přece až ten doplněk.
Od začátku do konce je to jízda. Kosmo je jeden z těch seriálů, který by si člověk neměl nechat ujít a nemám ráda jeho tvůrce, protože nemají v plánu pokračování. A přitom je vesmír takové velké místo.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
GO TO HELL EUGENE!!!
Neznámá uprchlá bytost se dostane na zem, kde se začne vtělovat do úspěšných a ctěných kazatelů, kteří ale všichni po chvíli vybuchnou. Nakonec se vtělí do jednoho ztroskotalého kněze v jakémsi zapadákově v Texasu. Jesse Custer je bývalý zločinec, který se rozhodl vrátit domů a převzít kostel po svém dávno zesnulém otci jenom proto, že jinak neměl kam jít. Jeho obec bere nedělní mše spíš jako nudnou předehru ke společnému grilování a Jesse svoje povinnosti taky nebere nijak zvlášť vážně. Kromě nedbale vedených mší a neumělých rad věřícím tráví většinu života pitím alkoholu a kouřením cigaret, nejlépe přímo v kostele. Jeho letargii začne postupně narušovat seznámení s alkoholickým upírem Cassidym, který žije v neustálém strachu z pronásledování náboženskými fanatiky. Po mnoha letech se také rozhodne vrátit Jesseho kamarádka z dětství a bývalá přítelkyně Tulip, protože ho chce přesvědčit, aby s ní navždycky odjel pryč z města.
Po vtělení uprchlé bytosti Jesse začne mít poprvé v životě ambice naplnit odkaz svého otce, stát se dobrým kazatelem a přivést svoji obec ke spáse. Navzdory výše napsanému tento seriál ale nejde dost dobře zařadit jako fantazy a navzdory komiksové předloze - nebo možná naopak její zásluhou - jde o velice zdařilou satiru. Je to o náboženství, je to o fanaticích i pokrytcích, o vlastních ambicích a malosti a je to neuvěřitelně trefné. Je to o normálních lidech, kteří se tak nějak pokoušejí žít svoje normální životy, popisuje to jejich normální předsudky, omyly i zášti a samozřejmě také zcela nenormální následky, které to pro ně má.
Nádhernou součástí seriálu je atmosféra jižanského zapadákova včetně moc pěkných přírodních scenérií a vizuálně si s tímto seriálem tvůrci prostě vyhráli. Na rozdíl od až příliš mnoha jiných současných seriálů berou herci svoje postavy naprosto vážně, takže seriál nejenže není nechtěnou sebeparodií, ale naopak dává vyniknout absurditě vyprávěných událostí, které se však místy až nebezpečně podobají každodenní realitě.
Nemůžu souhlasit s tím, že by seriál končil divně. Od samého začátku, kdy Jesse začne zjišťovat, že má možná nějakou moc, až po velkolepé finále v kostele a události poté, má příběh svou logiku a vše v něm má nějaké místo (což opět není samozřejmost). Právě satira a absurdní prvky v seriálu v sobě nesou i možnost klást vážnější otázky, protože zdánlivě absurdní rozhodnutí k tomu místy téměř vybízejí, tedy pokud to v tom máte zájem vidět. Preacher je seriál o náboženství a pokud ne všechny, tak alespoň drtivá většina fantazy prvků je tomu podřízená (a ani si nejsem jistá, jak moc jsou pro koho vlastně fantazy), proto seriál může působit poněkud divně, pokud jste čekali nějaké to "normální" fantazy s upíry a padlým knězem bez víry (taky protože popisek prostě neodpovídá). Co mě se týká, tak to celé skončilo velkolepě a ta scéna v kostele, kam se nakonec sešlo celé město, prostě neměla chybu (a taky nápisy na billboardech a všude možně).
Žánrová směs z části satira, z části drama a z části fantazy je u seriálů hodně neobvyklá, častější je spíš u filmů, ale kdyby se někdo pokusil zfilmovat tohle, tak by to tím prostě zkazil. Dohromady je to asi jeden z nejdivnějších seriálů, jaké jsem kdy viděla a nezískal si mě úplně od prvního dílu, ale stojí za to.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Místo (zlo)činu
Tvůrci chtěli podle svých slov navázat na klasický detektivky sedmdesátých let a stylem se chtěli inspirovat v seriálech typu Třicet případů majora Zemana (s vynecháním ideologických částí) nebo Místo činu (Tatort). Já jsem Místo činu svého času milovala a hrozně mě potěšilo, že už od prvních záběrů bylo vidět, že přesně tímto stylem, ze kterého si vzali jenom to dobré, se hodně inspirovali i tvůrci seriálu.
Tato kriminálka na Místo činu naštěstí opravdu nenavazuje jenom názvem, ale vlastně vším. Je to atmosféra, jsou to postavy konkrétního dílu i poněkud divní policisté, je to nádherně vymyšleným a zahraným příběhem, který dáva od začátku do konce smysl. Herci byli přirození a uvěřitelní, nikdo se tam nepistvořil a dokonce i vtípky, které bývají u většiny seriálů kámen úrazu, vyzněly přesně v duchu děje.
Jsem nadšená a marně bych hledala něco, co by šlo vytknout. Je sice škoda, že to na rozdíl od Místa činu nemá devadesát minut, ale co už. A písničky při titulcích vem čert. Jenže seriálů se skvělým pilotem a katastrofálním zbytkem už tu bylo až příliš. (Hodnotím pilot.)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Ve stínu Dobré manželky... bohužel
Úspěšná právnička ze severu se rozhodne přestěhovat do jižanského Bostonu, kde si zařídí vlastní malou kancelář. Seriál začíná v okamžiku, kdy se jí na stůl dostane žaloba policistky, která žaluje město za to, že ji vyhodili za sex ve službě s kolegou. I když se v aféře zjevně provinili i další kolegové, byla v celé aféře jediná žena, a zároveň byla i jediná, koho navzdory předchozí bezchybné práci a bez předchozích varování vyhodili.
Počáteční námět působí jako dramatický příběh, který se bude zabývat problémy spjatými s moderní dobou. Že se bude zabývat odlišnými měřítky uplatňovanými na různé lidi. Úřednickým aparátem, který se snaží vypořádat jak se systémovými problémy tak i s lidmi, kteří se snaží určitým způsobem nastavený systém využívat především ke svému osobnímu prospěchu. Jde i o to, že práce a celkový obraz policie zkrátka nespočívá jen v tom, jak se jí daří udržovat pořádek, protože jejich úspěchy i neúspěchy jsou navíc pravidelně pod palbou politiků, kteří usilují o zisk politických bodů a o posílení vlastního vlivu na řízení a správu města.
Navzdory tématu, které s sebou nese náměty na desítky let dopředu, se tvůrci rozhodli jít pro CBS typickou cestou klasického seriálu typu jeden příběh na jeden díl s tím, že výše uvedený příběh je spíše jen pojítkem celé řady, kde se tu více, tu méně výrazně dostává do popředí. Epizodní příběhy se sice zpravidla dříve či později dotknou oblasti trestního práva, ale i tak jsou velice povedené a hlavně spjaté s prostředím, kde se odehrávají. Rozuzlení příběhů se, až na drobné výjimky, vyhýbá stokrát otřepaným klišé s tím, že i jinak tuctové náměty pojímá novým a osvěžujícím způsobem.
Pokud mám s něčím problém, tak je to především rozuzlení hlavní dějové linky. Nejde ani tak o kliše, podle kterého ten, na koho se soutředí nejvíc pozornosti je hlavní záporák, ale o způsob, jak k tomu tvůrci dospěli. Jako by se někdy ve třech čtvrtinách seriálu rozhodli pro určitý konec a prostě podle něj napsali poslední díly bez ohledu na to, kam děj do té doby směřovali.
A tak tu namísto vážného, silného dramatu, za který by se nemusela stydět žádná placená kabelovka, dostáváme lehce nadprůměrné letní drama okolo dalšího spiknutí, které ale navzdory svému potenciálu není dostatečně silné na to, aby si získalo další řadu. Co ale bylo podle mě pro seriál opravdu smrtící byl fakt, že takto koncipované drama se nevyhne srovnání s již zavedeným The Good Wife, který navzdory vzhledem slabší sledovanosti pravidelně sbírá nominace na Zlaté glóby i pozitivní ohlasy kritiků... A tak se seriál ke svojí škodě prostě jen tak krčil ve stínu Dobré manželky.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Takhle příšerná agitka už tu nebyla hodně dlouho
Pilot byl celkem dobrý. Nebyl sice kdo ví co, ale zase nebyl tak špatný, aby mě od sledování úplně odradil. Představila se nám v něm posádka lodi amerického námořnictva na několikaměsíční misi v Antarktidě, která byla zástěrkou pro to, aby mohli dva vědci nerušeně pracovat. Pak se posádka dozvěděla o smrtícím viru a snaze vytvořit vakcínu ze vzorků, které se pokusili ukořistit nějací vojáci. Jmenovitě ruští vojáci.
Nastala katastrofa apokalyptických rozměrů, světové vlády padly (včetně té americké), všude je panika a lidé umírají na ulicích, nákaza se nekontrolovatelně šíří a v tomhle prostředí se děj redukuje na jednu americkou loď. která se snaží vypořádat s ruským nepřítelem. Nathan James ovšem není jen tak obyčejná loď. Její námořníci jsou totiž naprosto dokonalí, vážně. Když se dozví, že svět, který znali, je v troskách, ani nemrknou a svoje povinnosti si plní ještě svědomitěji, než kdy dřív. Nikoho například ani nenapadne, že by měli jet hledat rodinu, přátele nebo dělat něco normálního: například se někde pořádně opít, ztropit výtržnost a tak - čert ven manžela, manželku, děti - jde se zachraňovat svět! Za zemřelé příbuzné a přátele námořníci taky truchlí velmi úhledně a spořádaně, výhradně mimo službu - na několika pamětních shromážděních, které nám tvůrci ukázali ve velmi dlouhých scénách.
Být tohle na The Last Ship to nejhorší, pořád by to ještě na podívání mohl být docela pěkný seriál. Jenže u toho se jeho tvůrci nezastavili. Americká loď je vzorem disciplíny, oddané služby a svědomitého plnění povinností. Kapitán a důstojníci mají respekt posádky a žijí ve stejných podmínkách jako oni. Jejich viroložka, doktorka Scottová, je sympaťačka, které to navíc sekne. A jak to vypadá na Ruské lodi? Důstojníci žijí v luxusu, námořníci mají smůlu. Kapitán dokonce jednoho ze svých lidí jen tak zastřelí. Na jeho lodi panuje krutovláda. (překvapivě)Jejich vědec je nesexy chlap, nechutný, bordelář a navíc požírá myši.
Posádka Nathan James se tedy chová naprosto ukázkově, ale taky ne úplně pokaždé. V jedné situaci byl kapitán součástí odzbrojeného výsadku (dostali nakládačku od narkomafiána), ale zato měli životně důležitý náklad, pro který přijeli a mířili zpět na loď. Jak to dopadlo? Čert vem záchranu světa (najednou), koho zajímá nějaká mise, pojďme zlikvidovat místní bandu. Ručně. (Beze zbraní, bez posil a s ohrožením nákladu.) Ale skutečně se jim to podaří, dokonce bez jediného škrábnutí.
Námořník, který svým chováním ohrozí loď má za trest mimo jiné všem říct, co přesně a kdy dotyčný udělal (jednání dotyčného reálně nic nezpůsobilo) - v situaci, kdy není žádná šance na posily, kterými by mohl být dotyčný nahrazen, kdy je nutné, aby všichni věřili, že se na sebe mohou spolehnout, dostane dotyčný rozkaz podkopat důvěru ostatních vůči sobě. Výborně.
Co udělá člověk, kterému někdo unese rodinu? Samozřejmě pokud možno to, co po něm únosci chtějí. V tomto seriálu je ovšem normální chování naprostá zrůdnost, takže dotyčným posádka po jeho odhalení kolektivně opovrhuje a nenávidí ho. (Dobře mu tak, se neměl ženit a teď to má - asi. Smrt volnému šíření vědeckého poznání! Víc lidí víc ví? - blbost, všechno tajit!) Tohle je pěkně prosím druhý nejhorší zloun, hnedka po kapitánovi ruské lodi. Ale ne každý je nutně záporák. Po cestě například naberou bývalého žoldáka z Guantanáma, bachaře, který je vlastně neprávem zneuznaný dobrák od kosti.
Ani poslední, o poznání akčnější díly celkovou kvalitu seriálu nijak nepozvedly. Naopak se jimi jenom zdůrazňuje výrazná schématičnost a hrubě neoriginální, těžce klišovité zpracování. Asi tak nejoriginálnější je jejich rychloproměna jisté postavy ze záporáka na budoucího klaďase, což autoři stihli v jediné scéně hluboko pod minutu. Závěr, kde dotyčného postřelí, nemůžu počítat, protože tam už jedná jako klaďák. Svojí propracovaností a hlubokomyslností jde dohromady o to nejlepší, s čím jsou autoři schopní přijít, aby divákovi dali najevo, že teď už má s dotyčným sympatizovat (když už projevil lítost a došel spravedlivého trestu). Mám neblahý pocit, že tím se jim podařilo trumfnout veškerou konkurenci jednou pro vždy. Teda aspoň doufám.
Celý seriál má samozřejmě i své dobré stránky - v dlouhých a nudných záběrech se můžete pokochat moderní vojenskou technikou. Takové lodě u nás člověk fakt neuvidí. I když přehlídky vojenské techniky jsou teda mnohem záživnější než tohle.
Zkrátka a dobře jde o čistokrevnou agitku, která si v ničem nezadá s 30 případy majora Zemana. Postavy jsou napsané tak ploše a černobíle, že se to málem vzpírá jakýmkoli měřítkům. Seriál je neuvěřitelně nudně natočený. Je mi líto herců, protože účast v něčem tak hrozném se s nimi může táhnout ještě hodně dlouho. The Last Ship je seriál tak příšerný, až to bolí a tak hloupý, až to nechápu. S láskou vzpomínám na JAG, opravdu.
28 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 32 lidí
Takový náš prvorepublikový Downton
Tak za prvé a předně, jakékoli spojování tohohle s Vyprávěj je hnusná pomluva. Když si vezmu všechna ta místa, kde se odehrával první (!) díl - na každém místě děje i na každé minutě seriálu je vidět, že si tvůrci tentokrát dali doopravdy záležet. Žánrem je to historická soupka s kriminální zápletkou, což je dost hodně můj šálek čaje. Velice příjemně mě překvapila hudba, která byla dělaná spíš jako pro film a velmi citlivě a příjemně doplňuje děj. U znělky se mi skoro ani nechtělo věřit, že by něco takového mohlo být od ČT.
Určitě si nemyslím, že by to bylo bez děje. Právě naopak. Po těch padesáti minutách už tak nějach chápu, proč to má mít těch docela šílených 22 dílů, a ne nějakých přiměřených 10. A rozhodně to nebyla nuda. První republiku jsem přirovnala k Panství Downton v zásadě ze dvou důvodů. Na počátku je divákovi představený dům a rodina, kolem kterých se točí značná část děje. Druhým a o dost zjevnějším důvodem jsou promofotky. Ten seriál si podle mě přirovnání k Downtonu jednoduše zaslouží. Když už nic jiného tak proto, jak si na něm jeho tvůrci dali záležet.
Pokud bych měla říct něco, co je trochu slabší, tak bych zmínila začátek. Divák je v podstatě v roli někoho, kdo se zničeho nic ocitl v úplně cizí, dosti rozvětvené rodině. Ve velmi krátkém sledu je představeno nějakých deset lidí a kdo jsou, takže chvíli zabere, než si to člověk vůbec má možnost nějak zapamatovat.
81 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 16 lidí