corine
| Jméno | — | |
| Věk | 36 let | |
| Bydliště | Brno | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Chytrej, tlustej a... svalnatej
Tohle by měl být nástupce po Merlinovi. Vtipy, atmosféra i kvalita kostýmů je dost podobná, což znamená, že jsou všechny tyhle věci moc pěkné. Nu a v podstatě totožná je i míra uvolněnosti vůči historickým reáliím, takže kdo ví aspoň malinko o starověkém Řecku, patrně při sledování zažije kulturní šok. Aspoň že se tenhle seriál jmenuje Atlantis, a ne například Delphy, takže se tvůrci můžou bez větších problémů schovat za žánr fantasy.
Díl o Dyonýsově kultu byl úplně špatně (a zrovna k němu se zachovalo velké množství tragédií). Představitelka královy dcery je moc stará, dívky se běžně vdávaly v šestnácti letech. Pythagoras na filozofa tráví překvapivě málo času mezi svitky (a taky i na večírcích, kde by měl svými poznatky bavit bohaté měšťany), ale zato tráví až moc času s Jásonem a Herkulem. Na druhou stranu dávám plusové body za zobrazení krále Mínose při vedení domácího obřadu, za čarování královny a za důvod, proč byli za napadení Heptariana odsouzení.
Chápu jednu každou námitku, která tu je a v podstatě s jejich autory souhlasím, jenže... přesně takhle jsem kdysi odsuzovala Merlina, a ten seriál se během let, kdy běžel, dokázal neuvěřitelně vyšvihnout. Z toho co jsem zatím viděla, ačkoli je to jen několik málo dílů, nemám nejmenší důvod předpokládat, že Atlantis dopadne jinak. Tenhle seriál cílí na stejné publikum, tedy na celou rodinu, a pokud tu příležitost dostane, nepochybuju, že rozhodně neupadne v zapomnění.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Brak v podání BBC
John Luther je člověk, který to vždycky myslí dobře. Vždycky mu jde o nalezení vraha, pokud možno dřív, než umřou další lidé. Není neomylný a navíc se mu už od prvních scén seriálu lepí smůla na paty. Takže vlastně není úplně překvapivé, že se dříve nebo později vždycky dostane do situace, ve které už není dobré řešení, jen špatné anebo ještě horší. Což se pochopitelně podepisuje i na jeho pracovní pověsti, i když to není úplně spravedlivé.
Tohle je hodně velké zklamání. V seriálu je několik hlavních postav. Jenže autoři se neobtěžovali ani naznačovat motivy jednání většiny z nich. Ve výsledku to hodně kazí dojem z celého seriálu. Strašně moc příběhů, celá vztahová linie, spoléhá na existenci promyšlených vedlejších postav. Přinejmenším Ian Reed, Justin Ripley a Alice Morganová by si zasloužili o poznání víc pozornosti. Protože se v seriálu objevuje poměrně dost zvratů, které kvůli nedostatku prostoru pro vedlejší postavy nikdy nemohly být vysvětlené ani podprůměrně. A to ten seriál fakt sráží. Úplně nejočividnější je to v první řadě a nejodbytější postavou je jednoznačně Alice.
Druhá řada je o poznání lepší, ale taky jsou tu docela zvláštní věci. Za prvé: jednomu pár vyděračů probije dlaň hřebíkem. Dá si na to obvaz a v pohodě pokračuje v práci, nikdo z kolegů to nekomentuje. Večer si na to dá náplast. Za druhé: co udělá zraněná postava, která uteče ze zajetí? Bez ošetření pokračuje v práci. Asi adrenalin.
Třetí řada je ve srovnání s ostatními nejlepší. Vlastně tvůrci moc pěkně navázali na děj druhé řady. Ale nedivím se, že se na první díl třetí řady dívalo o poznání míň lidí. Kdybych se na první dvě řady dívala už při prvním vysílání, taky bych se opravdu hodně rozmýšlela, jestli mi stojí za to dívat se dál.
Co by lehce prošlo americkým seriálům, to rozhodně neodpustím něčemu od BBC. Ve srovnání se zbylými dramaty je tohle jedním slovem brak. Ovšem brak na téhle stanici pořád ještě znamená dost pěkný a poměrně kvalitní seriál. Padesát procent dávám mimo jiné i za to, že po podívání to působí moc pěkně. Jenom nesmíte začínat přemýšlet nad motivacemi postav. Protože pak zjistíte, že není nad čím a ten pěkný pocit vás dost rychle přejde.
14 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Sicilský komisař
Při hodnocení tohoto seriálu je vždycky potřeba mít na paměti, že jde především natočené knihy. Jde o sérii tvořenou dějově ucelenými knihami, kterou se rozhodli převést na televizní seriál. Jeden díl je tvořen jednou knihou, anebo na motivy určitých povídek. Všechno jsou to ucelené příběhy, které na sebe navazují dost volně ve spíš okrajové dějové lince okolo hlavních postav.
Každá kniha má dost odlišnou atmofséru a samozřejmě i příběh. Proto se taky velice liší dojem z jednotlivých dílů. Někdy končí sladkobolně, někdy tragicky, jindy zase prostě tak nějak hezky. Některé motivy se mohou opakovat, ale okolnosti jsou vždy odlišné, takže si toho člověk ani nemusí všimnout. Spolu s komisařem Montalbanem má divák možnost seznámit se se svéráznými obyvateli fiktivního Sicilského městečka Vigaty. Najdou se mezi nimi zvláštní místní charaktery z nejrůznějších vrstev. Krom toho sem patří mazaní podnikatelé, úplatní politici hledící především na vlastní zájmy, úředníci vedoucí své podivné vzájemné války a samozřejmě taky mafiáni, zkrátka všechny ty podivné existence pracující podle hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu". A pak je tady ta krásná Sicílie - od prosluněných městských ulic až po venkov, od krásných, kdysi přepychových vil až k nejnuznějším obydlím, ve kterých se stále ještě vaří na ohništi, skalnaté oblasti, úrodné pastviny i moře.
Ve většině dílů se řeší více než jeden případ, ale téměř vždy se v určitém okamžiku protnou, ovlivní. Komisař Montalbano je starý mládenec, žije sám v domku na pláži, má rád dobé jídlo a knihy. Svoje komisařství vede pevnou rukou. Co by cholerika ho jeho podřízení občas dohánějí k šílenství. Například Catarella, věčný zmatkař, který s oblibou plete cizím lidem jména, takže se Montalbano celkem pravidelně dostává do trapných situací. Montalbanovy cholerické výlevy ovšem zase dovádějí k zoufalství jeho podřízené. Ti už ale dobře ví, že stačí počkat, až ho to přejde. Protože jinak Montalbano svým podřízeným projevuje plnou loajalitu a starostlivost a oni jemu úctu a poslušnost.
Příběhy jsou vystavěné tak, že se divák může dohadovat, kdo je vrah a má i dost náznaků k tomu, aby se samostatně dopracoval ke správné odpovědi. Nebo aspoň k dílčím odpovědím. Montalbano není žádný zázračný řešitel, který by se z čista jasna vytasil se správným řešením. Postupně seznamuje s tím, k čemu došel. Během případů se chová podle indicií, což znamená, že dělá přiměřené množství chyb. Součástí příběhu často bývá i vyprávění událostí z minulosti klíčovými aktéry případů, kterým se určitým způsobem objasňují důležité okolnosti. Obrazové znázornění je v podstatě Montalbanova představa o ději.
A všechno dohromady? Tenhle seriál je velmi slunečný, místy vtipný, veselý, romantický, tragický i smutný... těžko si představit, jaké jiné příběhy by se do sicilské scenérie hodily lépe. Nu a postavy, ty na mě působily velice živě, velmi skutečně a naprosto uvěřitelně. Ať jsou postavy dobré či zlé, působí, jako by je bylo možné potkat klidně tady někde za rohem. Tento seriál si zkrátka jde velice snadno zamilovat.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Když samozřejmost přestane být samozřejmá
Tenhle dokument je hodně šokující výpověď o současné situaci v USA, takže se může zdát, že je to pro nás jenom takové pěkné zpestření pro zasmátí. Ono taky kdo by se nezasmál, když malé děti jedí pizzu k snídani s tím, že podle jakési vyhlášky je pizza považována za zeleninu? Nebo když osmileté dítě nedokáže říct, jak vypadá brambora?
V dokumentu jsou tyhle věci zobrazené jako součást mnohem širšího problému vzniklého ve společnosti přehnaně závislé na jídle z fastfoodů a předpřipravených polotovarech doslova přecpaných nejrůznějšími aditivy. A taky ukazuje, jak to může dopadnout, když někdo rezignuje na jakoukoli snahu něco vařit a místo toho se živí výhradně jídlem z fastfoodu. Je to důrazné upozornění, že znalosti a dovednosti, které jedna generace považuje za samozřejmé, může být pro další generaci nutné se učit ve škole, protože doma je nebudou mít možnost nabýt.
Dalším zobrazovaným problémem je celý potravinářský průmysl založený na zbytečném upravování potravin. Tento druhý problém je obzvlášť vidět ve druhé řadě, kde se Jamie snaží zjistit, co by bylo ntné, aby se do škol dostávaly pouze nepředpřipravené potraviny. Taky prakticky pořád naráží na podporu polotovarů, která se odůvodňuje ochranou pracovních míst v potravinářských závodech, které je vyrábějí i jejich velkou oblibou. Další "chuťovka" je, když Jamie vybere pár potravin, přečte jejich složení a prakticky ukáže, z čeho se početná aditiva vlastně vyrábějí.
Osobně mně šel z některých věcí docela mráz po zádech. Doporučuju to ke zhlédnutí zvlášť všem, kteří mají nutkání si říkat, že takový párek je vlastně plnohodnotná večeře nebo mají jiné podobné sklony. U nás sice takovéto problémy nemáme, ale za nějakých deset, dvacet let může být situace docela jiná, a proto všechny ty věci považuju za dobré náměty k zamyšlení.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Vítejte v hotelu Babylon :)
Luxusní prostředí hotelu a personál, který je placen za to, že si pokaždé umí poradit a každému hostu splní všechna přání.
Tenhle seriál mi v tom dobrém velice připomíná Podfukáře. V přísně vzato jde o tentýž žánr. V každém díle se řeší nějaký problém, protože klientela hotelu Babylon je velmi rozmanitá, náročná, a tak se zaměstnanci hotelu i jeho manažerka občas musejí umět pořádně ohánět.
Seriál je od kostýmů až po prostory hotelu moc pěkně vizuálně pojatý. Každý díl obsahuje zápletku, u které se dá směle tipovat, pro jaké řešení se zaměstnanci rozhodnou. A v neposlední řadě má taky pointu, která pobaví.
Ačkoli seriál může vyvolávat pocit, že jde o soap operu, tohle není ten případ. Vztahům mezi postavami je sice věnován určitá prostor, ale tato dějová linka se rozvíjí okrajově, pouze na doplnění.
Tenhle seriál zkrátka patří mezi živoucí příklady vysoké úrovně britských zábavných, odlehčených seriálů a Britové na něj mohou být právem hrdí.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Tohle není předělávka, nýbrž pokračování
Na obyčejném britském sídlišti se jednoho dne objeví podivný, samotářský cizinec, který z neznámých důvodů vlastní vyloužilou policejní budku z šedesátých let. Najednou se stane spousta zvláštních věcí a když pak dostane prodavačka oblečení Rose nabídku na výlet v jeho stroji času a vesmírné lodi v jednom, v Tardis, tak neodolá a přijme ji. A tak spolu s ní získáváme možnost být svědky dobrodružství devátého Doktora.
Tenhle seriál si mě získal prakticky ihned. Je to sci-fi, ale zároveň je v něm něco velice odlišného. To, že se někde objeví mimozemšťan, který kolem působí zkázu kamkoli se vrtne neznamená, že to není jen nechtěný vedlejší produkt. To, že se vám povedlo ve sklepě uvěznit mimozemšťana ještě neznamená, že ho můžete klidně mučit. Jednak se to nedělá a jednak vás to může stát život.
Pokud někdo od seriálu čeká spravedlivé války nebo obranu proti společnému nepříteli, který je zosobněním veškerého zla, tak tohle není tak úplně seriál pro něj. Tady se prakticky nikdy nic nehrotí do naprosté krajnosti. Tenhle seriál mohou sledovat i děti. Vždycky to tak bylo, odjakživa je to jedním z cílů. Zlouni jsou zlí, příšery jsou náležitě strašidelné a ďábelské plány stojí za to. Ovšem za každou z těch věcí jsou z pohledu dotyčných přísně vzato plně legitimní cíle, jakkoli prosazovány dosti pochybnými způsoby. Jen málokdo je zlý, protože by ho to bavilo. A každý má dostat možnost nechat toho, co dělá, nejdřív po dobrém.
Dobrodružství devátého Doktora jsou první po obnovení serálu po zhruba 15 letech. Z toho důvodu je celá řada napsána srozumitelně i pro ty, kteří seriál sledují úplně poprvé. Spolu s Rose se tak seznamujeme s většinou charakteristik Doktora, které byly známé z dřívějška. A taky se spoustou legendárních a fanoušky milovaných monster (Autoni, Dalekové, Kyberlidé...). Scénáristé se rozhodli příběh Pánů času trochu posunout zničením Gallifrey, světa odkud pocházejí. Příběhy jsou tvořené samostatnými epizodami, které volně spojuje dějová linka uzavírající se na konci série. Většina dílů je nějak spojená se Zemí, jak v minulosti, tak budoucnosti.
Kdo by nemiloval desátého Doktora. Tak nějak nikoho takového neznám.:) Jsou to úžadné tři řady se třemi skvělými společnicemi. Devátý Doktor mi s Rose připadal trochu jako její strýček. S desátým tvoří dynamické duo působící jako dva utržení ze řetězu. Ty příběhy mají vyloženě jiskru. Prostě k sobě patří. Za nejlepší považuju (dvoj)díl The Impossible Planet, který má dokonalou hororovou atmosféru, která se ještě umocňuje uzavřeným, stísněným prostředím, ve kterém se odehrává. Další společnicí je dost křehká lékařka Martha Jonesová a po ní sekretářka Dona Nobelová, což je taková neřízená střela. Po dlouhé době je to někdo, kdo dává Doktorovi opravdu zabrat. Mezi dobrodružstvími s ní nevidím jedinou slabou epizodu. Za naprosto nejlepší považuju Ticho v knihovně a Půlnoc.
Spolu s jedenáctým Doktorem také natrvalo začal psát scénáře Steven Moffat. Ne postava Doktora, ale spíš jím psané příběhy jsou trochu odlišné. (Protože Doktor se pokaždé o něco změní a pokaždé zapomene něco ze svého starého já.) Už u desátého Doktora měl "na svědomí" některé z nejlepších epizod, například to Ticho v knihovně. Jeho příběhy jsou trošinku víc pohádkově vyprávěné a to včetně těch horových. (Plačící andělé jsou celí jeho.) Epizody předešlého scénáristy Russella T. Daviese byly o špetinku víc moderní, trochu víc vědecko-technické, zaměřené na vynálezy a s lehkou fascinací a obdivem vůči technickým vymoženostem a lidem, kteří s nimi přišli. Moffat se mírně víc soustředí na lidi a jejich jednání, reakce. Jeho příběhy jsou o trochu více zacíleny na děti. A pátá řada, která je už s jedenáctým Doktorem, je proto naprosto skvělá. A hodně dobrá je i ta šestá.
Záměrně vyjadřuju mírné váhání, protože se mi už tady zdá, jako by trochu nad kvalitně vystavěným příběhem mírně získávála navrch snaha vytvořit vizuálně co možná nejbombastičtější podívanou. Nejviditelnější je to v posledním díle Svatba River Songové. A i když mě to velice mrzí, tak podle mě v sedmé řadě tato tendence ještě posiluje. Po odvysílání její poloviny na mě většina epizod působila vizuálně velmi pěkně, jenomže příběh jako by se někam šel schovat. Třeba v Dinosaurech na hvězdné lodi jsou spolu s Amy, Rory a Roryho otcem naprosto iracionálně přítomné postavy dobrodruha lovícího v Africe z 19. století a egyptské královny. Nebyli v předchozí epizodě a nejsou ani v žádné další. A takovéto podobné snad drobnosti se vyskytují i v ostatních dílech. Příběh to tříští, takže pak působí nedotaženě. Doctor Who pravděpodobně poprvé v historii získal rozpočet ve vysněné výši a na jednu stranu je to skvělé. Jenže zároveň mám takový nemilý pocit, že by mu strašně moc prospělo, kdyby někdo přišel a ten rozpočet seškrtal tak na polovinu. Anebo aby prodloužil délku vysílání jednoho dílu na dvojnádobek.
Nic z toho však neznamená, že bych snad na tenhle seriál nějak zanevřela. Muselo by se stát mnohem víc a mnohem horších věcí než tohle, aby mě to přinutilo hodnocení nějak snížit. Je to skvělý seriál a za podívání stojí.
88 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Temnější stránka Londýna
V tomhle seriálu je všechno na doraz. Když se odehrává nějaká šarvátka, tak je velmi surová, syrová a naturalistická. Když je ohledáván zesnulý, tak je to občas i s minilekcí z anatomie, takže se můžete dozvědět víc, než kolik jste vlastně chtěli vědět. Podle způsobu vedení výslechů do této části světa a v této době ještě některé zásady nedorazily.
Seriál popisuje drsnou dobu, ve které se páchají kruté zločiny a k jejich vyřešení je občas zapotřebí použít drsných metod. Ale pak je tu i další linka, která se týká vztahů postav a kriminální zápletky tak o něco zjemňuje. Když se to ovšem všechno smíchá dohromady, tak z toho vyjde velice rozmanitý, živý a emočně nabitý seriál, ve kterém je snad úplně všechno. Nikdo tady není rytířem v zářivé zbroji, žádného obránce utlačovaných bez bázně a hany tady nenajdete. Všichni jsou jenom lidé a lidé chybují. A tak když se stane něco, o čem se ve slušné společnosti nemluví, tak se o tom nemluví. A možná, že přijde i ten Jack rozparovač.
70 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
I ITV umí
Do přímořské vesnice Portwennu přijíždí bývalý londýnský chirurg na místo obvodního lékaře. Na první pohled jde o námět pro průměrné lékařské drama z venkovského prostředí.
Jenže doktor Ellingham trpí fóbií z krve a navíc má velice přesnou představu o tom, jak by to v takové ordinaci mělo vypadat. Což je jistě chvályhodné, ovšem místní mají také svoji ustálenou představu o chodu ordinace, která zahrnuje čaj, sušenky zdrama a možnost si během ordinačních hodiny přijít jen tak popovídat. A navíc mu víceméně přidělili recepční. Tyhle jejich zvyky a neustálé snaha si nového doktora "převychovat" u Ellinghama tvrdě naráží, což je zrojem bezpočtu vtipných situací. A Ellingham brzy po svém příjezdu zjišťuje, že poštvat si proti sobě celou vesnici není zdaleka tak těžké, jak si myslel.
Situaci mu ztěžuje i to, že navzdoru tomu, jak se snaží tvářit, mu na lidech vlastně záleží a záleží mu i na tom, co si o něm myslí. Naštěstí pro něj žije za vesnicí na farmě jeho teta, která mu dokáže poradit.
V celém seriálu je naprosto dokonalý humor a vtipnými situacemi je doslova prodchnutý. Ty se střídají s vážnými náměty dílů a s Ellinghamovými snahami prosadit u místních svoji autoritu. To je pro něho docela problém, protože místní Ellinghamovy rady často poslouchají jen tak přiměřeně.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Krásný seriál
Seriál se odehrává v prostředí prvního obchodního domu otevřeného v Anglii v 70. letech 19. století. Byl natočen na motivy románu představitele naturalismu Zoly. Seriál je převážně zaměřený na vztahy mezi jednotlivými postavami.
Dobové reálie se v příběhu objevují a mají v něm důležité místo, přesto však nejsou zobrazovány nijak drasticky. Protože neznám literární předlohu, tak nedokážu říct, nakolik to bylo v souladu s tónem románu či naopak v rozporu s ním. Seriál dobové reálie nijak nepomíjí, ale ani je nevyhrocuje, což ve mně zanechalo velmi příjemný dojem z celého seriálu.
Vizuálně jsou obzvlášť scény v obchodě nádhernou podívanou. Je možné se kochat pohledem na nádherné šaty, ale také na všechny ty dnes už zapomenuté doplňky jako jsou třeba klobouky, rukavice a spousta dalšího. Co se týká výpravnosti u pouličních záběrů, tak ty už jsou o něco skromnější, a poněvadž na tom seriál nestojí, tak panoramatického záběru na celé město se prostě nedočkáme.:)
Obchodní dům The Paradise vlastní zanícený Moray, který obchodem doslova žije (přesněji řečeno je jím posedlý). Značnou část děje proto tvoří vymýšlení a uskutečňování nejrůznějších nápadů, jak do obchodu nahnat co možná nejvíce zákazníků. Jeho posedlost prací mu ztěžuje jeho osobní a společenský život, což tvoří další část děje. Neposlední dějovou linií je příběh Denise, která přišla z venkova za svým strýcem, ale zjistí, že pro ni nemá práci, a tak hledá zaměstnání v The Paradise. Celkově je seriál taková pěkná pohodová romantická podívaná z období 19. století, i když v sobě obsahuje také napětí s kriminální zápletkou.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Ta Hodina, kterou si nemůžete nechat ujít...
...řekl Freddie, když byl v pohovoru tázán, jaká by podle něj měla Hodina, nově připravovaný zpravodajský pořad, být.
Jde o retro seriál ze zpravodajského prostředí v 50. letech. Typově patří mezi seriály, které tvoří dohromady ucelený příběh, v němž postupně vycházejí najevo různé okolnosti doplňující skládačku, takže je o všem jasno až v posledním díle a v poslední minutě (doslova). Celý seriál je prosycen napětím, které chytne a do posledního dílu nepustí.
Dějově se zde prolíná několik rovin, které se v určitých chvílích proplétají a splývají. Za první bych označila detektivní zápletku, která se týká Británie. Další rovinou je zahraniční politika a události, kterým se tým okolo Hodiny věnuje v pořadu a způsob, jakým se vypořádávají s různými technickými problémy. A neposlední rovinou jsou pak různé problémy samotných postav.
Pokud se někdo bojí, že bude zpravodajská rovina nudná, nezáživná nebo že se bude chtít BBC zobrazit nějak líbivě, tak se bát nemusí.:)
Druhá série může na první pohled působit trochu rozvláčně a nezáživně, ale zdání klame. (A dech beroucí závěr nechť je toho důkazem.) S mírným údivem můžeme pozorovat vývoj postav během několikaměsíční doby, která mezi ději obou sérií uběhla. Tak třeba Hector se s konečnou platností zbaví své nejistoty a namísto toho si užívá své mediální slávy a můžeme u něj pozorovat typicky hvězdné manýry. Freddiemu se pro změnu povede poněkud dospět, což lze mimo jiné usuzovat z toho, že už ho ani jednou neuvidíme skákat na posteli.:) A Bel se také cítí mnohem jistěji ve své roli produkční. O ostatních členech týmu, ale i dalších postavách ani nemluvě.
První série se tak trochu točí okolo špiónů, ve druhé je zápletka více kriminální. Obě dohromady se pak tu více a tu méně týkají studené války, která byla toho času v plném proudu. Jednou z mnoha silných stránek tohoto seriálu je výborně zobrazená atmosféra 50. let podpořená moc pěknou výpravou. A pro nás z bývalého východního bloku to může být i zajímavá protiváha k českým (retro) seriálům z padesátých let a podnět k zamyšlení nad tím, jakým způsobem tohle období vnímal i někdo jiný.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí