Hodnotit tenhle seriál je pro mě docela oříšek. Je třeba ho rozdělit na dvě části a hodnotit každou z nich zvlášť, protože dohromady to prostě nejde. Za tu první část považuji první tři série, kterým nedokážu vytknout absolutně nic. Milovala jsem ty charaktery, všechny jsem je milovala. Ačkoli se dostávali někdy do absurdních a vtipných situací, pořád bylo vidět, že jejich „život“ není žádná sranda, ale prokletí. Pořád se nad nimi vznášel ten strašák v podobě strachu z toho, co bude a strachu ze sebe samých. Ať už šlo o krásně praštěnou Annie, o bojovnou Ninu nebo George zoufale se snažícího chytat se čehokoliv, co dělají „normální“ lidé. Milovala jsem i Lauren, tedy, zamilovala jsem si ji později, když jsem si uvědomila, že to není jen hloupá nána, ale zmatená opuštěná holka, která se ztratila sama v sobě. Milovala a zároveň nenáviděla jsem Lucy, která byla svým způsobem taktéž ztracená. A milovala jsem i Herricka, ačkoli to byl blázen a šmejd, ale dokázal upíry sjednotit, starat se o ně, zametat po nich stopy a pod jeho vedením se měli zatraceně dobře. Kapitola sama pro sebe je potom Mitchell. Pominu pubertální výlevy o charismatu Aidana Turnera, nicméně je třeba si uvědomit, že ta postava je výborně napsaná. Upír, který se zoufale snaží najít svojí lidskost a oprostit se od hladu. Upír beznadějně toužící začlenit se mezi lidi, který ve svém úsilí neustále selhává. Neustále bojuje sám se sebou a neustále všem (včetně sebe) přináší jen a jen zklamání. Závěrečná scéna třetí série byla nutný vyústěním celého díla a bylo to dokonalé. Chápala jsem Mitchellovo zoufalství, stejně jako jsem chápala Georgovo finální rozhodnutí. To filozofično, které se line všemi třemi sériemi, to neustálé přemítání nad lidskostí a vnitřní boje hlavních hrdinů. To je to, co dělá Being human tak výjimečným dílkem.
Druhá část seriálu je řada čvrtá a pátá, protože po třetí sérii se všechno mění. Ve čtvrté sérii se z původního obsazení objevuje už jen Annie, ale ani ona to nemohla zachránit. Už to nebylo ono. Nové postavy nejsou vůbec špatné. Hal je sympaťák, mám ráda jeho rozvážnost, gentlemanství a závislost na rutině, Tom je skvělý, líbí se mi jeho naivita a Alex z páté série je prostě normální holka. Ale pohromadě to nějak nefunguje. Už to není o přátelství, o přemítání nad lidskostí, o podpoře, snaze začlenit se a najít v sobě dobro, už je to o proroctvích, o vyvolených, o ďáblech, rituálech a tajných organizacích. A finále páté série bylo absolutně nezvládnuté. Ďábel mi nepřipadal ani tak ďábelský jako spíše otravný a na hlavních hrdinech mi skoro vůbec nezáleželo. O tom, co se děje po souboji s ďáblem, radši ani nemluvím.
Objektivně bych seriálu kvůli těm posledním dvěma řadám dala nejraději takových sedmdesát procent, ale protože dojem z první části je tak silný, že ho ani nepovedená druhá část nedokázala zkazit, musím jít s hodnocením o trošku výš :-)
75 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
K tomuhle seriálu jsem se z nějakého důvodu dostala až tři roky po jeho skončení a musím říct, že jsem vůbec netušila, o jaký poklad přicházím. Scrubs je seriál, který má poměrně zvláštní humor a ten někomu nemusí ze začátku úplně sedět, ale jakmile si na něj zvyknete, beznadějně se zamilujete. To, co dělá Scrubs výjimečným počinem je právě onen podivný humor, který zajišťují zčásti Dorianovy představy a dále také dokonale napsané a zahrané vedlejší postavy (Údržbář, Dr. Kelso, Ted, Todd, Jordan, Cox, epizodní postavy atd.), které seriálu dávají šmrnc. Bohužel jako každý seriál s tolika sériemi, i tenhle má svoje neduhy – samozřejmě se objevují slabší a silnější díly, ale tomu se vyhnout jednoduše nedá. Horším neduhem je klesající celková kvalita seriálu. Prvních šest sérií je parádní jízda s obrovskou sprchou hlášek, scének a těch nejpodivnějších situací v hlavě ústředního hrdiny. Sedmá a osmá série, podle mě, už trochu ztrácí dech. Gagů je méně a celkově seriál dostává o něco vážnější formu. Nicméně i na tyto série jsem koukala s láskou a úsměvem na rtu. Navíc finále osmičky je prostě krásné. Co je ale absolutní katastrofa je série devátá. Už to není Scrubs, je to cosi, co se snaží na Scrubs navázat a vůbec se to nedaří. Především chybí to, o čem jsem hovořila na začátku – ty úžasně ujeté Dorianovy představy a zajímavé vedlejší postavy. Děs a hrůza! Takže suma sumárum, od původní stovky, kterou by ode mne dostalo prvních 6 řad odečítám 5% za úbytek humoru v sedmé a osmé řadě a 25% odečítám za tu příšernost, která nikdy neměla spatřit světlo světa a kterou si producenti vůbec dovolili prezentovat jako pokračování něčeho tak skvělého jako Scrubs. Moc ráda bych hodnotila bez ní, ale prostě jim to nedokážu odpustit.
0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk