novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
♪♪ For the life of me I cannot remember what made us think that we were wise and we'd never compromise ♪♪
Chvílemi jsem za tvůrce vážně trpěl. Super nápad, dobře rozehrané postavy, soundtrack na hranici dokonalosti - a stejně to k sobě nějak nepasuje a na jednu vydařenou chvilku připadají dvě nedotažené nebo toporné. Nepomáhá tomu ani fakt, linky dospěláků jsou očividně dopisované na poslední chvíli (a smolně okopírované z libovolné rodinné komedie) a hlavně že hlavní hrdina Luke je až nepříjemně často manipulátor a nevyrovnaný cholerik, střídající záchvaty sebelítosti a vzteku s introspektivními zadumanými momenty. Na dokonalou epizodu se proto čeká a čeká - a pak se v přehrávači zaseknou Ace of Base, všechno během okamžiku zapadne na svoje místo a z Everything Sucks je alespoň na ten zbývající čas bezchybná generační záležitost, která zhmotňuje všechny tužby bravíčkové generace. Je mi proto smutno, že v době, kdy osmdesátkové lásky dostávají ve všech formách takřka bezbřehou (a rozhodně ne nezaslouženou) chválu a zástupy fandů (viz Stranger Things, To nebo Ready Player One), devadesátky se vším všudy nedoprovází ani pořádný hype a jsou zrušeny dřív, než si jich veřejnost stačí pořádně všimnout. Snad má alespoň Peyton Kennedy v roli možná nejuvěřitelnější teenagerky všech dob cestu ke slávě dostatečně našlápnutou.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Pózou ku zdraví
1. série - 50% - Chtěl bych mít hlavní dvojici rád, ale nejde mi to. Jsou natolik sebestřední a vlastní negací zaměstnaní, že jen všechno ničí, nenávidí, rozbíjejí, všechny pomlouvají nebo jimi opovrhují a když už nic z předešlého, tak se alespoň musí tvářit uraženě. Od zvratu někdy v první třetině z nich směšné masky spadnou a scénáře se sympaticky vrhnou střemhlav vstříc nepředvídatelnosti, ale tomuhle všelijak rozvětvenému (a přitom v jádru zcela jednoduchému) vypravěčskému schématu jsem až do konce neporozuměl. Nemalý počet kladných bodů trochu překvapivě připadá Gemmě Whelan v roli uvěřitelné Eunice. Na druhou sezónu jsem zvědavý jen kvůli neřešitelné situaci, do které se tvůrci dohnali. Ať teď bude příběh pokračovat kamkoli, veškerá síla, která se v něm podle spokojených diváků nachází, musí být zákonitě rozmělněna, ať se vrhne scénář kamkoli.
2. série - 60% - Tak dlouho bylo kolem pokračování ticho a všichni zúčastnění odpovídali na otázky na probíhající natáčení vyhýbavě, že jsem si téměř myslel, že se jedná o slušnou mystifikaci a ve skutečnosti se kutí prequel, reimaginace nebo jiná vykutálenost. Naštěstí tomu tak není a i přes zklamání se na seriál tentokrát nezlobím. Smíření nacházím hlavně díky tomu, že s definitivní platností odpadá věčná póza nenávisti, negace či chtěné "smrtonosnosti", výsledek ale rozhodně nestojí na silných příběhových nohách. Tam, kde se v první sezóně děly zajímavě zvraty nezajímavým hrdinům, jsem tentokrát s náladou charakterů překvapivě souzněl, zatímco se odehrávalo cosi ne snad špatného, ale překvapivě předvídatelného. Tvůrci se snaží citovat žánrové příbuzné a celou ústřední linku balí do sympaticky sevřeného hávu krátkého časového úseku, ale opět tomu chybí trochu života. Zas a znova tomuto kultu zkouším chodit vstříc, on se mnou ale tvrdohlavě odmítá mluvit.
17 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Ghost in the Dollhouse Runner
1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí.
2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Měla babka brabce v kapce...
Nejpoklidnější anime, nejsympatičtější hlavní hrdinka a nejživější vzpomínka na dětství. Sketchbook mi připomněl kouzlo toho, když vám je dvanáct a váš nezkažený pohled na svět je to jediné, co uznáváte. Kdy jakýkoli vnější dospělý vliv škodí a cesty ze školy s kamarády nezatěžuje sebemenší starost. Člověk má najednou chuť se rozběhnout někam ven a udělat cokoli, co by ho přimělo se tak cítit - aspoň ještě jednou.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Round One. Fight!
Zapomenutý seriál, který si k mé velké radosti bere z herní mytologie opravdu hodně a vše rozvádí do místy překvapivých rovin. Jenže časem ustupuje ústřední linie stranou a trojice poněkud mělkých hrdinů upadne do stereotypních epizod typu "dívka je nalákána do pasti halucinací svého zemřelého otce", které jako by vypadly z laciností typu seriálového Pána šelem. O to větší překvapení bylo pak finálové zakončení, které kromě silně duchovní linie přidává i téměř neustálou akci a hlavně konec, u kterého budete přemýšlet, jak je možné, že vám nedošlo, že zkrátka přijít musel.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Best opening ever
Kdysi dávno jsem vymýšlel vlastní scénáře pro nové díly, kde byl nový nezničitelný záporák, Michael byl ještě stylovější a K.I.T.T. ještě vymakanější. A můj čas jednou přijde.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
I Remember Everything
Asi nejvíc nedoceněný seriál, co znám a svého času i jeden mých nejmilejších. První čtyři série zážitků party z Capeside mě budou provázet pravděpodobně už celý život. Často se setkávám s názorem, že "to dobře začalo, ale pak už to nebylo ono". Já to vidím tak, že každá série má jiný náboj. Zatímco první série je spíš jen takovým jemným oťukáváním a zkoumáním terénu, druhá a třetí už je pak jasným vrcholem celého vývoje, kde jsou emoce hlubší a vztahy složitější a obzvláště ve třetí sérii jde o nejlepší zápletku konfliktu dvou nejlepších přátel v tom nejtěžším souboji. Řada čtvrtá pak v naprosté uvěřitelnosti dovádí všechny k maturitě a hlavně i k duševní dospělosti. A tady právě nastává problém. Zde, ve chvíli, kdy Joey s Dawsonem znovu stojí u otevřeného okna a život mimo mateřské maloměsto právě zavolal, tam měl přijít konec a právě tam se třeba měla udělat ta chvíle, kdy napsat "o pět let později" a přijít s finálovým dvojdílem. Bohužel tvůrci nechali hrdiny řešit svým nenapodobitelným způsobem vztahy i v Bostonu a tím Dawson's Creek do jisté míry zničili. Plno nevýrazných vedlejších postav (které mají tendenci nenadále a nenávratně mizet), matné opakování předchozích zápletek a nechutně časté střídání partnerů v podání hlavních hrdinů - to je stručná charakteristika páté a šesté série. Je jen zoufale málo momentů, které tyto dvě sezony dokážou vytrhnout z letargie (pohřeb a řada smutných vzpomínek v páté a úžasný díl s Paceym a Joey přes noc v marketu v šesté) a chybělo málo a tenhle skvost by skončil v hodně kalných vodách. Naštěstí přišel spásný nápad přivést pro finále seriálu otce, polozapomenutého Kevina Williamsona. Ten stvořil dvojdíl, na který se nezapomíná, dvojdíl, který navázal na ty nejlepší díly, který propojil všechny osudy a geniálně je završil. Dawson, Joey, Pacey, Jen, Jack a Andie - nezapomenu.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Ahoj, prasátko..
Velmi násilně poučné (sova, králík, Kryštůfek), velmi toporně vtipné (Pú) a jen díky dvěma postavám s občas solidním dílem. Věčně rozjuchaný Tygr a hlavně geniální Ijáček měli za to, že jsem kdysi tenhle patvar sledoval celkem často. Scénáristům totiž chyběla odvaha. Občas se odhodlali k zajímavější zápletce než obvykle, ale ta většinou skončila buď tak nevinně, až zničila celý díl nebo natolik zvláštně (ve stylu příhod v knižní předloze), že další podobné už u Disneyho projít nemohly.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Gumvědná kniha a spol.
Pro mě odjakživa nejoblíbenější disneyovský seriál, který ve mě pravděpodobně rozbouřil pozdější lásku k fantasy. Podzemní chodbičky, přesně rozdělené charaktery Gumídků, geniální Ignor a Stoupa, horda Tupounů, katapulty, hrady, Klára, hopsinková šťáva a hlavně Gumvědná kniha, která mě vždycky hrozně fascinovala tím, že v ní bylo prakticky všechno. Obrovská škoda, že jsem nikdy neviděl pozdější série, které podle obrázků slibovaly ještě daleko propletenější příběh než "Zničíme hrad".
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Mutace
Filmová parta mutantů je patřičně promyšlená, psychologicky naladěná a dostatečně provázaná s předlohou. Tento seriál je ale jednou příliš (a hlavně naprosto zbytečně) komplikovaný, jindy zase otravně jednoduchý jako ta nejnaivnější čísla komiksu. Naštěstí jsou to pořád X-meni, takže nechybí Wolverine, Rogue, Gambit a další klasičtí hrdinové, takže pokud jste milovníci téhle mírotvorné skupinky a překousnete i na komiks přestřelenou absurdnost zápletek a jednoduchost dialogů, některé díly si nakonec celkem užijete.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí