novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Na tu první se nezapomíná
Od prvního obrazu z komplexu po finální rozuzlení jsem zůstal zírat a nevzpamatoval se až doteď. Lucy nejde nemilovat a stejně tak nejde nemít rád tuhle krutou, násilnou, romantickou a jen na hraně přijatelnými narážkami a erotickými obrazy nabitou směs. Tyhle pocity zkrátka nelze pořádně vyjádřit běžnými slovy. Několikrát jsem se přistihl, jak ve strachu o osud postav cítím před každým dalším dílem až fyzické napětí. Lucy, Kouta, Yuka, Nana, Mayu - nezapomenu. Poslední díl je tím emočně nejnabitějším, co jsem kdy v anime viděl.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Nepřekvapivý extrém.
Poslední zbytky koukatelnosti, které držely Rodinná pouta na rozkývané půlhvězdičce, odešly i s původním názvem. Nesledovatelný hnus.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Save the Cheerleader ALREADY!
Genesis - 80% - Budoucnost, nevyhnutelnost, osudovost, konec světa a Hayden Panettiere. Velmi nadprůměrná a osobitá podívaná, kde se tvůrci co se týče schopností velmi okatě inspirují v komiksových předlohách a občas je dokonce přímo citují. Škoda ale je, že se postupem času vytratí odbočky a náznaky, které napovídaly mnoho skrytých triumfů, někteří hrdinové nesplní potenciál do nich vložený a bohužel začnou v závěrečných dílech téměř otravovat. Ten mírně negativní pocit je ale způsoben hlavně nevydařenou gradací závěrečných dílů a úplného konce série. První ústřední linie ohledně Sylara skončila silně neuspokojivě a překvapivě hodně rozpačitě, druhá s katastrofou pak výtečně. Proto mám tendenci kritizovat a nespokojeně komentovat dění, přestože mi Heroes do seriálového programu vstoupili takřka neoddělitelně. Save the cheerleader, save the world.
Generations - 85% - Přesně opačný efekt než minule. Zatímco na začátku jsem trpěl u Putování s Kenseiem a marně hledal komiksově-filozofickou omamnou atmosféru, od čtvrtého dílu chytne scénář neskutečné tempo. Představí mnohé zákruty nitek vedoucích od Společnosti a ukáže nám nového a naprosto perfektního záporáka. Některé postavy stále zůstávají pouze ve druhém sledu, ale na rozdíl od minule svým občasným zapojením do hlavního dění víc prospívají než aby zdržovaly. A ten drajv je opravdu neskutečný. Odpustil jsem tak Kringovi všechna zaváhání a od třetí série očekával seriálovou událost následujícího roku. Klopýtání ale neměl být konec.
Villains - 70% - Udrželi si svou tvář, dokázali zápletku přetočit do odlišné roviny, ale nakonec mi Hrdinové při konfrontaci se Zloduchy připravili neodvratné zklamání. Ale bráním se všelijakým hanlivým označením, protože až do Zatmění všechny dějové linky šlapaly v obdobné kvalitě jako dřív. Gabrielův vzestup, kouzelný nováček Daphne, Claiřina nevyhraněnost nebo mlžení kolem hlavního záporáka mě pořád dokážou udržet v napětí, ale jakmile se začala motivace nejrůznějších postav měnit z dílu na díl a hlavní hrdinové střídaly strany podle momentální nálady, bylo zle. S očekáváním Uprchlíků se tak dostavila trochu rozmrzelá skepse, nějaké zanevření ale jistě ne.
Fugitives - 80% - Vydařená dobrodružná jízda, dostatečný psychologický podtext, návrat ke kořenům a Kringovo menší pokání. Kdyby Hiro neodbočoval do nesmyslných indických odboček a Claire potisící nemluvila o tom, že neví, kdo vlastně je (na což jí Noah potisící odpoví, že všechno dělá jen a jen pro ni), šlo by snad i o vrchol seriálu. Emile Danko je totiž parádní záporák, který umí držet v šachu i obyčejně neomylné hrdiny a na kobylku se mu těžko dostává i Nathan s Angelou dohromady. Takže i když mytologie se znovu a znovu prohlubuje na místech zdánlivě vybrakovaných a ve finále rozhodují hlavně náhody, panuje u mě překvapivá spokojenost. Dramaticky-thrillerovou sérii jsem totiž opravdu nečekal. Příště už ale prosím ukázat nějaký závěrečný souboj. Napodruhé konfrontaci (doslova) za zavřenými dveřmi neodpustím. Redemption - 80% - Ubralo se na tempu a do (neplánovaného) finiše se míří ve velmi poklidném, ale naštěstí i poutavém duchu. Celí Hrdinové se překlopili do velmi skromné roviny, kde se Claire vrací ke studijním povinnostem, Peter chce pomáhat lidem a psychika postav hraje roli větší než několik sezón dozadu. Sice se všechno zamotá obvyklým (chvílemi až moc obvyklým - viz Parkman nebo Hiro) způsobem, ale nové postavy Emmy a Samuela dodávají příběhu potřebnou šťávu, návraty starých známých potěší a závěrečný díl paradoxně právě díky nenápadnému cliffhangeru působí jako pointa celého seriálu. P.S.: Jen mě trochu mrzí, jak moc se na Hrdiny po jejich odchodu plive. Neříkám, že některá období netrpěla nejrůznějšími neduhy, ale i tak zamrzí, že ti samí lidé, kteří při prvních dvou sériích znali jenom Heroes, jsou o rok později nade všechno povznesení a naoko znechuceni. U mě tak seriál odchází stejně tak jako přišel. Bez závratných fanfár, ale jako spolehlivá dobrodružná zábava, která dodržuje komiksové zásady, vrací se vždy k osvědčeným postavám a ty nové někdy dost necitlivě odpravuje. Přesto si svou tvář nakonec udržela až do samotného konce.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Que?
Nejvtipnější ochutnávka britské seriálově-komediální scény. John Cleese jako neurotický a zároveň uťápnutý majitel hotelu může převádět svůj herecký veleum bez obav, že by ho někdo přerušil nenadálým "and now for something completely different" a geniálním způsobem natvrdlý Manuel a jízlivá manželka Sybil jsou ti nejlepší nahrávači na jeho slovní i grimasové smeče. Díly The Wedding Party, Germans nebo Psychiatrists jsou daleko za hranicí běžného hodnocení.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Studijní materiál Tima Burtona
Vzpomínám si, že jsem si krátce před pubertou tenhle draculovský seriál relativně dost užíval v nepříliš koukatelném čase v nočních hodinách na nově a jak moc mi bylo líto, když se v závěrečném díle všechno zbytečně zapletlo a zůstalo otevřené. Jak jsem zjistil na imdb, tak další řada nikdy nevznikla a ačkoli leckterým dějovým liniím otevřený konec sluší, mrzí mě, že se nikdy nedozvím, jak to vlastně s krásně temným Barnabášem v podání Bena Crosse dopadlo.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
I'm disabled...
IT Crowd je jenom o tom dát téhle partě šanci a když jí ji dáte, budete se smát až do konce. Natvrdlý Moss, buran Roy a nevyzpytatelně neodolatelná Jen jsou totiž svojí lehkou přitroublostí natolik okouzlující, že jim pár slabších vtípků rádi odpustíte. Navíc první série je pouze nepatrným předvojem toho, co přijde v dalších. V nich si totiž tvůrci nekompromisně utahují ze sexuality, handicapů nebo starších spoluobčanů a přes záměrnou obhroublost tak činí vskutku neodolatelně. Díky nepřetržitému smíchu ve druhé, třetí i čtvrté sérii je pátá hvězda zasloužená.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Jsem Willy Fog, všem známý. Bohužel.
Obrovské zklamání vzhledem k původní sérii. Od prvních minut je jasné, že se bude pořád zpívat, opakovat tytéž dialogy a ochraňovat Romy. Když jde dolů animace i dabing, hrozí menší ostuda, kterou zachraňuje jen nostalgie.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Druh hodný záchrany
1. série - 90% - Sci-fi není mrtvé. Zkombinujte několik žánrů, přidejte sympatické herce, nejednoznačné charaktery a získáte bombu. Při řešení nejrůznějších sociálních problémů na pozadí tak atraktivní mytologie nedokážu zůstat chladným a díky tomu, že žádná postava není jednoznačná a kdykoli se může zachovat tak, že vaše sympatie k ní utrží povážlivou trhlinu, získává Galactica punc pravého dramatu. Když navíc přičtu nervy drásající vesmírné bitvy se strhujícími efekty, zbývá mi ke kritice už jen velmi málo prostoru. Snad jen linie na Caprice by mohla ubíhat rychleji.
2. série - 80% - V úvodu očekávaného pokračování jsem utrpěl kruté zklamání. V prvních pěti šesti dílech se uzavíraly linie načaté v sérii první, ale vyvíjely se tak neskutečně pomalu a nezajímavě, že jsem občas měl pocit, že se dívám na jiný seriál. Problémy, které by dříve vystačily na jeden díl, byly najednou neúměrně natahovány přes několik dalších a hlavně postavy se staly schematickými figurkami a přestávalo mi na nich záležet. Když pak ani mytologie nepřinášela nic nového a Six opakovala stále ty samé fráze jako kolovrátek, stalo se konečně to, co muselo. Scénáristé se klepli do čela a šli na to znovu postaru. Do minulosti postav přinesli nové motivy, Galactice opatřily novou kupu společenských problémů a napětí či dojetí se znovu dostavovalo pravidelně. Druhá polovina této série je čirým zlatem včetně specifické nálady každého dílu (noirově laděná část s černým trhem je opravdovou lahůdkou). Tématika dvou cylonských vězňů se pak stala i přes svou komornost strhujícím problémem a finální díly s volbami pak ukázkou toho, že svět Galacticy je nelítostným, sobeckým, ale naštěstí pořád lidským. Závěrečných dvacet minut je pak pravou ukázkou toho, jak divákovi udělat parádní čáru přes rozpočet. Tvůrci se sice zdatně pokouší vyhnout případnému stereotypu, ale až třetí řada napoví, zda tento posun nebyl příliš drastickým prostředkem.
3. série - 90% - Teď si děláme vlastní zákony a spravedlnost. A vymysleli jsme způsob, jak nechat projít cokoliv, od krádeže až po vraždu. Museli jsme. Protože už nejsme civilizace. Jsme banda lidí na útěku. Musíme bojovat o přežití! Musíme porušovat pravidla, ohýbat zákony, musíme improvizovat! Tento proces je postaven na emocích. Na hněvu. Hořkosti. Volání po odplatě. Hlavně ale stojí na hanbě. Hanbě za to, co jsme si provedli na té planetě. Je o vině těch z nás, kteří utekli. Snažíme se všechnu tu vinu a hanbu svalit na jednoho muže, kterého vyhodíme z tlakového uzávěru doufaje, že se jí tak vší zbavíme! Abychom mohli žít sami ze sebou. Ale nebude to fungovat. To nepůjde. To není spravedlnost.Tak jako všechno lidské, i spravedlnost je nedokonalá, má chyby. Ale právě takové nedokonalosti nás odlišují od strojů. A možná z nás i dělají druh hodný záchrany.
4. série - 100% - Odejít na vrcholu znamená stát se nesmrtelným a tvůrci Galacticy k tomu směřují mílovými kroky. Pouhých deset dílů před uzavřením příběhu jsou totiž tomu vrcholu tak blízko jako nikdy. Nikdy totiž nebyly osudy poslední lodi ve vesmíru tak fascinující. Kombinace přicházejícího osudu a počínání jak zbabělých, tak statečných pokračovatelů lidského rodu dospěla do chvíle, kdy k nim nemůžu mít nejmenší výhrady. Od rozvážného začátku až po poslední díl, ve kterém se toho stane tolik, že divák snad ani napoprvé nestihne všechno vstřebat. A pokud jednou bude záviset osud lidstva na takových jedincích, kteří zůstanou klidně sami sedět s knížkou mezi hvězdami, tak to s námi nedopadne tak špatně.
Série 4.5 - 100% - Spočitejte všechno to, co vám za ty roky zbylo, sejděte se pohromadě a připravte se na konec cesty. Galactica dospěla k závěru strastiplné pouti. Dospěla jinam, než původně chtěla, s jiným složením, než aby se ztráty daly počítat za zanedbatelné - a s lidmi, kteří ztratili veškerý zbytek životních ideálů. Ale ten konec přeci jenom přišel a pokud ve vás zůstalo alespoň zrnko citu, zkuste ho teď probudit. Tahle chvíle je totiž opravdu ta poslední a stojí za to ji prožít naplno. Velké sbohem všem a nikdy nezapomeňte. So say we all.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Zač je toho Tennant
Bez zbytečných výlevů, bez přepudrovanosti a bez trapných dialogů. Nebýt nevydařené postavy potomka ve druhé části, byl by to jeden z vrcholů televizní tvorby. Peter O'Toole je parádním Casanovou a Rose Byrne jako jeho spasitelka něžným kvítkem v jeho životě, jak on sám říká "plném hnusu". Navíc ústřední motiv pravé lásky na celý život je díky Tennantovu božskému elánu nádherným sentimentálním ždímačem slz a reálným příběhem zároveň.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Canta per me
Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto těch výhrad je příliš mnoho, než abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí