novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Nothing suits him like a suit
1. - 3. série - 100% - Ať se mi v životě stalo cokoli, vždycky tu byla jedna parta, která mě dostala k sobě a všechno se najednou zdálo mnohem lepší. Byli to Přátelé a jejich desetileté soužití s diváky, na jehož konci zůstala obrovská díra v srdci všech, kteří se rádi nechávají konejšit od fiktivních kamarádů. A ta díra zmizela po druhém díle HIMYM. Tak dlouho totiž trvá než se postavy nezadržitelně dostanou pod kůži. Stejně jako jsem si chtěl dříve zajít co Central Perku, cítím teď v sobě obrovskou část Teda, chci chodit řádit do McLaren's a uskutečňovat s Barneym ty nejšílenější nápady, závidět úžasné dvojici Marshmallow+Lillypad a obdivovat Robin jako nedosažitelnou krásku.
4. - 6. série - 80% - Jako kdyby tvůrci pozapomněli, jak nejlépe dávkovat gagy i dějová odhalení. Všechno je zdánlivě na svém místě, geniální epizody jsou dávkovány střídměji, ale nikdy nezklamou (Shelter Island, Girls vs. Suits), jenže občas je znát, že se silnou sledovaností zkrátka není kam spěchat, a tak scénáře jen blbnou na místě, což při slabších chvílích nevychází takřka vůbec. Naštěstí Neil Patrick Harris pořád kraluje, oproti tomu Alyson Hannigan po mateřské minidovolené poztrácela to nejlepší z komediální timingu.
7. - 8. série - 75% - Tempo odhalování jednoho důležitého detailu na celou sezónu bych rád odpustil, na ty nejlepší věci se přece vyplatí čekat. Jenže při daných kvalitativních skocích můj blahosklonný úsměv silně hořkne. Epizody, které cílí na starý dobrý situační humor, totiž čím dál víc připomínají křeč a když váš dříve srdcový seriál nabízí díly, ve kterých se i přes očividnou snahu tvůrců nemám čemu usmát, je to vlastně dost k pláči. Relativně vysoké hodnocení tak zachraňuje dramatický cit Bayse s Thomasem. Vážnější zápletky či zamyšlení totiž pořád fungují na podtrženou jedničku a sitcomová škatulka je celému HIMYMu najednou zoufale malá.
9. série - 85% - Zpočátku zcela nefungující koncept, vražedně nudná Marshallova linka a triviální running jokes - a v polovině naprostý obrat. Ve chvíli, kdy se naplno začnou dokončovat dlouholeté linky, nostalgie se rozvibruje naplno a každá druhá scéna má v sobě doznání či moudro, vlhnou mi oči a já jsem zpátky před šesti lety, kdy jsem ještě u Tedových vztahových eskapád nemohl dýchat napětím (vedou epizody How Your Mother Met Me, Daisy a Gary Blauman). Ona atmosféra, ze které je jasně znát, že končí něco velkého, přehluší i občasnou návštěvu slabších vtípků a jen vás donutí fandit milovaným postavám v očekávání tolik odkládaného a dramatizovaného happyendu.
Poslední epizoda Last Forever - Nehodnotitelné. Ale bohužel ne tím způsobem, kterým mě ohlušily závěry jiných mých milovaných seriálů. Rozumím touze hlavní tvůrčí dvojice udělat ze svého díla realističtější podívanou a chápu i jejich "ředění" šťastných konců. Jenže udělat sitcomu tečku ve vážnějším duchu není žádná legrace a rozmělnit všechno, k čemu směřovaly poslední dvě série či v některých případech celých devět sezón, je nůž do zad všem divákům, kteří fandí happyendům. S šokovaným výrazem ve tváři bych se dokázal přenést přes onen smutný zvrat, největší zradou je pro mě ale úplný dovětek, který maže všechno, co se mi tvůrci snažili v jejich vztahu několik posledních let nakukat. Tohle není pointa, to je zkrátka cílené zklamání. I dva měsíce po premiéře a s nejednou pozdější reprízou už s chladnou hlavou. Svého času moje nejoblíbenější show tak vyklízí pozice a nechává po sobě zklamání. Není to ani konec pro všechny, ani nudný dojezd na jistotu. Ale tenhle rozruch za zlomená fanouškovská srdce opravdu nestál. Snižování hodnocení o hvězdu dolů ještě nikdy nemrzelo takhle moc.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Klukům vstup zakázán
Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Galerie budoucích hvězd
Možná to mohli být následníci Přátel. Možná to pro mě taky mohl být univerzální zvedač nálady, na který nedám dopustit. Možná mohla být Kat mojí další platonickou seriálovou láskou. To už se ale nikdy nedozvím. Zůstane mi alespoň devatenáct parádních epizod, které mi ukázaly, že ve vztahovém sitcomu to jde zase trochu jinak a zase skvěle.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
I am no Lucy...
1. série - 55% - Dlouhotrvající seriály z konce devadesátých let mívají slabší rozjezd a mytologické pozadí či hrátky s hloubkou charakteru hlavních postav většinou přicházejí až v pozdějších dobách. Stargate SG-1 není výjimkou. Vesmírné výlety jsou hlavně v prvních dílech jednotvárnými misemi s náplní objevování dávných kultur, ale už tam se najde tu a tam díl, který zaleze nebezpečně hluboko pod kůži (Cold Lazarus) nebo naznačí mytologické možnosti (The Nox, Enigma). Hlavní dějová linie je viditelně určená pro mnohem více sérií, takže v tuhle chvíli je mě asi možné zastihnout na nějaké další výpravě.
2. série - 65% - Tok'rové, první náznaky zcela oddechových dílů a dokonalé scénáristické kousky Message in a Bottle a The Fifth Race. K tomu stále se vyvíjející mytologie, atmosféra a soundtrack. Bohužel občas přijdou natolik slabé díly, že nestačím kroutit hlavou nad tím, že je to všechno stále ten samý seriál. Cesta pokračuje.
3. série - 75% - Poctivé žánrovky (Shades of Grey), romantika alternativních vesmírů (moje srdcová záležitost Point of View) nebo jako bonus nefalšovaný jaffský vtip. A kdo by čekal, že se finále bude odehrávat ve znamení dopointování zápletky s Hersesisem, ten utrpí při souboji s doposud nejstylovějším nepřítelem asi pořádný šok. Stargate definitivně potvrzuje, že tenhle běh na dlouhou trať se vyplatí.
4. série - 90% - Zlatá doba, umlčení všech zlých jazyků a důkaz, že seriály nevystřílí své nejlepší náboje hned na úvod. Scénáristé se drží přesně toho, co nejlépe fungovalo až doposud a díky pevnému fanouškovskému zázemí si dovolují čím dál překvapivější žánrové odskoky. O'Neill s Teal'cem hláškují jako nikdy předtím, mytologické zákruty jsou na jedinečné špičkové úrovni a jako třešnička na dortu se objevují nezapomenutelné perly Upgrades nebo Window of Opportunity. Dobrodružství už dlouho nechutnalo takhle sladce.
5. série - 85% - Další posunutí hranic světa kolem Cheyenne Mountain. Tentokrát je na pořadu dne dopointování zápletky s Ascheny, stále komplikovanější vztah s ruskou protistranou nebo překvapivý a originální nápad v podobě seriálu na motivy Hvězdné brány. Největší předností je ale fakt, že i v SGC někdy nastanou nenapravitelné ztráty, díky čemuž je atmosféra celého seriálu zase o něco osobnější. A záporák, jehož příchod na scénu je připravován téměř polovinu sezony, slibuje velké věci.
6. série - 85% - Pozměněná základní sestava pomáhá brojit proti Anubisovi, pravidělně očišťuje své jméno a dokonce se vrací do míst, kde to všechno před lety začalo. Ze seriálu se tak díky tomu definitivně stává dobrodružná klasika, která nejvíc překvapuje tím, že dokáže příběhů na podobné téma přinést dost, ale zároveň se vyhnout byť jen náznaku dlouhodobé repetetivnosti. A z Teal'ca je nadobro neodolatelný hláškující pohodář.
7. série - 85% - Sezóna maximálních protikladů. Zatímco po výborném rozjezdu přišel tvrdý pád a někdy kolem překvapivě špatné epizody Space Race i pocit nastavované kaše, druhá polovina sedmého roku ukázala směr na vrchol i způsob, jak na něj dojít. Už bez nicneříkajích odboček, ale naopak s neskutečným tahem na bránu, kde je svatá trojice epizod Grace, Heroes (part 2) a finální Lost City tím nejlepším, co jsem mohl s O'Neillem a spol. zažít.
8. série - 90% - Něco končí a něco začíná. To neplatí jen při úvodním střídání stráží na velitelském můstku, ale i pro úplný finiš uzavírající jednu krásnou a dlouhou éru. Ale nejen finální sprint, ve kterém snad šest dílů v kuse není čas na vydechnutí, stojí za to. Tím, co dělá z osmé série fantastickou jízdu, je totiž i nová výzva pro O'Neilla, další pohled do soukromí Samanthy Carterové nebo nenápadné uzavírání dlouhodobých vedlejších linií (Kinsey, Maybourne,..) jako varování pro budoucí velké změny. Éra klasických sérii právě tady definitivně končí, zlatý věk ale pokračuje.
9. série - 85% - Bez velkých průtahů a loučení skok do neznámých vod. Přichází mladá krev v podobě Camerona Mitchella a s ním i zcela nový nepřítel přinášející i nový pohled cestování skrze bránu a boje s nepřítelem. Hvězdná brána se totiž na stará kolena odklání od klasického sci-fi a přináší to, co už několikrát v samostatných epizodách lehce nakousla - fantasy. A nepřekvapivě i tenhle experiment tvůrcům vychází. Neznamená totiž jen Ori nebo Merlina, ale i atmosféru občasného rytířského souboje či změnu klasických epizodních "vesnických" dílů na epizody stěžejní pro další vývoj.
10. série - 90% - Už už to vypadalo, že na samém konci došly hrdinům síly, ale po nevyrovnané první polovině přichází dvojdíl The Quest jako do té doby nevídaná fantasy jízda a po něm už velkolepý finálový dojezd. Poslední série má v sobě ale dva obrovské klady - prvním je Adria. Úžasná, fascinující a přenádherná Morena Baccarin se pro její roli snad narodila a kterýkoli díl se zabývá nejvyšší představitelkou Ori, jedná se automaticky o prvotřídní herecký koncert. Druhým kladem je závěrečný díl Unending. Neuzavírá Ori, neuzavírá seriál, ale je to snad nejemotivnější díl celého seriálu, víc o postavách než jakákoli libovolná série. Kdo miluje jednotku SG-1, uronil u tohoto dílu slzu. Za něj díky a hlavně díky i za deset sérií plných dobrodružství. Nebyla to vždycky snadná cesta, ale stálo to za to.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Krev nelže
1. série - 85% - V samém jádru jeden malý, příjemně gradující případ, ve kterém se kolem hlavního hrdiny děje nějak moc osobních náhod. A ve větším obrázku první krok sympaticky rafinovaného seriálu, který diváky opil sladkým pocitem, že ví víc než všichni kolem ústřední postavy, aby se zároveň nechali vést stopami neznámého vraha. Ve výsledku pak nenuceně pozvolná podívaná, která mě svého času zavedla do světa kabelových televizí a darovala mi divácky vděčného zločince s čistě logickým uvažováním a svým způsobem šlechetnými úmysly. Nic ale není černobílé a spousta zvratů teprve leží na cestě.
2. série - 90% - Chladná logika dostává trhliny kvůli živočišné síle v podobě lascivně působící cizinky, sympatie si každým dílem víc a víc krade nekompromisní Debra a v neposlední řadě si svoje místo na slunci zasluhuje i spanilá Julie Benz jako diváky zbytečně opovrhovaná Rita. Právě v této sezóně našli tvůrci onu ideální hranici, která jim na pěkných pár let dopředu zaručila pozici seriálu, který sleduje každý (a nebo se ho alespoň každou chvíli chystá sledovat začít). A nutno říct, že zaslouženě, protože dynamika vztahů Dexter-Doakes, Dexter-Lila nebo Debra-Lundy umí přikovat k obrazovce setsakra pevně.
3. série - 70% - Překvapivé klopýtnutí právě v době, kdy by měly všechny linky nabírat na síle. Laguerta i přes občas příliš okaté upřednostňování její důležitosti nezaujme a proti nezklamávající Debře nebo Ritě "tuším, ale víc raději vědět nechci" Bennett nemá šanci uspět. Sám Dexter pak bojuje s téměř anonymním nepřítelem a do dalšího snažení se pouští s poněkud problematickým sidekickem Miguelem. Právě tady, ve třetím roce miamských eskapád jsem dostal pocit, že scénář umí až nebezpečně zakolísat a v nesprávných rukou by mohl celý seriál skončit v nečekaně kalných vodách. Naštěstí se tak nestalo, Skinnerův případ byl ukončen se ctí a nezbývalo než čekat na trochu výživnější kořist. A nebylo třeba čekat dlouho.
4. série - 100% - Vrchol celé krvavé show, který co se týče nekompromisnosti, nervozity nebo lapání po dechu při nečekaných zvratech ani není možné překonat. Trinity Killer se stal pro Dextera symbolem, etalonem prvotřídního záporáka, kterému se každý následující jen bude snažit všemi silami přiblížit - a nikdy se mu to nepovede. Ve chvíli, kdy konečně fungují naplno i linky kolem Batisty nebo Joeyho Quinna, je rozhodnuto. Královská jízda s dech beroucím thrillerem v podobě finálového dílu jako pravděpodobně divácky nejoblíbenější trofej vítězné vitríny stanice Showtime.
5. série - 100% - Změna ústředního tvůrce poprvé a rovnou trefa do černého. Chip Johannessen si sice vyzkoušel roli vůdce na jediný rok, ale právě jím kormidlovaná sezóna je mou z celého seriálu nejoblíbenější. Půvabná Lumen, maniakální Jordan Chase a příjemně se proplétající vztahy jednotlivých hlavních i vedlejších postav mi zkrátka poskládali dohromady nerozbitný celek v čele se stále více polidštěným titulním hrdinou. Srdcové období, které bohužel nemohlo trvat navždy.
6. série - 80% - Změna ústředního tvůrce podruhé a začátek konce. Právě od příchodu Scotta Bucka na pozici showrunnera se některým slibným linkám přestaly dostávat pointy a v samotném Dexterovi se občas onen původní nečitelný hrdina rozpoznával jen velmi těžko. Naštěstí pořád dokonale funguje napětí i gradování jednotlivých zvratů a náboženský podtext také padl na nečekaně úrodnou půdu. Hodnocení tak níž neshazuje ani téměř již nesnesitelná Maria Laguerta (v žádném případě nic proti přesné Lauren Vélez), ani pocit, že některé látky by se neměly přepírat moc dlouho.
7. série - 80% - Nových klíčových postav jako na orloji a občas i spousta otazníků nad jednáním těch starých. Někdo vysloveně vadí (Louis, Nadia), někdo potěší (neselhávající Yvonne Strahovski jako Hannah) a někdo si trochu překvapivě krade každý díl pro sebe (Ray Stevenson a jeho nosorožčí sveřepost v kůži mafiána Sirka). Jako celek mě to i tentokrát baví natolik, že napětím poposedávám nejen na kraji křesla, ale občas už téměř na jeho opěradle, ale výsledné dojmy utíkají podobně jako loni snad i trochu do ztracena. Zatímco první série měly tempo rozvláčnější, ale v hlavě zůstávaly celé měsíce, sezóny novější - i přes srdceryvné nebo zcela klíčové události - nezvládají vyloženě ohromit. Zůstává tak jediná, ale o to zásadnější neznámá, tedy kvalita závěrečné várky krve, důkazů a monologů. Právě u Dextera totiž, snad více než u kteréhokoli jiného seriálu, závisí na kvalitě samotného finiše, aby podpořila či naopak shodila série předchozí.
8. série - 60% - Příjemné návraty, překvapující vysvětlovačky a pomalu se bortící domeček z karet. Co na začátku vypadá jako parafráze dřívějších námětů (Dexter jako mentor i žák) se ale posléze vlivem nefungujících vedlejších postav (Elway a maršál) zvrhne do poněkud tuctovější zápletky a co je nejhorší - do naháněčky s jednoznačně nejhorším záporákem. Že právě tento amatérsky jednající jedinec zatopí Dexovi, Deb i všem přítomným takovýmhle způsobem, považuji za regulérní scenáristický přehmat. Finální sezóna tak místo pocitu završení paradoxně působí jen jako řadová příhoda a je proto značným zklamáním. Vždyť i nijak neuzavřená série sedmá by jako finiš působila o něco osudověji, protože ke svým pointám alespoň nějakým způsobem postupně došla. Zato osmička jen pracuje kolem nových postav, v posledních dvou epizodách zkusí uzavřít vše, co se zavřít musí - a zbytek nechá ležet. Bez katarze vedlejších postav nebo odpovědí na palčivé otázky posledních let. Již nějakou dobu pozvolně mělněné nejvyšší hodnocení tak zákonitě mizí v nenávratnu a z konce diváckého kultu dělá zbytečně trpké sousto.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Copak náš Aladár
Maďarský výplod fantazie a moje nejoblíbenější série. Kdo jako mladší nechtěl být Ládínkem, chodit s "houslemi" a Zorrem na střechu a objevovat nejrůznější (a nutno říct, že naprosto nepředvídatelně ztřeštěné) světy?
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Shanshu
1. série - 70% - Jelikož bylo jasné, že postupem času by v Sunnydale začal být pouhým přihrávačem a zároveň se v jeho postavě skrývalo hodně možností, bylo oddělení Angelových osudů od zbytku party tím nejlepším možným řešením. V první sérii toho ale zatím chybí dost, zejména výraznější dlouhodobá linka. V porovnání s paralelní čtvrtou sérií Buffy pak epizodičnost obzvlášť překvapí. Dalším problémem je skupinka kolem hlavního hrdiny. Místo hlavního parťáka je vzhledem k nečekanému odchodu trochu problematickým postem a Wesley ve svých angelovských začátcích vypadá stále stejně groteskně. Cordelia bohužel zatím jenom střídá polohy otravná / materialistická / nechápavá / soucitná, ale už samotný závěr se zablýskl v předzvěsti lepších časů. A konečně pozitiva? Angel! David Boreanaz by mohl jenom mávat kabátem a smutně se dívat do kamery a fungovalo by to. Ať už se mu něco nelíbí nebo si jenom vzpomene na nedávnou romanci, divákovi nezbývá než s ním všechno prožít. Nejvíc to je vidět v dílech, kdy se oba seriály provážou a ať už je to I Will Remember You, která plní sny všem fanouškům B+A, nebo Five by Five, která znovu o něco prohlubuje zvláštní vztah k Faith, vždy z obrazu téměř tečou emoce. A k záporákům - Wolfram & Hart vypadají dobře, jednají úlisně a zákeřně a v samém závěru vystrkují hodně nečekané drápky. Ano, byly díly, které jsem prozíval, ale Buffy také svého času nezačínala na první dobrou. A vzhledem k tomu, jaká velkolepá fantasy se z Angela nakonec vyklubala, pár prvních klopýtnutí rád odpustím.
2. série - 90% - Přichází nepřítel, proti kterému není obrany. Někdo, kdo si vás omotá kolem prstu a vy nebudete vědět, zda ho nenávidět či zbožňovat. Angel kvůli němu prolíná minulost s přítomností, odvrhuje stále víc ze svého současného bytí a dostává se na pokraj propasti, ze které už by se nikdy nemusel dostat. Pokračování Angela nechává své začátky daleko za sebou. Už proto, že nikdy není jasné, jestli dostanu temnou podívanou z rozervané duše nebo klasickou vyšetřovačku jako za starých časů. A za nápad udělat ze závěru sezóny místo stupňovaného finále čtyřdílnou dobrodružnou podívanou, by parta kolem Josse Whedona zasloužila snad nějakou cenu.
3. série - 100% - Minulost přináší budoucnost. Starý nepřítel, nový nepřítel, nečekaný nepřítel a jeden překvapivý motiv naděje na vykoupení, opředený ale tolika sítěmi, až se skoro tají dech. Hyperion se tak definitivně stává místem, kde chci pracovat. A to nejen protože není nic lepšího, než zvraty, po nichž je jasné, že hlavní dějová linka už nikdy nebude stejná. Angel tímto definitivně vystupuje ze stínu Buffy a k mému neskonalému překvapení ji v několika ohledech i překonává. Může za to právě ona všude-se-rozlézající temnota. I v Buffy se často dějí špatné věci, ale když se tady objeví motiv potenciální zrady z vlastních řad - to je ten moment, který diváka naprosto ochromí. A způsob, jakým končí finální díl, dává tušit příběh ve stylu nefalšovaného tragického dramatu.
4. série - 100% - Vrchol, neštěstí, zmar a zase vrchol. To, co přináší první polovina sezóny, tedy drama, ve kterém pro šťastné konce není místa nazbyt, je bez nadsázky tím nejlepším, co svět Angela a Buffy kdy nabízel. Překvapivá odhalení prokládaná vtipem, stupňovanou apokalypsu, pár návratů a dialogy propracované tak, až mráz běhá po zádech. Když se ale objevují milované charaktery a přichází nečekaní nepřátelé, je to znamení blížícího se osudu. Jakkoli jsem si na finálního nepřítele musel chvíli zvykat, s odstupem už není co vytknout. Ale nebyl by to Angel, kdyby na konci všeho nečekala pointa. A to ne pointa ledajaká, ale hned vysvětlení a nepřímé šokující zakončení předchozích čtyř let. Epizoda Home je tak troufalým a neskutečně odvážným skokem do neznámých vod. Až pátá sezóna ukáže, kam nás může přivést.
5. série - 100% - Jáma lvová se otevřela, hrdinové do ní kráčí s hlavou vztyčenou a hranice toho, kam může dospět jeden malý příběh, jsou posunuty na maximum. Od chvíle, kdy se na nové střední poprvé objevila blondýnka s kolíkem, uplynulo dvanáct sérií, ať už právě v Sunnydale nebo v Los Angeles. A na konci toho všeho je její nenápadný zadumaný ochránce, kterému by právě v pilotním díle Buffy takhle bohaté osudy nepředvídal snad nikdo. A ať už finální (a nejlepší) várka epizod pokouší přímo smrtícím způsobem divákovu bránici ,nebo ho ničí odchodem hlavní postavy, na který nelze být jakkoli připraven, v celé sérii jsem ani na chvíli nepochyboval, že všechno vždycky směřovalo právě sem. K pointě všeho vyprávění, k sebrání posledních sil. K poslednímu vzdoru, jedné deštivé noci, tam v zadní uličce za Hyperionem. A právě to dělá z Angela legendární seriálový monument.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Out. For. A. Walk. Bitch.
1. série - 70% - Do městečka Sunnydale přijíždí malá, přidrzlá a vyvolená blondýnka, aby bránila nevinné občany, potírala zlo, dělala vrásky svému pozorovateli, tančila v místním klubu a obdivovala tajemného drsňáka. Ten nejvzácnější nadpřirozený poklad začíná jako nejbéčkovější teenagerovský horor / sci-fi / thriller a opírá se jenom o občasnou ústřední linku s Pánem, ale já si pomoct nemůžu. Už tady má pro mě Buffy své nezaměnitelné kouzlo, jelikož od samých počátků jsou jasně dané charaktery hlavní party (které se časem rozvinou do skutečně netušených rozměrů) a také to, že se seriál nebere vždy za každou cenu vážně. Gilesova anglickost, Angelovo charisma (posílené o to, že o něm víme zatím skutečně jen zlomek) a začátek legendy.
2. série - 90% - Očekávané prohloubení psychologie a charakterů, o mnoho tříd lepší soundtrack a hlavně změna celého ducha vyprávění. Od příchodu Spikea totiž nic nebylo jako dřív a přemožitelka se tak nenávratně vydala na cestu, na které měla v očích víc smutku než by si zasloužila. Ale aby nedošlo k omylu, nejde v žádném případě o vážnou podívanou, hlavně v první polovině totiž na Buffy občas leží stín zápletek vycucaných z prstu (takový Reptile Boy je z každého pohledu strašný). Klíčovým přerodem se stal dvojdíl Surprise/Innocence, rozdělený zvratem, který fanouškům podlomil kolena, definitivně změnil tón příběhu na tragickou, téměř gotickou romanci a rozhodl tak o tom, jak se bude seriál vyvíjet až prakticky do svého závěru (!) Cítil jsem bolest a těmi postavami jsem žil. A to i přestože je to pořád "jen" seriál o boji se silami zla. Závěrečný dvojdíl Becoming je možná mým nejsrdcovějším v celé Buffy.
3. série - 90% - Tvůrci tvrdí muziku, prohlubují vztahy a mažou jakoukoli zbylou šablonovitost všech (byť vedlejších) postav. Zásadní dějovou linku přináší Faith coby element tíživosti osudu vyvolené. Scénáristé se sice dlouho hledali, ale nakonec dali i téhle Buffyině životní epoše osobitou tvář. A že jim to nakonec šlo hodně dobře. Na hrátky s paralelními světy už nějakou tu zkušenost a odvahu mít musíte. A třeba takový žánrový experiment v dílu The Zeppo je kousek nebývale bravurní i na whedonovské poměry.
4. série - 90% - Po střední škole je všechno jinak. Přátelé se rozprchnou, povinnosti se změní a některé lidi už třeba nikdy neuvidíte. Ale přijdou jiní a mohou vám změnit život třeba ještě víc než ti před nimi. Začíná nový životní příběh, část původního osazenstva se rozprchává pryč a přichází nováčci. Tara a Riley. A oba se postarají o to, že parta dozná takových změn, které už nikdy neodezní. Ta trochu posmutnělá nálada hledání sama sebe už nechává emocionální tragičnost druhé a dobrodružnost třetí série daleko za sebou a odkrývá tak ve všech důsledcích ono prokleté slovo dospělost. Činí tak na základě příběhu, ve kterém je kontrast moderní techniky s přemožitelskou tradicí propírán ze všech stran a až na několik zakolísání v úvodu (tvůrci prostě po střední škole vůbec nevěděli, co s postavami dál - viz Giles) tak činí nebývale skvěle. A když už něco začne zavánět klišé, přijde jeden hláškující blonďák a nekompromisně to shodí.
5. série - 100% - Tam, kde v minulém roce přišla dospělost, přichází v tomto období odpovědnost. Odpovědnost bolestivá, nečekaná a neodvratná. Snad jen s výjimkou úvodního draculovského intermezza je jasně patrné, že dobrodružství, končící pohlednou rvačkou a uklidňujícím rozhovorem na dobrou noc, jsou nenávratně pryč. S každým přibývajícím dílem je pak víc a víc znát, že život je prostě zrádce a nezáleží na tom, jak moc štěstí nám nadělí, protože nám ho jednou stejně zase vezme. A i tam, kde se láska, oddanost a přátelství snaží s tím něco udělat, nestačí to. Pátá série Buffy ve svém gradujícím závěru opravdu nešetří nikoho a naděluje depresi občas možná až příliš štědře. Nic to nemění na tom, že vývoj tohoto díla začíná dosahovat vskutku nedostižných výšin.
6. série - 100% - Věčný opar posmutnění, spousta slz a pocit vnitřní rozervanosti, který zasahuje nejen Buffy, ale všechny, kteří se točí kolem Magic Boxu nebo Summersovic domku. Šestá série sahá na dno sil nejen partě, ale hlavně divákovi. Jakkoli se několik šťastných okamžiků najde, většinou jsou to jen jiskry, u kterých se nejde nebát, že každou chvíli zhasnou. Naopak - pokud má něco v pozadí byť jen lehce temný obrys, nic dobrého se k nám neblíží. Tento sunnydaleský rok je zkrátka silná a občas až neuvěřitelně pravdivá psychologická sonda, která v epizodě Seeing Red vyvrcholí v osudový moment, kdy se nejedna naděje zhroutí. A to přitom ten pravý očistec pro hrdiny teprve začíná. Jinými slovy nejlepší série, která chystá jedno překvapení za druhým, převrací všechna myslitelná klišé na hlavu a přináší přenádhernou Once More With Feeling, v mých očích nejlepší díl vůbec.
7. série - 90% - Každý příběh jednou dospěje ke konci. U těch dlouhodobě milovaných to bolí obzvlášť. A co teprve u těch, které dokážou být za každých okolností do nejhlubšího nitra osobní. Zkoušet překonat tragiku a intimnost předchozí série nemělo význam a proto tentokrát scénáře vyprávějí kompletně provázanou závěrečnou kapitolu jako dobrodružný příběh. Občas s nečekaně výraznou romantikou, občas s horrorovým nádechem. Ale vždy s překvapením a to i přesto, že se mi zpočátku takováto podoba hrdinského eposu zdála jako příliš velké sousto. Když navíc všechno dospěje ke svému konci tak velkolepým, dojemným a přesto vtipem provázaným způsobem, nelze než s úsměvem i pohnutím slzet. Finální série není nejlepší, nejakčnější ani nejvztahovější. Ale je to čirá esence všeho, díky čemu mi Buffy změnila život.
P.S.: V seriálu se najdou díly, které děj nijak neposouvají, neprohlubují charaktery a ani nesrší ostrovtipem. Občas se objeví i díl slabší, který by v seriálu možná být ani nemusel. Ale přestože si absolutní hodnocení jako celek zasloužily jen dvě série, seriálu patří těch 100% a snad i něco navíc. V dobrodružném fantasy subžánru se totiž jedná o dílo vskutku výjimečné, kde samotná mytologie či akce ustupuje dokonalým charakterům, jejichž vývoj přesahuje všechno, co se dá v teenagerovských seriálech očekávat. V Buffy je zkrátka všechno a díky tomu zůstane nadčasová.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Mlčeti zlato
1. série - 75% - Ačkoli mám do čistokrevného SW fanouška daleko, jakmile se někde ozve charakteristický zvuk zapnutí světelného meče, nemůžu tam chybět. A protože v Clone Wars je těchto světelných soubojů dost a dost a nápady se v nich nešetří (působivý souboj v dešti), neměl jsem jediný problém s dějem ani s dialogy. Prostě Hvězdné války v kresleném hávu, se vším všudy a možná ještě se špetkou dětinského nadšení navíc.
2. série - 60% - Komplexnější, ale také o poznání utahanější. Grevious je sice úžasný a takové Anakinovo pasování na mistra Jedi bere dech, ale celé je to vlastně jen o protahovaném únosu Palpatina a filozofické (a v důsledcích dalších událostí pak zcela zbytečné) očistě mladého Skywalkera. Nadšení z animace a neustávající akce tak nečekaně rychle přechází do stereotypu.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Jmenuji se Liz Parkerová a před pěti dny jsem umřela.
1. série - 75% - Romantický rozjezd, melancholická nálada - a spousta nesnesitelné vaty, která mě málem dokázala odradit. Ale po několika dílech se v lesích něco stane, rodiny odjedou stanovat, vztahy se nám propletou a od té chvíle jde Roswell tak nepředstavitelně nahoru, až jsem chvílemi zapomínal popadat dech. A v jediné chvíli mi došlo, jak toho superčestného Maxe, rebela Michaela nebo překrásnou Liz mám hluboko. Znovu opakuji pro všechny, kteří se nechají odradit unaveným startem - rozjezd rozpačitý, následky ale dokonalé, závislost zaručena.
2. série - 80% - Základní příběhová linie se drží konceptu, který se tolik osvědčil v závěru předchozí série. Vztahy jsou pořád v první linii a doprovází je řešení nových záhad a prohlubování zapomenuté minulosti mimozemských hrdinů. Tohle dospělejší pojetí minimálně v první polovině funguje do puntíku přesně a narušuje ho až nevydařená několikadílná vsuvka s Michaelovým příbuzenstvím. Roswell ale už několikrát dokázal změnit dlouhodobou náladu z dílu na díl a naštěstí se mu to povedlo i v tomhle kritickém momentu. Od plesu až do samého konce předkládá romantické drama, překvapivě potemnělou psychologii a v neposlední řadě i tragický nádech. A finální scéna slibuje velkolepý finiš.
3. série - 80% - Potřetí totéž a potřetí jinak. Stále je tu strach z prozrazení, stejný základ vztahového snažení nebo Michaelovo neutuchající rebelantství, ale přesto se pár věcí změnilo. Předně to, že hned od úvodu je vůdčí postavou Isabel. Na jednu stranu má Katherine Heigl další možnost předvést to, že je skvělá herečka, na tu druhou ale značně strádá linie přislíbená finálovým dílem předchozí série. Vzhledem k několika scenáristickým perlám a žánrovým chuťovkám (epizoda říznutá sitcomem jednoznačně vede) nevadí ani to. Jenže tak jako všechno někdy končí, končí i Roswell a povedlo se mu skončit v nejlepším. Nepopírám, že s trochou nepatrných úprav šlo úžasné dvoudílné finále naroubovat v podstatě na kteroukoli z epizod, ale tak jako jsem odpustil dřívější zaváhání, odpustím i tohle a užiju si parádní finiš znovu a znovu. Roswell měl nejednu chybu, ale tyhle zkroušené i odhodlané postavy nejde nemít rád. A to, že má v samém závěru každý z hlavního ansámblu (byť někteří byli v této sérii už spíše přihrávači) pevnou roli a mě to doteď dojímá, dokazuje, že Liz a spol. se mnou zůstanou.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí