novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
And now for something completely different!
I když se kapitola z Westview může zdát pro celkový vývoj univerza jako nevýznamná, je to právě exkurze do zámořské televizní komediální historie, která poprvé definitivně překračuje žánrové mezníky. Ano, v klíčových chvílích se opět jedná o marvelovku, která musí mít akci nebo souboj, ale stěžovat si na takovou vlastnost je to samé jako vyčítat epizodě seriálu, že se věnuje danému tématu a ne cizím postavám či dějům. Fascinuje mě, jak přesně jsou jednotlivé subžánry vystihnuty, jak rychle se na každou novou hru dokážu naladit i to, jak rychle dokáže ze znepokojivých obrazů i zamrazit. Elizabeth Olsen si za Age of Ultron nebo Infinity War zasloužila ukrást show sama pro sebe a jsem moc rád, že vedení MCU tohle přání vzalo doslova.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
When life gives you lemons...
1. série - 85% - Esence kvalitního rodinného dramatu, kde se pro dojemnou momentku nebo hloubavý všeobjímající monolog nejde daleko. Od pilotního dílu, který si diváka namotá falešně návodným konceptem, jsem měl hlavní postavy pod kůží, zejména obdivuhodné rodiče Rebeccu a Jacka. Těsně za nimi se stále nachází i troubík Kevin, který mě sice svými osudy baví téměř nejvíc, ale jeho neustálé chybování, kdy se ve vztahových i rodinných peripetiích chová jako slon v porcelánu, už od jistého bodu překračují hranici klukovin a hraničí s nefalšovanou blbostí. Celá tahle parta sympatických osobností ale nejlépe funguje jako celek a protože i přes do mrtě těžená citlivá témata nikdy neklouže k sebeparodii, fascinuje mě tenhle fenomén stále víc, i kdyby jen tím, jak je pro širokou veřejnost těžké jeho bezelstnosti odolat.
2. série - 80% - Na to, s jak šablonovitě působícím příběhem se hraje, mají tvůrci dost odvahy popírat veškerá očekávání. Pointy předkládají bez přehrocených situací, diváky přiměřeně milovaného Kevina nechávají činit jednu botu za druhou a tvoří z něj nepokrytě sobeckého fracka v obou dějových liniích - aby v nečekaných momentech vyprávěli osudy vedlejší postavy nebo klidně i rodinného auta. Příjemná sázka na jistotu, kterou aby v dnešním seriálovém světě plném rušení či nevyrovnané kvality pohledal.
3. série - 85% - Moc mě baví sledovat, jak neuvěřitelně pevnou pozici si zdánlivě ničím nevybočující seriál dokázal na americkém televizním poli vybojovat. Ani ve třetím roce nejde o nic víc, než "jen" o dokonale zahranou a prostorem pro jednotlivé postavy zkušeně vybalancovanou rodinnou vztahovku, která dokáže díky parádním hrátkám s flashforwardy přijít s nejedním překvapením a jindy naopak celý díl zaonačit jako ten nejobyčejnější sedánek starých známých. Kdybych neměl pocit, že se tvůrci sami zbytečně zdržují flashbacky skrz celé epizody (což po takové době už místy postrádá smysl), krotil bych maximální nadšení jen velmi těžko.
4. série - 90% - Příjemně stabilizované na nejzazší hraně rodinného dramatu právě tak, abych dostatečně často slzel a zatínal pěsti, ale abych zároveň dokázal ocenit, že se do oblasti soap zapadá čím dál hlouběji. Já jsem za to rád, protože to v praxi znamená o to méně speciálních epizod, ale když už takové přijdou, mají svoje místo dostatečně ospravedlněné (viz Randallova dokonale využitá After the Fire). Kdyby se tvůrci nebáli nechat s velkou slávou vítané nové postavy v ději o něco déle a hromadně s nimi nešeredili, cílili by tentokrát snad úplně nejvýš. I tak ale s radostí jásám nad dosud nejlepší sezónou, která zůstává jedním z posledních úkazů dnešní streamům čím dál nakloněnější doby a nutí mě napjatě hledat týden co týden novou epizodu.
5. série - 90% - Neopakovatelný úkaz čistočistě rodinného seriálu, který vzdělává, poňouká a radí už úplně ve všech oblastech včetně stokrát přemletých covidových témat - a přesto neotravuje, neunavuje a téměř výhradně baví. Dost možná nejlepší sezóna, která mě má v každé pointě či překvapivém nakročení do budoucnosti dokonale omotaného kolem prstu, aby mi právě těmi odhaleními lámala srdce. Justin Hartley byl sympaťák vždycky, ale způsob, jakým se vedle oceňovanějších kolegů "vyhrál" k dokonalosti, mi opakovaně bere dech.
6. série - 85% - Splněné přání všech tvůrců. Finální osudy postav, leckde načrtnuté nebo odvážně prozrazené už několik sezón nazad, konečně docházejí posledních point, seriál je prodloužen na dostatek let dopředu přesně tak, aby se daly plánovat drobky do obrazů z budoucnosti včetně falešných stop. Až se nechce věřit, že všechno do sebe zaklaplo, že ty správné momenty mě dojaly k slzám, ať už šťastným nebo truchlivým. Sázek na jistotu bylo dost, proto ve výsledku relativně střídmé hodnocení, ale naopak finále je překvapivě civilní a poněkud nepřekvapivé, tedy opak všeho, co divák mohl čekat. A taková epizoda The Night Before the Wedding plnila přání, o kterých jsem nevěděl, že je vůbec můžu mít. Konec This Is Us může znamenat další kapitolu v předělu amerických seriálů, kdy se jedná o dost možná poslední kousek, který diváci milují a zároveň sbírá nominace na Emmy, aniž by musel být vysílán na streamu nebo na kabelové televizi. Rád bych se pletl, protože starým pořádkům odvykám jen nerad, podobně jako ústřední rodinka, která bude s kloboukem Poutníka Ricka a videokazetou Policejní akademie 3 slavit nejspíš ještě za sto let.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Battlestar Galactica Holiday Special
1. série - 20% - Všechna čest střihačům traileru, který láká na kombinaci srdcervoucího rodinného dramatu a poctivé napínavé sci-fi. Realita ale není jen jiná, realita je krutá. Už během pilotu jsem jen zaraženě pozoroval sebranku nesympatických postav, minimum lokací a zápletku, kterou odmítl i kanál Syfy a Netflix následně zapomněl na to, že už pěkných pár let není spásným domovem vysmívaných námětů - a bylo hůř. Dialogy trhají uši na úrovní zapomenutých céček ze zaprášených pultů videopůjčoven, zvraty jsou na sebe vršeny beze smyslu pro napětí nebo výstavbu děje a za vývoj charakterů by se snad styděl i ten nejslabší počin CW, který vás na první dobrou napadne. Všichni přítomní musí být arogantní a ve svém oboru namistrovaní, pokud ne, je jejich role zredukována na součást milostného několikaúhelníku, případně je jejich jedinou charakteristikou vlastní sexualita. A to vše se odehrává na sériovém vykrádání všech základních klišé vesmírných lodí, tudíž jsem měl několikrát pocit, že sleduji fanfilm, chvíli na motivy Vetřelce, chvíli zase podle Horizontu události. Nejostudnější je ale pozemská linka, která moc chce být novými Příchozími, ale nepřinese jedinou nosnou myšlenku, jen desítky prázdných frází. Navíc než aby se scénář soustředil soustavným směrem alespoň dvě epizody v kuse, přichází s nechtěnými experimenty (snová smyčka, taneční trip) a neustále prohlubuje ostudně nedomyšlené chování všech přítomných, ať už na lodi nebo na libovolném místě přistání. Kdo navíc doufá v návrat Katee Sackhoff do hlavních rolí ve vědeckofantastických vodách, měl by se raději otočit zpátky směrem ke Galactice. Zbožňovaná i zatracovaná Starbuck totiž většinu času nemá co hrát, povídá si s umělou inteligencí a vypadá u toho tak zdrchaně, že jsem daleko častěji než o ději přemýšlel o tom, jestli je s oblíbenou herečkou vše zdravotně v pořádku. O ostatních hercích nemá příliš cenu mluvit, protože jsou buď nevýrazní, špatní nebo nemají dostatek prostoru. S čestnou výjimkou Justina Chatwina, který hraje tak srdnatě, jako kdyby se jednalo o oscarové drama a právě v ničemně nudné pozemské lince potom jeho snaha působí jako pěst na oko. Za něj proto přistává jedna upocená hvězda, ale při pomyšlení, že v nedávném období Netflix zrušil neopakovatelné skvosty Santa Clarita Diet a The OA, aby nasypal rozpočet na triky generické parodii na sebe sama, která připomíná to nejhorší z experimentálních epizod Akt X nebo Hvězdné brány, je mi z toho skoro špatně.
2. série - 20% - Po zvěstech o kvalitativním skoku směrem vzhůru jsem to s posádkou prokleté lodi zkusil podruhé, ale téměř okamžitě jsem se za takovou hloupost mlátil do hlavy. Dost možná nejzajímavější postava z vesmírné linky umírá velmi záhy bez bližšího smyslu a tvůrci v rozhovoru prozrazují, proč se k takovému tahu rozhodli. Prý aby divák pochopil, že jde o hodně a zemřít může každý. Věřím, že každý divák je rád, když mu zabijí oblíbence bez jakéhokoli opodstatnění (a nazvat tak někoho v místní snůšce kaskadérů s každou chvíli převrácenými motivacemi dá vážně práci). Děj se mezitím stále snaží kopírovat Vetřelce, Mass Effect, V nebo Hvězdnou bránu, Katee Sackhoff je nucena pronášet repliky, které mají připomínat Galacticu (a ani to, že se v pozemském dění pohybuje Tory oné iluzi nepomáhá) a ať se kamerou třese jak chce, obraz vypadá levně, ošklivě a smutně. Symbolický plus za to, že měli tvůrci natolik soudnosti, že celou tragikomedii narychlo uzavřeli a tváří v tvář nevyhnutelnému zrušení přestali předstírat hlubokou promyšlenost s plánem na pět sezón.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Nikdy se to nezahojí.
Emocionální válka bez vítězů. Hannah Fidell se vrací k srdcovému námětu a až terapeuticky detailně se vypisuje ze všech smutných, žhavých, hřejivých i zničujících myšlenek. Na sledování je proto Učitelka občas příhodně nepříjemná, ale zároveň jako droga, od které se nejde odtrhnout. Nick Robinson je jako zamilovaný student přesvědčivý, Kate Mara jako šťastně nešťastná Claire ale hraje v životní formě a hypnotizuje každým pohledem nebo pohybem. A i když teen žánr můžu sledovat od rána do večera, v takhle realistické formě jsem ho dost možná ještě nepotkal.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
ŽVDPUODVO
I když mi velmi záhy došlo, že žádnou linku nemůžu brát vážně a že se detektivnímu subžánru vzdává pocta stejnou měrou, jakou je zároveň parodován, nestačilo to. Nepomůže ani uvěřitelný přerod Kristen Bell do vyhořelé paní z předměstí nebo dumání nad počtem použitých pekáčů. Právě ony nenápadné kopance do klišé podobných děl jsou natolik na hlavu postavené, že mi při nich zbytek děje byl úplně jedno - a naopak je jich příliš málo fungujících na to, abych se dokázal upřímně zasmát. Tvůrci si navíc dle rozhovorů náramně užili psaní i natáčení finále, které mi ale přijde za hranou takovým podivným, definitivně nevtipným způsobem. Přesto je tahle Žena, která si nalila příliš mnoho vína, aby ho pak mohla rozlévat po celém bytě chvályhodným počinem, jen se při něm cílilo na příliš mnoho terčů najednou.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Gotta Get Up, Gotta Get Out
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod.
2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou smysluplnost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím" nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie pokračování nikdy nepotřebovaly.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Hra kočky se svítící myší
1. série - 85% - Pustit se do seriálu od západních sousedů jsem se sice zdráhal, protože při námětu z německé lékařské fakulty má divák chtě nechtě strach, jestli se na něj nechystá zpoza rohu mrknout sestra Stefanie nebo rovnou Doktor z hor. Jenže Mia a spol. jsou o tolik pater jinde, že ode mě takové přirovnání je rána pod pás. Dějová linka se sice inspirovala všude možně, ale inspirovala se zároveň velmi přesně. Ve výsledku tak jde o kombinaci Revenge s Veronicou Mars částečně zalitou odlehčenějším odstínem How to Get Away with Murder. Díky střídmému (chvílemi snad až nedostačujícímu) počtu epizod a jejich krátké délce jde tak téměř o jednohubku, ale co naplat - svítící myši jsou tu a snad i zůstanou.
2. série - 60% - Časový skok mezi sériemi je sice parádní vyprávěcí finta, ale v kombinaci s amnézií hlavní hrdinky už jde o pořádně natahovanou snahu. Za ony měsíce, které si Mia nepamatuje, se totiž staly věci, které dokážou v podobě zvratu na konci epizody pořádně zamotat hlavu, ale jejich vysvětlení je často banální nebo dokonce neexistující. Stejně tak mi nejde do hlavy, proč se bez většího důvodu proměnily úlohy (a do jisté míry i motivace) obou důležitých chlapců Miina života. Vážně mě mrzí, že takhle ambiciózní dílo vyklidilo pozice téměř hned vzápětí potom, co se mělo nakročeno k pozici malého kultu. Napětí pro napětí, příjemné vedlejší postavy - a napodruhé už nic navíc.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
This was a Poet
1. série - 80% - Hailee Steinfeld se narodila pro role slečen frackovitých i zranitelných zároveň. Díky ní tak snadno (a takřka okamžitě) překonávám zdánlivou manýru v podobě moderního a naschvál nepasujícího soundtracku či současné mluvy. Emily totiž za každým úšklebkem schovává upřímnou emoci a zdánlivě stokrát viděný kolotoč vztahů je v jedinečné podobě nakonec slušně návykový. Možná dialogy zašustí papírem, když se nejvíce snaží zkombinovat poezii se slangem a možná je Jane Krakowski jako dobová hospodyňka obsazená překvapivě nepřesně, stejně si mě tahle potrefená a v jádru tím spíš dobrosrdečná domácnost získala tak samozřejmě, že budu pokračování vyhlížet hladověji, než bych kdy čekal.
2. série - 80% - V prvním dojmu zklamání, protože se jde po stejných linkách jako minule s nevyhnutelnými zklamáními a pevně danou náladou, ze které Emily při dodržování historicky doložených faktů nemůže vybočit. Jenže co naplat, ta dokonalá souhra střihu, kdy v závěrečných sekundách vyhrocené scény na konci epizody zazní ten nejméně očekávaný rytmus a mně vyskočí husí kůže, to se zkrátka neomrzí. Škoda jen, že jsou některé postavy přítomny dost z povinnosti a ústřední linka se Samuelem Bowlesem někdy tahá zásadní zvraty z podivných zatáček. Od vizuálu nebo herecké chemie by se totiž seriály dobové i současné mohly učit.
3. série - 70% - Jak dospět ke šťastnému konci, když nemá být historie postavena na hlavu? Alena Smith a spol. se o to snaží opatrně, ale bez zakomponování zcela odlišných (a bohužel občas i dost nepadnoucích linek) už to nejde. Je až nevídané, kolik speciálů do sebe jedna krátká sezóna dokáže nasát. Zároveň je ale třeba říct, že všechny z nich dříve nebo později začnou jít přes čáru (ústav, budoucnost, peklo) a vývoj postav v nich vidím jen s přimhouřením obou očí. Nejslabší sezónu ale z třetí kapitoly nedělají odvážná tvůrčí rozhodnutí, ale Austin. Z nestálého mladíka je otravný nafoukanec, který doslova v každé scéně zkazí náladu nejen rodině, ale i mně. Dlouhodobá linka rodinné krize Dickinsonových tak hlavně kvůli němu není tím pravým, co bych chtěl při rozloučení se seriálem sledovat. Ale co naplat, kontrast moderny a klasiky i tentokrát funguje a může za to jediná osoba. Kdyby v úloze Emily vystupoval kdokoli jiný než Hailee, bylo by hodnocení o poznání nižší. Pro ni se ale jedná o herecký koncert, kdy dokáže zranitelné, odvážné nebo jen upřímné chvíle odehrát jediným gestem nebo mrknutím. Díky ní tak budu na básnickou éru vzpomínat s úsměvem na tváři.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
I'll Be The F***Ing Sheriff
1. série - 70% - Ve spoustě aspektů typický seriál HBO z nultých let. Hodně se nadává, obnažuje a dost nekompromisně se odstraňují libovolné postavy, jakmile to jen trochu vypadá, že je jejich situace nahnutá. Po stránce napětí přichází to nejlepší ve chvíli, kdy se ke slovu dostávají ti nejrozporuplnější nebo rovnou nejprohnanější, daleko menší zábava je pak rozpoznávání vedlejších mužských postav, zcela zaměnitelných zarostlých špinavců, kde jsem si takřka celou sezónu nebyl jistý, zda je identifikuji správně, nehledě na to, že většina z nich se motá téměř kolem Alova podniku. Jako celek je prolog slibnou, ale po stránce zábavnosti trestuhodně proměnlivou klidnou jízdou charakterově zabahněnou hlavní ulicí, ve kterém zatím seriálovou legendu vidím jen okrajově.
2. série - 80% - Přímočaré od prvních minut, polidšťující téměř všechny neřády a výtečně stavící hlavní figury pro menší i větší půtky o moc, o místo na slunci nebo zkrátka jen o jeden den, co nebude stát za starou belu. Celá druhá kapitola (a zároveň trochu překvapivě i nejvyrovnanější období celého seriálu) by byla ještě lepší bez velkého množství vedlejších postav s minimálním dopadem na děj, ale chápu, že právě díky nim je obraz plně funkčního města dokonalý. I bez výraznějšího dopadu finálních epizod konečně dostávám to, co jsem od začátku chtěl. Melancholickou návštěvu špinavého saloonu, kde možná strávím nejlepší noc svého života - a nebo mezi dveřmi koupím jednu mezi oči.
3. série - 60% - Tak krásná dějová premisa o spolčení bandy nesmiřitelných pro vyšší dobro - a ve výsledku nejslabší sezóna, která děj neuvěřitelně drobí. Na každou napínavou scénu nebo vzletnou rozpravu připadá alespoň jedna epizoda místních figurek a ať se zrovna jedná o Toma, Hostetlera, Steveho nebo Fieldse, jsou všichni tak demonstrativně nedůležití a ukřičení, že jsem jen kroutil hlavou a nechápal, proč právě tohle přišlo tvůrcům jako adekvátní rovnováha k Alovi, Trixie nebo Bullockovi. Velkou ranou do vazu je pak poslední díl, který podle očekávání nefunguje nejen jako finále seriálu, ale dokonce ani jako finále sezóny. Tři minuty osudových loučení nevyváží pocit promarněné šance a pocitu, že se na úkor hlavních postav nemuselo dávat nepřiměřené množství prostoru herecké bandě v asi nejlínější lince vůbec. Jsem moc rád, že jsem se po dlouholetém odkládání k seriálu dostal až ve chvíli, kdy má k dispozici vymodlený závěrečný film. Při představě, že po třech letech dostanu takovou ránu do vazu, mi není moc příjemně.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Peníze nebo fotbal
Jsou nabídky, které se neodmítají. Takže když tvůrce Panství Downton stojí za fotbalovou pohádkou z končící Viktoriánské éry, musím být u toho. Ale i přes obvyklou štědrou výpravu a Escottovu krásnou hudbu tentokrát nejde o zážitek, který by se mohl rovnat výletům k rodině Crowleyových. Na místních trávnících se totiž na zvraty a emoce moc spěchá. Než se mi dostanou hlavní postavy pod kůži a vyznám se v nich trochu lépe než dělením na bohaté a chudé, už se jim v životě dějí zásadní zvraty a hned první epizoda po mně evidentně chce emocionální zapojení, kterého zkrátka v tu chvíli ještě nejsem schopen. Později už jsem hlavním hrdinům samozřejmě držel palce víc, zejména protože Kevin Guthrie je sympaťák a skutečnému Suterovi je i dost podobný. Bohužel jeho protiklad z vyšších vrstev je na tom hůř, protože Edward Holcroft je sice patřičně sportovně založený, ale lorda z přelomu devatenáctého a dvacátého století mu pro jeho nedbalou eleganci nevěřím ani na moment. Když se k tomu přidá i řada historických odchylek, které onu šikovně vystavěnou a až rodinnou atmosféru kalí (přitom zbytečně, protože i při dodržení reálií by bylo vyprávění dostatečně poutavé), je z toho jen jednorázová exkurze do střetu fotbalových a společenských hodnot, které ze mě vyprchá s posledním kopnutím do míče.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí