novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Nechte zpívat děvčata
Občanská válka proti pařížskému tichu. Elegantní zabiják a nevinná studentka. Madlax staví na kontrastech, na akci i na psychice postav a stejně na konci přemýšlím nad mírou těžko vysvětlitelného zklamání. Proč? Předně proto, že tajemnou atmosféru prokládanou výtečnými epizodními charaktery nedokáže udržet až do samého konce. Než se osudová setkání a pravdy začnou uskutečňovat víceméně na jednom místě, funguje seriál zcela samozřejmě, postavy mě zajímají bez výjimky všechny a hudební doprovod sahá po dokonalosti. Ale v poslední čtvrtině jako by scénář ztratil soudnost a přepálí melodramatická zvolání, dialogy a pauzy daleko za únosnou míru, nemluvě o tom, že tolik očekávaná pointa je v první chvíli dokonce těžkou prohrou. Kývající se čtvrtou hvězdu tak nakonec drží hlavně dobře gradovaná předchozí část seriálu a přímé srovnání s o chlup slabším Noir.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Poklona, veličenstvo
Atmosféra potemňuje, charaktery se prohlubují, navazují se nečekaná spojenectví a Lelouch Lamperouge je definitivně vládcem všech ústředních antihrdinů, na které si jen lze vzpomenout. Druhá série monumentální ságy znovu přináší nezlomnou Karen, zavilého rytíře Kururugiho, elegantního protivníka Schneizela i čarokrásnou C.C. a dává nám kromě tradiční porce válečné akce ještě větší várku upřímných emocí. Code Geass je příběh, který stojí za to prožít, ať už milujete silné postavy, komplikované příběhy nebo třeba jen souboje robotických vojsk. A to, co nabízí po citové i katarzní stránce finálních deset minut, je něco, co jsem musel vidět ihned znovu..a znovu.. Geniální závěr ve všech slova smyslech.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
...jsem jen obyčejný komorník
V první chvíli jsem se lekl, že budou nové příběhy vyprávěny z pohledu vznětlivého nováčka, ale jakmile poprvé zazněl Sebastianův povědomý hlas a probleskla známá páska přes oko, bylo jasno. Druhé Kuroshitsuji je temnější, komplikovanější a mnohem více zaměřeno na pouto sluhy a pána. A přestože mi Claude nijak zvlášť nepřirostl k srdci (o sadistovi Aloisovi ani nemluvě), musím i tak chválit. Odvážné zakončení příběhu, které nerozvaří původně zamýšlený cíl a přesto dá příznivcům pocit, že jinak to asi dopadnout nemohlo, si to bezesporu zaslouží. Koneckonců, jsem jen obyčejný fanoušek.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Koneckonců...
Viktoriánská Anglie roztahuje svá andělská křídla, v sídle Phantomhiveů panuje tajemná atmosféra a Ciel s věrným Sebastianem vyráží v sherlockovském duchu vyšetřit nějakou podlou nekalost. Po pár minutách jsem byl přikován, po prvním díle nadšen. Kuroshitsuji spojuje nenápadnou mystiku s mytologickými postavami roztodivného původu a atmosféra sešňerované a přitom zkažené Británie je už jen dokonale padnoucím prostředím. Když se přidá nejrůznější styl humoru vedlejších postav (u mě vede jednoznačně Tanaka), stává se ze seriálu nenápadný klenot anime.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Six Seasons and... ?
Nekompromisně všestranné. Někdy jsou jak nerozlučná rodina, jindy se ničí desítkami ironických průpovídek. Jednou mají sílu v dialozích a podruhé v nepřeberném množství popkulturních odkazů, protože Abed velmi pravděpodobně viděl všechno. Ale ať už na to jdou vážně nebo mnohem častěji s humorem nejtěžšího kalibru, funguje to na výbornou. Onen dodatečný punc jedinečnosti totiž dodává fakt, že díky děkanovi, rok od roku vtipnější Brittě i mému oblíbenci Jeffovi dostává seriál excelentní říz díky necenzurovaným a přitom zcela nenásilným narážkám na úplně všechny sociální skupiny, vyznání či orientace. V téhle studentské všehochuti jsou právě takové nečekané vtípky přesně odměřeným ostrým kořením. A nejde než žasnout nad tím, že ani po zombies, dokumentu, mafiánech, animáku, muzikálu, loutkách či paintballu tvůrcům nedošly nápady. Jenže jedna věc je inspirace, druhá věc pak celkový dojem. V páté a šesté sérii totiž i vzhledem ke stoupajícímu počtu odchodů stálých tváří šlape parta z Greendale až překvapivě často vedle a stálý úsměv proto mění téměř do nenápadné křeče. Díky definitivnímu finále, které zcela v duchu oněch šesti let boří vyprávěcí hranice, přesto mávám Community s plnou spokojeností. Konečně mám pocit, že právě tuhle epizodu psal Dan Harmon pro ty fanoušky, jejichž šeptanda dotáhla seriál z nenápadných vod až na pozici dlouholetého nerdovského kultu.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
They're the Worst
Když není žádná postava vyloženě sympatická, je něco špatně. A když se za polovztahový sitcom vydává něco, kde mají téměř všechny hlavní charaktery každou epizodu sex s někým jiným než minule, je toho špatně trochu víc. Friends with Benefits vykrádají zápletkami i stylem humoru Přátele, HIMYM i třeba Happy Endings a nepřidají k tomu ani špetku originality. Celou sérii (která zaslouženě zůstane sérií jedinou) jsem tak byl ochoten přetrpět jen kvůli kráse Danneel Harris-Ackles a Jessicy Lucas.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Mad Friends
Já vím. Příběh je povědomý, zápletky jednotlivých dílů občas v hlavě naskočí a postavy vedené vypravěčem v první chvíli vyvolají pocit, že to s podobností někdo nevídaně přepálil. Jenže je tu ještě jeden aspekt - onen příjemný pocit, který jiné sitcomy á la New York rozdávají v jednom kuse. Mad Love se k nim sice nestihne přidat v celé své kráse, protože zaváhání ve sledovanosti se u potenciálních hitů těžko odpouští, ale já mám pro ně nejen díky skvělému obsazení (v čele s nezastavitelným Labinem) jenom slova chvály. Tenhle seriál si zrušení nezasloužil.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Ending UneXpected
1. série - 60% - Jak se někde objeví rodinná vztahovka vyprávěná v klidném tempu, nesmím chybět. Proto jsem po úvodních epizodách Life UneXpected jásal nad nalezením nové klasiky, ale nadšení později povážlivě kleslo a ke konci série se změnilo téměř v apatii. A je to obrovská škoda, protože hlavní postavy mám rád bez výjimky všechny. Jenže stejně tak jako jim dokážu fandit, kroutím každý druhý díl hlavou z jejich podivného chování, které k předchozím činům vůbec nepasuje a občas zafunguje jako zbytečný oslí můstek. Takže jakkoli to Shiri Appleby i deset let po Roswellu neskutečně sluší, nevím zatím přesně, co si myslet. Snad druhá série přijde s nějakým šikovným zvratem nebo nápadem, který děj vytáhne z ospalého průměru.
2. série - 80% - Stálo za to si počkat. Malou chvíli to ještě trvalo, ale pak se tvůrci rozhodli - a začali psát LUX jako mírnější verzi One Tree Hill (a pro ty, kterým by to nebylo jasné podle basketu, napsali i jeden crossover). V tu ránu je problém nepustit si po třech právě zhlédnutých epizodách i tu čtvrtou a postavy i přes přetrvávající neduhy v chování beru jako strašně fajn charaktery. Jednoznačně největším kladem jsou ale vztahy. Pryč jsou nenápadná pouta, která mi jsou ve většině případů jedno a konečně přicházejí situace, kdy musím zapáleně fandit té či oné dvojici. Scénáristé dokonce měli tolik odvahy, že dost obšírně pojali i vztah Lux s Ericem, malé nenápadné tabu, o které se velká většina teenagerovských seriálů nezapomene otřít, ale málokdy je z něj něco jiného než slepá ulička. Právě tato příjemně znervozňující linka zakázané lásky je tím, co mi ze seriálu v hlavě zůstane napořád. Alespoň než přišel úplný konec...
Spoileroidní P.S. k finále seriálu: Parta, která psala poslední díl, se očividně rozhodla, že nemá cenu skončit jako příjemně rodinný seriál (přestože jsem tak celé dílo po dvě série bral) a doslova kaskadérským kouskem silně zariskovali s přízní diváků. Většinou podobné odvaze fandím, ale tady jen zaraženě kroutím hlavou. Ze závěrečné pětiminutovky mám pocit, že celá zápletka byla rozepsána na tři roky a když během druhého přišla od vedení televize CW stopka, byl zkrátka za poslední díl druhé sezóny napsán dovětek, který měl původně stát na konci té třetí. Tohle šíleně nešťastné rozhodnutí tak může za to, že přestože díky druhé řadě směřoval seriál ke čtvrté hvězdě, v nejposlednější chvíli s ní musím ucuknout. Uspěchané konce by se neměly psát podle fanouškovských přání někde z úvodních dílů. Jinak si totiž finálně poskládané dvojice vysvětlit neumím.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Uvnitř je smutnější
1. série - 90% - Sci-fi plné osobní roviny a vztahy na velmi otevřené úrovni? Ano, prosím. Na hravé zápletky v modré telefonní budce můžu velmi rychle zapomenout, ale Jack Harkness (se svým zcela jiným typem hrátek) umí zaujmout stejně rychle. A když po jeho boku stojí cynický Owen nebo krásná Gwen, je zaděláno na tým, které není snadné milovat, ale stejně se nedokážu ubránit pocitu, že bych v Torchwoodu začal pracovat klidně zítra. Jednoduše znějící věta "Doctor Who je pro celou rodinu, ale Torchwood pro dospělou část publika" je v důsledku velmi pravdivá.
2. série - 100% - Seriál, který bolí. Tohle nejsou emoční pochody, které se posouvají ve prospěch seriálu, tohle je obyčejný život proti vědě a každodennost proti neodvratnému osudu. Kapitán Jack smutně hledí vstříc budoucnosti, odmítá svou minulost a z Torchwoodu je tak silná nálož pocitů i napětí, že musím uznat R.T. Daviesovi zásluhy za dokonale fungující vesmír, kde se seriály vzájemně perfektně doplňují a zároveň bezchybně fungují každý sám za sebe.
Children of Earth - 90% - Zvyknout si na nový koncept souvislého příběhu sice nějakou dobu trvá, ale čím skutečnější hrozba je a čím větší oběti je nutno přinášet, tím drásavější zážitek tentokrát Torchwood přináší. Žádné falešné stopy nebo odpustitelná šlápnutí vedle. Děti Země znamenají spoustu ustupování a momentů, kdy je nutné se vzdát. A počítat závěrečné ztráty občas trhá srdce. Od začátku do konce komplexní zážitek a občas (dobře míněné) divácké peklo.
Miracle Day - 100% - Pointa všeho a zároveň asi i konec cesty. To, co mohl být poloviční restart, je nakonec spíše tečkou, protože americké publikum se Daviesovy nahláškované a zároveň nekompromisní jízdy odmítlo zúčastnit. Přesto je Zázračný den perfektně vystavěnou mozaikou nových postav (u mě vede Rex v podání drsňáka Mekhiho Phifera), následků minulosti a důkazů, že spletité linky mohou vést trochu jinam než čekáme. Největší výhrou je ale trochu překvapivě Gwen, která v úloze neústupné vůdkyně smečky zastiňuje i zářícího Jacka Harknesse. Torchwood tak nuceně odchází v úloze perfektního seriálu, kterého od těch nejvyšších příček v mém osobním seriálovém žebříčku odděluje ona hmatatelná deprese, která občas tne do diváka v neočekávaných situacích a bolestivých zvratech. Kdo ale tenhle fakt rozdýchá snadněji než já, tomu nezbývá než se zamilovat.
36 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
Muž, který přináší smrt
1. série - 90% - Žádné férové rokování u táborového ohně, žádné pokrevní bratrství a oddanost až za hrob. Na tomhle místě najdete prospěchářství, mamon, rasismus, prostitutky a tunu bahna. A kolejí. Pracuje tu zachmuřený Elam, září krásná Lily Bell a na svou šanci čeká charizmatický Cullen. Nade vším pak bdí mazaný pan Durant se svým velkým železničním snem a když se sečtou všechny charaktery a zápletky, je z Hell on Wheels dílo, které stojí za pozornost jak milovníkům westernu, tak i těm, kteří při zvuku ostruh či houkání parní lokomotivy ohrnují nos. Já patřím jednoznačně do první skupiny, takže jsem si tuhle stavbu užil, zalitoval malého počtu epizod a spokojeně si počítal nenásilně servírované žánrové propriety. Poctivě prodané indiánské plížení, pořádná bitka nebo dramatický odjezd vstříc širým dálavám totiž fungují dokonale. Absolutnímu hodnocení zabránila jen příliš dramatická postava reverenda Coleho.
2. série - 80% - Plány pokračují, výlet do Mexika se naštěstí nekoná a jednoznačnou postavu aby divák pohledal. Duranta nelze jen odsuzovat, Cullena pouze obdivovat nebo Švéda absolutně nenávidět. Přesto je druhá série o malý kousek slabší, protože některým postavám už trochu došla zajímavost. Kromě mého neoblíbeného Colea je to Ruth, Joseph a chvílemi i Sean McGinnes, který byl sympatičtější jako nesmělý promítač a přerod do Ruthina ctitele zkrátka neberu. Co ale ztratily vedlejší charaktery, získávají ty hlavní. Anson Mount může procedit snad jakoukoli větu a jeho charisma pokaždé láme všechny pražce v okolí. Ať už jsou on i další hrdinové v centru přepadení, stavby mostu nebo bolestivých poznání, že i v nejdrsnějších podmínkách si city cestu najdou, jede tohle Peklo na své trase rychlostí vpravdě ďábelskou.
3. série - 100% - Kdyby mi někdo po dvojí změně na místě hlavního tvůrce řekl, že nás čeká nejlepší úsek vytyčené tratě, nevěřil bych mu. Ale i přes viditelnou proměnu Cullenova charakteru z nemluvného mstitele do hláškujícího drsňáka je tohle zaprášené pojízdné městečko zákeřnější než kdy dřív. Vztahy mezi hlavními postavami se mění velmi nepředvídatelným způsobem, zvraty, které vypadají, že vygradují ve finále, se své pointy dočkají během pár minut a takové poslední dvě epizody mi svým pomalu odkapávajícím napětím způsobovaly drobné srdeční příhody. Z nepatrně zpomalujícího vozu je tak po této sezóně jeden z největších favoritů.
4. série - 80% - Peklo drží teplotu svého žáru v ďábelsky vysokých číslech, ale ne každé tvůrčí rozhodnutí bylo letos správné. Předně nechápu, proč dění v Cheyenne začíná připomínat divadelní hru. Ne že by Divoký západ nepotřeboval zdravou dávku občasného patosu, ale nová postava Johna Campbella snad mluví výhradně v zadumaných monolozích či naopak jednovětných prohlášeních. Do dramatických situací to pasuje, v běžných naopak působí jako pěst na oko. Což bohužel platí pro celou sérii. Nepamatuji, kdy jsem naposledy zažil, aby měla nějaká sezóna buď epizody zcela průměrné nebo naopak takřka bezchybné. Tudíž mi Naominy trable, nastavování linek kolem Mickeyho a Evy nebo koncept epizody Bear Man nepřišly jako šťastné volby a stejně jsem se čtvrtým rokem víceméně spokojený. Nezkrotný Sidney Snow, dokonalé výkony Kashy Kropinsky jako Ruth a vzhledem k vývoji i regulérní strach i o tu sebedůležitější postavu mi při každém kroku do zaprášeného města dávají pocit nezaměnitelného mrazení. To jen očekávání po předchozích peripetiích byla možná až nereálně vysoká.
5. série - první část - 70% - Kdo se rád dívá do Cullenových tvrdých očí, ten si přijde na své. Většinu času se příběh věnuje právě ústřednímu hrdinovi, společensky-hospodářským problémům jeho nového prostředí a - tím výčet skoro končí. Ne snad, že by Anson Mount měl problém veškeré melancholické dialogy či vzpomínky uhrát, ale na sedm epizod je děje zoufale málo a pocit, že by se všechno vešlo klidně do hodinky, je bohužel neodbytný. Původní záměr celé sólo odbočky, tedy hledání Naomi, se smrskává na pár scén a výrazně trpí i linky starých známých, kdy jsou problémy Duranta, Evy i Mickeyho opět jen nastavovanou kaší. Pocit, že bych občas za Bohannana téměř dýchal, a neutuchající démonická aura všudypřítomného Švéda mi zabraňují jít níž, ale pocit promarněné šance se mě v polovině rozloučení s místní ztroskotanou sebrankou ne a ne pustit.
5. série - druhá část - 80% - Nejuvěřitelnější, nejzranitelnější a zároveň nezničitelný kovboj, cedící mezi zuby ty nejzásadnější životní pravdy, takový byl Cullen Bohannan a Anson Mount za těch šest let vypotil a odedřel životní práci. Samotnému seriálu říkám sbohem velmi nerad, protože jakákoli chvíle s hlavním hrdinou patří k tomu nejlepšímu, co se kdy na stanici AMC objevilo a linky charakterů, se kterými si scénáristé už dlouho nevědí rady (Mickey, Eva, Louise), na tom nic nezmění. Hell on Wheels si i několikerými změnami showrunnerů prošlo několika snadno oddělitelnými etapami, dalo nám několik úmrtí, jejichž tíživost nedostanu z hlavy nejspíš nikdy a ve své poslední sérii i zúčtování těch, kteří si pásli po krku téměř od samého začátku (Švéd) nebo alespoň v poslední době (Chang). Žádný z přeživších hrdinů neodchází nepoznamenaný, každý si v sobě zvuk stavby železnice ponese až do smrti. Po chlapském závěru, nepodobném žádnému finále, které jsem viděl, si ho ponesu i já.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk