novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Kyouya! Mon ami! Mon ami!!
I když se na Ouran High School nedá brát vážně skoro nic, fungují zde kromě smrtících hlášek a absurdních situací i silné momenty z minulosti hlavních postav nebo jejich obav o vlastní budoucnost. Díky nim tak Host Club získává dokonalou nadčasovost, která bez problémů přehluší i výtky k převážné epizodičnosti celého seriálu. Když ale Tamaki zahraje nějakou svou zhroucenou etudu nebo Kyouya vychytrale vymyslí další způsob, jak na někom vydělat, ani žádnou výraznější dlouhodobou linku nepotřebuji. P. S.: Zahrajeme si hru - "Který je Hikaru?"!!
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Preacher
I když miluju anime a stejně rád se nechám pohltit westernovou pustinou, z Lidského tajfunu se srdcovka nevyklubala ani náhodou. Hlavně v první polovině jsem totiž jen kroutil hlavou nad křečovitostí jednotlivých dobrodružství nebo upachtěností vtipných průpovídek. Vash je sice fajn a holky vyloudí úsměv na tváři, ale až s hojnější účastí sympaťáka kněze a po naznačení velkého příběhu smutných vzpomínek konečně naskočilo to správné tempo. I přes několik výtečných zvratů a působivých scén ale téhle partě lepší než průměrné hodnocení vystřelit nemůžu. Chtělo to zkrátka trochu kompromisu a neskočit ze ztřeštěné postapokalyptické kovbojky do cesty s tragickým nádechem. Při pohledu na plakát se mi sice ozve v hlavě nenápadně nostalgická vzpomínka, ale vysloveně zbytečných dílů bylo zkrátka příliš.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
One Palm Hill
Od všeho něco, ale bohužel i od všeho trochu málo. Postavy zaujmou hned na první dialog, zápletka až do určitých odhalení spolehlivě brnká na napínavou strunu a Amber Heard zvyšuje teplotu v místnosti rychleji než řeknete "plavky". Kevin Williamson totiž vždycky uměl stvořit premisu, která mě nutí si pouštět další a další díly, jenže tentokrát nedostal dost prostoru. Osm epizod je na nějaký rozumnější příběh zoufale málo a místo toho, abych si mohl celou dobu užívat řešení mysteriózní zápletky nebo prohlubování vztahů jednotlivých charakterů, musím sledovat milostné peripetie Cliffovy matky nebo tlachání při rutinních večírcích. A je to velká škoda, protože při nějakých třech čtyřech sériích mohla z Hidden Palms být spolehlivá vztahovka. Ne snad nezapomenutelná, na to se nejrůznější okolnosti těm "dawsonovským" podobají až příliš. Ale určitě povedená. Uspěchaný závěr, kdy divák dostane klíčovou odpověď, ale stále si nemůže být jistý, jestli už stoprocentně "ví", na věci moc nepřidává. 70% a trochu posmutnělé zamávání Johnnymu, Cliffovi a Gretě.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Dvojitý zásah
Chytrá a troufalá soapka, která nikdy nedostala šanci. Na teenagerovsky laděné stanici CW, kde diváci a divačky hladově hltají nové stránky Upířích deníků či nadsazené zvraty a drby od Gossip Girl, nemohly gradující intriky krásné Siobhan nebo snahy neméně krásné Bridget uspět. Ve světě blonďatých dvojčat se hraje na dlouhodobé linky, promyšlené plány, pomsty chystané za studena, ale v pozadí všeho i na lásky a vzplanutí, co v životě vyskočí hlavně ve chvílích, kdy je čekáte nejméně. Jako v každém správném dramatu je tu nenáviděníhodná mrcha (Catherine), charizmatický chlapík plný rozporů (Henry) i hrdina, po kterém by ráda hrábla každá divačka (Andrew). A jako v každém správném dramatu mají tajemství tendenci se prozrazovat. Hodně silné čtyři hvězdy pro příběh, který určitě neměl končit po první sérii, ale nakonec co se týče uzavřenosti dojíždí až překvapivě se ctí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Království za Autumn Reeser
Někdy to zkrátka i přes ideální předpoklady nevyjde. Příjemné téma, rodinné hodnoty ani skvělý casting mi nemohou zachránit seriál, který se nemůže rozhodnout, jestli bude poučovat o tom, že podvádět a lhát rodičům je fakt MOC špatné, nebo bude rozehrávat příběh o záludných lidech ze společnosti, kterou zajímají zvláštní schopnosti. Navíc místo toho, aby s dlouhodobějšími linkami přišla i nějaká trvalejší tvář, objeví se naopak víc logických chyb a z Julie Benz se stane nejotravnější postava seriálu, což už je docela umění. Těžké selhání tak zachraňuje Autumn Reeser jako geekovské zlatíčko Katie, která sní o Wolverineovi, na všechno má komiksovou metaforu a bez problémů si krade každou scénu pro sebe. Druhým překvapivým triumfem je Josh Stewart jako nečitelný "pozorovatel". Jeho kamené mimické svaly a chraplavě nesrozumitelná dikce oscilují přesně mezi parodií a úmyslem a časem se pro mě právě on stal hlavním hrdinou seriálu. Nechci rodince křivdit a svádět její kvality jen na pár herců, ale pravdou zůstává, že po první a jediné sérii zůstává její celkový obraz značně rozbředlý.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Both of us know if we just let the broken pieces, Let the broken pieces go
1. série - 85% - Nenápadná seriálová světluška, která moc a moc chtěla zářit jako pravá hvězda televizního nebe. Po rozpačitém pilotu a seznámení s postavami jsem muzikálu o Marilyn nijak zvlášť nevěřil, ale po bezprostředním zamilování se do několika ústředních charakterů se velmi rychle začalo blýskat na lepší časy. Když si pak celá show začne věřit i co se týče muzikálových vystoupení (bollywoodská vsuvka Thousand And One Nights nebo dokonalá Run od Snow Patrol mě přimrazily do posledního tónu i gesta), nezbývá než se spokojeně usmát a ponořit se naplno do víru divadla. Vztahové linky totiž začínám silně prožívat a když se v centru dění objevuje Julia v podání vyzrálé Debry Messing nebo tvrdě charismatický Jack Davenport jako neústupný Derek, nemám námitek. Škoda jen, že až zbytečně velkou část hodnocení strhává postava Ellise. Jeho otravné intriky v každém druhém případě, kdy se objeví, chvílemi hrozně unavují. I s touhle smolnou kaňkou je ale Smash seriál, který se nesnaží dělat v hudbě revoluci a nepřevrací vztahová dramata naruby - a i přesto dokázal najít svou pevnou tvář a být na ni hrdý.
2. série - 60% - Sto a jedna připomínka a na konci přesto spokojenost. Neodvratná láska ke všem songům z Hit List, ale zároveň při každé epizodě velmi časté kroucení hlavou. Druhá sezóna Smashe přinesla pořádnou porci rozporů a zabila tak sama sebe. Nikdy se totiž nedokázala úplně vymanit z velmi rozvláčného tempa a to je ve světě současných čistě komerčních televizí jasná sebevražda. Hlavním důvodem toho, proč mi je předčasné zrušení v tuto chvíli líto o dost méně než při jeho oznámení, leží ovšem jinde. Po nuceném odchodu hlavní scénáristky Theresy Rebeck se totiž nový tvůrčí tým začal k hlavním postavám chovat poněkud macešsky. Což o to, Derekovo potácení od ženy k ženě a od představení k představení je díky Davenportovi nakonec tou nejlepší linkou a také Juliino přešlapování na místě si Debra Messing uhraje bez zaváhání. Jenže Eileen nebo Tom působí pojednou skoro až zbytečně, v horších chvílích i nesympaticky. A co mě mrzí nejvíc - Karen zahazuje sny ani ne tak kvůli slibnému představení jako kvůli nejprotivnějšímu chlapovi celého seriálu. Jimmy (v podání jinak očividně schopného Jeremyho Jordana) je přesně ten typ postavy, který diváka rozčiluje a každou chvíli by se měl spravit a získat si moje sympatie. Jimmymu se to bohužel i přes pár citlivějších chvilek nepovedlo a je to hlavně neustálé dění kolem něj, které Smash táhne o patro níž. Není se pak čemu divit, když moje sympatie najednou směřují ke všestranné Ivy, která o pozici královny seriálu bojuje až neuvěřitelně srdnatě. Ale v první řadě jsme tu kvůli hudbě a i tam jsem víceméně půl na půl. Písně Hit Listu mi zní v přehrávači v nekonečné smyčce (I'm Not Sorry, Heart Shaped Wreckage nebo Rewrite This Story nemají chybu), ale hrozně tím trpí Bombshell, která v mé soukromé soutěži tenhle boj jasně prohrává a chvílemi mi přijde až zbytečná. Jak tedy tohle dilema rozsoudit? Jednoduše - posledním dílem.
Závěrečná epizoda The Tonys - 100% - - Spoilery - - Doufal jsem, že samotný konec mě nechá rozpomenout na ty nejsilnější okamžiky a o to šťastnější jsem, že mi právě finálová epizoda nějaké nové fascinující chvíle přinesla. Under Pressure, dojemná vítězství (zejména scénář a hlavní role), bezeslovné happyendy a fakt, že spolu oproti všem předpokladům druhé série nakonec skončila moje nejoblíbenější dvojice (Julia + vy-víte-kdo). To, kdo čeká na Dereka, mi bylo jasné už několik epizod nazpět a vstřebával jsem tuto skutečnost docela dlouho. Jakkoli jsem si ale myslel, že patří ke Karen, nakonec se překvapivě přirozeným způsobem ukázalo, že z nejhorších situací a největších depresí ho umí vytáhnout jen a pouze Ivy Lynn. Doteď nevěřím, jak přirozeným a ladným způsob nakonec svět Bombshell a Hit List proběhl cílovou páskou, ale úleva je to - vzhledem k jednomu z nejsympatičtějších hereckých obsazení seriálových dramat - opravdu veliká. Just give them that big finish and leave them wanting more...
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Studio Jack
1. - 2. série - 80% - Tam, kde by se jiný seriál zadřel při vynuceném opakování schématu, 30 Rock teprve začíná. Tina Fey pálí ostrými hned od prvních dílů a díky stylovému a vševědoucímu Jackovi a nezlomnému optimistovi Kennethovi si mě velmi rychle získává na svoji příjemně kritizující stranu. Pokaždé se zasměju a pokývám hlavou nad inteligencí nejrůznějších hlášek a narážek, ale ve vší sebeparodii chybí občas trocha životnosti a možná i výjimečnosti. Přesto je tenhle popkulturní guláš chutnější, než by se podle premisy vůbec mohlo zdát.
3. - 4. série - 100% - Když přestanou vztahové peripetie být jenom dalším primárním zdrojem gagů, a přerostou v příjemně usedlou kulisu, je vyhráno. Salva vtipů se pak při smysluplném navazujícím ději zdá být opravdu až nekonečná a místní všelijak zavšivené studio získává téměř dojem nadčasovosti. Zlaté období a očividný důvod, proč si Tina zaslouží být jednou z nejobletovanějších televizních žen.
5. - 6. série - 60% - Některá témata se nedají ždímat navždy a televizní satira je bohužel jedním z nich. U NBC doma totiž něco chybí a musím jen smutně konstatovat, že to až překvapivě často je humor. Návrat k situačně-parodické komedii nevadí, ale tvůrčí křeč a točení se v několika vyloženě slabých vtipech už ano (viz až absurdně nevtipná postava Hazel). Jenže zatímco Tracy nebo Frank už místy trochu nudí a Liz s Kennethem slábnou, Baldwinův Jack pořád vládne humoru železnou rukou. Díky několika skvělým momentům (live episode) stále bez problémů sledovatelné, ale průběžná radost je už bohužel pryč.
7. série - 90% - Jako kdyby se tvůrčí banda zavřela a všechny své síly vynaložila na nejpovedenější možné rozloučení. Není nad to, když seriál, který několikrát kvalitativně zahaproval, dokáže divákům zamávat a odejít středem. 30 Rock se to díky nekompromisnosti jednotlivých point nebo dořešení opatrných dlouhodobých linek povedlo na jedničku. Protože dokud se dostaví pocit, že těch sedm sezón stálo za to prožít, je všechno v nejlepším pořádku.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Moffatovo předkolo
"Oh, DADDY!!" Steven Moffat je mistr scénárista a Jekyll pak jeho vymazlené dítě. Hned první desítky minut vyloží na stůl spoustu triumfů a stejně si tvůrci schovávají v rukávu mnoho dalších. Ze seriálu se od prvních minut stává dokonale strhující podívaná, která střídá černohumorné průpovídky s nervydrásajícími momenty a v čele všeho stojí nezastavitelný James Nesbitt. Ať už jako poctivý doktor Jackman nebo jeho nespoutané alter ego, bere jeho výkon dech v každé replice a ostatní (nejvíc překvapivě bezchybná Gina Bellman) mu vydatně nahrávají na každou slovní smeč. Nízký počet epizod je při téhle kadenci nápadů a zvratů vyloženě k dobru, přestože se díky němu jedná spíše o minisérii. Povinný zážitek pro všechny milovníky mysteriózna.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
The Lone X
1. série - 70% - Osamělí střelci vždycky k X Files neodmyslitelně patřili a docela se divím, že trvalo tak dlouho než to tahle trojka sympaťáků zkusila sólo. Naštěstí to stihli v pravý čas a i když jim FOX dopřál jen třináctku samostatných epizod, přirostli mi k srdci ještě o pořádný kus blíž. Největší případy si na svá bedra nepřekvapivě vzali ve skvělém pilotu a napínavém finále a mezitím se někdy úspěšně (televizní šou s Langlyho dětským idolem nebo taneční soutěž v tangu) a někdy už méně a bohužel i trapně (konspirující opičáci nebo psychopatický doktor) potýkali s náměty pro svůj časopis. Je až s podivem, jak bláznivé nápady si scénáristé Shiban, Gilligan a Spotnitz dokázali pod Carterovým vedením do jednotlivých zápletek nacpat a nedivil bych se, kdyby většina diváků u nějakého třetího případu s hrůzou utekla. Některé fekální, miminkovské či zvířecí vtípky by člověk u seriálu, kde se na minutku mihne i samotný Fox Mulder, zkrátka nečekal. Zatímco v tajemné atmosféře Střelcům pomáhá rafinovaná Yves, humoru a téměř až rodinné náladě pomáhá moje nejoblíbenější postava - hloupoučký Jimmy Bond. Spousta fanoušků ho nemůže vystát, ale když vidím jeho nadšený výraz při sebemenší akci, nedokážu se na něj zlobit. Seriál jako celek je pak příjemnou jednohubkou a pro pravověrné fanoušky Akt X i malou povinností.
Epizoda Jump the Shark z deváté série Akt X fungující jako finále seriálu: - 85% - Střelci nám zvadli, zchudli a lecčeho se museli vzdát, ale pořád jsou spolu. I ten Jimmy už se usmívá spíš smutně. Ale i přes nedostatek peněz a elánu tu pořád leží jedna opravdová výzva. Chris Carter se zachoval jako frajer, když jeden z posledních dílů Akt X věnoval zakončení osudů postav, z nichž některé fanoušci původního seriálu vůbec neznají. To, jak tahle honička s časem nakonec dopadla, asi všichni, kteří čtou tento komentář vědí. A přestože jsem se s Frohikem, Langlym a Byersem chtěl loučit v trochu jiné náladě, věřím, že díky Jimmymu a Yves nebudou nikdy zapomenuti.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Real Love
V BBC se rozhodli podívat na vztahy realistickým náhledem, ale uspěli jen napůl. Zatímco herecky se jedná o extratřídu, scénáristickým pokusům toho chybí docela dost. Improvizované dialogy mi vůbec nevadí, ale nejednou se stane, že celému vyprávění schází pointa a zůstal jsem jen rozpačitě sedět u závěrečných titulků s pocitem, že jsem viděl jen polovinu toho, co mi premisa slíbila. K čemu je uvěřitelný David Morrissey, když má na story o vztazích na dálku a stalkingu jen něco málo přes rozvláčných dvacet minut? Stejně tak Jane Horrocks jako Sandra rozehraje sympatickou etudu o dlouhodobě vadnoucím manželství, ale celý díl působí dojmem vytrhnutí posledních dvou stran scénáře. Proto září prostřední epizoda "Holly" jako zjevení. Billie Piper a Kaya Scodelario rozehrávají s tóny Time After Time od Evy Cassidy dokonale intimní dialog, který v dojemné náladě dokráčí k úžasnému konci a mezi ostatními příběhy tak funguje zdaleka nejlépe. Souhrnně: epizody Nick a Sandra lepší průměr, Adrian nedotažený pokus, Paul nicneříkající propadák a Holly zářivá perla.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí