novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Welcome to...
1. série - 85% - Zavítat do Twin Peaks v době vzniku musela být slast, jaké nebylo rovno. Takhle komplexní zážitek na samém začátku devadesátek, kdy se ještě na pečlivě provázané seriály zdaleka nehrálo, působil po zásluze jako zjevení a přestože jsme se ve zlatém i stříbrném seriálovém věku dočkali lecčeho, nezaměnitelná atmosféra funguje na výbornou i v roce 2017, kdy agenta Coopera poprvé potkávám i já. Vyšetřovací, vztahová i společenská stránka vyprávění mě zajímá na maximum, po nenápadných náznacích rozšíření místní mytologie také pokukuji zvědavě a navíc mi přijdou snad jen ony charakteristické lynchoviny (trpaslík), které z celkového obrazu vystupují až příliš nápadně. Díky perfektně napsaným a zahraným charakterům (zatím vede Dale, Norma a Shelly) jdu do místních lesů bloudit s čím dál větší radostí a rozechvěním.
2. série - 65% - Už dlouho jsem neměl v hlavě takový otazník, jakým je pro mě alespoň trochu vypovídající procentuální hodnocení druhé sezóny příhod a nehod z nenápadného města s lesy a vodopádem. Když se totiž v centru dění pohybuje Cooper, dokončuje vyšetřování Lauřiny vraždy a obklopuje se bezchybnými vedlejšími postavami (Denise, Gordon a Annie by si zasloužili minimálně jednou tolik prostoru), jedná se stále o takřka bezchybný seriál plný skvělých scén. Zároveň se tu ale dá narazit na hromadu charakterů, kterým nemůžu přijít na chuť a většinu času mě nehorázně otravují. A vzhledem k tomu, že Ben, Jerry, Leo, Bobby, James, Hank, Nadine a kvůli nešikovnému hereckému výkonu Jacka Nanceho i Pete mají linek nepočítaně, nebyl jsem daleko od nižšího hodnocení. Spásou Twin Peaks jsou naštěstí milostné i přátelské vztahy těch lepších postav. Dale + Audrey, Dale + Annie nebo Shelly + Gordon jsou během okamžiku vytvořená pouta, kterým fandím a díky Badalamentiho nezprotivitelnému soundtracku se u nich i pravidelně dojímám. O to víc pak bojuji se změnami jednotlivých nálad, nemožnými vedlejšími příběhy (James a tajemná neznámá, katarze Josie, Nadine zápasnice, ďábelské dítě Nicky) a s (ne)vývojem populární mysteriózní linky. Všechny možné sovy, Bob, jeskyně a tajné vchody a místnosti totiž dlouho zdánlivě nevedou nikam a když se ve finále přece jen do oněch míst podíváme, krotím jen těžko zklamání z toho, co tam nacházím. Lynch mě sice stále svým přístupem baví, ale používat ony nicneříkající výjevy jako pointy vyprávění je snad až příliš. Slavný poslední záběr bych při sledování v devadesátkách bral jako slušnou kudlu do zad, takhle se ho těsně před čtvrtstoletí dlouhým skokem jenom bojím.
Fire Walk with Me - 80% - David Lynch a celé jeho milované městečko přesně v té formě, v jaké ho mám nejraději. Vrací se ke kořenům, vypráví, co bylo před začátkem, přesto mi po příjemných troškách dávkuje agenta Coopera a od nejvyššího hodnocení ho zdržuje jen příliš velké množství scén s Trpaslíkem a jeho partou. K němu sice chtě nechtě zůstávám zhypnotizovaně přikovaný, ale onou pointou plnou zadostiučinění pro mě stále není. V první řadě je ale výzva ohni tragickým příběhem nejslavnější místní antihrdinky, jejíž osud tak konečně poznávám z první osoby a můžu po jejím zmařeném životě truchlit o to víc, že nejde jen o kolektivní smutek.
The Return - 80% - Spousta ticha, spousta paniku-spouštějícího hluku, spousta výjevů, jejichž význam nemám šanci pochytit, spousta slepých uliček a spousta okamžiků, kdy si nejsem jistý, jestli právě sleduji zásadní pointu celého vyprávění nebo jen Lynchův vtípek, roztažený na několik desítek minut. Nejnovější kapitola je starým epizodám podobná jen v náznacích, nikdy nedovoluje divákovi úplné pochopení viděného a přesto dokáže přikovat obrovskou silou, abych mohl žasnout nad famózní trojrolí, kterou vystřihl Kyle MacLachlan v životní formě, nad dojemnými chvílemi, které překvapují nejvíc tím, že je v daný moment vůbec nečekám, nad každou cameo roličkou kohokoli ze známých tváří. Aura Městečka Twin Peaks tak nemizí, naopak houstne do netušených rozměrů a i když nám není souzeno se dočkat finálního rozuzlení se zodpovězením zbývajících otazníků, já zůstávám spokojen. A vím, že se sem budu chtít vrátit, i když si teď po pozvolném zhlédnutí celého seriálu během čtyř měsíců budu potřebovat dopřát dlouhý nádech. Jen by nemusel trvat pětadvacet let.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Konečně...
Všechno, co jsem měl rád na samostatných seriálech, je tu přítomno téměř rovnou měrou. Mystický boj kolem Daredevila, hrubá síla a neméně hrubé hlášky v Jessičině podání, Luke a jeho smysl pro sociální závažnost a v neposlední řadě Iron Fist, opakovaně všem připomínající, že je - Iron Fist. Právě v přímém porovnání tak chtě nechtě podléhám a byť se mi jeho seriál líbil náramně, ve čtveřici hrdinů je právě Danny tím jasně nejpomalejším, nejvíce zdržujícím a zkrátka nejslabším. Přesto vtipy na jeho účet patří k tomu logicky nejlepšímu. Boj proti Ruce, trable s Elektrou nebo mrazivě charismatická Alexandra si ale jako propletená ústřední linka zasloužily více prostoru. Luke Cage natažením na třináctku epizod trpěl, spousta diváků vyčítala to samé Jessice nebo Iron Fistovi. Defenders naopak trpí nízkým počtem dílů. Nestačím se sice pořádně nadechnout a každý souboj je svátkem, na který se vyplatilo ony dva roky počkat, ale chtěl jsem víc. Víc nezpochybnitelné chemie mezi libovolně vybranou dvojicí ústředních postav a víc interakcí s oblíbenými přihrávači (a že mám tuze rád jak Misty, tak Colleen a obecně nenáviděnou Karen snad nejvíc). Nejnáročnější seriálový crossover obstál sám o sobě, ale budu si přát, ať nás Netflix neošidí a dá nám ještě o třídu hutnější přídavek.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Boj o Antikrista
Drama, thriller nebo žánrový kříženec? Bohužel od všeho trochu. Zatímco vztahová linie všechno poutavě otevře, ustoupí později zbytečně důrazně do pozadí a daleko větší prostor získá mysteriózní atmosféra. Aby i té těsně před koncem došel dech. Ani přesně nevím, na co si mám stěžovat, protože celá série je prodchnutá napětím i pořádnými překvapeními a kdykoli se objeví Lucas, tak nemám daleko k fandění. Jenže tenhle příběh si zasloužil pořádně dopointovat. Sama jedna z tvůrkyň, Marti Noxon, přiznala, že při natáčení finále už bylo jasno, že se pokračovat nebude a stejně se vygradovanou situací zase tolik věcí nezmění a vrátka zůstanou pootevřená snad ve všech důležitých dějových linkách. A to i přestože mi poslední minuty jasně ukázaly, že při více sériích by už Point Pleasant nefungovalo. Nakonec vzhledem k průběžné vysoké spokojenosti trochu překvapivé lehké zklamání, ale stále výtečně natočený, nepředvídatelný a nenápadně anticírkevní seriál. 75%
20 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
4+1
Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky poctivě odříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím. U seriálu ale zůstávám dál i po skončení nadmíru nepovedené desáté série. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinuje tím víc, čím méně ji chápu.
48 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 31 lidí
Tik, tak
1. série - 85% - S velkým odstupem je až překvapující, jak syrová atmosféra přišla hned na úvod. Na rozdíl od následujících let, které jsou spíše ve znamení akčního thrilleru, je rozjezd více o základní psychologii a politických kličkách a akce funguje až ve druhém plánu. Základním problémem je tak jenom to, jak dokáže divák přijmout občasná klišé. Naštěstí jsou všechna servírována v tak atraktivním obalu, že nemám problém je do jednoho spolknout. Poslední dva díly jsou napětím napěchované do poslední vteřinky.
2. série - 90% - Akce o poznání přitvrdila, Jackova osobní tragédie mu přidala na drsnosti a neústupnosti, Kim stále funguje v rovinách "sexy" i "hysterická" najednou a nejlepší postavou se změnou strany stává Nina. Akčně vyhrocený závěr znovu dodává nádech téměř až nadčasovosti.
3. série - 85% - První polovina třetího dne přináší nového charizmatického parťáka, maximálně nepředvídatelnou zápletku a úžasnou záporáckou dvojici a díky tomu sahá po vrcholu. Ve druhé polovině se ale dostaví lavina schematických situací, které u CTU nemají co dělat a ve své předvídatelnosti občas dokonce nudí. Finále naštěstí přináší téměř nerozdýchatelnou katarzi, která výslednému dojmu přidává nezanedbatelné body navíc. Pocit završení příběhu je dokonalý. A to ještě mělo zlaté období teprve přijít.
4. série - 90% - Zdání, že na konci třetího dne mělo vše skončit, bylo naštěstí jenom zdáním. CTU tentokrát dostává za protivníka velkého vytrvalce, který spojení "hlavní záporák" dodává úplně nový rozměr. Jedinou výtkou jsou tentokrát postavy. Ať už zbytečně protahovaní Arazovi nebo Jackova nová partnerka. Její opakované proměny celkového pohledu na věc kvůli bývalému manželovi trochu kazí pocit reálně vyhlížející vztahové zápletky. Největší sílu má ale příběh ve chvílích, kdy se vrací staří známí a také s houstnoucí noční atmosférou. Kdo by po neskutečném finiši hádal, že to příště může být ještě lepší.
5. série - 100% - Nezastavitelná jízda od šokujícího úvodu až po emocemi nabitý závěrečný díl. Nejlepší záporák (souboj žáka a učitele), nejlepší atmosféra (nikdy nevíte, která z vašich oblíbených postav to odnese příště) a jednoznačně nejlepší série. A velmi temně otevřený konec.
6. série - 65% - Do jisté míry návrat ke kořenům ve smyslu dávání důrazu na rodinné vztahy. Nezanedbatelně lepší efekty a tentokrát už dokonce mírně překvapující brutalita, u které asi fanoušci prvních sérií nestačí žasnout. Co je ale nejdůležitější - nejhorší série. Po efektivním úvodu jsem v prostřední třetině dne nabyl dojmu, že to tentokrát všechno nevyšlo tak jak mělo a seriál svou sice šťavnatou, ale bohužel i repetetivní všehochutí všeho, co už bylo v předchozích sériích viděno, zbytečně zápletku natahuje. Poslední díly se ale naštěstí rozjely do nevídaných obrátek a závěrečných deset minut je svou jedinečnou atmosférou neopakovatelných. Proto se ve mně melou dva ostré protiklady. Na jednu stranu mi tvůrci ukázali, že ještě umějí vymýšlet dostatečně nervy drásající zápletky, ale na druhou už bych nerad zažil ten pocit, že se mi na další díly ani skoro nechce dívat.
Redemption - 70% - To, že Jackovi ublížila stávka z áčkových seriálů snad nejvíc, víme všichni. Proto s jeho prvním záběrem přichází očekávané nadšení, že se i z téhle podpásovky nakonec vylízal. Pořád umí přitvrdit muziku za správnou věc, vzít do ruky cokoli, s čím se dá zneškodnit nepřítel a jakmile má blízko někoho, s kým se osud nemazlil, nebezpečně rychle jihne. Protože jsem ale zastáncem klasického looku Los Angeles, musím jedním dechem dodat, že přemístění do téhle lokace asi nebyl nejšťastnější nápad. Všechno už jsme totiž viděli v Krvavém diamantu, Hotelu Rwanda nebo Městě bohů a ani vysoce politická dějová linka tentokrát nic překvapivého nenabídne. Těžko se zvyká na to, že i Jack Bauer může přijít s (jenom) příjemným průměrem. Přesto není třeba Redemption zatracovat, protože je to ve své podstatě pouze předkrm pro fanoušky, celovečerní prequel. A na takové poměry je ta kvalita naopak vysoká.
7. série - 80% - Poprvé bez stálého prostředí, poprvé s podezřelým návratem ze záhrobí, ale posedmé v podobné řece. Nebýt v celém teroristickém snažení zapletena jedna důvěrně známá postava, tak mám s další situací ve stylu "Amerika je v ohrožení a nemáme tušení co s tím dělat" asi už trochu problém. Víc než kdy předtím tak platí, že čím víc má divák rád Jacka, tím víc si sérii užije. Navíc s dokonale napsanou Renee Walker po boku mu to už dlouho takhle nešlapalo. A tak i když nové postavy občas silně lezou na nervy a překvapivé zvraty vypadají poněkud vykonstruovaně, není kam spěchat. Závěr vše vysvětluje velmi uspokojivě a říká, že vůbec nic není ve světě černobílé. Tahle na první pohled banální věta je v podání tvůrců 24 velmi emocionální záležitostí.
8. série - 90% - Triumf. Přál jsem Jackovi další kvalitní sérii. Po nerozhodném začátku jsem si přál dobrodružství na úrovni sedmé série, po překvapivě rozpačité první třetině a oznámení, že osmý den bude posledním, pak odchod alespoň důstojný. Jenže to všechno mi teď přijde jako komentář k nějakému jinému seriálu. 24 se totiž po zásadním twistu otočila o 180°, přidala na tempu, hereckých výkonech, zvratech a hlavně napětí a přinesla mi jeden z vrcholů celé show. Z nenáviděné postavy je prvotřídní protivník, nesmyslně rychlé střídání bossů v popředí získává překvapivé pointy a když už se zdá, že se v CTU po nějaké době jede na maximum, přijde Jackova fatální one-man-show, která nám ukáže, že jsme ještě ani nezačali. Ve výsledku tedy jedno z nejlepších Bauerových období vůbec a trochu překvapivá událost této seriálové sezóny. Kdyby se končilo po šesté nebo sedmé sérii, pořád by Jack zůstal hrdinou. Takhle si ale geniálním finišem udržel místo jednoho z největších králů seriálové historie. Kdo mohl tušit, že začne stanici Fox ohledně pokračování svrbět ruka tak moc, že přijde ten nejkrásnější dárek.
Live Another Day - 90% - Řeči o restartu nebo samostatně fungující minisérii byly falešnější, než bych kdy hádal. Do děje se vrací postavy, co absentovaly už celé roky, vedlejší linky přináší z minulosti nejtemnější duchy a vůbec celé schéma úvodních dílů připomíná klasické dny původní 24 tak moc, jak jen je to možné. Teroristická skupina tak může hrozit světu nejrůznějšími zbraněmi či výbuchy a i ve chvíli, kdy je pro většinu lidí jen pouhou pověstí než reálným člověkem, musí zaskočit Jack Bauer. A přestože jsem se nepatrně zdráhal, nadšení z akčních scén či nostalgických narážek krotil a u technických zkratek či prostředků občas kroutil hlavou, nakonec jsem se nechal pohltit i já. Závěrečné tři epizody totiž nabízí esenci všeho, co mě k těmhle tikajícím hodinám před lety připoutalo. Dokonalou audiovizuální stránku, napětí doslova do poslední vteřiny a emocionální zážitek, z jehož intenzity je mi chvílemi skoro až mizerně. Ty chvíle, kdy nutnost a zápal pro záchranu jiných lidí překročí vlastní potřebu štěstí či dokonce života, fungují perfektně i podeváté. Pátou hvězdu si trochu překvapivě vysluhuje William Devane, který v necelých pětasedmdesáti letech bez problémů charizmatem uzemňuje celý personál Bílého domu.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí