novoten
| Jméno | Lukáš | |
| Věk | 37 let | |
| Bydliště | Praha | |
| — | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/lukas.novotny.1029 | ||
| Poznámka | — |
Na nejvyšší level
1. série - Poutavý akční hit, který má tu smůlu, že se o něm nejčastěji mluví v souvislosti s jeho netypickou, místy až trhanou animací. Jinak se totiž jedná o netypicky gradovanou nadpřirozenou naháněčku tří stran, kde paradoxně té divácky nejbližší fandím méně než pronásledovatelům. Hlavní hrdina totiž má tu smůlu, že mu v rámci uvěřitelnosti byl uprostřed celé série přidán nečekaný charakterový rys a z úst jeho sestry se dozvíme, že zdánlivý sympaťák stíhaný nešťastnými událostmi umí ve skutečnosti být vypočítavý neřád. Osobně to považuji za nešťastné rozhodnutí, protože si tento směr později ve druhé sérii trochu protiřečí, ale jsem ochoten ho odpustit tváří v tvář tomu, jak mi přirostli k srdci ostatní. Zejména dobrák Kaito a neúnavný Tosaki se totiž okamžitě zařadili mezi moje nejoblíbenější anime charaktery vůbec. A konečně to, kvůli čemu si cestu k Ajinům našla většina diváků - akce. Každý souboj ghostů, ale i každá přestřelka (jakkoli občas zbytečně přepjatá kvůli nepochopitelným rozhodnutím všemožných vojenských jednotek) fascinuje každým úderem a výstřelem a nejen z vynikající poslední epizody dělá podívanou, při které jsem napětím v klidu neposeděl.
2. série - Vynucené spojenectví Nagaie s Tosakim přináší příjemné pnutí mezi jednotlivými charaktery, větší prostor pro dosud vedlejší figury (a že Shimomura i Nakano daný prostor bohatě využívají) i sevřenější příběhovou linku. Celý svět se spojil proti sílícímu Satovi, logicky přicházejí fatální ztráty či klíčové prohry a vše spěje k nekompromisnímu finále. A já se bavím jak při odlehčených tréninkových pasážích, tak při klidnějších chvílích (překvapivě působivá epizoda z vězení) a samozřejmě i při akční symfonii s přibývajícím počtem ghostů. Mojí jedinou výtkou je tak hlavní záporák a nekončící řada neúspěšných pokusů o jeho zadržení. Koncept Sata jako člověka, který se chce jen a pouze bavit a díky jeho zálibě v co nejnáročnějších videohrách má automaticky dispozice porazit nejrůznější vládní, policejní, tajné či protiajinské jednotky mi ne a ne úplně sednout a je tak tím jediným, ale bohužel značným důvodem, proč se neuchýlit k nejvyššímu hodnocení. Ať se třetí série dočkáme nebo ne, budu nakonec počin o soubojích nesmrtelných antihrdinů považovat za moderní odpověď na legendární Death Note. Akčnější, svižnější, vyváženější a - jak už to u novějších přírůstků bývá - jednodušší a divácky přívětivější.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Ian McKellan čarodějem není - jen ho hrál!
1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Ilustrace vraždy
Žánrově tak čistá a poctivá dobová detektivka, že jsem víc dostat ani nemohl - a přesto zůstávám nepatrně zklamaný. Vynikající herecká sestava a pověst černého koně sezóny vyšponovaly moje očekávání tak vysoko, že jsem zbytečně dlouho doufal, že se z Alienisty (i kvůli nesourodému trojlístku hlavních hrdinů) vyklube nová Ripper Street. Atmosféra špinavého New Yorku s tolika nekalými živly, na které si jen divák vzpomene, dělá samozřejmě svoje, ale pocit, že všechny charakterové linky dospěly dost přesně tam, kde jsem je očekával, se mě ne a ne pustit. K větší spokojenosti by musela být vyškrtnuta postava zavilého příslušníka místních jednotek, který hrdinům kazí tak moc věcí a má v důsledku na svědomí tolik špatného, že mě časem iritoval až příliš a odtrhával tak pozornost od přesného vizuálu nebo v životní formě excelujícího Evanse. Paradoxně v těch epizodách, kde to poslední, na co si vzpomenu, je dumání nad identitou vraha, zůstává seriál nejsilnější.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Race, taste and history finally overcome. And you ain't there.
Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Ripper Land
Podle očekávání pořádně tuhá kriminálka, která nejde daleko pro scény, na které se nedívá snadno. Případ unesených dívek je v případové rovině snad až příliš schematickou kriminálkou, kde identita pachatele je téměř tím posledním, co mě zajímalo, londýnská anabáze je pak o něčem jiném a ve své nečitelnosti a silnějším sociálním podtextu je i o třídu zajímavější. MyAnna Buring je už od Ripper Street královnou emocí a i v sevřenějším žánru na sebe strhává veškerou pozornost jak v gradujícím thrilleru, tak ve zranitelných pasážích, kdy je z uzavřené policistky opět jen těhotnou ženou, která je na spoustu věcí chtě nechtě sama.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
After Scrubs
Kolik už seriálů mi v posledních letech přišlo na ruku svou rodinností či alespoň zajímavým nápadem a kolik jsem jich musel v závěru sezóny oželet? Na všechny Sean Saves the World, Weird Loners, New Normal nebo Selfie mám zkrátka "štěstí" a můj vkus na příjemné sitcomy do lehce nostalgické nálady relativně nedávných seriálových ér, kdy se hitová komedie mohla stát takřka z čehokoli, mě zkrátka předurčuje k tomu, že znovu a znovu zaplouvám do předem ztracených případů. Alex Inc. to měl spočítané už snad před samotnou premiérou, protože jakkoli se Zach Braff na sociálních sítích snažil šířit osvětu, o seriálu nevěděl takřka nikdo, natož aby ho někdo sledoval sledoval. A to se přitom na samém startu on i všichni zúčastnění tvůrci snažili o ozvláštnění okoukaného schématu. O to zábavnější pak bylo sledovat, jak se jen na ploše několika epizod začne z Alexe stávat čím dál větší dětina, který čím dál častěji promlouvá pomocí voice-overu a chtě nechtě tak z hlavní postavy začne tvořit o něco dospělejšího a vyzrálejšího doktora Johna JD Doriana. Nekonají se ale noví Scrubs, nekoná se ani žádná nová stálice. Braff, roztěkaná Hillary Anne Matthews nebo jako vždy stoicky klidný Michael Imperioli si sice dokázali na minimálním prostoru vypěstovat dokonalou pracovní chemii, ale ať už právě proto, že rádiová linka značně převyšovala tu rodinnou, nebo protože celý seriál většinu času připomíná to či ono místo toho, aby razil vlastní cestu, je zrušení logickou volbou, jakkoli mi jeho nálada byla mnohem příjemnější, než leckteré současné sitcomové hity.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Sní androidi o Bryanu Cranstonovi?
Většina krátkých příběhů z pera Philipa K. Dicka v sobě skrývá zábavu, tajemství, nápad, poselství. V padesátiminutových verzích jim ale zůstává možná ten nápad, v některých případech protivně natažený na neúnosnou délku, jindy nosný jen v první třetině a pak trestuhodně opuštěný. I přes pár vydařených Arnaldsových melodií tak z Elektrických snů zůstal nedotažený pokus, ve kterém mi jako jediná učarovala epizoda Human Is, ve které Bryan Cranston opět hraje Bryana Cranstona. Takový mile výmluvný paradox.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
I will always find you
1. série - 85% - Bylo nebylo jedno pohádkové království, kde zlá královna kazila štěstí úplně všem, Sněhurka a Prince Charming se z pravé lásky vždycky našli a trpaslíci spokojeně pracovali a pokukovali po kouzelných vílách. A jedni z hlavních scénáristů mých milovaných Ztracených se rozhodli, že by tahle parta měla zkoušet znovu najít svůj osud v říši, kterou všichni známe o něco důvěrněji. Once Upon a Time je tak občas fantasy (díky Rampelníkovi), občas pohádka (díky Henrymu) a občas drama (díky Emmě), ale celou dobu hlavně poutavá dobrodružná podívaná plná charakterů, na které se nelze každou epizodu netěšit. Návykové dobrodružství s magickou atmosférou, kterému v nejvyšším hodnocení brání jen příliš mnoho uzlů na některých dějových provázcích.
2. série - 80% - Všudypřítomná magická atmosféra možná o malý kousek zevšedněla, ale přesto se do Storybrooke vrací samo. Nejvíc tomu pomáhá neutuchající charisma Roberta Carlylea nebo dvě perfektní nové postavy Hooka a Neala. Jenže každý seriál se musí vyvíjet a OUAT se rozhodl posunout velmi brzy. Z pohádky, která se o čistě vážnou notu otírala jen občas, je najednou rodinné drama ve fantasy prostředí a čím dál častější intriky (doby, kdy starosti dělala jen Regina, jsou dávno pryč) mohou pro být pro někoho stravitelné podstatně hůře. Jenže tahle vyprávěnka je ve tvůrčích rukou usazena až překvapivě pevně a přestože se občas zdá, že dějově odbočuje téměř nesmyslně (Aurora nebo Tamara to mají s opodstatněním trochu složitější), všechno do sebe nenápadně a pozvolna zapadá. Hromada zajímavých nápadů na samotném konci dokazuje, že ještě zdaleka nekončíme.
3. série - 100% - Z příjemné zábavy se stala čirá esence dobrodružství a jedna z nejspolehlivějších seriálových rychlodrah. Krasoňovic rodinka totiž dokonale funguje i po opakovaných monolozích plných dodávání odvahy a úvah o osudu každého z nás, Rampelníka nelze nemilovat, i když zrovna provádí něco nechvályhodného a nové vedlejší postavy jsou v centru dění úžasní a zdravě tak na sebe strhávají pozornost (Ariel, Robin). Hlavní rozdíl je ale na pozici záporáka sezóny, kde tentokrát fungují bezskrupulózní teenager a závistí hnaná čarodějnice toužící po vlastním odepřeném štěstí. A i přes notnou porci překombinovaných plánů jsou příběhy protkané obrovskou dávkou emocí, překvapivých zvratů (podzimní finále dost dlouho působilo ve všech ohledech jako úplné finále seriálu) a pocitu, že týdenní čekání na další díl bude opravdu neúnosné. V případě, že nastavená laťka vydrží, nebudou mít občané Storybrooke v dobrodružném dramatu konkurenci ještě pořádnou dávku let.
4. série - 90% - Množství zvratů, které se stihne odehrát za jedinou sezónu, snad ani nejde spočítat. Dokud ale celý vzorec funguje tak výstavně jako tady, nechám se rád balamutit novými kouzly, záplavou deus ex machina i faktem, že pox-té funguje v prvním plánu heslo "Jsme rodina, máme se rádi a díky tomu zvítězíme". Obzvlášť podzimní část s obyvateli Arendelle je opět dokonalým dobrodružstvím, které díky Georgině Haig v roli Elsy zůstává možná tím nejpoutavějším příběhem, který kniha pohádek odvyprávěla. Jarní část s královnami zla se totiž docela dlouho hledá a spousta linek končí překvapivě rychle (byť dostatečně efektně). Dostali jsme ale výtečnou naháněčku s Autorem, ďábelskou Cruellu a jako obvykle i zvraty, které přes letní pauzu nedají spát. Pro mnohé diváky se už dvojice hlavních scénáristů nějakou dobu točí v kruhu, já zůstávám spokojen, protože v tomhle světě se dá najít opravdu všechno.
5. série - 80% - Leckdy je to vzhledem k neustálým změnám a kličkám ve zdánlivě neměnných zákonech a pravidlech už trochu bolehlav. Vděčné prostředí pevně semknuté rodinné party, které i na menším prostoru nadále vévodí Ginnifer Goodwin, ale pořád mnohé vynahrazuje, nehledě na to, že Temná Swann i Podsvětí jsou dostatečně nosnými zápletkami na to, aby unesly nejen jeden hrdinský či podlý čin za druhým, ale klidně i zdánlivě bezvýznamnou odbočku stranou. Nově příchozí občas zklamou (Liam Garrigan Artuše zkrátka neuhrává), ale když zazáří, stojí to za to. Amy Manson jako Merida i Greg Germann jako Hades jsou dokonalí a jakmile se objeví v záběru, kradou si pro sebe každou repliku. S celým rokem jsem tak jako obvykle spokojený, byť opravdové nadšení ze mě vydolovala jen druhá polovina sezóny a to ještě ve svém hlavním vyprávěném partu. Přesto přemýšlím nad tím, zda není správný čas na odchod ze scény. Některé motivy se začínají nenápadně opakovat (Rumple), pohádkových světů, které by skýtaly potenciál k návštěvě na celou půlsezónu, už také mnoho nezbývá a po finále si nejsem úplně jistý, jestli bude nově nastolená cesta tou správnou.
6. série - 80% - Pohádkové srdce stále bije silně, přestože výhrad by klidně mohlo být zase dost a dost. Předpokládaný nový záporák má mnohem méně prostoru, než by se dalo čekat, noví hrdinové, na které jsem zatraceně dlouho čekal (Aladdin a Jasmína), jsou spíš vzácností, než pravidelně se objevujícími postavami a snad u poloviny osob se ten či onen motiv opakuje z dřívějška. Stejně mě ale všichni přítomní pořád baví, staré známé rád vítám zpátky a v první řadě si užívám dost možná nejlepší díl vůbec. Muzikálové epizody mám ve velké oblibě a právě The Song in Your Heart dokazuje, že nápadů je ve Storybrooke pořád slušná hromada. Přesto jsem trochu nervózní z toho, kam cesta povede dál. Spousta charakterů se dočkala šťastného konce, jejich linky navíc v dalším roce nepovedou dál a přestože se o čistokrevný restart rozhodně nejedná, pořád před Henrym zůstává obrovská transformace, na kterou bude téměř sám. Vzhledem k tomu, jak pozitivně na mě i po letech seriál pokaždé působí, fandím ze všech sil, aby tenhle záměr vyšel.
7. série - 60% - Renesance původního konceptu se rozpadla hned na začátku. Při pohledu na nové charaktery a protrpění triviálních linek jsem Horowitze s Kitsisem proklínal za to, že si nedali říct a ještě jednou to zkusili. Victoria, Ivy, Gothel, Drew a v první řadě Jacinda a Lucy jsou herecky několik pater pod hrstkou navrátilců a epizody, které se na ně soustředí, jsou bohužel tím nejhorším, co seriál za celých sedm let nabídl a jen si hrají s několikrát dohraným konceptem. K novým postavám jsem si vztah hledal velice těžko a jejich (mnohdy uspěchané nebo zmatečné) odchody ze scény mnou pohnuly jen velmi zřídka. Záchranou je v první řadě trojlístek veteránů, v čele s Lanou Parrillou, která během seriálu herecky fascinujícím způsobem dozrála do herečky první velikosti. Žolíkem je pak Rose Reynolds, díky které je nejednoznačná Tilly neodolatelným pokladem. Poslední záchranou je pak stoupající kvalita. Zatímco v první polovině je jediná skvělá epizoda (Beauty), závěrečná třetina nasadí k takovému tempu, že jsem v samotném dvojdílném finále cítil regulérní lítost nad tím, že jsme na konci. V těch chvílích se totiž vrací OUAT v plné síle a pohádková srdce znovu buší nejrychlejším rytmem. Je pro mě symbolické, že v době, kdy klasický formát rodinně nadpřirozených dramat, běžících celou sezónu, pomalu vyklízí pole, loučí se právě to, které bylo vždy o víře, o naději a o síle šťastných konců (i začátků).
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
The Crazy-twist Answer
Ukázkový příklad klamání tělem. Tak dlouho se konverzuje, vysvětluje, politicky vyjednává a diplomaticky vyčkává, že jsem bláhově čekal, že se přesně v takovém duchu dokráčí do konce a s nějakou překvapivou pointou odpluje do vesmírných dálek. Omyl. Poté, co se všichni celou dobu snaží, aby se nejednalo o zaměnitelnou sci-fi žánrovku, přeřadí se v poslední čtvrtině do zaměnitelné sci-fi žánrovky. Vývoj je šmahem zkrácen, zajímavé postavy spadnou do jednoúkolových škatulek a celý příběh zachrání pár příjemně nečekaných point a síla dosavadního vyprávění. Snad kdybych neměl pocit, že se na mě v té poslední hodince vyrojilo tolik událostí, kolik by v jiném počinu stačilo s klidem na celou sezónu, bylo by hodnocení výhrou, takhle je více zklamáním.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
You've lived your life, and I've lived mine. Now it's time we live them together.
Snad protože je mi začátek dvacátého století odjakživa ve filmové či seriálové řeči něčím nevysvětlitelně blízký, snad protože Julian Fellowes dokáže tvořit charaktery tak, že jim od pilotního dílu fandím z plných sil, snad protože můžu některé z nich téměř nenávidět a po příchodu postav nových právě ty staré objevovat v nových rovinách a žasnout nad vývojem jejich charakteru. Snad pro to všechno je tohle velkolepé panství snovým, uplakaným, rozesmátým a zkrátka dokonalým místem, které mi ve všech labužnicky vypulírovaných šesti sezónách přijde snad nejpřitažlivější seriálovou lokací. Od nejmenších každodenních starostí po světovou válku. Od hlavy rodu po nejposlednější služku. Láska na první pohled.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé