Olivia Caroline Jones
| Jméno | Kateřina | |
| Věk | 25 let | |
| Bydliště | Moravskoslezský kraj | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | Vedu si něco jako bookstagram: @perfectionistkate |
Let the game begin.
Panika je nelegální hra, která se hraje každý rok v létě. Zúčastnit se jí mohou jen čerství absolventi střední školy a výhrou bývají desítky tisíc dolarů. Jednotlivé úkoly Paniky jsou spíš než o nějaké fyzické námaze hlavně o psychice - prostě hlavně nezpanikařit. Heather, na rozdíl od její nejlepší kamarádky Natalie, nikdy neplánovala Paniku hrát. Jenomže děj se co děj, její máma jí vezme veškeré úspory na vypadnutí z města, takže se nakonec do Paniky zapojí. Kromě Heather a Nat tady máme ještě Dodge, toho nového kluka, trochu podivína, Bishopa, mou nejméně oblíbenou postavu v seriálu, a Raye... ach, Ray. Naprosto typický bad boy, který má ve skrytu to nejvíc nejlepší srdce a do kterého jsem se samozřejmě při sledování zamilovala.
Jedná se o adaptaci stejnojmenné knižní předlohy od Lauren Oliver, která si seriálovou adaptaci napsala sama (v závěrečných titulcích figuruje její jméno dokonce i na několika dalších postech). Tento fakt značí to, že veškeré úpravy mimo knižní předlohu jsou smysluplné a že díky tomu mohla autorka-tvůrkyně vychytat všechny mouchy a upravit příběh do napínavé seriálové podoby, aniž by jí do toho zasáhnul někdo cizí. Koukala jsem pak na nějaký kratičký rozhovor s ní, kde říkala, že charaktery postav a všelijaké další důležité věci přizpůsobovala na míru hercům, ději, místu atd. A tak to má být.
Příběh se odehrává v jinak bezvýznamném městečku Carp v Texasu a je to úžasný mix YA thrilleru, detektivky, mystery, drama, romantiky a reality s lehkým nádechem dystopie. Tento průřez žánry figuruje i v knize, ale v seriálu se k tomu navíc přidala jedinečná atmosféra, výtečný soundtrack a ship, který měl chemii úplně mimo tabulky. Všechny postavy (vyjma Bishopa) mi víc sedly v seriálu - od Heather a Nat přes Dodge až po Raye. Ray, moje láska ze seriálu, sehrál v knize pouze vedlejší roli, na což jsem před rereadingem dočista zapomněla. No a hlavně v knize není ten boží ship. Co si budem, já si na romantických linkách zakládám fakt všude, a v knize prostě nebyly napsané dobře.
Do seriálu si Lauren vzala základní myšlenku Paniky a postavy a udělala z toho něco lepšího. Přidala tam pořádnou a kvalitní romantiku, lepší zápletky a děj, na kterém se dá stavět i do budoucna. Kdyby tohle bylo na Netflixu, už na to koukaj masy lidí a vidím to všude, to vám zaručuju. Na jednu stranu mě to mrzí vůči hercům a autorce-tvůrkyni, kteří by si rozhodně zasloužili mnohem více pozornosti, na druhou jsem ráda, že to není mainstream a že si tento poklad můžu užívat ve své malé bublině. Klíčová je informace, že seriál je LEPŠÍ než kniha, takže i když bych vám doporučila obojí, seriál se kvalitou vyšplhal ještě mnohem výš. Nečekejte, že tam uvidíte čistě zeserializovaný děj knihy, ta sloužila opravdu hlavně jako inspirace.
Faktem zůstává, že to žádný dospělácký akční thriller, ze kterého budete trnout hrůzou. Stále se jedná o Young adult předlohu, takže jestliže vám nevadí seriály s teen partou teď-už-téměř-vysokoškoláků, určitě mu dejte šanci. Já to dala 2x za 3 dny. A hned potom si dala rereading knihy. Jestli to o něčem nevypovídá, tak už nevím.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Nezařaditelný (ne)český seriál
Naše seriály bych rozdělila do tří základních kategorií. Prvně tu jsou ty jednoduše špatné, takové ty nekonečné, jež nejsou ani kvalitní, ani nic nepřináší (možná kromě ideálního času na žehlení, např. Ulice). Pak tady jsou takové, které jsou špatné, ale dá se z nich udělat něco lepšího. Mohou sloužit jako fajn kulisa k učení nebo se u toho dá s kámoškou (a lahví vína) vlastně i pobavit. Tady patří drtivá většina, např. taková Slunečná. Do poslední kategorie bych potom hodila nějaké ty kvalitní počiny, je jich sice jako šafránu, ale existují, většinou něco z produkce ČT nebo třeba českého HBO. No a pak je tady Anatomie života, kterou bych díl od dílu, nebo možná spíš až scénu od scény, zařadila individuálně do každé z těchto kategorií.
Po rozsáhlé lobotomii Slunečnou (nebudu vám lhát, takových prvních 20-30 epizod bylo fajn, ale proč to sakra točí dál? nevědět kdy přestat - nejvíc typické pro televizní tvorbu v naší republice) jsem si řekla, že je třeba se konečně podívat na tu Anatomii života, jestli je to opravdu taková katastrofa. Kdybych byla člověk, co seriál odsoudí hned po pilotu, jednoduchá odpověď by zněla: ano, je. Jenomže já takový člověk nejsem. Mým pravidlem jsou aspoň cca 3 epizody, abych si udělala skutečnější obrázek, a až případně potom seriál zavrhla. Takhle jsem teda postupovala i tady, ale k překvapení všech, hlavně teda mě samotné, najednou mám za sebou epizod 12 a k tomu hlubokou potřebu vyjádřit se sem.
Tento seriál se netají tím, že se jedná o kopii jakéhosi skandinávského (finského?) seriálu. Teď chci poděkovat Primě, že Nově přímo před nosem sebrala název “Sestřičky”, protože takhle mohli alespoň přijít s něčím originálnějším (a lepším). Tuhle nepůvodnost je podle mě fakt důležité brát na vědomí, protože by to ulehčilo spoustě lidí nervy. Nevím jak moc dopodrobna je vše zkopírováno (originál jsem neviděla a ani to neplánuju), ale jsem si jistá, že veškeré hlavní linky museli udělat na chlup stejně, a proto by bylo fajn si uvědomit, že na příběh a děj je třeba kydat hnůj víc na sever.
Ohromnou výhodou je nebýt znalec toho, jak to u nás doopravdy funguje ve zdravotnictví, což je můj případ. Veškeré moje lékařské znalosti sahají pouze k Dr. Houseovi a ke Grey’s Anatomy, takže odborně tohle posuzovat nemůžu, přesto i já cítím, jak přikrášlené vše musí být. Je to však pouze fiktivní seriál, tak proč se nad tím rozčilovat? Kdybych chtěla koukat na realitu, jdu si sednout do nemocnice nebo sleduju dokumenty.
Na rozdíl od primáckých ateliérových Sestřiček tady cítím autenticitu prostředí + tam jsou opravdu hezké přechody scén, slušně vypadající komparz okolo a celkově pěkně barevná atmosféra. Těžko říct, co všechno, a jak moc dopodrobna, to mají z toho originálu - jak už jsem psala, neviděla jsem ho, stejně jako tu slovenskou verzi. Kromě před chvílí zmíněných plusů bych ještě vypíchla scénu s Aňou Geislerovou na sále v pilotu, která mě fakt rozesmála. Ono to nejspíš vůbec nebylo tak moc vtipné, jenomže vedle té tragédie okolo mi to přišlo jako nadprůměr. Navíc jsem jedna z toho mála, co má Aňu rádo.
Některé herecké výkony dobrý, bohužel hlavně pouze co se týče vedlejších postav (zdravotní bratr Zdenda!) a uvěřitelných pacientů. Některé naopak velká bída, a to je na tom asi to největší fiasko (mimo ty lékařské nepřesnosti, které ale tolik neřeším), že nejhorší mi přijdou ony sestry, na kterých by to mělo celé stát. Upřímně u těch prvních epizod, než jsem si na ně zvykla (to je pravděpodobnější, než že by se výrazně zlepšily), bych je všechny po herecké stránce vyhodila.
Jak už jsem jednou říkala, tohle by se mělo hodnotit scénu od scény, nebo alespoň epizodu od epizody, protože hodnotit to jako celek je přinejmenším obtížné. Pilot by měl takových slušných 30 %, zatímco velmi podařená 10. epizoda by se v mých očích vyšplhala až někam k 80. A i v těch horších dílech bych našla scény hodné vysokého hodnocení, a naopak i v těch lepších epizodách byla spousta, spousta ptákovin. Aritmetickým průměrem mi z toho vychází průměr, ale rozhodla jsem se tomu přilepšit. Uvidíme, jestli se to ve zbývajících 8 epizodách nějak výrazně nezmění. Ale už jen to, že tvůrci mají práva pouze na první dvě série po 10 dílech, je příjemná zpráva. 20 epizod zní jako (na naše poměry) velmi osvěžující délka seriálu, ovšem pokud to neprodlouží.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Občas pravdivá historie
Veliká je historická satirická dramedy. Jinak řečeno je to takový divnoseriál. Po pilotu jsem měla smíšené pocity, na jednu stranu jsem čekala mnohem větší zábavu, na druhou právě ta vážnější nota mě donutila koukat dál. S Elle Fanning žel nejsme kámošky - ještě nikdy mi v žádné roli upřímně nesedla - za to s Nicholasem mám “problém” úplně opačný, ten může hrát cokoliv a budu ho milovat ...no dobře, teď kecám, protože vůči Skins mám naprostou averzi, ale jelikož se snažím předstírat, že jsem to ani neviděla, nepočítám to :D
Ze všech herců přímo čišelo, jak si ty role užívají, a to mě na tom bavilo asi nejvíc. To, Marial (služka Kateřiny) a nakonec kupodivu Petr, se kterým jsem ke konci začala, navzdory prvoplánově kladné hlavní hrdinky Kateřiny, sympatizovat. Multikulturalitu carského Ruska a historickou přesnost je podle mě netřeba řešit, jednak to tady už za mě udělali ostatní (a já s nimi souhlasím), jednak všem musí být už před sledováním jasné, že jakákoliv znalost reality bude spíš nevýhodou.
Ve výsledku lepší dobrý. Jo, humor byl občas až moc, ale mně to nevadilo a seriál jsem si užila. Přesto je za mě docela škoda, že to nakonec prodloužili pro 2. sérii (původním plánem byla minisérie), protože takhle nevim, jestli někdy kouknu dál. Ale jako asi jo, po tom finále mě fakt zajímá osud některých postav, hlavně tedy Marial a Petra, a čekala jsem lepší vývoj Georginy a Grigora, tak třeba příště.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
The red lipstick 💄
Přesně takhle si představuju kvalitní seriál. Chytrý, zábavný, skvěle napsaný a skvěle zahraný. Chemie mezi hlavními představiteli byla neskutečná. Fakt. Max je úplně neskutečný. Taky fakt. A miluju úžasné seriály, kde si můžu užít poslech originálního znění a u toho ještě hltat anglické titule. Zatím u mě (uchu lahodícím jazykem) vedou Španělé, Italové, Norové a teď se přidávají i Švédové. Boží.
Nečekejte žádnou překombinovanou osvětu, ale abyste věděli, tak kromě zábavné a/nebo romantické linky mezi Maxem a Sofií se v seriálu otvírají i jiná (vážnější) témata, okolo vydavatelství, kde všichni pracují, okolo psychických problémů, manželství, a tak podobně. Za mě sice ale vedla ta pohodovější část, ale jako celek se tohle moc povedlo. Jediná výtka ode mě směřuje k (z mého pohledu zbytečné) nahotě, která mě teda párkrát fakt zaskočila. Jinak jsem si užívala každou scénu od pilotu až po závěrečný díl - takže v podstatě jedno odpoledne, až mě to mrzelo, ale nedalo se přestat a díly jsou krátké. Kéž by tak příjemné věci jako tyto byly delší.
Při sledování jsem si vzpomněla na jiný netflixácký seriál, na který jsem koukala letos někdy v květnu - Valeria. Nevím ani proč, asi proto, že oba seriály mě velmi bavily, od hlavních i vedlejších postav (Carmen a Carolina jako by si z oka vypadly), přes mé zamilování do hlavního mužského představitele (Víktor a Max by si mohli podat ruce) až po krásné prostředí (Madrid i Stockholm jsou vysoko na mém travel listu). Taky tady máme tu zápletku, kdy si Valeria/Sofie myslí, že jsou šťastně vdané, a ono ejhle. No a nakonec stejně jako Valerie i Love & Anarchy skončilo v podstatě dobře, ale druhá série by opravdu bodla, nejlíp třeba hned zítra. Více takových prosím!
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
You don’t need perfect when you have each other
S klidem mohu prohlásit, že Chesapeake Shores má vzestupnou tendenci. Takhle zpětně za mě byla první série nejhorší v celém seriálu, každopádně když jsem se pustila do série druhé, těžko se dalo přestat. Překvapivě mě až tak nezajímala linka okolo hlavní HLAVNÍ postavy Abby, ale spíš kolem všech jejích sourozenců (možná i proto mě bavily více ty pozdější série). Mými oblíbenci z rodinky O’Brienových jsou Bree a Kevin v těsném závěsu s Jess, které jsem naplno přišla na chuť až ve 3./4. sérii.
Toto dílo je prototypem sladkých, pohodových a oddychových seriálů. Naprosto doporučuji všem fandům maloměstských, rodinných, feel-good věcí jako Hart of Dixie nebo Sweet Magnolias. Snad jako já i u tohoto příjemně vypnete a budete se každý díl úplně sami od sebe pitomě usmívat 😊
A kdyby nic, koukejte na to kvůli tomu prostředí! Všechny ty domky, ulice, výhledy, moře... jednoduše nádhera.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nevyužitý potenciál
Mám pocit, že španělský film Tres metros sobre el cielo byl natočený podle stejné předlohy jako tento seriál. Film má ode mě s klidem 4.9/5, i když přiznávám, že jsem ho viděla už slušnou řádku let zpátky. Ale určitě vím, že jako feel-good teen romantický film byl naprosto ideální, což se o tomhle díle říct nedá. Jediná věc, která zde film Tres metros sobre el cielo spolehlivě předčila, je Itálie.
Itálii miluju, stejně jako italštinu, italskou kuchyni a všechno okolo. Za vizuální stránku, prostředí, jazyk, kostýmy, hudbu, apod. bych tedy bez mrknutí oka dala i 100%. Mnohem, mnohem horší už to bylo po stránce příběhové. Hlavní hrdinka Summer byla buď opravdu špatně napsaná nebo opravdu špatně zahraná. A nebo obojí. Chemii s mužským protagonistou měli za mě takřka nulovou a celý vztah jsem jim nevěřila. Na Aleho - Gia z italského Skamu - bych ale mohla koukat pořád, a asi i proto jsem tu sérii dojela až do konce. Vlastně kromě něj mě už jen zajímalo, jak to dopadne s Dariem.
Ve výsledku odcházím zklamaná. Těšila jsem se moc, ale seriál mě hodně nepříjemně překvapil. Na objednanou druhou řadu s největší pravděpodobností (99.9 %) nikdy nekouknu. Raději budu považovat (pro někoho hádám blbý, za mě vyhovující) konec 1. série za konec celého seriálu. Příště až si budu chtít užít Gia, italštinu a krásné italské prostředí, pustím si raději skvělý Skam Italia.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Španělský Sex ve městě
Kdo viděl Sex ve městě, a podle mě úplně stačí i nějaká jedna random epizoda, ta podobnost mu musí být jasná. Přes čtyři charakterově dané kamarádky až po tu spisovatelskou kariéru hlavní hrdinky.
Já Sex ve městě miluju! Ale za mě teda Víktor > Pan Božský, každý den a v neděli dvakrát. Nojo, je tak. Viděli jste ty jeho oči?
Valeria mě chytla obdobně jako již několikrát zmíněný americký klenot, přestože tak kultovní, a ani moje srdcovka, určitě nikdy nebude. Madrid (asi jako New York) je kouzelný a mám strašnou chuť vidět všechna místa, která se v seriálu objevila (včetně bytů postav, hlavně ten Loly). Doufám, že se to někdy v budoucnu podaří (aspoň teda ten Madrid, když ne byty 😂).
Příběh se ubíral docela jinak, než jsem si po pilotu představovala. To je asi dobře, že mě pořád ještě dokáže překvapit, kam se může takováhle rom-kom ubírat. Tím nemyslim nic špatnýho, prostě jsem toho z tohohle žánru už viděla fakt hodně, takže jsem jen překvapená, že jsem byla překvapená 😁
Už už jsem si v předposledním díle myslela, že mi chtěli velmi pozitivní dojem ze seriálu zkazit, ale konec té epky to zachránil. Bavila jsem se, oblíbila jsem si postavy, Madrid a Víktor... ježiši! 🥰 Skončilo to v podstatě asi dobře, ale druhá série by opravdu bodla, nejlíp hned zítra.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
OBX
Seriál se točí okolo party teenagerů v ostrovním Outer Banks, kde se lidi v podstatě dělí na dvě skupiny: Kooks (“smetánka”) a Pogues (“plebs”). Na jednu stranu se jedná o docela odlehčené drama s plejádou zábavných scén a super hlášek (zejména sarkastické poznámky Popea a JJe), na tu druhou se tam odehrává zajímavá dobrodružná linka. Kromě těchto výrazných prvků má seriál dalších x zápletek, přes vyšetřování několika vražd, problémy rodinné, s drogami, mezi již zmíněnými společenskými stranami, až po (samozřejmě) nějakou tu romantiku. Vážnost a akčnost situací rozhodně stoupá spolu s díly, takže postupem času mi až malilinko vadilo, že ten treasure hunt je spíš drsný než zábava, ale to je zanedbatelné minus.
Největší (a popravdě jediný) problém jsem měla s tím, jak je ten obraz žlutej. Jako tím myslím takový ten filtr typu Kriminálka Miami. Ale i na to jsem si postupně zvykla (co mi zbývalo), takže tím spíš asi chci říct, ať vás to zbytečně neodradí, jako málem mě. Každá epizoda končí tak, že si prostě musíte pustit další díl - tohle Netflix fakt umí - takže na maraton jako dělané.
Úplně narovinu... popis tohoto seriálu mě nezaujal a trailer teda taky kupodivu ne (teď zpětně se mi líbí, nevim co mi bylo). Pustit si nakonec aspoň pilot mě donutilo až jak jsem někde četla, že “pokud vás baví seriály typu Élite, zkuste Outer Banks”. A tak jsem se do toho pustila, protože přesně na tyto věci jsem (zatím stále) cílovka.
No díkybohu, že jsem si tenhle klenot pustila. Seriál má opravdu co nabídnout, takže za mě skvělý. Nejvíc jsem si oblíbila JJe, tak snad se mu budou více věnovat v budoucnu... protože po tom konci přísahám, že 2. série prostě MUSÍ BÝT!
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Jedenáct ku jedné
Jsem docela ráda, že jsem asi očividně pořád cílovka teen seriálů, protože tohle mě hodně chytlo. Naprosto nečekaně, o to víc intenzivně.
Bylo to jako sledovat turecký Skam, až teda na ty dvě dějové linie. Možná bych to přirovnala spíš k takovému mixu Skamu a Élite. Dostali jsme se do životů středoškoláků v Istanbulu v 90. letech, zatímco druhá linka je sledovala v přítomnosti. Na jednu stranu je tohle na tom něco jedinečného, co to odlišuje od obyčejného teen příběhu, na druhou mi docela vadilo, že v podstatě odtušíte, jak na tom budou hlavní hrdinové “v budoucnu”.
Z důležitých postav mě nikdo neštval, naopak jsem si je spíš oblíbila (největší borec byl rozhodně Osman a jeho podnikání :D) a upřímně mě zajímalo, jak si povedou dohazující i dohazovaní, takže jsem přirozeně klikala na další epizodu, až jsem to sjela maratonem. Kromě skvělých (a předvídatelných, co si budem) romantických linek tam taky najdete úžasný soundtrack (ten devadesátkový, anglicky!), krásný Istanbul a to jííídlo! to mi kolikrát jedly oči. A co mě hodně překvapilo, časté zajímavé až poučné hlášky, které v seriálu hojně najdete. Číst to jako knihu, tak si je normálně poznačuju.
Asi jediné (takové malé bezvýznamné) minus je, že turečtina není úplně nejvíc uchu lahodící jazyk, no ale za mě pořád lepší, než ta otřesně nadabovaná angličtina (já ten jazyk studuju, miluju, ale dabování jim fakt nejde).
Na závěr možná trochu SPOILER, tak pozor: Není to rozhodně čistě feel-good seriál, řekla bych o jeho atmosféře “hořkosladká”. Hrdinům budete fandit a přát si happyend, ale někde uvnitř budete tušit, že ten asi nepřijde. No a ten konec? Tohle jestli nedostane druhou sérii, tak mě zabte.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Normal is overrated
Seriál hodnotím po páté sérii a vlastně mě samotnou překvapuje, jak vysoké hodnocení mu dávám, vzhledem k tomu, kolik věcí mě na něm irituje.
V první a hlavní řadě je to Olivia. Jednou za čas si sice řeknu “páni, to je frajerka”, ale drtivou většinu seriálu ji nemůžu vystát. Otázkou je, jestli je nesnesitelnější ta herečka či postava. Podle mě obě, a to dohromady tvoří fakt otravné kombo. Vedle Olivie je to celý její milostný život, ať už jde o Fitze, Jakea nebo někoho jinýho. Hlavně tedy celý “Olitz” a jejich zakázanou lásku, ať už byla tajná nebo o ní všichni věděli, zrovna nemusím. Uznávám, že někdy v první sérii jsem jim i fandila, ale postupem času úplně ztratili kouzlo. (A taky jsem pochopila, že Olivia není zrovna člověk, kterému bych nějak zvlášť přála šťastnej konec...)
Fitze je mnohem náročnější zařadit. Na jednu stranu je Tony Goldwyn prostě sexy sympaťák a celé to prezidentování mu jenom přidává, na druhou je občas fakt strašně naivní, a nechápu, co ho k tý Olivii pořád táhne, opravdu ne.
Vedle otravné hlavní hrdinky a jejích vztahů ale musím vyzdvihnout především námět seriálu - skandály - a celé to politické prostředí, které já v kvalitních seriálech můžu. Někdy je to přes čáru (celý to okolo Hucka a mučení a tak), ale jestli to tak vážně chodí, budiž. Případně mě to někdy fakt nebavilo (konkrétně teď myslím třeba únos Liv, to se mi nelíbilo, spíš mě to až nudilo).
Ještě k postavám mimo Olivii a Fitze. Moje dvě favoritky jsou Abby a Mellie. Obě dvě jsou skvělé (na rozdíl od Olivie). Kromě těchto dvou je to u většiny tak, že je občas žeru, občas mě štvou. Jasně, i Abby a Mellie si mě nezískaly hned od první scény. Bylo třeba vydržet, ale stálo to za to.
Takže: mám hodně často ráda Davida Rosena nebo Jakea. I David mě ale někdy rozčiloval, hlavně na začátcích, a Jake... no, taky nechápu, co ho furt táhlo k Olivii, asi jako u Fitze, jinak je Jake super. Další kategorie jsou ti, které nemám ráda zas tak často, ale mají svoje světlé chvilky, kdy jim fandím. To jsou např. Cyrus, Quinn a Huck. Možná i Charlie, ten by se tam ale mohl ukazovat mnohem více. Baví mě jeho humor, takže věřím, že by si v mém pomyslném žebříčku ještě polepšil, být tam častěji. Taky jsem měla ráda Stephena a Harrisona (jeden to tam ale vydržel méně než druhej), a zvláštní kategorii si zasloužily postavy jako Sally Langston nebo Elizabeth North, ty jsou nezařaditelné. Někdy jsem úplně na jejich straně a někdy bych je nejraději zabila.
Jak už jsem psala na začátku, vlastně sama nechápu tohle poměrně vysoké hodnocení, když to tu vypadá, že mě to vlastně vůbec nebavilo, což není pravda, vážně :D :D ty otravné věci se daly přehlížet (jsou samozřejmě i výjimky, jako když byl celý díl jenom o vztahu Olivia/Fitz nebo tak, to jsem se u toho zvládla v pohodě učit) a děj, napětí, dobrý soundtrack, WOW momenty (vyskytující se často) a mé oblíbené postavy (jakože Abby a Mellie + ty světlý chvilky všech ostatních) mě nutily koukat dál a jako celek mě seriál rozhodně nezklamal.
Dala bych tak 75%, kdyby to šlo. A vás třeba Olivia štvát nebude, a dáte mu více :-)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk