Bersaba
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Korejská bomba
Seriál jsem si pustila víceméně náhodou, bez jakékoliv povědomosti o korejské seriálové tvorbě nebo hercích, prostě totálně nepolíbená tímhle žánrem. A ono z toho bylo skoro překvapení roku.
Věrohodnost reálií nejsem schopná posoudit, takže jsem neměla problém jim to celé baštit, tu severokorejskou podlézavou mentalitu a materiální zaostalost, tu na hlavu postavenost celého jejich zřízení a všechna ta třesknutí, když na sebe Jih a Sever narazí, ať už ve scénách Se-Ri versus Posádka 5 nebo později Posádka 5 versus Soul, stejně jako jemně zdůrazňovaný kontrast mezi rodinnými vztahy v obou zemích.
Stopáž je poměrně vražedná, ale nějak mě tady všechno bavilo a jednotlivé složky příběhu mi připadaly mile vyvážené. Humor je úderný, v některých scénách bych řekla až devastační - namátkou pilotní honička přes pole, diskuze o definici napadení, lázně v Soulu, auto s SPZ 729, ST a pivo s tetkama, prohlídka novomanželského bytu, komando v oblecích... Každá dala mojí bránici pěkně zabrat.
Romance má grády jako blázen, přestože si osudoví milenci většinu času vystačí s dlouhými pohledy z očí do očí na metr od sebe a když už přijde pusa, je to na evropské poměry vrchol cudnosti. Akce má ze všech složek podle mě nejblíž k utopii, zejména ke konci série, ale to jsem schopná odpustit a spolu s několika vyložně nelogickýma nebo přehranýma scénama připsat na vrub odlišné kulturní mentality.
Ještě bych se ráda zmínila o pro mě neokoukaném formátu flashbacků, který se mi osobně hrozně líbil, a opakování scén z jiného úhlu pohledu nebo doplněných o události, které zpětně zcela posouvají jejich významy. Nakonec mi to celé přišlo moc hezky promyšlené a poskládané, a to na příbězích oceňuju. A když přidám ještě pár procent za hudbu a hodně pár procent za několik opravdu výjimečných vedlejších postav (soudruzi z jednotky, pojišťovák, manželka staršího syna), dělá to celkem...
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Xитрый кусок !
Vřelé díky toumuto seriálu za báječně strávenou sobotu. A byl opravdu dobrý nápad dát celou sérii v kuse, protože už přeci jenom nejsem nejmladší a týdenní čekání by v případě některých epizod mohlo nezdravě zatížit můj kardiovaskulární systém.
V mnohém mi McMafia připomněla nedávného a mnou velmi ceněného Night Managera - spousta různých světových destinací, chapadla zločinu prorůstající až do nejvyšších pater společnosti, hlavní hrdina, který se postupně mění z poměrně fádní existence na muže schopného bořit zavedené říše a svrhávat jejich vládce.
Právě tahle proměna Alexe Godmana je jednou z nevětších deviz seriálu. James Norton byl skvělá volba - tu širokou ruskou duši zkraje schovanou a následně stále více prosakující pod nátěrem britské upjatosti mu prostě věříte beze zbytku, a osobně mě totálně dostal tím, jak a kam až svůj přerod dotáhl ve finále. Trochu bych se v tomhle směru bála druhé série - na takový bouřlivý osobnostní vývoj by nebylo snadné navázat.
Stejně povedené bylo obsazení v dalších hlavních i vedlejších rolích, od Vadima a Alexova otce přes pražskou galerku (boží Roden!) až po posledního indického hackera. Jediný, kdo mi v celém seriálu významněji nesedl, byla Rebecca, ale to bylo spíš kvůli jejím mirko-dušínovským hláškám, které začala trousit zhruba v půlce série.
Na závěr ještě pár plusových bodů - za hudbu, za úvodní tituky, za tu spoustu používaných jazyků a jeden speciální za železnou tyč Marka Vašuta. :) Suma sumárum 90%.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
13 Reasons? Why?
Teen drama? Na povrchu možná, já si v něm objevila nečekané hlubiny a mám takový dojem, že pro mě bude 13 Reasons Why seriálem nezapomenutelným.
Nejen kvůli super hudbě, uvěřitelnému herectví, gradaci děje a poutavosti, kterou bych ve školním prostředí tak úplně nečekala.
Hlavní důvod je jinde. Nestává se mi, abych v průběhu sledování takhle krátké série prošla tak bouřlivým vývojem, co se vztahu k hlavní postavě týká, a když už, tak spíš opačným směrem. Tady se to z počátečních sympatií postupně obracelo přes soucit a postupné totální nepochopení až do čisté averze. Netuším, jestli byl seriál míněn jako varování před krutostí pubescentů, na mě ale tak zapůsobil stoprocentně. Těch dvanáct děcek a jeden dospělý, kteří jsou hlavní hrdinkou pasováni na "důvody", se podle mě provinilo takřka beze zbytku - hloupostí, akutním nesebevědomím, zbabělostí, lhostejností, bezohledností, ale ve srovnání s Hannah prostě nějak nemají šanci. Ta pro mě asi už napořád bude jednou z nekrutějších seriálových postav ever. Protože takovou pomstu, jakou vymyslela, naplánovala a nakonec celkem chladnokrevně provedla a která navíc ve finále semlela nejvíc ty, kteří si to zasloužili nejmíň (Clay a především vlastní rodiče), takovou mohla vyplodit jen skutečná bezcitnost, jakkoli emotivně se její nositelka celou dobu projevovala.
Nezbývá tady než z celého srdce doufat v onu zmiňovanou americkou přepjatost, protože možnost, že podobné uvažování se u pubescentů blíží normě, je příliš děsivá.
V každém případě silný, silný zážitek.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Maloměstské psycho
"Kriminálka, hm, britská, dobrý, a z maloměsta, jo? To bude něco jako Vraždy v Midsomeru, co?", pravila si onehdy jedna kulturní podvýživa (já), pustila si s tímto matným očekáváním první díl první série - a dostala takovou dávku psycha, adrenalinu, úžasu a husí kůže, že se z toho doteď nevzpamatovala.
Neskutečná záležitost v každém ohledu. Jmenovitě vypíchnu famózní herce, kteří se mi zadřeli do hlavy a každý jeden tam dokázal něčím hnout, ať už jsem jim držela pěsti nebo mi z nich bylo doslova fyzicky špatně. Za druhé naprosto boží angličtina - na yorkshirském přízvuku už budu asi závislá nadosmrti. A za třetí to neskutečně civilní vyznění celého seriálu, které vám každou minutu připomíná, že to všechno jsou úplně obyčejní lidé z úplně obyčejného malého města, kterým prostě z ničeho nic rupne a začnou páchat zvěrstva. Z toho mrazí.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Oh, you beauty!
Opravdu moc hezky strávený čas s touhle minisérií. Válka nervů mezi hodným chlapcem Tomem Hiddlestonem a zlým chlapcem Hughem Lauriem vás protáhne kdečím, Egyptem i Alpami, kancelářemi špiček britské tajné služby i vojenskou základnou, intrikami, znechucením, obdivem a několika infarktovými situacemi. A jakoby tu všeho bylo tak akorát, akce i emoce pěkně vyvážené, jako v dobře umíchaném koktejlu.
Vyčnívá jen herecké obsazení našlapané mými oblíbenci (hned tři z pěti hlavních postav legitku do mého klubu favoritů už dávno mají a Tomu Hiddlestonovi se právě tiskne), ale to věru není nic, na co by si měl člověk stěžovat, naopak. Všechna ta ostražitost, nedůvěra, zdráhavé sympatie, tajnosti a špehování, které se odehrávají (nejen) mezi Jonathanem a Richardem... Velmi pitelné.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Bye, bye...
Většinou si nedělám pevný názor na seriál už po prvních pár dílech, ale protože jsem rozhodnutá tenhle nedokoukat, páchám tímto vyjímku.
Oproti čtenářům knižní série bych měla mít trochu vyšší práh tolerance, ale ani ten mi nepomáhá. Jsem přesvědčená, že místo tohohle smutného dílka se měli tvůrci pochlapit a natočit další filmy. Protože ve filmu City of Bones fungovalo alespoň něco - výprava, hudba, obsazení se mi taky líbilo mnohem víc, ať už šlo o hlavní postavy (které v seriálu zcela postrádají cosi jako vzájemnou chemii) nebo o vedlejší, možná s výjimkou Valentina (ten filmový byl na mě trochu moc hysterický, přestože Jonathana Rhys Meyerse miluju), logika děje... V seriálu tohle všechno dostává neskutečně na zadek, a když k tomu připočtu sterilní hi-tech prostředí Institutu a vysloveně otravnou představitelku Clary, není prostě zbytí.
Sbohem, netěšio mě.
Procenta jsou za milé opětovné setkání s Alanem Van Sprangem. Ale že to bylo v Černobylu (!), víc jich nedám.
73 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 15 lidí
Mistrovský kus čokolády
Mám slabost pro anglický realismus, ať už ve filmu/TV nebo v literatuře, takže Poldark pro mě svým situováním do Cornwallu 18. století byl tak trochu must see. Ovšem stalo se, co se stalo – z počátečního zdvořilého zájmu je po první sérii (nebo možná už po první epizodě) láska jako trám. Tohle dílo je totiž pastva pro moje oči, uši, hlavu i srdce. Nad divoce krásným cornwallským pobřežím zní neskutečná hudba Anne Dudley a v jejích čarovných a mocných tónech bují lásky, nenávisti, bída, naděje i bezútěšnost. Přes vydatnou stopáž každá epizoda uběhne jako nic, scénář je úsporný, víc se koná než mluví, až máte pocit, že se události na vás valí jako příboj na Hendrawnskou pláž. A postavy... ach, postavy jsou lidské a tak uvěřitelné, že jim to všechno baštíte bez chleba a ještě škemráte o přídavek.
Pro mě zkrátka tenhle seriál znamenal osm hodin čistého okouzlení a fakt, že se dočkám další řady... děkuji, nic víc letos k narozeninám nechci.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
Dumas by se nejspíš divil
Nejsem už nejmladší a Dumasovy mušketýrské příběhy v nejrůznějších variantách mě neměly šanci minout. Ovšem toto, toto je... jiné. A v mnoha směrech nej. Úžasná výprava, pečlivě vybírané české reálie, nejkardinálovatější kardinál Richelieu všech dob a především ta mušketýrská čtyřka! Jednak je znát, že to herci celé berou s jistou lehkostí a hravostí, ale hlavně mi ti týpci osobně maximálně sedli do charakterů jednotlivých postav, aniž by ztratili schopnost sem tam překvapit.
A mimochodem, tohle je snad první seriál, u kterého si nikdy nenechám ujít úvodní titulky. Nádherná práce.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé