ragelly
| Jméno | Eva | |
| Věk | 35 let — narozeniny slaví za 10 měsíců (Střelec) | |
| Bydliště | Jeseník | |
| @ragellyCZ | ||
| — | ||
| https://www.facebook.com/ragelly/ | ||
| Poznámka | www.youtube.com/@kilapryc |
Feminismus × konzervatismus
Užila jsem si to, upřímně se v této problematice vůbec neorientuju, takže pro mě všechna jména i události byly novinkou. Ale zopakuju to, co jsem už řekla - podobné typy seriálů, které se poměrně věrně drží skutečnosti, můžou být perfektním zdrojem pro současné mladé publikum, které se zábavnou formou dozví mnohem více o své historii. Když si vzpomenu, že my jsme na gymplu v dějepise za těch pár let snad 4× začínali v pravěku, kde jsme se zdrželi snad půl roku, a na 20. století už v podstatě mimo světové války nezbyl vůbec žádný čas, tak mě to trošku mrzí. Alespoň se i teď po třicítce můžou pomocí seriálů občas i něčemu přiučit.
Je fajn vidět, že jsem se v názoru v článku trefila - zrovna dneska byly zveřejněny nominace na Critics Choice Awards, kde seriál v kategorii minisérie dominuje. Opravdu jde o herecký koncert, tolik slavných herců a hereček v jednom projektu se tak často nevidí. Musím uznat, že Cate byla v hlavní roli dokonalá. I když obecně zastávám spíše demokratické názory, hlavní postava byla zahrána tak dobře, že jsem se vlastně po celou dobu sledování nemohla rozhodnout, které straně fandím. Obě dvě totiž měly hodně zajímavé a trefné argumenty a opět dokázaly, že nic není černobílé, i když to tak mnohým jedincům často přijde, protože se nedokážou vcítit do kůže druhých a neoblomně si stojí za svým (většinou dost okleštěným) názorem.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Justice is a matter of perspective
Dokoukáno. Inovativní nápad sledování dílů v libovolném pořadí zní možná na papíře dobře, ale ve výsledku je to naprostý nesmysl. Tak za prvé... kdo by si dával tu práci s tím, že by přehazovat v přehrávači díly jen proto, aby byly pomíchané? A je úplně jedno, jestli to sledujete v USA na streamu, nebo to máte stažené v Česku a pouštíte si to přes VLC. S tím by se mi rozhodně párat nechtělo, jen abych "zažila ten zážitek".
Druhá věc je pak ta, že samotní tvůrci nebo stanice ty díly zamíchala asi nahodile. I když jsem je tedy jela v pořadí 1-10, tak příběhově to skákalo tam a zpátky. To by obecně vadit nemuselo, přece jen k tomu samotná stanice nabádá. Zásadní problém ale byl v tom, že to nefungovalo. Za mě tedy není jedno, v jakém pořadí to sledujete. Tím, že příběh v rámci 25 let lítá pořád dopředu a dozadu, působí to neskutečně zmateně a rušivě. V jednom díle je odsouzený hrdina ve vězení, v dalším se dostane na svobodu, v dalších dvou je zase ve vězení... prostě by seriálu mnohem více slušelo, kdyby vyprávěl vyšetřovaní chronologicky.
Příběh je to totiž rozhodně zajímavý a poutavý, bavil mě a byla jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet, a to navzdory tomu, že hned na začátku jsme se v informačních titulcích dočetli, že do dnešního dne nebyl případ vyřešen. Ale tady těmi nesmyslnými skoky dopředu/dozadu do padesáti různých časových období jsem si to sledování prostě nedokázala vychutnat. Škoda.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Join the revolution!
Velké zklamání. Prostřední část série se mi líbila docela dost, říkala jsem si, že ta nízká hodnocení asi trošku spravím. Poslední asi tři díly to ale všechno šlo do kopru, takhle zničit zajímavě rozjetý seriál, to se opravdu jen tak nevidí.
Bluma je hrozně pitomá nána, jinak se to opravdu říct nedá. Ze začátku jsem s ní sympatizovala, přece jen její starosti a strasti zažívají asi všechny velké holky na světě. Ale to neomlouvá její chování, které v 99 % postrádalo jakoukoliv logiku. V podstatě se dá říct, že měla kolem sebe solidní zázemí (milující matka, nej kamarád) a všechno vyhodila z okna kvůli nějaké extrémistické feministické skupině, která si tady náhodně losuje z klobouku, kterého chlapa zavraždí jako dalšího, protože očividně všichni někdy udělali něco, za co si tu smrt zaslouží, tak je to jedno, k do bude další...
Hlavní hrdinka to absolutně nemá v hlavě srovnané. V první polovině série je posedlá hezkým tělem, chce zapadnout, jít na operaci. Pak najedou obrátí o 180°, začne se tam přede všemi natřásat, žrát jak o život a nakonec se diví, že ostatní členky organizace mají trošku obavy o to, jak holka případně zvládne v nějaké vyhrocenější akci utéct policii, když se zadýchá už po dvou krocích. Hnedka se mi vybavila diskuze ohledně Čvančarové v Medúze, která to pronásledování pachatele zvládala ještě s přehledem dokonale.
Kdyby se seriál ubíral dál tak, jak jsme to viděli zhruba do šesté epizody, tak bych si možná nad zrušením trošku posteskla. Ale za ty poslední díly a propastný úpadek kvality i zábavnosti si zrušení rozhodně zaslouží.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
If these walls could talk...
Dobrá komedie, některé díly lepší, jiné horší, ale celkově jsem se dobře bavila. Ne ve stylu haha, ale spíš se mi líbily nápady a celková atmoška. Ten koncept a la Room 104 se mi líbí, přináší to velký potenciál, který zde byl dobře naplněný, i když se příběhy (na rozdíl od Pokoje 104) drží pouze v jedné žánrové - komediální rovině.
Druhá série mě překvapila, nevěděla jsem, že se seriál přestěhuje na jinou lokaci. Líbilo se mi, že tam došlo k tomu propojení skrze dvě postavy a občas jsme se setkali i s hostováním lidí z první řady. Vivian byla parádní, hodně mě bavila, taková záporačka, které prostě musíte fandit :))
Plus co stojí za zmínku a ocenění, to je vždy koncert na konci každého dílu s tematickými písničkami o tom, co jsme viděli, vždycky mě tak ty rytmické songy pozitivně naladily na další díl :D A taky se mi líbilo ve druhé sérii, jak v každém díle ukázali škorpiona, který se volně pohyboval po pronajímaném domě. Někdy si ho lidé všimli, jindy ne, nebyl absolutně součástí příběhu, ale vždycky, když ho kamera ukázala, tak pobavil :D
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Take the bastards down
Dokoukáno. Především druhá polovina série je parádní. Příběh odsýpá a nejde už o takovou bláznivou komedii jako na začátku, ale spíše o solidní Me Too drama, se kterým se mnoho divaček zcela jistě může ztotožnit.
Opět jsem si musela vylít srdíčko už na timeline, někdy mě chování určitých lidí dokáže tak vytočit! A co víc, když si uvědomíte, že tomuhle musí čelit každý den kdo ví kolik lidí po světě. Myslím, že situace se za poslední roky hodně zlepšila, ale dřív to pro oběti sexuálních útoků či dokonce znásilnění muselo být opravdu extrémně hrůzostrašné, když už holky zahodily ten šílený stud a událost přiznaly... a vedení školy nebo orgány zákona se jim víceméně vysmály do očí s tím, že nemají šanci s obviněním uspět, tak ať na to raději zapomenou, překonají to a čau.
Každopádně seriál téma zpracovává citlivě a v rámci možností pozitivně - ukazuje, že se s tím divačky a diváci nemusí smířit a že je šance dosáhnout spravedlnosti, což je určitě důležité poselství. Už jen kvůli tomu seriál, ač zrušený po první sérii, stojí za zhlédnutí.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Solidní konspiračka
Dokoukáno. Upřímně moc nechápu tak nízké průměrné hodnocení. Jasně, bylo tu několik docela úsměvných momentů a několik problémů, ale celkově šlo o solidní konspiračku, u které jsem se bavila až do konce :)
Prvním problémem byla hlavní představitelka, která neumí hrát. To šlo ruku v ruce s mimořádnou otravností její hrdinky, která se polovinu času chovala jako šílená, takže jsem se vůbec nedivila, že ji ke konci zavřeli do blázince (pardon za nepodstatný spoiler).
Druhým problémem pak byly výplně akčních scén. Akce a napětí tu bylo opravdu hodně. Ale vyloženě jsem se rozesmála, když po hrdinech šli zabíjáci, oni utekli do výtahu, který museli zprovoznit během okamžiku, aby si zachránili život, a místo toho, aby se věnovali výtahu, si tam pět minut vyznávali lásku :D To samé pak přišlo o díl nebo dva později, kdy doslova zbývalo 12 minut do popravy hrdinova bratra a do smrti hrdinčiny dcery, ale oba si opět museli vyznávat lásku a líbat se tam o sto šest, než se vydali situaci vyřešit a své milované zachránit :D
Jako jsem docela nenáročný divák a většinou si lehkých nelogičností nevšímám, ale tohle mě prostě vyloženě praštilo do očí.
Jinak ale jak říkám, bavila jsem se. Příběh se hezky vyvíjel, tolik hluchých míst tu nebylo, protože se pořád objevovala nová nebezpečí i nová vodítka k případu, který byl vyřešený dramaticky, jak se to u akční konspiračky sluší a patří. Ve výsledku proto hodnotím 70 %, dívat se na to rozhodně dalo.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Dare to dream
Dokoukáno. Poslednímu dílu bych klidně dala 90-100 %, ale celkově hodnotím solidními 70 %. Seriál je to dobrý, ale znovu už bych ho vidět nemusela. Na druhou stranu bych uvítala i další série, kdyby třeba v každé zkoušeli jiný muzikál. Ale i ta jedna stačí, navíc ke konci už jsem měla to "Mama..." hodně ohrané, jak pořád dokola ukazovali ze zkoušek jen určité pasáže těch samých písniček stále dokola :D
Při sledování si nešlo nevzpomenout na Glee a Smash. Hlavně jsem se neubránila úsměvu, když jsem si vzpomněla na Glee, které mělo v každém díle postavenou nějakou bombastickou scénu na jevišti, která musela stát tisíce dolarů, přitom klub tvořili outsideři a pořád mu hrozilo ukončení :D To tady byl příběh postavený o poznání věrohodněji, kromě samotných zkoušek a problémů studentů i dospěláků se zde hodně řešily technické věci v divadle, nedstatek peněz, tvůrčí vize a komprimisy, které se pojí s výrazně utlumeným rozpočtem. Prostě dokonalý kontrast ke Glee.
Ke Smashi má Rise už trošku blíž, hlavně v tom smyslu, že Glee využívá písničky v random situacích (až na občasné zkoušení nějakých muzikálů), zatímco zde a ve Smash šlo hlavně o konkrétní muzikálové dílo, ke kterému jsme se dostali od prvních zkoušek až k premiéře. Zatímco tady ale byly písničky omezené pouze na konkrétní muzikál, ve Smashi se ty muzikálové a) obměňovaly, takže se tak rychle neohrávaly, no a za b) se střídaly s klasickými pop hity jako v Glee, takže to bylo více pestré.
Jak ale říkám, poslední díl byl velká paráda, byl z velké části tvořený vystoupeními studentů a celé to bylo dáno dohromady moc krásně.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Be afraid-ish
Dokoukáno. Nalákat na něco muže, to je umění :) Nakonec jsme Stana dali komplet všechny tři série, ale shodli jsme se na tom, že je to totální ptákovina :D Ale to nemění nic na tom, že jsem se občas dobře zasmála a pobavila. Ash je jen jeden a tohle je velmi low cost napodobenina. Ale líbí se mi, že se nebere vážně a nabízí spoustu easter eggů na různá jiná kinematografická díla (včetně Akt X v poslední sérii).
Stan je parádní, i když jsem se za celou dobu nezbavila dojmu, že se jen dr. Cox potřeboval odreagovat, protože už ho pacienti a JD nadmíru vytáčeli :D Ty sarkastické hlášky, hvízdání, oči v sloup, všechno mi Coxe připomínalo. A samozřejmě si neodpustili narážku v předposlední epizodě, kdy Stan oslovuje ve snové nemocnici člena personálu dr. Cox :D
Dcera je jeblá od začátku do konce, ale zvykla jsem si. Sice jsem ji nemusela, ale její scény s pohřebákem Kevinem mě dost bavily :) Celkově tam asi nikdo nebyl normální, Leon byl taky na hlavu, Evie jak kdy, ale často taky. Ale to je jedno z kouzel tohoto seriálu, v ničím nespadá do konvencí.
Finále trošku zklamalo, to nebudu lhát. Přišlo mi to všechno hrozně narychlo a odfláknuté. I tak ale budu na seriál vzpomínat v dobrém.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Yu gonplei ste odon.
Tento seriál se mi líbil hned z několika důvodů. Šlo o sci-fi, které možná bylo často přitažené za vlasy, ale konečně jsme se jednou nedočkali seriálu, kde by byly vztahy na prvním místě. Jasně, občas se někdo dal dohromady, ale nebylo to každý s každým, jak vidíme téměř v každém seriálu. Vztahy byly vedlejší, plynuly přirozeně, žádné násilné vyvolávání konfliktů se nekonalo, tohle se v seriálech jen tak nevidí, takže bravo.
Druhým velkým důvodem, proč se mi seriál líbil, byl vývoj postav. Někteří zůstali stejní (stejně otravní) od začátku do konce (ehm, Clarke, ehm). Největším vývojem si podle mě prošla Octavia - v pilotní epizodě je to ta typická koketa, která flirtuje, svléká se a dostává se do potíží. Postupně se ale vypracovala v uznávanou bojovnici, nejprve bez srdce, s příchodem Hope pak získala i to srdíčko a v posledním díle skutečně ukázala svou moudrost. Další postavy, které rozhodně dozrály jako víno, jsou Emori a Murphy, který se na konci zařadil mezi mé oblíbence, což bych při sledování první série nikdy netipovala! Bohužel, s některými to naopak šlo hodně z kopce. Nejzářivějším příkladem je z mého pohledu Abby, kterou jsem v prvních dvou nebo třech sériích měla i docela ráda. Pak se z ní ale stala tak nepříjemná postava, že jsem její osud nakonec více než uvítala.
Co se týče jednotlivých sérií, asi půjdu proti většině. Podle mě je sedmá série nejlepší, nebo jinak - nejzábavnější. Anomálie, rychlocestování vesmírem, objevování nových světů, to má podle mě potenciál i na další pokračování. Líbil se mi i díl Anaconda, který je pilotem pro potenciální spin-off, ale myslím, že seriál podobné pokračování ani nepotřebuje. Hodně mě bavila i druhá série s Mount Weather, hlavně proto, že to byl na konci první řady vlastně první velký cliffhanger seriálu, který jsem nečekala a který otevřel dvířka úplně novému a odlišnému prostředí, než jsme byli zvyklí u bojů stovky proti Grounders. A.L.I.E. taky nebyla špatná. Vlastně se mi docela i líbila šestá série, ty čipy, rudé Slunce a tak.
Naopak nejméně jsem si užila asi čtvrtou a pátou sérii - boje mezi kmeny byly prostě už ohrané, v páté sérii jsem pak nemohla vystát v podstatě žádné hlavní postavy, především Octavia a Abby byly fakt nesnesitelné, takže to mi celou sérii docela znechutilo.
Celkově hodnotím 70 %. Čekala jsem, že se mi seriál bude ve výsledku líbit víc. Sledování jsem si vesměs užila, v podstatě největší problém jsem měla s Clarke a celkově hlavními postavami a jejich chováním, což mi samotný příběh mnohdy sráželo. I tak ale sedm let a sto dílů něco znamená a jsem ráda, že jsem seriál viděla komplet.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
If you're listening, you're too late.
Tak mám dokoukáno. Tohle je dost silné kafe a jsem moc ráda, že jsem to viděla bez znalosti předlohy. V průběhu sledování jsme to s Drunk_Queen poměrně podrobně rozebíraly a došly jsme k názoru, že tenhle seriál dokáže nabourat vaši duši i hlavu. Čím dál víc se blížíte ke konci, tím víc zpochybňujete svůj vlastní život a životy lidí ve svém okolí. Mnozí z nás, mě nevyjímaje, žijí v nějaké takové bláhové bublině. Doteď mě nikdy nenapadlo, že by někdo v mém okolí mohl mít nedejbože podobné problémy, starosti a myšlenky jako Hannah. Je to docela strašidelná představa, jak může několik méně či více významných událostí dohnat mladého člověka k ukončení svého života. Celou dobu až do cca 11. epizody jsem si říkala, že její život je jako život každého běžného středoškoláka. Jasně, měla těžké chvilky, šikanovali ji, posmívali se jí, ale na druhou stranu měla i přátele, lásky a relativně stabilní domácí zázemí. Když pak ale přišel zvrat ve 12. epizodě, uvědomila jsem si, že každý má někde hranici. Ne každý by to řešil jako Hannah, ale nikdo nemůže s jistotou tvrdit, jak by se zachovali, dokud není v její kůži.
Myslím, že tenhle seriál, ač jde o fikci, by se měl povinně promítat na středních školách, měli by ho vidět všichni ve věku od 15 do 40 let. Hodně z vás si tu stěžovalo na to, že jde o teen drama. Mně osobně to tak nepřipadá. Příběh funguje u sedmnáctileté holky, ale stejně dobře by fungoval i u čtyřicetileté ženy. Není to teen drama, je to psychologické drama zasazené do teen prostředí, což je rozdíl.
Poslední díl je jedno velké komplexní psycho v přítomnosti i ve flashbacku, ať už jde o hodně silnou dvojitou scénu u školního poradce, o Jessicu nebo o poslední minuty života Hannah a samotnou sebevraždu, běhal mi mráz po zádech. Když ji našli rodiče, nemohla jsem se ani pohnout, jak jsem byla v šoku. Ne v šoku z překvapení, ale tak nějak to se mnou prostě pohlo, vrylo se mi to pod kůži a byl to takový ten pocit, jako když máte tak rychlé myšlenkové pochody, že si ani nestíháte uvědomovat vše, co vás napadá, a ve výsledku máte v hlavě prostě úplně vymeteno. Opravdu hodně silný zážitek, ke kterému se během těch 13 epizod postupně dostáváte. Stejně silné byly i hlavní dvě scény, které v podstatě vydláždily cestičku k samotnému konci. I když jedna se týkala Hanny nepřímo, chápu, jak moc ji zasáhla.
Jak říkám, tohle by se mělo povinně pustit každému středoškolákovi. Šikanující by si měli uvědomit, co svými činy můžou způsobit, i když je to pro ně jen nevinná sranda. Vždyť jde jen o nevinné pomluvy, no ne? Z toho se prostě člověk za hodinu otřepe a život jde dál. Šikanovaní by v tom zase měli spatřit, že svět nikdy není tak černý, jak se může zdát, a že i když to na první pohled nevidí, vždycky mají ve své blízkosti někoho, kdo jim bude stát po boku a o koho se můžou opřít. A učitelé ve školách by se měli o životy studentů více zajímat, pokud jim ten student přímo přijde do kanceláře a v podstatě jim tam vylije své srdce a je na něm jasně vidět, že není v pohodě. Jako fakt rada nad zlato, ať se z toho otřepe a přenese se přes to...
13 Reasons Why je jeden ze seriálů, který rozhodně neplánuju vidět znovu. Stačilo jednou a mám jistotu, že mi navždy zůstane vrytý do paměti.
88 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 41 lidí