Lex-san
| Jméno | Lex-san | |
| Věk | 36 let (Štír) | |
| Bydliště | Hradec Králové | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
When a Snail Falls in Love
When a Snail Falls in Love bylo jiné, než jsem čekal, ale i tak jsem si sledování užil. Podle synopse to vypadalo, že budeme sledovat příběh formování týmu skrze vyšetřování vražd. Tak to ale vůbec nebylo. Vyšetřovací tým již šlapal jako dobře promazaný stroj a dvě nově příchozí kolegyně do něj prostě zapadly. Též se neřešily případy, ale jen případ. Ano šlo jen o jednu kauzu, ale opravdu hodně rozvětvenou. I v charaktery hlavních protagonistů byly jiné, než jsem předpokládal. Xu Xu sice byla více než schopná, ale nebyla neomylná a sem tam šlápla vedle. A tak jí byl Ji Bai opravdu učitelem, protože velitelem svého týmu nebyl jen tak. Pálilo mu to a dokázal se i dobře ohánět.
Díky případu se příběh přesouval z Číny do Barmy a nazpět a z exkluzivních vil do chudinských čtvrtí. Což mi vyhovovalo, prostředí se tak neokoukalo a bylo vždy co sledovat. Kromě toho i Xu Xuiny kresbičky přidávaly něco navíc. Samozřejmě i tak mě některé pasáže trochu nudily, ale jakmile se vyšetřování dalo do pohybu a odsunulo stranou rodinu Ye, bylo to lepší. Pomáhala tomu i kratší stopáž na díl, kdy by ani člověk neřekl, co se vše za cca 35 minut dá stihnout – zasloužených 70%
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
NIrvana in Fire
Nirvana In Fire není z těch dramat, která jsou v internetových diskuzích skloňována ve všech pádech. Přesto je těmi, kteří se do její sledováni pustili, hodnocena velice vysoko. A není se čemu divit. Sám za sebe musím říct, že příběh s tak promyšleným dějem jsem ještě neviděl. Osobně revenge dramata nevyhledávám, protože obsahují na mě moc slz, nenávisti, krve a smrti. Též se do toho často namotává láska a tragédie je na světě. Nirvana in Fire ale dokazuje, že pořádný příběh o pomstě a spravedlnosti nic takového nepotřebuje. V jedné z diskuzi zazněla otázka, zda je v příběhu romantika a odpověď na ní se mi moc líbila. Něco z romance v příběhu je, ale divák objeví něco lepšího – přátelství, loajalitu a odhodlání. A o tom přesně tenhle příběh je.
Mei Chang Su je opravdu brilantní stratég, který jde odhodlaně za svým. I přesto ale nepůsobí jen jako chladný manipulátor, ale i jako velmi schopný člověk, a tak získává na svoji stranu v průběhu těch 54 dílů více a více lidí. Jeho umění může divák ocenit i z toho důvodu, že jeho protivníci jsou mu zdařilými soupeři, kteří nemají v hlavě slámu. Dlouho se mi nestalo, že by se v příběhu sešlo takové množství postav, které se mi buď líbily, nebo mi alespoň nevadily. Když zpětně přemýšlím, tak si nedovedu vybavit nikoho, kdo mi zde výslovně pil krev. I vizuální stránka celého seriálu stojí za to – gesta, rituály či oblečení, prostě je na co se koukat.
Příběh je z velké části postaven na dialozích a je proto poměrně náročný na sledování (nelze jej tedy sledovat jako maraton). I přes to ale nenudí, protože v pravou chvíli vystřídají slova činy a tak ani o akci v podobě soubojů není divák ochuzen. Hudba je tentokrát dost upozaděna (když se mluví, tak nemůže nic extra hrát) a seriál si tak po celou dobu vystačí jen s několika skladbami. O to víc zaujmou.
Nemohu tak jinak než dát plný počet bodů, protože i když mi konec dal co proto, hodlám si v blízké době dát sledovací repete.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Ice Fantasy
Čínské seriály mě vždy lákaly svým celkový vizuálem, bohužel mě zároveň odrazovaly počtem epizod. Moc jsem si totiž nevěřil, že bych dokázal vydržet těch x-dílů a neztratit o příběh zájem. Dále pro mě bývala těžko skousnutelná tragika v příbězích, kdy všechny postavy skončily neslavně. Ice Fantasy ale vypadalo, že by mohlo z této šablony vybočit, dal jsem mu proto šanci. Když už jsem se ale dal do sledování něčeho obsáhlejšího, tak napíši i obsáhlejší recenzi.
Příběh:
Ice Fantasy bylo opravdu potěchou pro oko a upřímně mi bylo úplně jedno, že zde ve velké části zaúřadovalo počítačové zpracování. Bylo zde prostě na co koukat – na souboje, ale i oblečení a doplňky. Díky tomu jsem dokázal překlenout úplný začátek, který mě moc neoslovil. Nebyla to sice výslovná nuda, ale příběh se pro mě rozjel až když se Ka Suo vydává s ostatními hledat zlomky Šestilistého krystalu. Líbila se mi jednotlivá království, kterými procházeli, a moc jsem ze začátku nechápal, proč si u bohů tyto kmeny nezískaly větší respekt. Když se již od začátku ukazuje jejich síla a důležitost.
Každé ze tří božských království má nějakého toho kostlivce ve skříni. I když se Ledové království tváří kdovíjak není na výši, hodně to v něm skřípe. Bez své ledové clony toho moc nesvedli. To Království Ohně se na takové berličky nespoléhalo a šlo si tvrdě za svým. I přes mrtvoly. Třetí z božských království mě už od začátku dost točilo. Neutralita Sirén byla alibisticky otravná a moc jim to stejně nepomáhalo. Využíval je jak oheň, tak led a ony šťastné snad nikdy nebyly. Jejich povaha i osud tak opravdu odpovídal charakteristice mořských panen.
Jak se příběh postupně rozvíjí, navštěvují hlavní protagonisté rozličná území a jsou před ně kladeny nejrůznější překážky. Díky tomu, že tyto postavy mají určitý cíl, tempo příběhu neupadá a netočíme se nikterak v kruhu. Každému problému je věnován jistý čas, který je potřebný k jeho překonání, a pak se pokračuje zostra dál.
Postavy:
Ice Fantasy má 62 dílů, tomu také odpovídá počet postav, které do příběhu všemožně zasahují. Je tedy z čeho vybírat.
Ka Suo zvládal roli jedné z hlavních postav docela obstojně a když se dokázal vyhrabat ze svého útrpně odevzdaného postoje, tak jsem mu i fandil.
Ying Kong Shi mi přišel celkově hodně zajímavý a paradoxně mi přišel tím nejvíce ledovým princem, ke kterému si dokázal najít cestu právě jen Ka Suo. A právě o něj, jen a jen o něj Shimu šlo a dokázal pro něj překročit veškeré hranice.
Li Luo patřila mezi mé nejoblíbenější ženské postavy. Byla silná i křehká zároveň. Bojovala i chránila vše, na čem jí záleželo. A že to mezi všemi těmi bohy neměla vůbec jednoduché. SPOILER Proto mi vadilo, co se s její postavou stalo po její smrti. Nemám rád oživování mrtvých, a v tomto případě to Li Luo vůbec neprospělo. Byla taková neslaná nemastná.
Temperamentnější ženský charakter pak držela hlavně Yan Da, které jsem hodně fandil, protože prosadit se v kmenu Ohně nebyla žádná brnkačka.
To na druhou stranu Lang Shang mi byla ukradená. Dokonce mě někdy i dost otravovala. Neměla dost síly, aby pomohla, ale vždy byla ochotná se do něčeho namíchat a situaci zkomplikovat. Bohužel jsem ji ani nedokázal litovat.
I když vládci jednotlivých kmenů měli co nabídnout, mě nejvíce oslovil Ying Jiu. Pán Snů byl asi mojí nejoblíbenější mužskou postavou. Pálilo mu to a nenechal sebou nikterak zametat. Z kmenových náčelníků si mě kromě něj získal i Král z kmene léčitelů. Huang Tuo byl troubelínsky neohrabaný, ale měl své zásady a srdce na pravém místě.
Chao Ya, princezna ze země Duchů mě na vůbec nezajímala. Stejně tak i Liao Jian, král kmene Medvědů. Jejich příběh mě míjel, bylo tak škoda, že se do milostného trojúhelníku zapletl i Piang Feng, který mi sedl daleko více.
Kamera:
Ve většině scén to měla kamera vychytané. V příběhu jsme se obešli bez roztřesených záběrů, které opravdu nemusím, a většinou bylo vše nasnímané pěkně. Jen v některých případech mi přišla kamera až moc blízko herců a nutila mě trochu šilhat a odsednout si od monitoru. Z čeho mi ale šla hlava kolem, byly zásahy střihačů. Hlavně na začátku příběhu se díky střihačským nůžkám děly v příběhu takové divné skoky, že jsem se opětovně díval dozadu, jestli jsem nějaký moment v ději nepřehlédl.
Hudba:
Osobně na hudbu v příbězích kladu povětšinou velký důraz a myslím, že je asijským standardem mít v seriálech vychytaný soundtrack. A Ice Fantasy v tomto ohledu rozhodně nezklamalo. Jak instrumentální tak zpívané kousky stojí za poslech a dokáží navodit tu správnou atmosféru. Nejvíce rozporuplný byl pro mě opening, který mi svým tempem zprvu vůbec nesedl k celkovému vyznění příběhu. Tento pocit se ale postupně poddal a já si úvodní melodii nakonec i rád poslechl.
Celkové shrnutí:
Spokojenost. Seriál při své délce nenudil, dokázal zaujmout a vtáhnout do děje a to i v případě, že se zrovna na scéně nevyskytovali moji oblíbenci. Neměl jsem ani potřebu nic přetáčet. Příběh se netočil v kruhu, nepřešlapovalo se na jednom místě a dopadlo to, jak to dopadlo. Konec byl divácky hodně kritizovaný, ale mně se líbil. SPOILER Myslím, že zakončení odpovídalo myšlence celého Ice Fantasy, tj. jistého znovuzrození. Proto dost váhám nad sledováním pokračování, protože pro mě příběh prostě již skončil.
Malé P.S. pro co největší zážitek doporučuji sledovat Ice Fantasy v co možná nejlepším rozlišení.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
My Sassy Girl
My Sassy Girl je typickou historickou romantikou, která naštěstí přespříliš netlačí na pilu. Mám tím na mysli, že se dokáže obejít bez hektolitrů slz a deklarování pomsty až za hrob. Samozřejmě že se zde brečí, pletichaří a hraje na city, ale pro mě v přijatelném množství. Oproti jiným příběhům zde méně hlavní hrdina sahá po meči a též zde jaksi moc nefunguje milostný n-úhelník, protože vyjma jedno soka, jsou ostatní postavy dosti upozaďovány. Též písničky mě zde za srdce moc nechytly – instrumentální skladby jsou povedené, ale zpívané počiny mě tentokrát minuly. Na druhou stranu musím vyzdvihnout povedené vedlejší postavy, které podle mě dostaly více prostoru než v jiných seriálech. Král byl lidský a na dětech mu opravdu záleželo, hlavní záporák měl mozek a byl schopný, přátelé dokázali podržet atd. Od My Sassy Girl tak odcházím spokojen – 80%.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Pinocchio
Věřím, že nejsem jediný, u koho si Park Shin Hye po Heirs zlepšila reputaci. Můj oblíbenec Lee Jong Suk mě opět nezklamal a už teď se těším na další jeho role. Už od prvního dílu seriál příjemně odsýpal, hluchých míst bylo málo a i vedlejší postavy dostaly prostor a měly co hrát. Jediné, z čeho jsem si moc na zadek nesednul, byl soundtrack, už jsem slyšel daleko lepší.
Pinocchio mi znovu ukázal, že se vyplatí prohrabat se větším množstvím nejen korejských seriálů. Člověk si po zhlédnutí těch méně povedenější, pak váží zajímavějších příběhů ještě více – 80%
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Hwarang
Hwarang je přesně tím typem historického seriálu, který jsem si schopen naplno užít. Intrikuje se zde v přijatelné míře, umírá jen minimum postav a vyloženě tragických osudů jsme zde též ušetřeni. Vydařené herecké obsazení umožňuje užít si více linek příběhu, kdy bylo zajímavé sledovat interakce mezi jednotlivými postavami. Hodně dlouhou dobu jsem ale měl problémy s hlavní hrdinkou. Prostě jsem měl pocit, že se její obličej jaksi nehodí do doby dávno minulé. Mám v úmyslu s ní vidět ještě The Magician a uvidím, jak mi bude sedět tam. Hudba, jak už to tak v tomto typu seriálů bývá, byla chytlavá a umocňovala zážitek ze sledování. Odcházím tak spokojen s tím, že i v kategorii historických seriálů se najde něco pro mě - 80%
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Nappeun Nyeoseokdeul
U Bad Guys se mi opět potvrdilo, že asijským seriálům sedí menší počet dílů. Příběh pak pěkně odsýpá a hluchá místa jsou omezena na minimum. Pokud hledáte trochu syrovější detektivku, kde se ke slovu dostávají pěsti a zbraně, a kde se to drsnými hochy jen hemží, tak zkuste právě tenhle počin. Já jsem se při sledování rozhodně nenudil a bylo mě vždy líto, když jsem musel kvůli práci od monitoru po jednom díle zvednout. I já se tak řadím k lidem, kteří netrpělivě vyhlíží druhou řadu – 80%.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
My Amazing Boyfriend
My Amazing Boyfriend měl pro mě zajímavou zápletku, ale trochu nezajímavé herce ;) Hlavně na hlavní herečku jsem si musel dost zvykat. Nějak mě totiž její obličej neseděl. Chvíli mi to sice trvalo, ale nakonec jsem si k ní cestu našel. Přišlo mi proto docela zábavné, že některým komentátorům naopak nekápl do noty Kim Tae Hwan. Mě přišlo jeho hraní OK.
Hned na začátek je třeba říci, že jsem nijak netíhnul k porovnávání My Amazing Boyfriend a korejského My Love From Another Star. Protože i když se příběhy zdají být podobné, tak mi celková atmosféra přijde rozdílná. (A hádejte, kdo brnká na střelenější linku.) Jinak seriálu sluší 45 minutová stopáž na díl, která brání přílišnému pitvání se v čemkoliv. Příběh se neustále někam posunuje a netočíme se v kruhu. Milým překvapením byl pro mě vztah hereček hrající vždy hlavní a vedlejší roli, protože nevím jak vy, ale já čekal vše, jen ne přátelství. Ono celkově vztahy v tomhle příběhu dost vybočují z klasických škatulek – ex-přítel šest a sedm spolu normálně spolupracují, dohodnutý sňatek je založený na porozumění a úctě apod.
Doramu se tak užijí především ti, kteří mají rádi odlehčenější příběhy bez přílišné těžkosti a bolesti, kde komediální linka střídá akci. Ke konci (po 20. epizodě) příběh zvážní, ale jako zázrakem se dokáže vyhnout melodramatičnosti a patosu, který dokáže zatížit nejeden dobře rozjetý příběh. Osobně jsem pak byl na konec hodně zvědavý, zvláště když by měla být i druhá řada, a víte co? Povedlo se jim to! Proto i já se přidávám k fanouškům čekajícím na pokračovaní – 90%.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Dalui Yeonin - Bobogyungsim Ryeo
Na Scarlet Heart jsem se odhodlával podívat už od října minulého roku. Seriál ale vyvolal takové ohlasy, že jsem radši pokaždé hodil zpátečku. Rád k příběhu přistupuji nezaujat a bez jakýchkoliv očekávání, která mohou sledování jen a pouze pokazit. Příliš pochvalné recenze mě spíš odrazují ;) Nakonec jsem ale na youtubu narazil na OST k seriálu a bylo vymalováno.
A že bylo na co koukat! Úchvatné scenérie, krásné kostýmy, již zmiňovaný soundtrack a samozřejmě herecké výkony. Nadšení seriálem je lehce pochopitelné. Jenže já se budu držet nohama na zemi. Tragika v příbězích není zrovna mým šálkem kávy. Snesu jen určité množství. A Scarlet Heart mi ji na můj vkus naservírovalo až moc. Jak příběh přecházel na vážnější notu, tak jsem se začal trochu cukat a sledování již nebylo tak plynulé jako na začátku. Když pak dozněla závěrečná hudba, tak jsem se nemohl ubránit myšlence, že bych snesl jiný konec – 70%
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Uri yeopjibe exoga sanda
Překvapivě příjemné. Neb jsem od tohohle počinu vůbec nic nečekal, tak mě výsledek mile potěšil. Díl o 15 minutách rychle uteče a člověk má vždy chuť pustit si další. Ač nejsem fanoušek skupiny EXO, tenhle kousek mi sednul. I když šlo vlastně o reklamu (a to nejen na ně), tak se kluci zase moc nepředváděli a jejich výstupy nahrávaly samotnému příběhu. Nabízí se porovnání s Dream Knight, kde tenhle kousek jasně vede. Tudíž za mě 70% a doporučení ke shlédnutí k tomu.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé