Lex-san
| Jméno | Lex-san | |
| Věk | 36 let (Štír) | |
| Bydliště | Hradec Králové | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
TO BE CONTINUED
Osobně od web seriálů nečekám nic, jen trochu té zábavy. Ale tohle mě vážně neoslovilo. Bylo to takové plytké, nic neříkající a taky trochu zmatené. Jediný, kdo mě u toho držel, byla Kim Sae Ron a zvědavost, jak to vlastně bylo s tím přesunem do minulosti. Konečné zjištění ale bylo více než zklamáním. Kluci sice dobře tancovali i zpívali, ale to bylo tak všechno.
Dávám tudíž 40%. Protože za víc tenhle počin vážně nestojí. A vzkaz všem budoucím zájemcům – pokud zde nemáte nějakého oblíbence, ani po tomhle kousku nesahejte, jsou rozhodně lepší web seriály.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Sukina Hito ga Iru Koto
Není nad to pustit si letní romantickou komedii, když za okny poletují vločky a velmi brzo se stmívá. Možná proto mi to káplo do noty a já odcházím od příběhu celkem spokojený. Sukina Hito ga Iru Koto má snad všechny atributy svého žánru – typické pánské obsazení (milý a pozorný nejstarší bratr, nabručený prostřední bratr a nejmladší Cassanova); ostýchavější, ale milou hlavní hrdinku, které nelze nefandit; milostný n-úhelník, ve všem dokonalou rivalku; nevyřčené věci v minulosti, letní ohňostroj atd. Pokud máte na takovou to podívanou náladu, tak vás A Girl & Three Sweethearts nezklame. A pokud máte tak jako já rádi Kiritani Mirei, tak zhlédnutí doporučuji. Jen mám o svoji oblíbenou herečku trochu strach. Měli by dát holce pořádně najíst, protože má ruce a nohy jako párátka a ani volné oblečení její až moc velkou útlost nezamaskovalo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Ssawooja Gwishina
Měl jsem chuť na trochu té duchařiny a tajemna, a jelikož byla Achiara žánrově jinde než jsem čekal, rozkoukal jsem Bring it on, ghost.
Kim So Hyun jako herečku mám hodně rád. U Taecyeona trochu v hodnocení jeho herectví váhám. Měl jsem tu čest ho vidět jen v Boku to Star no 99 Nichi, kde si zahrál trochu jalového bratra hlavní hrdinky. Více mi sice sedl v Who are you, ale tenhle seriál mi přišel celý takový podivný, takže jsem byl zvědav, s čím mě překvapí tentokrát.
A ano, byl jsem překvapený, a to mile. Ústřední dvojice měla tu správnou chemii a já se přistihnul, že si jejich interakce užívám jak desetiletý děcko. Tajemno a komedie byly správně vyvážené a jedno nezastiňovalo to druhé. I vedlejší postavy dokázaly přinést do příběhu něco navíc a bavily mne všechny. (Tady až na Im Seo-Yeon, ta mi přišla taková nemastná neslaná.)
Příběh měl celkově spád a ani ke konci mu nedošel dech (za což vážně tleskám, jak je vidno, korejským kouskům svědčí menší počet dílů). Dávám proto směle 80% a doporučení všem, kteří si potrpí na romantickou duchařinu – jen směle do toho!
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Shitsuren Chocolatier
K tomuhle seriálu jsem přistupoval jsa obeznámen spíše s negativním hodnocením. Ale i tak jsem si řekl, že to zkusím a třeba poplavu proti proudu. (Což se nakonec nestalo a přidávám se tak k těm nespokojeným divákům)
Pro trochu lásky, šel bych světa kraj. Tak tohle motto razí snad každá postava tohohle příběhu. Vrhají se do vztahů, které je samotné zraňují, protože chtějí víc, než můžou dostat. Ohání se klasickými frázemi, že jim to stačí, že jsou rádi, za to, co mají a že ve víc ani nedoufají, jenže tahle přetvářka je hodně lacinou maskou. Maskou, kterou žádná postava neumí udržet. Výjimkou je Erena a Saeko. Holky prostě hrají jinou ligu. Hlavně Saeko. Jsem rád, že Ishihara umí něco víc, než jen kuňkat v rohu (i když Rich man, poor woman se mi i tak dost líbilo), ale umí být i pěkně manipulátorská mrcha. Jinak všem ostatním nepomáhá k oslazení života ani ta nejlepší čokoláda na světě. Sice se nám to ke konci seriálu porůznu spáruje, ale i tak zůstává na patře příchuť, kterou žádná čokoláda nepřebije.
V průběhu sledování mi pak hlavou běželo všechno možné. Je docela zvláštní, ale nevím, zda mě štvaly nebo mi přišly osvěžující scény, které si jednotlivé postavy přehrávaly jen ve své hlavě. Člověk pak místy nevěděl, co je a co není skutečné.
Též by mě docela zajímalo, jak se všichni můžou cpát tou čokoládou a být pořád tak štíhlí, to by si měli nechat patentovat.
SPOILER – Manželství Saeko-san považuji za velice názorný příklad, kdy se za komfort platí tím, že v něm musí člověk žít.
Hudební doprovod byl z mého pohledu nadprůměrný. Bohužel mě nějako neoslovil song od Arashi, ale Ken Arai zaválel.
A hodnocení? Původně jsem chtěl dát 50%, protože když už nic jiného, tak jsem seriál dokoukal do konce (i když jsem u něj dělal všechno možné), ale konec to bohužel zabil. Jak ukončit divný příběh? Divně! Za mě tedy 40%, protože se bohužel lépe koukalo na ty čokoládové zázraky, které Pan Chocolatier vytvářel, než na milostné plácání všech zúčastněných (vyzdvihuji Erenu, která byla normálně lidská a byla tak hned o několik levelů výš než všichni ostatní).
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Neoreul Gieokhae
Pro takovéhle příběhy se vyplatí zhlídnout i méně povedené kousky, protože jedině tak má člověk možnost dostatečně ocenit něco takového to.
Na seriál jsem se těšil, protože ústřední dvojici hrají moji oblíbenci a byl jsem jen a jen rád, že se tady potkali. Příběh sám o sobě příjemně utekl, těch 16 dílů bylo požehnáním. Jen jsem se nějako nemohl zbavit pocitu, že i když se zde vyšetřuje o sto šest, tak spíš než detektivku sleduji seriál z pracovního prostředí, kde hlavními postavami jsou náhodou policisté. Nevím, něco mi na tom nějak neštymovalo.
Je celkem zajímavé, že jsem fandil jak kladným, tak i záporným postavám. A to najednou. Zní to sice divně, posuďte po zhlídnutí sami.
Hudba nebyla špatná, ale na zadek jsem si z ní nesednul.
Tenhle počin si ode mě vysloužil hezkých 80%. Doporučuji všem, komu nevadí detektivka a romantika v jednom.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Natsu no Koi wa Nijiiro ni Kagayaku
Dorama splnila mé očekávání, tj. chtěl jsem si pustit něco oddychovějšího s trochou té romantiky. Nic víc, nic míň. Příběh hezky plynul bez nějakých vyhrocených scén a velkého trýznění hlavních představitelů. MatsuJun byl v počátcích na proplesknutí, ale ne tak, že bych chtěl seriál vypnout. Yuko s malou dcerkou mi sedla a vedlejší postavy dělaly úctyhodné křoví.
To co mě moc neoslovilo byla písnička od Arashi, kterou jsem tentokrát vždy úspěšně přetočil.
Takže seriál na pohodu si ode mě vysloužil 70% (i když se zamhouřeným okem).
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Maou
Na tuhle doramu jsem se chystal už nějaký ten pátek, jen jsem čekal, až na podobnou tématiku budu mít chuť. Díky youtubu i recenzím jsem měl docela jasnou představu, co mě čeká a hlavně, jak to celé skončí. I přes to mě zajímala cesta, jakou se seriál vydá.
Serizawa jako vyšetřovatel na mě od prvního dílu působil trochu bezradně. Jeho hlavní vyšetřovací metoda spočívala v naléhání na lidi, aby si vzpomněli. V průběhu příběhu se sice trochu vzpamatoval a sem tam mu něco docvaklo, přesto byl vždycky až ten druhý. Plus se u své práce docela dost naběhal. To Naruse-sensei ho hned od začátku dost válcoval a bezvadně tahal za nitky. Ke konci se sice u něj objevilo váhání, přesto to byl z jeho strany koncert. Co se týče Shiori, tak ta mě v některých pasážích dost vytáčela a nejradši bych ji někam odklidil.
Též jsem v příběhu nijak nepociťoval potřebu romantické linky, takže jsem byl jen a jen rád, že na ní v seriálu není kladen takový důraz. Naopak bylo příjemné sledovat, jak se vše řítí do pekla, a jak všechny hezky semelou důsledky jejich činů. (Ne, vůbec nejsem potměšilý ;)) Prostě a jednoduše jsem Narusemu přál jeho pomstu. Sice se mu do cesty stavěly překážky v podobě jistých morálních dilemat, ale on je všechny šmahem a úsměvem smetl ze stolu. A právě Riida byl tahounem celého příběhu. Nebýt něho a hudby byla by tahle dorama jen příběhem o pomstě, takhle to bylo o třídu lepší a skončilo to tak, jak to mělo. Některých postav mi bylo líto více, některých méně, ale vždy stálo za to sledovat, jak se nechávají manipulovat a skáčí, jak Naruse-sensie píská.
Jak už bylo řečeno, hudba v příběhu je excelentní, kdy kromě openingu od Arashi i instrumentální skladby skvěle podtrhují atmosféru.
Za mě silných 80%, kdy nějaké ty plusy dávám za O-chana, hudbu a taky za konec. Tudíž, kdo má zájem se podívat spíše na psychologický thriller než na romantiku, tak jen směle do toho.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Maeul: Achiaraui Bimil
Achiara je vesnice, kde žijí samí podivní či trochu šáblí obyvatelé. Docela se divím, že se zde neodehrál žádný zločin už dříve. Směsice tajnůstkářských individuí potřebovala jen pověstné škrtnutí zápalkou a bylo vymalováno. Tím spouštěcí mechanismem bylo objevení mrtvoly novou učitelkou angličtiny.
Upřímně moc nemusím přesně tenhle typ ukuňkaných hrdinek, ale paní učitelka sem tam dokázala předvést i něco více než jen uhýbání očima a tiché mumlání. To nadšený policista a jeho přímý nadřízený byli příjemným zpestřením v záplavě jinak dost protivných osob. Protože je to již docela dlouho, co se mi v doramě sešlo takové množství otravných postav, kterým jsem přál dlouhotrvající utrpení a nekonečná muka – od spratkoidní oblíbenkyně mrtvé učitelky, přes celou její rodinu až po nevšímavé přesto všetečné obyvatele vesnice (nudící se lékárnici, transvestitu s foťákem, úzkostlivou majitelku restaurace s vyděračskou dcerou, gamblerského učitele výtvarky). Kromě postav pokulhával seriál i v příběhu. Po objevení mrtvé se zápletka točila v kruhu a nikam se dějově neposunovala. A i když se díl co díl odhalí nějaká ta nová informace, vyšetřování vraždy to nijak neovlivní. Kolem 10. epizody se vyšetřování začíná konečně trochu více rozbíhat (přibyde i mrtvých), ale dle mého názor je to až k uzoufání pozdě. Mini spoiler: Ke konci se příbuzenské vztahy tak promíchaly, že to vypadalo, že všichni ve vesnici jsou nějak pokrevně spřízněni. Jediné, čemu jsem výslovně tleskal, byla mizivá romantická linka, která by tam vážně neseděla.
U hodnocení jsem byl vážně na vážkách. Ale jelikož nezajímavé momenty převážily ty zajímavější, tak dávám nižší hodnocení. Tajemství vesnice sice bylo opravdu odsouzeníhodné a hnusné, ale i lidi byli tak pokroucení, že jim nešlo moc fandit. Takže dnes to bude jen 30%.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Madam Angteuwan
A zase tu máme téma lásky a jeji (ne)existence. Upřímně jsem zmáčknul play hlavně kvůli představiteli hlavní role. Herečka v obsazení hlavní ženské role mi nic neříkala, a když jsem si projel její hereckou kariéru, tak jsem s n ani žádný jiný seriál či film neviděl. Takže jsem do téhle doramy šel bez předsudků a spíše nadšen ;)
Po zhlédnutí prvního dílu jsem měl strach, že těch experimentů, odhadů a přetvářky bude tak moc, že bude hrozit, že se v tom hlavní aktéři utopí. Ale nechtěl jsem předbíhat událostem, přeci jen měl seriál „jen“ 16. dílů, tak jsem si říkal, že to tak zlé nebude. V průběhu sledování se z příběhu stala neskuteční citová míchanice. Klukům se jejich experiment docela rychle vymknul z rukou a situace začala být více než nepřehledná. Bohužel jsem se po počátečním nadšení nemohl na doramu nějak naladit. Nevím, co bylo špatně, ale k puštění dalšího dílu jsem se musel trochu nutit. Až zpětně mi došlo, že mi na příběhu vadila možná přemíra citů. Bylo jich tam tolik (ať už opravdových či těch experimentálních), že se mi prostě přejedly. Proto mě při sledování doramy drželi hlavně jednotliví pacienti, kteří potřebovali psychologickou pomoc.
Hodnocení: Za mě jasných 40%. Nijak jsem si nedokázal v příběhu nikoho oblíbit. Sung Joon, kvůli němuž jsem do tohohle počinu šel, mě nijak neoslovil a stejné to bylo u ostatních. Bohužel, za mě velké zklamaní. Tohle šlo vážně mimo mě.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Refresh Man
Vím, už delší dobu, že bych si měl na tchajwanské/čínské seriály dávat pozor. Dokáží mě totiž hodně navnadit a já prvních pár dílů dokážu sjet v kuse. Jen že pak se to láme a z většiny dost dobře rozjetých příběhů se stává neskutečná citová míchanice, která postrádá jakýkoliv děj i logiku. I tak se zas a znova nechávám přemluvit k další a další doramě.
Refresh Man kromě děje dokázal nabídnout i herce v hlavní roli (jo,jo Aaron Yan). A tak jsem do toho skočil. Trochu po hlavě, přiznávám, protože jsem neměl tušení, kolik epizod měl Refresh Man vlastně mít. (A výsledně jsem byl jen a jen rád, že to bylo jen 20 dílů.)
Od začátku jsme jeli podle známého scénáře. A i když díl co díl nechybělo nějaké klišé (nedorozumění, milostný n-úhelník, budování kolektivu apod.), tak jsem si po týdnu pustil další díl zvědav, kam se příběh posune. Možná ten týdenní rozestup od jednotlivých epizod byl tím správným způsobem, jak seriál sledovat. Bylo zajímavé, jak se minulost hlavních protagonistů prolínala do současnosti. Docela mě zaujaly i vedlejší postavy. Bylo zde ale též několik ALE. Tak jak se mi líbily postavy vedlejší, tak mě moc za srdce nevzaly ty hlavní. Také jelikož šlo mimo jiné i o pracovní tématiku, od příběhu jsem něco očekával. Ale upřímně, pracovní linka příběhu byla místy dost nudná, a když nebyla nudná, tak byla hodně naivní. V půlce se to opět začalo lámat a komedii nahradila romantika. Bohužel jsem si ani v tomhle okamžiku nějak nedokázal najít cestu k hlavní hrdince. Pořád na mě působila až moc chladně a já toužil trochu ty její dlouhé vlasy rozcuchat. Oživení příběhu přineslo až objevení se záporáka (toho zakukleného s velkým Z).
Refresh Man se tedy může směle postavit do zástupu klasických tchajwanských romantických komedií. Jeho plusem je alespoň absence ukřičených postav, což ale na ději i tak moc nepřidá. Původně jsem chtěl dát 50%, ale celkem rozumné a dospělé chování postav převážilo jazýček vah na 60%.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk