Verity
| Jméno | — | |
| Věk | 32 let | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
A true leader does not abdicate at the start of a crisis.
Než jsem viděla první trailer, vůbec nic jsem o Shannaře nevěděla, netušila jsem, že to má knižní předlohu, nic. Z traileru jsem každopádně byla nadšená a to dost, dokonce jsem i zvládla nemít pochybnosti o kvalitě vzhledem k tomu, že to má na svědomí MTV. Dá se říct, že na premiéru jsem se těšila jako malé dítě, protože to vypadalo jako fantasy seriál, který zase jednou bude stát za to. Dokonce se mi podařilo mým nadšením na to nalákat několik dalších lidí, což považuji za úspěch. Za ještě větší úspěch ovšem považuji to, že se jim, stejně jako mně, The Shannara Chronicles líbilo a vydrželi koukat na celou první sérii.
Já neříkám – našly by se nějaké chybičky, pro někoho možná neodpustitelné, pro mě to ale byly jen takové drobnosti, které mi požitek ze sledování nezkazily a které zbývající klady jednoznačně převážily. Líbilo se mi vizuální zpracování, výběr herců (obsazení elfského krále Eventina mě pobavilo), jakož i hudební podklad a samozřejmě i děj. Ohledně děje jsem četla celkem dost výtek, že se opírá o Tolkienova Pána prstenů a nestydatě z něj některé věci kopíruje, ale přiznejme si to – je hodně fantasy (a i z ostatních žánrů), které jedou podle nějaké zaryté šablony a holt se to sobě podobá. Jenže jde i o to, jestli to výsledné dílo má duši, a to seriálová Shannara podle mě má, stejně jako potenciál stát se jednou podobným kultem jako ostatní seriálové adaptace knih. I proto se nebojím dát plné hodnocení, protože Shannara je zkrátka něco, pro co jsem se po dlouhé době zase jednou nadchla a co mě okouzlilo hned na první pohled.
28. 4. 2018: Hodnocení jsem nakonec o něco snížila, po druhé řadě. Pořád si ale stojím za tím názorem, že Shannara měla velký potenciál stát se něčím víc. Škoda, že to tak úplně nedopadlo.
20 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
The whole point of progress is overreaching.
Leonardo da Vinci (resp. renesanční umělci celkově) patří mezi mé oblíbené tvůrce, a protože trailer vypadal dost slušně, bylo mi jasné, že Da Vinci’s Demons dám minimálně šanci, pokud nic jiného. Inu, jenom u šance to nezůstalo, celý seriál jsem sledovala s napětím a celkem nadšeně. Už jsem slyšela názor, jak se mi tohle mohlo líbit, pokud se skutečně zajímám o renesanční historii, ale já holt tyhle „historické“ seriály neberu až tak vážně nebo směrodatně. Je to podobné jako s knižními předlohami. Jakkoliv by byl člověk rád, kdyby to natočili na chlup přesně, holt to nejde a já jsem ráda, že se od toho dokážu oprostit, protože jinak by mi uniklo více než dost skvělých děl.
Mezi taková díla patří právě i Da Vinci’s Demons, kteří takové nároky splňují snad na všech frontách. Herecké obsazení – na jedničku. Tom Riley se své role zhostil skvěle a snadno se zařadil mezi mé oblíbené herce. Musím vyzdvihnout epizodu Tower z první série, ta byla naprosto vynikající, a to nejen z hlediska hereckého, ale celkově byla natočena skvěle. Vizuální zpracování je další věc, za kterou si seriál zaslouží velebení, stejně jako hudební doprovod od Beara McCrearyho.
All in all, je to seriál, který si zaslouží zhlédnutí a vysoké hodnocení, zvláště ve chvíli, pokud člověk dokáže odhlédnout od několika možných nelogičností, stejně jako možná několika lehce přehnaných okamžiků. Plus lze určitě připsat i za to, že tvůrci seriál zbytečně nenatahovali a skončilo to relativně v tom nejlepším, protože i když by se nepochybně daly vymyslet další zápletky, tři série podle mě bohatě stačí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
You are the triangle guy!
Já měla Atlantis ze začátku vážně moc ráda, bavilo mě to a nestalo se mi, že bych zapomněla na to, že měl nějaký den vyjít nový díl. Líbilo se mi, že to je fantasy hrající na lehkou notu a první řadu jsem si užívala. Je fakt, že největší podíl na tom měli Pythagoras s Herculem, kteří jsou prostě prima dvojka sršící vtipy, ale ze začátku mi nevadil ani Jason, byl to sympaťák. S postupem času jsem si ale uvědomila, že jsem na to koukala víceméně ze setrvačnosti a kvůli Pythagorovi s Herculem, protože z Jasona se stal další z řady nudných hrdinů, kteří mi nic neříkají. O Ariadne ani nemluvě. Přijde mi to škoda, protože seriál měl určitě svůj potenciál, ze kterého by se nepochybně dalo vykřesat něco super, jen kdyby se to tak nezepsulo. K dokoukání mi chybí ještě půlka druhé řady, ale nejsem si jistá, jestli na to někdy dojde, i když nerada nechávám nedokoukané seriály, zvláště když zbývá tak málo dílů. Jenže pořád to je drahocenný čas a nevím, jestli bych ho pak nepovažovala za ztracený.
Edit: Před časem jsem dokoukala i tu druhou půlku a opravdu mě to příliš nenadchlo. Škoda.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Život polucisty není žádné prsíčko.
Ah, další nezapomenutelná klasika, u které se člověk může bavit i po několika letech a několikerém zhlédnutí. Haló, haló umí být chvílemi dosti zmatené, ale koneckonců právě i to zaručuje jistou nesmrtelnost, protože jak se jednou zorientujete a naučíte se očekávat neočekávané, máte zábavu zaručenou, protože přiznejme si to – ty hlášky jsou legendární a dovolím si říct, že i přes absenci přehrávaného původního přízvuku takřka nezapomenutelné, stejně jako absurdní situace, do kterých se René a spol. dostávají.
Bohužel se musím přiznat, že poslední jednu nebo dvě série jsem neviděla (možná tak jeden díl), ale podle názorů, které jsem kdy četla nebo slyšela, tak asi tak úplně o nic nepřicházím a vzhledem k tomu, že já skutečně těžce nesu přeobsazování již zaběhnutých herců (z jakkoliv vážného důvodu), mám pocit, že ani po tom netoužím, a raději si budu dál ráda připomínat ty skvělé série s mými oblíbenými postavami, které hrají ti samí herci, na které jsem zvyklá.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
I give you my solemn wolf word.
Jak to tak bývá, člověk by se měl snažit být při všem objektivní, ale u některých věcí to nejde. Nedokážu to ani u Desátého království. Jenže jakkoliv je to série ujetá, bláznivá a šílená, možná právě to je ta věc, kvůli které se stala kultovní a oblíbenou. Myslím, že mi mohlo být tak deset, když jsem viděla Desáté království poprvé v televizi, což už je takových dobrých třináct let zpátky (a napsané to vypadá ještě hůř, než jsem si myslela). Přesně si ale pamatuji, že jsme na to rádi koukali celá rodina a všem se nám to líbilo, smáli jsme se u toho a dobře se bavili.
Myslím, že to bylo loni, kdy jsem Desáté království viděla po těch letech znovu, a jsem ráda, že můžu bez obav prohlásit, že to pro mě žádné kouzlo neztratilo a pokud vůbec něco, naopak jsem se u toho bavila snad ještě více, protože malé dítě přece jen tak úplně nedokáže ocenit všechny ty hlášky a odkazy, přestože mu to i tak přijde vtipné. Stejně jako tehdy, i teď jsem naprosto žrala Vlka a výborně jsem se bavila nad trojicí trollů, děsil mě Lovec a dojímal Tonda svou lehčí naivitou a snaživostí.
Desáté království má možná pár chybiček, ale jedná se o něco, co jsem si zamilovala už jako dítě a u čeho jsem se bavila i jako dospělá, tudíž nemůžu jinak než dát plné hodnocení. (Navíc to má naprosto nádherný opening a na ty já jsem dost zatížená.)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Well, I enjoyed that more than I thought I would.
Nevím, proč jsem měla hodně dlouhou dobu zafixované, že The Big Bang Theory je How I Met Your Mother to samé v bleděmodrém. Každopádně to způsobilo, že jsem se Sheldonovi s Leonardem, Rajem a Howardem dlouho, dlouho vyhýbala, jelikož když jsem kdysi viděla jednu epizodu HIMYM, fakt mě to nezaujalo a já jsem si nemyslela, že by se to u TBBT mělo změnit. A nejspíš by to tak zůstalo i dodnes, ale jednou jsem byla lehce popostrčena ke zhlédnutí prvního dílu, pak druhého, a pak se to se mnou už vezlo. :) Big Bang mě bavil a baví neskutečně, přestože některé vtipky jsou poněkud levné a opakující se, a přestože kvalita posledních řad nejspíš poněkud klesla, ještě stále se to dá vyvážit tím zbytkem a tak se dobře pobavit, protože to je prostě oddechovka a pokud od toho člověk nečeká nic víc, zase tak zklamaný také být nemůže.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Cestovatel s potenciálem.
Historie Asie mě vždycky brala (společně s Egyptem, Řeckem a Římem a tak), tudíž jsem neváhala příliš dlouho a dala seriálu Marco Polo šanci. Stojí to za to. Marco se nám tu ze začátku představuje jako naivní mladíček, který si svou naivitu vlastně i celkem udrží dál. Ale byť se série jmenuje po něm, tak úplně o něj také nejde a funguje spíše jen jako pozorovatel. Celé to prostupují pletichy všech možných lidí, co se tam vyskytují, a vlastně se ani nedá pořádně odhadnout, kdo má v čem nakonec prsty a s kým to kdo táhne. Odhlédnu-li od seriálu jako příběhu, fakt musím zmínit výpravu a vůbec celý ten audiovizuál. Tvůrci si na tom dali opravdu záležet a snad už jenom kvůli prostředí a kostýmům se tohle dílo vyplatí vidět. Místy je to tedy trochu drsnější, s odsekáváním končetin apod. si tam moc servítky neberou, ale co – aspoň je to věrohodné.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
To boldly go where no man has gone before...
Věřte tomu nebo ne, dokud jsem si nepustila Star Trek: The Original Series, kromě několika náhodných dílů v televizi (a ty by se vážně daly spočítat na prstech jedné ruky) jsem nikdy nic startrekovského neviděla. Žádný jiný seriál, žádný jiný film, ani jeden z těch nejnovějších. Uznávám, chvílemi jsem se cítila trochu zaostale a jako ignorant, protože jsem svým způsobem věděla, že jde o další kult.
Co mě ke zhlédnutí TOS vedlo, to zřejmě není podstatné a hlavně by to pochopilo asi jen minimum lidí. Nicméně k tomu došlo a já se nestydím přiznat, že se mi to vážně, vážně moc líbilo. A to i přesto, že si dokážu přiznat, že to bylo klišoidní až hrůza, některé díly působily jako přes kopírák a kolikrát se z potenciálního nebezpečí vyvinulo pouze nějaké nedorozumění, které šlo nakonec hezky vysvětlit.
A možná to se mi právě líbilo, možná z toho jsem byla nadšená. Že to nebylo o epických mezihvězdných bitvách, že to nebylo o super úžasných efektech (upřímně nedokážu pochopit ty, kteří prohlašují, že právě ty efekty byly katastrofální a jenom kvůli tomu to odsuzují… podívejte se na rok natočení, lidi), ale že to bylo o nějaké myšlence a že si z toho člověk dokázal odnést něco navíc, mimo milého pocitu a přetrvávajícího úsměvu na tváři.
60 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
A kámoši jak hrom...
Jestli je nějaký seriál, který můžu označit jako seriál mého dětství, nebyly to Kačeří příběhy, nebyla to Rychlá rota, nebyl to Datel Woody, nebyli to Pokémoni, byli to Tom a Jerry. Kvůli nim jsem ráno vstávala, kvůli nim jsem babičce večer přepínala její pořad, abych se já mohla dívat na tuhle dvojku. Je dost možné, že jsem neviděla všechny díly, stejně jako je možné, že jsem některé pozapomínala. Stejně ale nemohu jinak, než dát plné hodnocení. Je to dílko, na které se vždycky znovu ráda podívám, které pro mě něco znamená, je to pro mě návrat do dětství (a samozřejmě teď vůůůbec nemám peněženku s Tomem a Jerrym).
Pomalu na Toma a Jerryho učím svoje sourozence, protože si myslím, že to je kult, který by si mělo zažít každé dítě. Protože pokud je odmala vedené k tomu, aby dokázalo rozeznat, co je fikce a co je realita, co může zkoušet doma a co ne, jsem toho názoru, že absolutně nehrozí, aby z dítěte vyrostl násilník jen kvůli tomu, že zrovna vidělo, jak se Jerry pokusil vyhodit Toma do vzduchu. :) Nevšimla jsem si totiž, že bych měla nutkání honit lidi s pánvičkou, házet jim do čajových konvic dynamit, případně jim mezi prsty strkat sirky a pak je zapalovat… Nebo je přivírat do oken, honit je po kuchyňské lince, zavírat do mrazáku a pak do trouby, napichovat je na vidle… Nah, jenom proto, že se zrovna tohle vyskytlo v nějakém dětském seriálu, nemusí to nutně znamenat, že to dítě nějak ovlivní. To totiž dělá především výchova a vliv reálného okolí. ;)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
One day I shall come back... yes, I shall come back.
Když jsem začala sledovat nové díly z roku 2005, přiznávám se, že mě v tu chvíli snad ani nenapadlo, že existují i nějaké starší. Netrvalo mi ale dlouho, abych to zjistila, a hned mi bylo jasné, že tohohle velikána musím někdy zdolat. Protože ačkoliv ani v nejmenším neodsuzuji ty, kteří mají v oblibě jen nové série a do těch starých se jim nechce (naopak to chápu; jakkoliv oblíbený seriál to může být, pořád jde o filmařinu starou několik desítek let, a to holt pro každého není), zároveň mi bylo jasné, že je to svým způsobem nutnost.
Ačkoliv mě lákalo pustit si nejprve od každé Doctorovy regenerace pár dílů, nakonec jsem to vzala hezky od začátku a momentálně se nacházím zhruba v polovině, tedy u Doctora, kterého ztvárnil Tom Baker. Nelituji toho pomalého postupu, jsem člověk, který si věci na přeskáčku nedokáže úplně vychutnat, pokud je předtím nikdy neznal (jinak jsem schopná například číst Harryho Pottera úplně na přeskáčku – třetí kapitola, dvacátá, první, patnáctá…), a to i když byly chvíle, které si o přeskočení vysloveně žádaly – například rekonstrukce u druhého Doctora, u těch jsem si myslela, že se jimi snad nikdy neprokoušu. Ale zároveň jsem věděla, že bych toho později litovala, takže jsem zatnula zuby a jela dál.
Klasické série mají svoje kouzlo a mě by ani nenapadlo je porovnávat s těmi novými. Tehdy holt byla jiná doba, je jasné, že techniky natáčení také byly jiné (ačkoliv uznávám, že u The Web Planet jsem poněkud trpěla…). Co ale zůstalo, to je příběh a náš milovaný Doctor a jeho TARDIS. Emoce jsou úplně stejné. Nadšení je stejné. Pokud odložíme stranou vizuální změnu po té filmařské stránce, naprosto není možné mít rád nové série a nemít rád ty klasické.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí