ttpnkov

Muzikál ze střední s rozšířeným repertoárem

Vzpomínám si, jak jsem na seriál jednou narazila na Prima COOL a řekla si, že nepřepnu a zjistím, jak se u mě uchytí. Tehdy mě nezaujal. Nápad mi připadal hloupý, protože to jediné, na co jsem se v tu chvíli mohla soustředit bylo chování Rachel, tedy hlavní postavy, a že je celý koncept jen o tom vyhrát pěveckou soutěž mezi jinými kluby z amerických škol, což mi v tu dobu nic neříkalo.

Zhruba po roce se o seriálu začalo mluvit v mém okolí - zřejmě kvůli tragédii, která se stala dva roky zpátky, v létě - a já si řekla, že mu dám druhou šanci. Usedla jsem k první epizodě a tentokrát zůstala i na další.

Mimo středoškolského cíle dosáhnout vítězství v soutěži s ostatními glee kluby, se seriál zabývá i sociálními problémy, se kterými se v tomto věku, i mimo něj, potýkáme. Celou tuhle problematiku nastínil minimálně tak akorát, aby nám zůstala v podvědomí a už jen to je, dle mého názoru, bod pro tvůrce.

Někteří potom řeknou, že se kvalita seriálu postupem času zhoršovala a já s tímto názorem do určité míry souhlasím. Ale co si budeme povídat, stejně jako postavy ze seriálu, ani my nezůstaneme na střední škole do nekonečna, a já si myslím, že i přes komplikace, které během tvorby nastaly, a kritiku, která se mu od fanoušků dostala, ho tvůrci dotáhli do konce s grácií. Proto zatneme zuby, proflákáme to čtvrtou sérií, pobrečíme si v páté a do konce zkrácené šestky si počkáme, protože to za to stojí.

Pro mě je tohle seriál, o kterém si myslíte, že vztah, který k němu chováte je nanejvýš průměrný, ale jakmile se před postavy postaví nějaká překážka, začnete se před obrazovkou vrtět jako moučný červ a vaše emoce se shluknou do jednoho velkého klubka nervů - což se potvrdilo zejména u jeho finále. Kdo by si pomyslel, že ve mě písnička "Don't Stop Believing" vyvolá tolik pocitů najednou.