anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
MasterChef
Na MasterChef se jasně ukázalo, proč nikdy nehodnotím seriál po prvním nebo druhém dílu, protože to ze začátku byla tragédie – "umělé" vyhazování jídla do koše, úchylné očumování slečny v průsvitné blůzce, rádoby drsné komentáře. No, prostě odpad. Jenže se to postupně tak zvedlo, že mě to až překvapilo.
Je jasné, že česká a slovenská produkce musí být levnější, všechno je tu omezenější než u Američanů – menší výběr levnějších surovin i méně superkvalitních soutěžících, takže tohle neberu u hodnocení v potaz. Dost mě překvapila neznalost některých soutěžících. Chápu, že někdo nemusí vědět, co je to croquembouche, ale nevědět, co je to prižma, suflé, makronky nebo neustále používat těstoviny v pytlíku, to už je podle mě docela základní neznalost na soutěž ve vaření.
Vadily mi hlavně tři věci. Zaprvé Daniela Peštová. Nevím, proč si všude myslí, že bývalá modelka je zároveň i vynikající moderátorka. Většinou tohle pravidlo neplatí - Elle Macpherson ve Fashion Star, Angela Lindvall v první sérii Project Runway All Stars nebo Alexa Chung v 24 Hour Catwalk a Daniela Peštová není výjimkou. Její jediná funkce je odříkat naučený text jako básničku na školní besídce a být krásná v roztodivných psychadelických módních kreacích.
Zadruhé záběry do vily, kde soutěžící bydlí. Když se dívám na soutěž o vaření, tak mě fakt nezajímá, jak někdo leze ráno ze sprchového koutu nebo večer chlastá. Zatřetí vaření podle receptu ve vyřazovacích úkolech. Vaření podle receptu v takovém pořadu podle mě nemá vůbec co dělat a nechápu, jaký to má smysl.
A ač se to na začátku vůbec nezdálo, tak za klad považuji porotu. Ty tři si dobře sedli a líbilo se mi i to, že soutěžícím pomáhali, neustále vysvětlovali a celkově dávali dobrou zpětnou vazbu. Hodně dobří byli i čeští a slovenští kuchařští a cukrářští odborníci – Roman Vaněk, Michal Konrád, Martin Pokorný, Hanka Michopulu, Jarda Žídek, Gabriel Kocák (moc se mi líbilo to jeho menu z lesa) a další.
Odborní hosté u vyřazovacích úkolů a snaha ukázat moderní kuchyni u mě vyvažují většinu nedostatků. Teda kromě Peštové, tu vážně nevyváží nic. No, možná Mads v Hannibalovi servírující svým hostům "speciality" na stříbrných podnosech:-)
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Hunderby
Co tak napsat k Hunderby, aby to vystihlo jeho podstatu? Hunderby je další divný britský seriál. Občas jsem se sama sebe ptala, jestli je ten humor tak černý, že chvílemi to až není vtipné, nebo jestli tam humor vůbec je. Odpověď je někde uprostřed, protože něco už je daleko za hranicí pro mě únosné míry, ale něco je naopak skvělé. Ze začátku mi to právě kvůli tomu přišlo tak maximálně mírně k pousmání, ale když jsem přijala pravidla Julie Davis tak jsem se bavila. Hunderby mi hodně připomíná Let Them Eat Cake, má to podobný styl, kdy je řada scén dovedena ad absurdum.
Hunderby ma ucelenou příběhovou linii, kdy si z dobových dramat bere snad všechny základní prvky a převrací je vzhůru nohama. V první epizodě je jasně vidět inspirace Rebeccou od Daphne du Maurier, ale pak tu vidíte i austenovské postavičky (Graham cválající na koni v rozepnuté košili je naprostý Darcy, Edmund zase Collins). Spíš než parodie je ovšem Hunderby taková zvrácená love story.
Všechny postavy jsou totálně ujeté, ať už se jedná o ctihodného kněze Edmunda, nevinnou Helen, starostlivou služebnou Dorothy nebo obětavého lékaře Grahama. Každá z nich má navíc jedno, dvě nebo víc špinavých tajemství, které se odkrývají v tu nejlepší možnou chvíli.
Způsob mluvy i reakce postav na jednotlivé situace jsou zahrány s naprosto vážnou tváří. Všechny věty pronášejí zdvořile, ale na dobový seriál neskutečně nemravně. Situace, které tady vyznívají směšně, jsou zároveň velmi ponuré a vážné (homosexualita, pedofilie, tělesná postižení atd.) a některé postavy mají přímo obludné charakterové vlastnosti, proto je mi jasné, že to každý nezkousne. A ten konec, naprosto zvrácené:-)
Pokud máte rádi třeba Let Them Eat Cake, League of Gentlemen nebo Garth Marenghi's Darkplace, tak to zkuste, pokud ne, tak Hunderby asi nebude úplně pro vás. Za mě ale Hunderby rozhodně ano.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Hebburn
Pokud porovnám Hebburn s Cuckoo, který má shodné téma sbližování se s novou rodinou, tak musím přiznat, že mám Hebburn raději. Sice Hebburn není tak jednoznačně vtipný, ale je svěží, je zábavný a rozhodně má něco do sebe a vykouzlil mi blažený výraz na tváři:-)
Není postaven na ústředním komediálním duu, ale postupně se tady zapojují všechny postavy, které se krásně doplňují. Všichni členové rodinky mi byli od začátku sympatičtí, v prvním dílu mi sice trochu překáželi zbylí obyvatelé Hebburnu, ale časem se to poddalo. Sarah a Jack nejsou nikdy sami, vždycky tu s nimi někdo je - matka, která se snaží, aby se žena, kterou si dokázal najít její syn, cítila jako doma, otec, jehož vtipy nikdo cizí nechápe, věčně hláškující babička nebo bláznivá sestra v kostýmu sexy Harryho Pottera. Dost často si všichni lezou na nervy, ale zároveň všichni vědí, že tvoří jednu velkou rodinu a že bez sebe nemohou být. Líbí se mi, že téměř všechny postavy by se daly najít i ve skutečnosti, žádná z nich není naprosto mimo mísu a lze se tak s nimi ztotožnit.
Hebburn se nebojí zakomponovat ani vážnější momenty, které tady vůbec nepůsobí rušivě, ale do příběhu zapadnou. Netlačí na pilu, neuvádí vás do rozpaků, prostě jen tak příjemně plyne. Na konci mi až bylo líto, že těch šest dílů uteklo tak strašně rychle.
Ano, Hebburn má prostě svoje kouzlo.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Pride and Prejudice
Seriálová verze Pride and prejudice z roku 1995 je asi nejlepší a nejvěrnější zpracování této románové předlohy. Příběh je typická romantická slaďárna s happyendem:-) Vyzdvihla bych hlavně to, že tvůrci seriálu dokázali udržet lehkost, nadhled a tak trochu cynický pohled na chování hlavních postav, který je pro Jane Austen typický.
Seriál dokázal výborně vykreslit charaktery postav i atmosféry, od nesnesitelné paní Bennetové až po ďábelsky úlisného pana Collinse. Colin Firth v roli pana Darcyho přímo exceluje. On ho nehraje, on jím prostě je. Pro mě je úžasné sledovat jeho vnitřní proměnu díl za dílem. Jennifer Ehle přesně odpovídá mojí představě, je to jednoduše ta pravá Elizabeth. Navenek zdvořilá a uhlazená, ale svoji pravou povahu nezapře. Ale i casting ostatních herců se povedl, oni prostě dokázali přivést postavy z knihy k životu. Menší problém jsem měla s Jane, která by měla být ze sester nejkrásnější, ale tady je to spíš naopak. Proto pro mě tou pravou Jane zůstává Rosamund Pike z filmové verze z roku 2005.
Seriál se více než kniha soustředí na Darcyho a jeho chování (šermířské lekce, koupání v rybníku, pátrání v londýnských ulicích). Pride and prejudice ukazuje vývoj milostného vztahu bez jakéhokoliv fyzického kontaktu mezi hlavními protagonisty. Hercům se podařilo udržet divákovu pozornost jen gesty, pohledy a lehce ironickými dialogy. Na rozdíl od filmového zpracování měli tvůrci dostatek času a prostoru na přiblížení postav, na rozvinutí vztahů mezi nimi, na nekonečně dlouhé záběry anglického venkova. Společenská pravidla a zvyklosti jsou vykresleny do nejmenších detailů. A k tomu ta výprava – nádherné šaty, honosná sídla, žádné papírové kulisy. Děj plyne pomalu, někdy to vypadá, že se nic neděje, ale ono to všechno dohromady funguje naprosto dokonale.
Střízlivě uznávám, že seriál není úplně bez chyby, ale já ten příběh mám prostě ráda a tohle je Jane Austen, jak má být. Moje romantické srdíčko nad tímhle seriálem jednoduše zaplesalo:-)
60 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
The Gates
The Gates je komedie, která není vtipná. Prostě mi to přijde jako kompromisní řešení mezi tvůrci a vedením televize, kdy se veškeré vtipné a nevhodné části osekají a zbyde polotovar, který je vydáván za hotový produkt. Není mi ani jasné, komu je ten seriál určen, ale já to zřejmě nebudu:-), protože jsem se snad ani jednou nezasmála.
Nevadilo by mi ani to, že se postavy dostávají do velmi nepravděpodobných situací, kdyby byly dobře napsané. Ve škole se tak každý den potkávají úplně odlišné typy rodičů, ale vzhledem k neschopnosti autorů vytvořit zajímavý charakter jejich vzájemná interakce nefunguje. Soupeření rodičů mezi sebou, divné rozhovory o ničem, v podstatě nic jiného se v Gates neděje. Proč tam strkat další postavy, a že jich je docela dost, když se vedle Marka a Helen objevuje jenom jedna naprosto podivná a nesympatická manželská dvojice Sarah a Aidan.
Nejlepší na seriálu jsou asi rozhovory mezi ředitelem a Miss Hunter, která je podle mě v té bídě nejlepší postavou seriálu. Revolucionářka s negativním postojem k veškerým aktivitám mladého a nadšeného ředitele, celkově je takový nekalý živel školy.
Každý díl uplyne docela rychle, ale že by navnadil na další, to ne. Na začátku dalšího dílu už si nevzpomenete na ten předchozí a po dokoukání celého seriálu se vám jednoduše vypaří z hlavy, protože nemá čím zaujmout. Asi nejlepší charakteristika je, že Gates je nemastný neslaný seriál.
Já jsem s Gates měla docela problém, protože takovou nechuť dokoukat šestidílný seriál jsem už dlouho nezažila. Pokud Gates srovnám se seriálem Bad Education, který se taky odehrává ve škole, tak Bad Education je o několik tříd lepší. Tohle tentokrát nezachrání ani vzhled Toma Ellise.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
A Touch of Cloth
A Touch of Cloth je výborný seriál plný chytrých slovních hříček a neskutečně vtipných detailů. Balancuje přesně na té hranici, která odděluje geniální vtipy od naprosté trapárny. Nedokážu říct, co se mi líbilo nejvíc, jestli plakáty, názvy institucí, jména postav, nápisy na policejních páskách, tabule vylučující motivy vraždy, kamera zabírající postavy nesmyslně kroužící po místnosti, miliony záběrů na mrtvá těla, rodinka policejní figuríny, rok 1996 nebo věty typu "odchází ze záběru, scéna byla vystřižena", které pronáší jednotlivé postavy.
A Touch of Cloth v podstatě paroduje základní stavební prvky nejen britských kriminálek: hlavní hrdina je zlomený policista, je mu přidělen nový policejní kolega, mezi hlavními postavami to vždycky jiskří, na místě činu se k hlavním postavám přichomítne další policista, který bez pozdravu chrlí základní fakta o případu, aby hned poté zmizel ze záběru, patologie je místo plné humoru, nejlépe ještě se sexy patoložkou, psychicky vyšinutý záporák, seriál se odehrává v ponurém, depresivním prostředí a plno dalších klišé.
Charlie Brooker snad nikdy nezklame. Jeho seriály jsou pokaždé jiné, snad pokaždé se vymykají normálu a pokaždé jsou dobré. I tady se mi líbí, že A Touch of Cloth je opět něco jiného, než na co jsme ze seriálů zvyklí. Některé vtipy můžou být možná trochu trapné nebo dětinské, ale tentokrát mi to vůbec nevadí, protože je tu plno momentů, které ty slabší chvilky několikanásobně vynahradí.
V seriálu tak nejde vůbec o příběh vyšetřování vražd ani o samotné postavy, ale o to, jakým způsobem je to divákovi naservírováno. A ten způsob je skvělý.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
America in primetime
America in primetime je zajímavý dokument o vývoji jednotlivých typů postav v americké televizi. Tenhle dokument rozhodně není ztráta času: zaprvé jsem objevila několik starších seriálů, které by nemusely být vůbec špatné, zadruhé komediální scénky jsou vybrané fakt dobře, zatřetí rychlý přehled se vždycky hodí.
Scénáristi, producenti, ředitelé televizí a herci hovoří o určitých televizních postavách, o jejich proměnách a jejich vlivu na společnost. Dokument tak sbírá názory nejen těch, kteří danou postavu ztvárnili před kamerou, ale i těch za kamerou. Z těch známých tu hovoří třeba David Lynch, Alan Ball, Judd Apatow, David Shore, Diablo Cody a další.
Asi každý i bez tohohle dokumentu ví, že se televize během 50 let změnila, ale vůbec není na škodu si ten vývoj připomenout. Není špatné se jednou za čas vrátit ke starým seriálům, kdy všechno bylo perfektní – manželka čekající za dveřmi s drinkem v ruce na svého manžela až se vrátí z práce, pak letmý polibek, děti obdivně hledící na svého otce, klidná společná večeře a pak šupem spát do oddělených postelí. V průběhu těch čtyř dílů je krásně vidět posun od postav naprosto dokonalých k naprosto nedokonalým. Na jednu stranu jsou seriály reálnější, na druhou stranu kdo se chce dívat na realitu?
První díl nabízí náhled na to, jak se změnila role ženy v televizních seriálech. Začíná se s I love Lucy, pokračuje se přes The Dick Van Dyke Show k Roseanne a končí se s Good wife a Grey´s anatomy. Silná nezávislá žena ze současných seriálů je na hony vzdálená domácí hospodyňce z 50. a 60. let.
Druhý díl se zaměřuje na změnu role muže v rodině z klasického pána domu na mnohem komplikovanější postavy v současných seriálech. Začíná se s Leave it to Beaver a Father knows best a končí se s Modern family a Breaking Bad.
Třetí díl se věnuje těm postavám, které nesplňují společenské normy. Začíná se s Addams family, pokračuje se s Twin Peaks, Freaks and geeks, The Office a 30 Rock a končí se s Glee. Okrajové role podivínů se rozrostly tak, že mají vlastní seriál.
Čtvrtý díl se zaměřuje na klasické (anti)hrdiny, kteří se už nerozhodují mezi dobrým a špatným, ale spíš špatným a špatným. Tahle epizoda pokrývá snad všechno od M.A.S.H. přes Buffy k Houseovi a Dexterovi.
Je jasné, že čtyřhodinový dokument nemůže pokrýt všechno, co se za posledních 50 let událo v americké televizi, ale myslím, že America in primetime nastínila základní vývoj.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Rake
U Rake je sympatické to, že většina postav je svým způsobem porouchaná, a přesto je schopná fungovat ve společnosti. Cleaver Greene je "sympaťák každým coulem" – pravidelně navštěvuje svoji prostitutku, spí s ženou svého nejlepšího kamaráda, bere drogy, je gambler, snaží se vyhnout placení daní a pravdu si překrucuje k obrazu svému, ale zároveň má určitý, možná trochu zvrácený smysl pro spravedlnost. Všechno, co může Cleaver ve vztazích podělat, to podělá. I ostatní postavy jsou zajímavé – bývalá prostitutka Melissa, Cleaverův syn Fuzz, který má "náramné štěstí" na přítelkyně, Cleaverova sekretářka Nicole, která je asi jediná žena, se kterou nespal, jeho přátelé Barney a Red a i jeho protivník Harry sorry David Potter:-) Všichni působí jako skuteční lidé, kteří opakovaně dělají stále stejné chyby a musí potom žít s následky svých činů.
Jestli Cleaver je tak trochu zvláštní, pak jeho případy jsou zvláštní hodně. Obhajoba kanibala postavená na "já nejsem vrah, jsem ekonom" je téměř geniální. Přijde mi, že každá epizoda se snaží trumfnout tu předcházející – od kanibala přes trigamistu až k účastníkům švédské trojky, kdy třetím účastníkem byl pes. Moje nadšení nevyprchalo ani po skončení druhé série, která už nemá tak bizardní příběhy, ale spíš se zabývá aktuálními kauzami – co všechno se dá podřadit pod terorismus, WikiLeaks.
Seriál Rake předčil moje očekávání – je tak krásně tragikomický. V jednu chvíli je seriál strašně vážný (rozpad Barneyho manželství) a v druhou neskutečně komický (všechny Cleaverovy ženy se sejdou v jedné posteli nebo Vampira). Příběh se každým dílem posouvá dopředu, žádný díl není jenom vyplňovací. I když je to právní drama, tak v popředí je hlavně Cleaverův osobní život.
Rake je seriál, který si jde tak trochu svojí vlastní cestou, stojí na jedné ústřední postavě a jejím přístupu ke spravedlnosti a k životu. Není to jedno z těch nablýskaných právních dramat odehrávajících se v luxusních kancelářích s právníky v dokonale padnoucích oblecích, kteří bojují za své klienty zuby nehty, protože jsou přece vždycky nevinní, a kteří mimo práci buď nemají žádný život, nebo řeší pseudoproblémy. Cleaverovi klienti jsou většinou vinní a je na něm, aby je z problému dostal s co nejlepším výsledkem, ale rozhodně by za ně život nepoložil. Podle jedné televizní reportérky dosud úspěšně obhajoval 7 teroristů, 186 obviněných ze znásilnění, 93 vrahů, nespočet zlodějů, podvodníků, drogových dealerů, pochybných existencí a jednoho kanibala.
Richard Roxburgh je skvělý Cleaver Greene a podle mě mu Greg Kinnear v případném americkém remaku nebude sahat ani po paty, protože prostě nemá tu jiskru bad boye, kterého nelze nemilovat. Prostě pro mě jediný Cleaver je Richard Roxburgh. Navíc ty jeho občasné blahosklonné úsměvy v soudní síni, kdy Cleaver ví něco víc než ostatní, jsou prostě k nezaplacení. V první sérii jsem měla pro Cleavera slabost, ale na konci druhé přiznávám, že ho bezmezně miluju:-)
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Elfen Lied
Odsoudit Elfen Lied jenom jako bezduchý krvavý exploitation plný nahoty by byla chyba, Elfen Lied nabízí mnohem víc. Je to příběh o lásce, přátelství, zradě, odpuštění.
Někde jsem četla, že Lucy nelze nemilovat. Lze. Jak já ji nenáviděla od chvíle, kdy odkrouhla tu roztomilou nemotornou Kuramovu sekretářku. Infantilnost Nyuu mě taky občas iritovala a za každé Nyuu kvíknutí bych vraždila:-) Víc než Lucy mě zaujal Kurama. Pro mě jedna z nejtragičtějších postav celého seriálu. Když přijímal tu nabídku práce, tak si ani v nejhorším snu nedovedl představit, jak to otřese celým jeho životem.
V Elfen Lied je plno samoúčelných scén, které příliš tlačí na pilu a snaží se citově vydírat diváka, a to já nemám ráda. Střídají se tu momenty syrového násilí s momenty plnými vtipu nebo sentimentálními momenty. Ten kontrast jde občas až do extrému – v jednu chvíli vzduchem poletují opadávající květy ze stromů, v druhé chvíli lidské končetiny. Na hektolitry krve, odlítávající nohy a ruce, vybuchující hlavy jsem si časem zvykla, ale explicitní znázornění sexuálního zneužívání malé holčičky nebo umlácení psa vázou, to bylo na mě vážně už moc. Taky mi není úplně jasné, proč se diclonius Lucy chovala jinak než diclonius Nana nebo 35. Zřejmě platí úměra, že čím mladší diclonius, tím nebezpečnější.
Přes všechny výhrady jsem se u Elfen Lied nenudila. Zpočátku jednoduše se tvářící příběh se čím dál tím víc rozvíjí a umožňuje nahlédnout do minulosti hlavních postav a uvědomit si tak, že jejich setkání není zřejmě tak náhodné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Taky se mi líbil konec, jenom takový lehký náznak, zbytek ať si každý domyslí sám.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Cuckoo
Cuckoo je vtipný a milý seriál. Trochu mě teda zarazilo, jak moc kolísá úroveň humoru jednotlivých dílů, přičemž pro mě v dílu Connie sings padá až na úplné dno. To je ale vyváženo vynikajícími díly s "léky" a s kočkou. Vysloveně trapné momenty Cuckoo ale nemá.
Během prvního dílu jsem se rozhodovala, jestli se seriálem budu pokračovat nebo ne, ale radím vydržet. Celý díl mi totiž trvalo, než jsem si na Cuckoa zvykla, protože on je naprosto unikátní přírodní úkaz. Postupně se ale vztah Cuckoa a Kena dostává do mnohem mírnější a pro mě i koukatelnější roviny.
Není tu žádná vyloženě nesympatická postava, ačkoliv Lorna nepatří zrovna mezi moje oblíbence. Cuckoo je tak trochu arogantní sobecká noční můra plná hlubokých myšlenek, ale prostě ho nejde nesnášet. Moje nejoblíbenější postava není ovšem Cuckoo, ale Dylan. Nevím proč, ale strašně mi připomíná Rydera z Melissa & Joey.
Cuckoo sice stojí jenom na ústředním duu Cuckoo/Ken, ale vzhledem k tomu, že je to komediální dvojice k pohledání, tak mi to naprosto stačí. Pokud příběh zůstává u Kena a Cuckoa, je to fajn, pokud se přesune ke vztahu Rachel a Lorny, tak tam pokulhává. Pro mě jsou tady v podstatě všechny mužské postavy lepší než ženské.
Pokud ale chcete něco nenáročného na zasmání, tak Cuckoo je přesně pro vás.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé