anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Sinbad
Seriál Sinbad by se dal rozdělit na dvě části – v první části se Sinbad musí vypořádat s kletbou a v druhé se svým bratrem. Sedmý díl je takové předčasné finále, až to vypadá, že ho tvůrci natočili a pak se dozvěděli, že můžou natočit ještě dalších pět dílů. Právě druhá část mě bavila mnohem víc. Došlo k výměně Naly za Tiger, její postava je o něco zajímavější a lépe se na ní kouká, a hlavně postava Taryn konečně smyje ten příšerný make-up.
Sinbad mi nepřijde vyloženě špatný, ale dobrý taky úplně ne. Je vyloženě zaměřen na zábavu pro celou rodinu, takže tu neuvidíte žádnou krev, žádné krvavé masakry, žádné odvážnější scény. Jsou tu sice pěkní herci, kletba, tajemství, dobrodružství, příšerky, ale postrádá to nějakou hloubku.
Celou sérii provází pro mě jeden velký problém – postavy. Ty nepůsobí jako přátelé, ale spíš jako banda cizích lidí, kteří spolu musí být. Když to srovnám s Merlinem, tak tam mezi postavami je už od začátku určitá jiskra, určité pouto, to tady bohužel chybí. Všechny postavy se občas chovají nelogicky, skoro by se dalo říct, že až stupidně. Navíc ženské hrdinky, hlavně tedy Rina, jsou až znepokojivě upozaděny. Rinina funkce je tedy obdivně zírat na Sinbada a občas odemknout nějaký zámek a po příchodu Tiger jí odevzdaně přenechává své místo a vrací se ke svým několika větám za díl. Přitom její scény s Anwarem jsou jedny z těch lepších a zábavnějších.
Asi jsem naivně očekávála, že hlavní hrdina Sinbad bude vypadat trochu hrdinsky, ale nakonec ani ten nezodpovědný hejsek není tak špatný. Z postav mám nejradši příliš důvěřivého Anwara, který snad jediný nejedná úplně impulzivně, ale občas používá i mozek:-) Mám ráda tyhle smolaře, kteří jsou v seriálech spíš komickým prvkem. Ze záporných postav pak samozřejmě vyčnívá Taryn. Taryniny úmysly se Sinbadem jsou sice trochu pochybné pro použití temné magie, určitě by byl snazší způsob, jak ho přesvědčit – já nevím, třeba mu zaplatit za cestu.
Dialogy jsou spíše funkční, vysvětlující danou situaci, než aby umožnily divákovi sympatizovat s jednotlivými postavami. Vizuální efekty nejsou až tak nejhorší, příšerky vypadají dobře, horší je to se záběry Providence na moři.
Každopádně žádný velkolepý příběh s množstvím nepředvídatelných zvratů tady nenajdete, ale jako nenáročná zábavná oddychovka funguje Sinbad překvapivě dobře.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Made in Jersey
Už po traileru jsem si říkala, že seriál bude jednosezónní oddychovka. Tak mě ani moc nepřekvapilo, že ho tak brzy zrušili. Seriál nemá moc, co by mohl nabídnout. Hlavní hrdinka je mi strašně nesympatická, protivně soucitná, všechno zná, všude byla a pro svoje znalosti z ulice je zřejmě i nepostradatelná. Až se divím, že bez ní ta právnická firma mohla vůbec fungovat, když ostatní právníci jsou jenom panáci v obleku bez použitelného mozku. Martina nevypadá ani jako smolař s dysfunkční rodinou a špatným zázemím, kterému by divák mohl fandit. Kupodivu i když je ta "socka" z Jersey, tak se k ní tak v kanceláři nikdo nechová. Chybí tu nějaký záporák, který by jí házel klacky pod nohy, protože takhle jí všechno vychází.
Během sledování jsem si říkala, co mi to jenom připomíná. A ono je to Working girl říznuté Legally blonde s hrdinkou, která má vlasy jako Fran Fine. Ani mi není moc jasné, kam seriál chtěli tvůrci směřovat, když Martina hned v prvním dílu jako úplný nováček ve firmě vede klíčový výslech svědka. Žádné překvapení se nekonalo, Martina je skálopevně přesvědčená o nevině svých klientek a každičký detail jenom dokazuje, že má pravdu. Chápu, že se má jednat o emoce vyvolávající seriál, ale chudá vysokoškolačka obviněná z vraždy, která se musí starat o svou nevyléčitelně nemocnou matku a nezletilou sestru, či v dětství zneužívaná schizofrenička obviněná z vraždy, už je vážně trochu moc. A když Martina urputně nebojuje za jejich nevinu, tak učí vysokoškolačky používat hřeben:-)
Pak je tu její rodina, která má pravděpodobně desítky, ne-li stovky členů. Navíc všechny její ženské členky musí mít co nejtěsnější oblečení, ze kterého vypadávají prsa, a co nejvíc blýskavých cinkrlátek, aby se dodržely stereotypy o pouličním odpadu, ze kterého Martina pochází. K tomu jsou ještě neskutečně hlasití a tak nějak cáklí, zřejmě představa scénáristů o velké milující rodině žijící v chudých poměrech.
Hlavní hrdinka mi byla absolutně nesympatická od chvíle, kdy si začala stříhat krajku z podprsenky a pak už nenastal ani jeden moment, kdy by mi ta postava byla alespoň trochu sympatická, nic už to nedokázalo vylepšit. Nepomohly tomu ani případy, ani její rodina a ani spolupracovníci. Můžu jenom konstatovat, že Made in Jersey není nic pro mě.
57 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Bad education
Bad education rozhodně není špička mezi britcomy současnosti. Spousta vtipů vyznívá naprázdno, zejména ty, které mají prvoplánově rozesmát diváky, ale pak je tu i celá řada narážek, které jsou skvělé (výuka apartheidu, výuková videa republikánů, výuka sebeobrany, vysvětlování pravidel fotbalu). Bad education mi zrovna moc nesedlo, ale na druhou stranu uznávám, že už jsem viděla mnohem horší sitcomy.
V seriálu jsou typické stereotypní postavy, které samy o sobě nejsou vůbec vtipné, ale jejich vzájemná interakce je celkem ucházející. Alfie není zdaleka tak okouzlující, aby sám utáhl celý seriál. Většinu času ukazuje, že má méně rozumu než jeho studenti. Nechává se šikanovat, své studenty nic moc nenaučí, zoufale touží po své kolegyni, udělal by všechno pro to, aby nemusel nic dělat a celkově je to prostě tragéd.
Ostatní osazenstvo školy na tom není o moc lépe – zvláštně divný ředitel, který chce být mermomocí cool, stárnoucí hippie učitelka, učitelka, která by se nejlépe vyjímala jako dozorkyně v koncentračním táboře, a nakonec téměř normální, ale nepříliš zajímavý, objekt Alfieho zájmu Rosie. Alfie a Rosie mezi sebou nemají absolutně žádnou chemii a podle mě tady ani nemůže platit, že protiklady se přitahují. Co se týká studentů, tak tam jsou stereotypy taky téměř dovedeny k dokonalosti – kriminálník, flirtující dívka, chytrá asijská dívka, gay, vozíčkář a nešikovný tlouštík.
Bad education nenabízí nic nového ani nic zvláštního. A to je škoda, protože v tom prostředí by určitě byl větší potenciál. Pokud se ale chcete zasmát, tak se určitě zasmějete.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Madlax
Madlax je moje první asijské anime a po prvních dílech jsem si myslela, že i poslední:-) – je tu příliš mnoho postav, všechny mi přišly hodně podobné, navíc postavy pronášejí divné věty, které naprosto nedávají smysl. Na začátku mě hrozně rozčilovalo vyjadřování Margaret, protože mluví a chová se jako naprostý magor, ale ono to pak na úplném konci dává smysl. Už od začátku mě hodně zaujala hudba, která podtrhuje zvláštní mystickou atmosféru seriálu.
Příběh se točí okolo dvou hlavních hrdinek Madlax a Margaret a do toho se občas ještě přimíchá podivná zrzavá holčička žijící na úplně normálním místě Laetitia. Právě části s Leatitií na mě působí strašně znepokojivým, skoro až depresivním, dojmem. Madlax a Margaret jsou sice hlavní hrdinky, ale často jsou odsunuty do pozadí a na scénu se svým příběhem přicházejí postavy vedlejší – Vanessa Rene, Carrossea Doon, Elenore a v neposlední řadě i Limelda Jorg.
Problémem je pro mě hlavní záporák, který působí spíš jako karikatura (už jen to samotné jméno Friday Monday) a který mi přijde tak trochu zbytečný. Nejvíc mě na seriálu baví souboje Madlax a Limeldy. To je úžasná vizuální podívaná podkreslená rozvíjejícím se vztahem lásky/nenávisti doplněná padnoucí hudbou.
Občanská válka říznutá mystičnem je zajímavá kombinace a vytváří velmi zvláštní scenérie. Než se ovšem příběh dostane k tomu pro mě podstatnému, tak to strašně dlouho trvá. Popravdě jsem dost dlouhou dobu nevěděla, co se to vlastně děje. Jasně, před očima vám probíhá nějaký příběh, ale něco vám říká, že to asi nebude všechno. V každém dílu jsou předkládána vodítka, jejichž cílem je podle mě akorát zmást diváka, protože ne, že by nebyla důležitá, ale jejich význam je ozřejměn velmi pomalu. Závěrečná pointa pak může vyznívat přinejmenším zvláštně, ale při zpětném pohledu na chování jednotlivých postav není úplně nelogická.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
The Field of blood
The Field of blood se odehrává v roce 1982 v Glasgow. Paddy pracuje v redakci novin jako holka pro všechno, mužští novináři jsou povětšinou prasata, která většinu času tráví v nedalekém baru, neustále si ji dobírají pro její váhu a pro její touhu stát se novinářkou.
U Field of blood není důležité samotné vyšetřování vraždy Briana Wilcoxe jako spíš to, jak ovlivňuje lidi, kterých se týká. Rodinný život Paddy je tak zajímavější než odhalení vraha – nesouhlas její matky, pohrdání její mladší sestry a tiché přežívání jejího otce. Paddy není správnou katolickou dcerou, kterou si její rodina představuje, nezapadá do prostředí, které od ní očekává brzkou svatbu s jejím snoubencem Seanem a starání se o děti. Je jasně vidět, proč chce uniknout z takového prostředí, jenže samotný únik neznamená, že nebude muset dělat kompromisy mezi osobním a pracovním životem.
Postava Paddy se v průběhu těch dvou dílů hodně vyvíjí. Rozzlobená neustálým odmítáním a ponižováním se noří hlouběji a hlouběji do případu a objevuje určité rozpory v policejní práci, ale nikdo jí nevěří. Její smysl pro spravedlnost a její talent z ní dělají sympatickou hrdinku navzdory jejímu neustále špatnému úsudku.
The Field of blood se mi celkem líbilo, protože předělat stejnojmennou knihu na seriál se vzhledem ke dvěma prolínajícím se časovým rovinám zdálo jako nemožné. Seriál tak vynechává rovinu Paddyho Meehana, se kterým Paddy sdílí stejné jméno a který byl nespravedlivě obviněn z trestného činu, který nespáchal. Co mi ale dost vadilo, byly neustálé narážky na to, že hlavní hrdinka je ošklivá a tlustá. To jako myslí vážně? Buď měli obsadit jinou herečku, nebo tyhle narážky omezit na minimum. Taky přízvuk hlavní hrdinky byl chvílemi dost iritující.
Líbí se mi závěrečná scéna, kdy Paddy přijde domů a vidí svoji rodinu v kuchyni a bez toho, že by je pozdravila, jde rovnou po schodech do svého pokoje, protože si uvědomí, že k nim nepatří.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
GCB
Musím říct, že zrušení GCB mě moc nepřekvapilo. GCB má totiž málo normálních postav, na kterých by se mohl stavět nějaký dlouhodobější nosný příběh. GCB se podle mě jednoduše neumí rozhodnout, co je – je to karikatura na život v Texasu, nebo je to laciná soap opera, nebo je to dramatický příběh o odpuštění a návratu ztracené dcery. Je to podle mě všechno a zároveň nic.
GCB mi strašně připomíná I Hate My Teenage Daughter, kde se taky hlavní postavy nedokázaly přenést přes střední školu, a tady je to ještě několikanásobně zveličené. Ze všech postav jenom Amanda působí jako relativně normální člověk, zbytek jsou komické figurky. Některé postavy jsou naprosto zbytečné (Heather), některé naprosto otravné (Zach) a některé totální karikatury (Carlene a Ripp).
Tím neříkám, že GCB není vtipný seriál, hodně momentů ze seriálu je vážně zábavných (Carlene a její botičky, pochodování pouští), jenže na mě u GCB prostě moc nepůsobí to spojení totálně ujetých komických prvků s dramatem. V některých momentech je GCB na mě taky až příliš miloučký seriál o tom, že se stejně všichni navzájem mají rádi. To přehnané pokrytecké pánbíčkáření a odkazy na Bibli ze strany stárnoucích botoxových krasavic tomu taky moc nepomáhají.
A v posledním dílu v posledním záběru se konečně stalo to, na co jsem s napětím čekala. Třikrát hurá. Hezky se to vybarvilo, i když jsem si jistá, že pro někoho to může být zklamání.
Jinak GCB je seriál na jedno použití. Pobavíte se, ale žádný zázrak, který byste si pamatovali delší dobu, nebo ke kterému byste se časem i vraceli, to není.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Homeland
Seriál Homeland ve mně zanechává dosti rozporuplné pocity. Tvůrci se viditelně snaží, aby nebylo téma terorismu podáváno příliš jednostranně jenom z amerického pohledu, ale vyhnout se tomu prostě nelze. Zřejmě samotná možnost přeměny amerického vojáka v teroristu je natolik kontroverzní, že ke konci seriálu přibývá amerického patriotismu. Seriál se ale zároveň nebojí pokládat určité nepříjemné etické otázky a hlavně nenabízí jednoznačnou odpověď, takže je na divákovi, aby si odpověděl na otázky, co je pro něj víc, zda ústavně zaručená práva a svobody nebo ochrana obyvatel, zda obětovat jednotlivce pro záchranu celku nebo jaké vedlejší ztráty jsou ještě přijatelné.
Herecké obsazení je famózní. Damian Lewis má s Claire Danes skvělou chemii, úplně to mezi nimi jiskří. Zato chemie s Morenou Baccarin je nulová. Pak je tu ještě Mandy Patinkin, který snad nikdy není špatný. Homeland tak má na čem stavět nejen herecky, ale i propracovaností hlavních postav.
Už od prvního dílu jsem si oblíbila Carrie. Není to klasická kladná hrdinka, která vždycky jedná podle pravidel. Žije svou prací, občas se kvůli své nemoci trochu ztrácí v realitě a hlavně jde po Brodym hlava nehlava. V posledních dílech se z Carriiny nemoci konečně vytříská co nejvíc. Fandila jsem páru Carrie/Brody, obzvlášť ten díl, kdy spolu byli na chatě, mě bavil. Naopak mě vůbec nebavila jeho rodina, mediálně naprosto dokonalá, ve skutečnosti až tak ne. Nějak mi to prostě nesedí. Manželka, která konečně několik let po smrti svého manžela znovu začne žít, se s radostí zhostí role dokonalé manželky amerického hrdiny a rozdává úsměvy na všechny strany. Přítel velmi rychle vyklidí místo, rebelující dcera není až tak rebelující a syn je snad dokonalý.
Nemůžu ani říct, že seriál je úplně nepředvídatelný, ale některé zvraty jsou vcelku překvapivé. Bavila mě hlavně první polovina série, je pomalejší a věnuje se rozvíjení vztahu Carrie a Brodyho. Druhá polovina série je sice akčnější, ale pro mě i méně uvěřitelná. Konec mě vyloženě zklamal. Čekala jsem jiný závěr, takový, ke kterému všechno směřovalo. Podle mě měl být Homeland seriál jedné sezóny a jeho vyznění by bylo daleko silnější.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Breakout kings
Každý díl Breakout kings má prakticky stejné schéma – vězeň uteče, tým se ho snaží chytit a nakonec se jim to podaří. Některé útěky vězňů byly originální, ale u některých by se člověk i divil, kdo všechno může pracovat jako dozorce ve vězení. Celý seriál se tak stává docela nudným a předvídatelným. Ve druhé sérii alespoň přidali multiepizodního záporáka Damiena.
Dialogy jsou otřesné, sem tam nějaká pronesená perla to prostě nemůže zachránit. Téměř všichni herci vypadají, že se většinu času nudí. Jediným důvodem ke sledování se tak pro mě stal Jimmi Simpson. Jeho Lloyd Lowery je jedna z mých oblíbených postav. Nějak nechápu, proč ale vybrali zrovna tyhle tři vězně? Chápu, že Lloyd je v týmu, protože je génius. Ale proč jsou tam Shea a Erica, kteří neumí nic, co by nezvládl průměrný U.S. Marshall, to je mi záhadou.
Ve druhé sérii dostávají vězni mnohem větší svobodu, nosí zbraň, řídí auto, dokonce mohou strávit venku i jednu noc a nikoho z nich nenapadne zdrhnout? Taková zápletka by se mi hodně líbila, po určité době by jeden z Breakout kings zneužil důvěry a prostě zmizel.
Kdybych byla hodně kritická, tak musím říct, že všechny postavy jsou chodící klišé – matka bojující o svou dceru, geniální panic mající problémy s matkou, černý vůdce gangu, holka geek s psychickými problémy, vážně nemocný policista a zkorumpovaný policista snažící se vrátit na správnou cestu. Postavy seriálu zrovna nepatří mezi ty nejsympatičtější. A když na začátku druhé série jednu z postav odstranili, tak mi to ani nevadilo, protože ta postava tam prostě nechybí, a v tom vidím docela problém, když mi jsou hlavní postavy seriálu tak nějak lhostejné. V seriálu mi taky chybí nějaký šéf, který by budil u všech, včetně Raye a Charlieho, zasloužený respekt. Taky to, že Ray říká vězňům "animals", mi přijde poněkud urážlivé.
Pro mě je Breakout kings seriál, který nepřináší nic nového, má jednoepizodní schéma, nepříliš sympatické postavy, ale pokud nechcete nad ničím přemýšlet a chcete vsadit na jistotu, že za 45 minut bude uprchlý vězeň zase zpátky ve vězení, tak směle do Breakout kings.
20 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
L'ombra del destino
Všechny italské seriály, které jsem dosud viděla, jsou buď špatné, nebo ještě horší. Tenhle je jenom ten špatný. Samotná zápletka se veze na mysteriózní vlně a lá Šifra mistra Leonarda, ale nemá šanci překvapit ani ohromit. Dějově je to pro mě naprosto předvídatelné a naivní a opět platí pravidlo nápadně nenápadně prozradit vraha hned zkraje, takže vrah by už od prvního dílu mohl nosit cedulku s nápisem "Já, já, já, koukněte, já je všechny zabil." Neustálé zvraty a téměř náhodné nacházení stop působí až komicky a totéž by se dalo říct i o snaze staříků utajit veliké a strašlivé tajemství. Kvůli plochosti postav nemají herci v podstatě co hrát, takže se celých šest dílů drží stejného výrazu, ať se děje cokoliv. Motivy vraha a závěrečná pointa jsou už jen třešničkou na dortu.
Hlavní hrdina Pietro si v jednom kuse stěžuje, že nemá rád horko, ale sako má na sobě neustále. Tai-chi je zase podle hlavní hrdinky Lary nejlepší dělat po pás v moři. Protože se chudák hrdina pohybuje mezi dvěma ženami, tak aby nevypadal pro divačky špatně, tak ho rovnou jedné zbaví a jeho dilema je vyřešeno jednou provždy.
Oceňuji nejvíc exteriéry – celý ostrov působí tak krásně odpočinkově. To je bohužel asi i jediné pozitivum seriálu. Ruiny vesnice, padající kameny, starobylé sochy, tohle všechno je tak viditelný papundekl, až to snad není ani možné.
S větším rozpočtem, alespoň o něco lepším scénářem a hlavně kratší stopáží by to bylo o tolik lepší. L'ombra del destino tak zůstává minulostí opředenou tajemstvím ve velmi zdlouhavém podání.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Miranda
Během prvního dílu jsem si několikrát říkala, že to snad není ani možný, jaké trapárny se dneska točí, ale jakmile Miranda začala pronásledovat Garyho ve svatebních šatech za tónů Pretty woman už jsem věděla, že tohle je seriál přesně pro mě. Troufám si tvrdit, že Miranda je jeden z nejlepších sitcomů, které jsem kdy viděla. Většinu dílů jsem se řehtala jako blázen od začátku do konce.
Miranda je trapná, je tak trapná, až se za ní chvílemi stydíte. Většinou si ale dělá srandu sama ze sebe a její promluvy k divákovi jsou k nezaplacení. Výborná je i její matka, která by nejradši viděla Mirandu pod čepcem a která se k ní na veřejnosti radši ani nehlásí, se svým věčným "Such fun". A když se ukáže Mirandin otec, je hned jasné, po kom podědila svoji nemotornost. Mám vlastně ráda všechny postavy – Stevie je jak roztleskávačka na cracku, idol Gary se povedl a ten malý skřet Clive za barem je taky skvělý. Taky Adrian Scarborough jako doktor Dreamboat na minimální prostoru podává nadprůměrný výkon. Jeho rande s Mirandou patří k nejvtipnějším částem seriálu.
Moje nejoblíbenější epizody jsou A new low, Just act normal. Hodně mě baví i závěrečné titulky, kdy herci pokaždé jinak mávají do kamery. Mirandu tak můžu jenom doporučit.
79 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 14 lidí