anjoa
Jméno | — | |
Věk | — | |
Bydliště | — | |
— | ||
— | ||
— | ||
Poznámka | — |
Masters of Horror
Jako hororovému fanouškovi mi nemohlo uniknout ani tohle dílo, bohužel je pro mě Masters of horror spíše zklamání. Tvůrcům se podařilo sehnat celou řadu režisérských legend hororového žánru, ale kvalita jednotlivých dílů je značně rozdílná – některé jsou výborné, jiné jsou naprostý odpad. Rozhodně je zajímavé, co si představují pod pojmem horor. Většina dílů mi nepřijde ani jako horor, ale spíš jako taková splácanina všeho možného od známých režisérů. Seriál tak působí spíš provokativně než děsivě, prezentuje různé kontroverzní věci – nekrofilii, zoofilii, protibushovskou politickou agitku, potraty, euthanasii atd.
Z první série mě nejvíc zaujal Carpenterův Cigerette Burns a Miikeho Imprint. Cigarette Burns představuje atmosférické pátrání po filmu "La Fin Absolue Du Monde". Imprint je čisté brutální násilí, aneb třikrát vyprávěný jeden a ten samý příběh. Vysoce hodnocená Jenifer mě naopak vůbec nenadchla, ale nejhorší jsou asi Chocolate, Homecoming (američtí vojáci padlí v Iráku se vracejí jako zombíci a jdou volit demokraty, wtf?) a Sick girl.
Z druhé série se mi nejvíc líbil Pelts s ujetým Meat Loafem od Argenta a Family od Landise. Za zmínku stojí ještě typická japonská lekačka Dream cruise, ale to spíš kvůli tomu, že tam hraje Daniel Gillies a bojuje proti useklé vraždící ruce:-). Vůbec mě nezaujal The V World, Sounds like, We all scream for ice cream.
Několik dílů je tedy výborných, některé díly jsou hodně komické, ať už záměrně nebo omylem (Deer woman, Sick girl, Washingtonians, Family), ale plno dílů je jen šedá nuda s nepřekvapivou pointou. Celkově vzato mi chybí víc strašidelných scén, kdy bych se opravdu bála, a ne jenom byla zhnusená, ale taky cením snahu realizovat takový projekt.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Jane by design
Ze začátku seriál vypadal, že se ponese v duchu Ďábel nosí Pradu, jenže pak se to všechno začalo nějak kazit.
Samotným problémem je pro mě hlavní hrdinka. Nejsem si jistá, jestli je to víc tím, jak je napsaná její postava nebo samotnou herečkou, ale něco mi na ní hrozně vadí. Jane se celou dobu tváří jako boží umučení a pořád má tón hlasu, jako by mluvila s malými dětmi ve školce. Šanci na jakési oživení sliboval její kamarád Billy, ale ani ten nějak nefunguje. Nejdřív se Billy souží nad Jane, potom se souží Jane nad Billym, tak trochu jsem doufala, že se tady tvůrci vyhnou tomu, že se z přátelství vyklube něco víc. Podle mě je měli nechat jenom jako nejlepší přátele, nic víc.
Zápletka je velmi jednoduchá a děj je dost přitažený za vlasy. Každý díl má podobné schéma – Jane ve škole, pak problém v práci, nakonec Jane vše zázračně vyřeší. Jane je prostě pro firmu Donovan Decker naprosto nepostradatelná, všichni jí mají rádi, všechno jí perfektně vychází, k tomu se kolem ní motá plno kluků a jenom jedna dokonalá Jane. A i s tím převlékáním v autě přestali, jenom to cupitání na podpatcích si nemohli odpustit.
Pokud nemáte na programu lepší seriál, nebo jenom chcete vypnout mozek a vůbec na nic nemyslet, pak by se dal seriál Jane by design v době seriálové pauzy doporučit. Mohlo by to zajímat i lidi, co je baví móda, protože se tady čas od času objeví někdo z módního průmyslu – Christian Siriano, Nina Garcia, Amy Astley, Tamara Mellon, Betsey Johnson, Nanette Lepore a další. Za Christiana Siriana a za ty úžasné boty si to nulu nezaslouží.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Person of interest
Od Person of interest jsem čekala orwellovský systém, paranoiu, pronásledování hlavních hrdinů, kteří jen tak mimochodem při svém schovávání zachrání plno lidí. Dostala jsem sice něco jiného a ještě v dietní verzi, ale Person of interest mě docela baví.
Chvíli jsem si tedy musela zvykat na Jamese, protože má pořád naprosto kamenný výraz, ale postupně jsem mu přišla na chuť. Jeho elegán v obleku, klidný za všech okolností, občas s nějakou sarkastickou hláškou, schopný vyřídit pár drsňáků mi v seriálovém světě dlouho chyběl. Po všech těch namakaných, věčně hláškujících hrdinech, kterým padá k nohám každá žena, je John Reese příjemná změna. Moje představa hackera je trochu narušena Hardisonem z Leverage, takže totálně nesexy Harold Finch se všemi svými drobnými zvláštnůstkami je taky příjemná změna. Ani vedlejší postavy Fusco a Zoe nejsou špatné, trochu mi vadí ten ghetto buranský přízvuk Carterové. Root rozhodně překvapila.
Ze záhady se vyklubala ve své podstatě další kriminálka, ale mě tady tyhle uzavřené epizody s lehce se prolínající hlavní linií nevadí. Uznávám, že jednotlivé díly jsou docela stereotypní s kolísající tendencí. Dokud pomáhají chránit oběti nebo chytat padouchy, tak to pro mě funguje, ale jakmile se tam šoupnou flashbacky z Johnovy minulosti, je to horší. Jeho minulost u CIA je zajímavá, ale jeho vztah s Jessicou ne. Mnohem zajímavěji se klube Haroldova minulost, tu bych upřednostnila nad Johnovým soužením se nad mrtvou Jessicou.
Akční scény by taky mohly být lepší. Na bývalého agenta dostává John podezřele často na budku i od průměrných kriminálníků. Čekala jsem, že to bude trochu víc paranoidní, ale na to, že je celou dobu pozoruje Velký bratr, jsou docela v klidu.
Závěr mě docela navnadil na další sérii. Jenom mám obavu, že to Johnovou komunikací se strojem začne být trochu překombinované.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
Suburban Shootout
Suburban Shootout je pro mě velmi příjemné překvapení. Je to hodně ujetý seriál, takový mix Desperate Housewives a The Sopranos na britský způsob.
Little Stempington je městečko s nulovou kriminalitou, kde policisté jsou naprosto zbyteční. Jenže zdání klame, ve městě soupeří dva nepřátelské gangy žen v domácnosti – jeden špatný, který chce městečko ovládnout, a druhý dobrý, který se snaží odstranit veškeré potenciální kriminální živly. Každý gang tvoří takoví tři Charlieho andílci a oba gangy k dosažení svého cíle používají naprosto stejné metody a zbraně. Uprostřed nich se pohybuje Joyce, jejíž nudný život se přestěhováním sem rázem změnil. Do toho všeho se ještě motají nic netušící manželé a teenageři Bill a Jewel.
Suburban Shootout je dovedeno do největšího extrému. Seriál je prosáklý černým humorem, mnohdy hraničícím až se sebeparodií, který se navíc tváří smrtelně vážně. Tvůrci si dělají srandu snad ze všech možných klišé ohledně žen v domácnosti, malých městeček, drogových dealerů, neúplatných policistů atd.
Seriál nemá nijak převratnou dějovou zápletku, ale to, jak ji podává, mě bavilo a sledování života v Little Stempington jsem si užila. V první sérii se dámy potýkají hlavně s francouzským drogovým dealerem, ve druhé s běloruským baletním souborem žádajícím o politický azyl, ze kterého chtějí udělat sexuální otroky, dále s vytvořením vlastního klubu rváčů a založením supercasina Robin Hood.
Ze začátku jsem si myslela, že ze všech postav snad jenom rodina Joyce je relativně normální, zbytek že jsou komické figurky, ale ukázalo se, že ujetí jsou úplně všichni. Všechny ženy v domácnosti se neustále usmívají, potkávají se na různých městských večírcích a hlavně spolu pořád bojují. Ať už po sobě střílí samopaly, nebo se fackují, nebo si mlátí navzájem hlavami o zem, vždycky to působí vtipně. V neposlední řadě je tu drama queen Jewel, které se líbí Bill, ale ten z její přehnané pozornosti má ve většině případů strach, dále manželé hlavních hrdinek, kteří se po jejich zásahu uspávací šipkou vždy probudí v nějaké kompromitující pozici.
Podle mě je Suburban Shootout naprostá hovadina, která mě ovšem nadchla. Tahle partička žen v domácnosti je k popukání, a jak říká Camilla v posledním díle, už navždy budou jedna velká šťastná rodinka.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
The Glee Project
Glee Project je podle mě jenom výplň mezi jednotlivými sériemi Glee. K poznání lidí v zákulisí dobrý, ale tak nějak mě to nevtáhlo natolik, abych byla zvědavá na postavu vítěze v samotném seriálu.
Hodně mi vadí ta genderová, rasová, náboženská, sexuální a handicapová americká vyváženost. Glee Project prostě křičí do světa: "Nemáme žádné předsudky!" Casting snad probíhal takhle: černoch – máme, Asiat – máme, gay – máme, věřící – máme, handicapovaný – máme atd. Ať mi nikdo netvrdí, že zrovna tahle skupinka lidí byla ze všech přihlášených nejlepší. A samozřejmě snad všichni mají za sebou nějaký závažný příběh – adopce, coming out, anorexie, drogy, sexuální zneužívání, šikana. Jak řekl Zach, být obyčejný je tady na překážku.
První sérii jsem viděla až po skončení třetí řady Glee, takže už jsem znala výsledky a hrozně mě překvapilo, jak jsou ty lidi ve skutečnosti nesympatičtí. Za jedinou výjimku považuju Damiana (ano, vážně mám ráda jeho přízvuk a jeho grimasy), ale ten zase nedostal v Glee tak velký prostor, a Camerona, který dokázal udělat to, co udělal. Nemyslela jsem si, že někdo z castu může tancovat hůř než Cory, ale Damian mě celou dobu přesvědčoval o opaku:-) Zbytek soutěžících v první sérii je pro mě děs – Samuel je mi nesympatický od kořínků svých dredů až po palce na nohou, Alex je na mě moc velká arogantní primadona a Lindsey je Lindsey.
Druhá série na tom není o nic líp. Tady taky nemám osobu, které bych vyloženě fandila a kterou bych v Glee chtěla vidět několik dílů. Výloženě mi vadí ta flirtující muslimka a tlustá šikanující Lily Mae.
Líbí se mi nápad samotné soutěže a pak taneční lekce, práce v nahrávacím studiu a většinou i výsledný videoklip. Na druhou stranu určování soutěžících, kteří spadnou do bottom three, je často dost pochybné. Taky rady zkušených herců ("Buď sám sebou, věř si atd.") jsou naprosto k ničemu. Z významné ceny pro vítěze se vzhledem k výsledku vyklubala ne tak významná cena pro vítěze.
Glee Project tak považuju za chytrý tah k prázdninovému přitáhnutí pozornosti, ale nic světoborného to není.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Case Sensitive
Case Sensitive je vcelku zajímavá detektivní série. Není tady v detektivkách obvyklý šéf, který má vždycky pravdu a za kterým si všichni chodí pro radu. Místo toho je tu Charlie Zailer, která často dělá chyby a kterou její spolupracovníci nemají zrovna v oblibě.
Hlavní detektivové – nejistá Charlie Zailer a nezvladatelný Simon Waterhouse - si k sobě postupně hledají cestu. Každý má úplně odlišné metody vyšetřování, ale přesto musí spolupracovat na případu zjevné vraždy a sebevraždy. Charlie a Simon mezi sebou mají takovou zvláštní chemii. On je ten, kdo se na případ dokáže objektivně podívat ze všech stran bez jakéhokoliv sentimentu, ona je ta, která dovede citlivým způsobem rozpovídat kohokoliv. Docela se mi líbí to, jak jim na sobě navzájem vadí určité maličkosti. Mě teda trochu vadí ta Simonova častá odpověď "no problem" v prvních dvou dílech a v dalších jeho neustálé cvakání propiskou. Možná by nebylo od věci přidat nějaké vysvětlení, proč zrovna tyhle dva detektivové musí spolupracovat, ale předpokládám, že se to opět dozví jenom čtenář knižní předlohy. Vzhledem k tomu, že se divák během dvou sérií nedozví téměř nic o hlavních postavách, mi prostě nesedí ani ta žárlivost v druhé sérii.
Oba příběhy jsou zajímavé a jejich rozuzlení taky, i když The point of no rescue se mi nezdá zrovna moc uvěřitelné. V obou příbězích se toho děje hodně a vyšetřování smrti je jenom součástí mnohem širšího vyšetřování.
Herci odvádí dobrou práci, oba hrají svoje postavy přesně na hraně snesitelnosti. Darren Boyd se pomalu propracoval mezi moje nejoblíbenější herce a Olivia Williams, kterou jsem znala jenom z Dollhouse jako tvrdou šéfku, mě hodně překvapila.
Co mi hodně vadí na The point of no rescue, je to, že je tady zase divné dítě, které má zvláštní průpovídky. Já tyhle malé divně koukající holčičky prostě nemusím. Nikdo mi nevymluví, že nejsou děsivé:-) V The other half lives je zase úžasný Aidan s jeho: "Kdysi jsem někomu ublížil, ale nemůžu ti to říct, věříš mi, že jo?" No jasně, že jo, Aidane, vůbec z tebe nejde strach.
Nemusím znát podrobnou historii hlavních postav, ale její postupné, alespoň zkratkovité odhalování by vůbec neuškodilo. Na to bohužel ale není čas, a právě tohle Case Sensitive ubírá body. Jako negativum vidím i to, že kromě policistů vyšetřují i civilisti, konkrétně v každém díle jedna blondýnka. No, a samozřejmě se vždycky dostanou do maléru, ze kterého je ti policisti, kterým přece nic nemůžou říct, musí vždycky tahat. Seriál Case Sensitive tak pro mě hlavně kvůli tomu nepatří mezi nejlepší detektivky, ale jinak není vůbec špatný.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Father Ted
Docela dlouho mi trvalo, než jsem si našla cestu k britcomu Father Ted, možná kvůli tomu, že je staršího data, možná kvůli prostředí, kde se odehrává, ale teď už se řadí mezi moje nejoblíbenější. Father Ted si britským způsobem dělá srandu nejen z katolické církve, ale v podstatě snad ze všeho.
Všichni obyvatelé zapadlé fary na Craggy Island stojí za to: otec Ted, který by se vůbec nebránil světským radovánkám, otec Jack, starý ochlasta, který dokáže vypít snad cokoliv, prostoduchý otec Dougal, který nevěří v organizované náboženství, a nakonec paní Doylová, která by šálek čaje nebo sendvič narvala snad i mrtvole. Církev odklidila tuhle trojici farářů do největší díry světa, kde podle názoru Vatikánu nemůžou nic pokazit, jenže Vatikán se šeredně zmýlil.
Z postav u mě na plné čáře vyhrává otec Dougal. Jeho moudrost přesahuje jeho věk:-) Jeho hlášky mě vždycky zaručeně rozesmějí:"Takže, Bůh, opravdu existuje? Kdo ví? Já ne. Já osobně nevěřím v organizované náboženství." Na druhou stranu otec Jack nemusel být vizuálně tak moc odpudivý. Dokážu si představit, že u někoho může spouštět dávivý reflex:-)
Ostatní postavy jsou taky svým způsobem nějak nenormální, ať už další kněží nebo jeptišky nebo obyvatelé Craggy Island. Vtipné scény jsou často spojeny s otcem Larry Duffem, kterému Ted volá vždycky v ten nejnevhodnější okamžik.
Seriál má nezapomenutelné hlášky a humor, který mi sedl. První série je podle mého názoru o něco slabší než zbylé dvě. Některé díly jsou naprosto vynikající, ale bohužel seriál má i plno trapných míst. To ovšem nic nemění na faktu, že jsem se dobře bavila. Některé scény si prostě můžu pouštět stále dokola a smát se u nich budu pořád. Docela se divím, že My lovely horse nezbořilo britskou hitparádu a že nevyhrálo Eurovision Song Contest 1996:-)
"Dougale, obecně vzato, kněží mívají tendenci silně věřit v posmrtný život." "Kéž bych měl tvou víru, Tede." Jeden z prvních projektů Grahama Linehana není vůbec špatný a Father Ted tak pro mě v ničem nezaostává za Black Books ani IT Crowd.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
True Love
True Love jsou příběhy ze života. Ty příběhy jsou naprosto obyčejné, takové, že by se mohly stát komukoliv. Lehce melancholické s hořkosladkými konci a podkreslené známými love songy. Po pátém dílu už mi ale vážně "What the world needs now, is love sweet love" leze na nervy, protože to nemůžu dostat z hlavy:-).
Herecké obsazení (Tennant, Piper, Morrissey v jednom seriálu) slibovalo dobrou podívanou. Těšila jsem se na opětovné setkání Doctora a Rose, to se teda bohužel nekonalo. Tyhle herci sami o sobě snad ani špatní být nemůžou, ale ty příběhy nejsou tak dobré, jak bych čekala.
Na začátku mě zaujalo hlavně to, že se jedná o improvizované drama, ale v některých momentech se ukazuje, že mít pevný scénář by vůbec nebylo na škodu. Je tady hodně prázdného zírání a ticha, aby určité scény vyzněly dramatičtěji, bohužel se to ne vždy povede. Je to strašně uspěchané, protože všechny díly mají necelých 30 minut, a komplexnější příběh do toho zřejmě narvat nejde.
Žádný díl nikam nevede, nic neřekne a každý díl je v podstatě stejný. Je to jako by divák šmíroval výsek života nějakých lidí a vůbec nic o nich nevěděl. Závěry jednotlivých dílů jsou dost otevřené, takže diváku, domysli si, jak to pokračuje. Kdybych si přesto měla vybrat nejlepší díl, tak pro mě by to byl čtvrtý díl Sandra. Tahle epizoda mi přijde od těch ostatních trochu odlišná, není tak úplně o hledání lásky, ale spíš o hledání sama sebe.
Líbí se mi nenásilné propojení všech dílů. Nickova dcera Lorraine je kamarádkou Karen, Michelle je sestrou Nickovy milenky, Hollyin milenec je manžel Sandry, Karen je dcerou Adriana.
Ovšem pokud byste podle názvu hledali příběhy plné lásky se šťastným koncem, radši zkuste jiný seriál.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Once upon a time
Na začátku mě Once upon a time vůbec nebavilo, Jennifer Morrison osobně moc nemusím, navíc mi tady připadá ve srovnání s Lanou Parrillou stará a naprosto nevýrazná. Postupně si mě ale seriál získal, sice s menšími výhradami, ale získal.
Pohádky i pohádkové charaktery jsou trochu jiné, než na jaké jsme zvyklí. V pohádkové říši se totiž může stát cokoliv. Kladné postavy ve většině seriálů bývají nudné, což se o většině kladných postav tady říct nedá. Taky záporné postavy nejsou až tak jednoznačně záporné a to mě na tomhle seriálu baví.
Mě nejvíc zaujal pohádkový příběh Kráska a zvíře. Sněhurka taky není špatná, ale vůbec mě nebaví reálný příběh Davida a Mary Margaret. Mary Margaret je na mě moc milá, a to ne v dobrém slova smyslu. Pořád jenom zírá tím svým unylým výrazem a každému všechno odpustí. Taky David ve Storybrooke se vybarvil jako totální slaboch, což mi docela ničí jeho pohádkový charakter. Celkově mám radši ty díly, které se netočí kolem Sněhurky, Krasoně a Emmy, protože je to pořád dokola, až mi ten jejich vztah ve Storybrooke připadá jak srdceryvná telenovela.
Hlavním tahákem tak pro mě jednoznačně zůstává pan Gold alias Rampelník, kterému výborně sekunduje Regina alias Zlá královna. Mojí nejoblíbenější postavou se ale postupně stala Regina. Naprosto chápu, proč chce, aby Sněhurka trpěla a její příběh neměl šťastný konec. Pro Reginu bych si ale nějaký ten šťastný konec přála. Navíc s jablkem v ruce působí jako evil sexy bitch:-)
Co mi hodně vadí, je malý otravný pidižvík Henry, který mě irituje díl od dílu víc a víc. Přemoudřelý, dokonalý, pro mě je k nesnesení. Osobně bych ho klidně oželela, ale chápu, že ve vztahu Emmy a Reginy hraje důležitou roli.
Pohádkový svět mě zaujal víc než ten reálný. Realitu bych čekala reálnější. Připadá mi to jako černobílý Pleasantville a pořád jsem čekala, až se to víc vybarví. Nicméně propojení obou světů nepůsobí násilně a všechno plyne tak nějak poklidně. Překvapilo mě, že tvůrci mají odvahu zabít jednu z nejoblíbenějších postav seriálu. Bohužel některé díly jsou značně rozvleklé a celá dynamika se vytrácí. Po technické stránce je vidět nižší rozpočet, což je docela škoda, ale vzhledem k pohádkové atmosféře a samotnému příběhu mi to tady tolik nevadí. Líbí se mi i to, že tvůrci v každém dílu odhalují nové střípky skládačky, které do sebe v posledním dílu pěkně zapadnou a které nám ukážou celý obraz vztahu mezi Reginou a Sněhurkou.
Zvědavost a touha dozvědět se, jak to vlastně celé dopadne, a jestli Emma uvěří, mě u seriálu dokázaly udržet celou sérii. Konec byl rozhodně zajímavý a já se těším na další sérii.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 17 lidí
North & South
Nenechte se zmást tím českým názvem, který evokuje nějakou latinskoamerickou telenovelu o otrokářích, North & South je další klasický kousek z produkce BBC, tentokrát od Elizabeth Gaskell. Zjednodušeně se dá říct, že se jedná o romanci ve stylu Pride and prejudice s určitým sociálním přesahem, která se odehrává v průmyslovém městě Milton na severu Anglie v 19. století, kam se Margaret se svou rodinou přestěhuje ze slunného jihu.
K tomuto seriálu mě přitáhl Richard Armitage, který mě zaujal už jako John Porter ve Strike back. Nemůžu říct, že by jeho Thornton překonal Darcyho Colina Firtha, ale moc mu k tomu nechybí, taky se na něj dobře kouká a skvěle vystihl všechny polohy Thorntonova charakteru. Na začátku jsem si myslela, že Margaret snad dostane od Thorntona pěstí mezi oči za to, že mu bez dovolení vlezla do přádelny:-) a na konci osobně iniciuje vznik závodní jídelny pro dělníky. Margaret v podání Daniely Denby-Ashe tu jižanskou krásku nějak nevěřím. Jasně je hezká, ale že by to byla až tak výjimečná krasavice, jak o ní mluví, se říct nedá. Co se mi ale na Margaret líbí, jsou její vnitřní emoce, pořád se tváří stejně neutrálně, ale Daniela Denby-Ashe to dovede podat tak, že divák ví, že daná postava všechno prožívá uvnitř, jen to nedává navenek najevo. Oblíbila jsem si i Sinéad Cusack jako Thorntonovu matku, užívala jsem si ty scény matky a syna, kdy mezi nimi plno věcí zůstává nevyřčeno, ale je naprosto jasné, že se mají rádi.
Vizuálně a hudebně je seriál velmi působivý, zejména scény z prvního dílu, kdy Margaret píše dopis své přítelkyni o Miltonu, o tom, jak viděla bílé peklo a kamera zabírá dělníky v přádelně a procházejícího Thorntona v černém obleku a všude kolem poletuje bavlna. Prostě krása.
Je to dobré ztvárnění společenských rozdílů, zvyků mezi severem a jihem. Postupně se ukazuje, že nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Žádná prvoplánová romantika s krásnou krajinou a slunečným nebem se tu nekoná. Milton je šedé, hnusné město plné poletující bavlny se stávkujícími dělníky. Seriál obsahuje pro mě i jedny z nejromantičtějších seriálových scén – odjezd Margaret v kočáře ("Look back, look back at me.") a znovushledání Margaret a Thorntona na nádraží.
Někomu se možná nebude zdát ten uspěchaný konec, ale mně se líbil. North & South je pro mě srdcová záležitost, čím víckrát ten seriál vidím, tím ho mám radši.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí