anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
The Take
Přelom 80. a 90. let, londýnská drogová scéna, rodinka k pohledání, tak by se dal jednoduše shrnout seriál The Take. Strašně mi to připomíná Trainspotting říznutý Kmotrem.
Seriál má krásné úvodní titulky, takové depresivně plné života:-). The Take se zaměřuje hlavně na vztahový propletenec jedné kriminální rodiny, ale ani o vraždy, znásilnění a mlácení jakéhokoliv druhu není nouze. Všechno je vykresleno tak reálně a působí tak odporně, přesně tak, jak by ve skutečnosti mělo.
Freddie je megahovado nejvyššího kalibru, které má neustále šílený psychotický výraz. Jeho manželka Jackie je po letech s Freddiem chodící paranoidní troska. Jackiina sestra Maggie je manželkou Freddieho bratrance Jimmyho, který raketově postupuje po kariérním žebříčku londýnského podsvětí. To jsou čtyři hlavní postavy příběhu odehrávajícího se během 10 let, který je brutální pro všechny zúčastněné a který graduje až k jedinému možnému konci. Už od prvního dílu je jasné, že seriál nemá žádnou jednoznačně sympatickou postavu. Všichni jsou svým způsobem alespoň trochu zvrácení.
Na dětech hlavních hrdinů byla krásně znázorněna neschopnost vymanit se z rodinného prostředí, neschopnost změnit zažité návyky, což ještě víc posiluje ten tíživý pocit, že není úniku. Všichni se neustále motají v kruhu. Kdo není zločinec, tak buď se zločincem randí, nebo alespoň zločincovi v jeho práci pomáhá.
Celá Jimmyho proměna mi přišla zajímavější než nezvladatelné Freddieho záchvaty vzteku, které ve většině případů končily v kalužích krve. Ne, ne, Jimmy je mnohem sofistikovanější zločinec, který ale nakonec není o nic lepší než Freddie.
Jak je u Britů zvykem, seriál má výborné herecké obsazení. Tom Hardy v roli Freddieho naprosto exceluje. Už i v Cape Wrath hrál takového podobného pošahance a je jeden z těch herců, kteří na mě působí vyšinutě i ve skutečnosti. Ostatní mu velmi zdatně sekundují, obzvlášť Kierston Wareing jako Freddieho na alkoholu a lécích závislá manželka, která i přes všechno, co jí Freddie provádí, od něj není za ta léta schopná odejít. Tyhle dvě postavy jsou přesně tak nesympatické, jak mají být.
Co mi trochu kazí dojem, jsou chvílemi nepřehlédnutelné náznaky dalšího děje. Ze začátku mi taky vadila určitá schematičnost postav, ale nakonec mě každá z nich nějakým způsobem překvapila. Během 10 let nikdo z nich neměl žádné potíže s policií?
I přes všechny výhrady u mě převládá nadšení. Já tyhle seriály naladěné na temnou notu prostě miluju. The Take je pro mě jedním z nejlepších britských dramatických seriálů.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Thorne: Sleepyhead
Thorne: Sleepyhead i Thorne: Scaredy cat jsou vcelku povedené detektivky podle knihy Marka Billinghama. Ani jednu z knih jsem nečetla, takže nemohu posoudit, do jaké míry se seriál liší od své knižní předlohy.
Thorne je další z řady detektivů s vynikajícím instinktem, který touží dělat dobré věci, ale je pronásledovaný démony minulosti. Není to žádný excentrický génius, ale obyčejný, někdy očividně natvrdlý chlápek, který si věci řeší po svém.
Všechny tři díly Thorne: Sleepyhead si udržují solidní úroveň. Za pomoci flashbacků se divák dozvídá, jak Thorne vyřešil případ, který ho proslavil, a jak daný případ souvisí s tím současným. Thorne zjišťuje, že jeho propojení s případem je daleko větší, než si kdy myslel. Samotný příběh je zajímavý, takový zvrácený (myšlenka "uzamčení" je prostě děsivá plus to příšerné křupnutí páteře).Motiv vraha vychází najevo postupně, někdo by mohl říct, že až příliš pomalu. Chválím ten nepříliš častý způsob vražd, protože smrt byla nakonec z mého pohledu pro oběti ten lepší výsledek. Alice ovšem takové štěstí neměla, a proto je jako potenciální svědek nucena spolupracovat s policií. Myslím, že se docela podařilo do příběhu zakomponovat myšlenky Alice, takže celou dobu víme, jak se cítí, a zároveň to nepůsobí rušivě.
Nějak mi ale do příběhu nezapadal vztah Thornea a té doktorky. Přišlo mi to až příliš nuceně našroubované, obzvlášť když ještě přidali její dceru. Taky mi trochu skřípe identita vraha, teda trochu hodně:-). Závěr byl přinejmenším zvláštní (ano, myslím to s tím jazykem, je to vůbec anatomicky možné?).
Další tři díly se věnují jinému případu Thorne: Scaredy cat. Tenhle příběh o spolupráci dvou sériových vrahů se mi zdál o něco lepší než ten první. Podle mě je ucelenější, logičtější a s lepší pointou, a ačkoliv je v podstatě velmi jednoduchý, je poutavý a nechá diváka až do konce na pochybách, jak to vlastně celé dopadne.
Tvůrci opět pracují s flashbacky. Konečně dostává víc zaslouženého prostoru i Aiden Gillen jako moje oblíbená postava Phil Hendricks. Thornovi do týmu přichází nová posila Sarah, kterou hraje Sandra Oh, a tahle postava je mi šíleně nesympatická. Protože je dost důležitá, tak mi u ní vadí, že postrádá jakoukoliv hloubku, vůbec nevíme, proč dělá to, co dělá. Není zde žádná zmínka o doktorce z předchozích dílů, což mi teda nevadí, ale bez jakéhokoliv vysvětlení to působí zvláštně.
Thorne: Sleepyhead i Thorne: Scaredy cat jsou dobré kriminální příběhy, které sice nepatří mezi ty nejlepší, ale určitě stojí za zhlédnutí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Dirk Gently
Dirk Gently je buď šílený génius, nebo geniální šílenec. Pracuje jako holistický detektiv, a tudíž věří, že všechno souvisí se vším. Samozřejmě musí mít průměrně inteligentního parťáka Richarda, kterému ztrpčuje život, co to jen jde. Dirkova nemesis DI Gilks taky není vůbec špatná postava. Škoda, že dostane větší prostor až v posledním dílu.
Na první pohled to vypadá na další kopii Sherlocka, ale na druhý je Dirk Gently úplně jiný. Je to jasné, veselé, potrhlé, barevné, není tady žádná pochmurná atmosféra. Potrhlý a šílený, to bude asi nejlepší charakteristika seriálu.
Dirk Gently není jen tak obyčejná detektivka. Jejím autorem je Douglas Adams. Ano, ten tvůrce Stopařova průvodce po Galaxii. Děj seriálu letí dopředu šíleným tempem a člověk nemá šanci napoprvé zachytit všechny narážky a detaily. Divák se taky musí přizpůsobit tomu, že nic nedává smysl a že všechno ovládá totální chaos. Všechny případy končí naprosto absurdně. Kam až může vést pátrání po ztracené kočce nebo po stalkerovi?
Dirkova schopnost každému vnutit fakturu za své služby nebo způsob získávání klientů jsou obdivuhodné. Takový menší strýček Skrblík:-)
První dvě epizody jsou ohledně šílených nápadů lepší, ty zbylé dvě už jsou takové normálnější. Dirk nikdy nesleduje přímou linii vyšetřování, vždycky je u jeho práce plno odboček a hlavní případ vyřeší jen tak mimochodem. Bohužel některé nápovědy jsou až příliš očividné, zejména v příběhu o sledování Pentagonem. Taky Richardova přítelkyně bez vysvětlení chybí v polovině dílů a přitom její pošťuchování s Dirkem je zajímavé.
Dirk Gently je seriál, který já osobně řadím do kategorie těch hodně zvláštních seriálů, které ovšem stojí za vidění, a vzhledem k tomu, že má pouhé čtyři díly, tak jeho sledování ani nezabere moc času.
Poznámka na konec: Moc se mi líbí Richardův notebook se symbolem hrušky. Žádný Apple, teď letí Pear:-)
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Revenge
Po všech oslavných ódách na tenhle seriál, jsem se rozhodla, že mu dám šanci. Díl za dílem jsem čekala, až mě ten zázrak praští do očí, ale kde nic, tu nic. Revenge je pro mě průměrné americké drama z prostředí bohatých lidí. Ovšem pozor, průměrné neznamená špatné.
Seriál táhne hlavně herecké obsazení a je to právě Madeleine Stowe jako Victoria Grayson, která seriál povznáší nad tuctové drama bohatých lidí. Victoria se nikdy nevzdává a vždycky dostane to, co chce. A kdo by nemiloval její dárek k zásnubám Emily a Daniela?
Největším záporem Revenge je pro mě hlavní hrdinka. Problém je, že Emily VanCamp její pomstychtivou mrchu vážně nevěřím. Na to, že má jít o chladnokrevnou dobře naplánovanou a provedenou pomstu, se Emily v některých chvílích až příliš citově angažuje, což ji teda v mých očích trochu zlidštilo, a ačkoliv mně teda Emily k srdci nijak nepřirostla, postupně se propracovala z naprosto nesympatické osoby jenom na průměrně nesympatickou:-) Na začátku jsem čekala seriál z pohledu bezcitného zloducha a opět dostanu chudáka, který je vnitřně rozervaný a který řeší koho mít rád a koho ne. Byla bych ráda, kdyby Emily i do budoucna začala projevovat víc emocí, takhle na mě působí strašně studeně a odtažitě, a přesně tak na mě působí i celý seriál.
Taky mi dost vadí nevysvětlené věci jako, jak dostala tu psycholožku do kontejneru, jak se vloupala do kanceláře toho makléře bez toho, že by jí někdo viděl atd. Schovávat důležité informace v dřevěné krabici pod podlahou je taky nápad hodný génia. To samé se dá říct i na to, že si pouští videa ze soudního procesu nebo čte složky o svém otci bez zatažených závěsů nebo zamčených dveří. Ovšem proměna Masona Treadwella na naprostého antigraysonovce se Emily vážně povedla. Doufám, že ho ještě uvidíme.
Na můj vkus je to trochu moc jako soap opera, která může trvat donekonečna, stačí jenom přidávat padouchy, kteří ublížili otci Emily. Situace ohledně Charlotte a Tylera je v podstatě jasná od okamžiku, kdy se oba objevili na scéně. Mnohem víc by mě překvapilo, kdyby zavražděná osoba byla skutečně tou, na kterou to vypadá, ale to ne, kladná (nebo spíš ne úplně záporná) postava přece nemůže být zavražděná, ta může být jen nespravedlivě obviněná z vraždy.
Revenge by se mi pravděpodobně líbil víc jako jedna uzavřená série. Po finálové epizodě se mi to zdá až příliš zamotané a asi by mě nepřekvapilo ani to, kdyby Emily nakonec nebyla ani dcerou Davida Clarka, ale nějakého parádního zloducha.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 24 lidí
Morden i Sandhamn
Morden i Sandhamn nemá nic – žádné napětí, žádný pořádný příběh ani žádné sympatické postavy, jenom se táhne, no možná spíš plazí.
Vidím to tak, že knižní předloha bude zřejmě lepší než seriál. Jako průšvih mi připadá hlavně to, že romantický příběh zcela převažuje nad policejním pátráním po vrahovi. Odhalení samotného vraha a jeho důvody pak po třech dílech působí jako špatný vtip.
Policejní jednotka má zřejmě největší koncentraci blonďatých policistů na světě. Krásná švédská krajina tady bohužel nezakryje nedostatky samotného příběhu, který pravděpodobně i vinou herců působí strašně sterilně a nuceně. Už v prvním dílu mi začal vadit hlavní hrdina Thomas a veškeré jeho jednání. Jestli chtěli tvůrci vytvořit zmučeného hrdinu, mohli se inspirovat třeba u sockoidního Wallandera nebo u sympaťáka Brodieho. Thomas je takový nijaký, což zřejmě nebyl záměr, ale bohužel to může u diváka vyvolat lhostejnost k dalšímu vývoji příběhu. Naproti tomu Nora působí jako z jiného světa, jak pořád bezstarostně pobíhá s dětmi po pláži, nebo jezdí na tom svém kole a aktivně se bez problémů jako civilistka zapojuje do policejního pátrání. Jejich milostný vztah mi přišel místy docela podivný.
Seveřané by nikdy neměli pořádat rodinné oslavy, protože s sebou snad vždycky přináší větší či menší rodinnou katastrofu:-), obzvlášť pokud se lidé tváří, že jsou šťastní a mají všechno, co kdy chtěli. Na prarodiče diskutující na lehátkách na pláži o tom, zda ohlásit policii, že si jejich malá vnoučata hrají s nalezenou lidskou kostí, nelze zapomenout.
Pokud by někdy nějaké skandinávské dílo mělo happy end, asi by nastal konec světa:-) Protože mám ráda severské filmy, seriály a literaturu, tak to říkám velmi nerada, ale Morden i Sandhamn za moc nestojí.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Are you there, Chelsea?
Are you there, Chelsea? nedává smysl ani jako název (to zkrácení názvu považuju za velkou chybu, "Are You There, Vodka? It's Me, Chelsea" zní prostě líp), ani jako seriál.
Sexuchtivá věčně v lihu naložená barmanka, upjatá sestra, spolubydlící na úrovni mentální retardace, ne, Are you there, Chelsea? vážně není nic pro mě. Přetrpěla jsem to jenom kvůli Lauře Prepon a vzpomínkám na That ´70s Show, ale vidět Donnu oblizovat Feze na mě zanechalo neblahé psychické následky:-)
Podle mě je největším problémem to, že jenom na samotném party girl postoji není možné takovým způsobem vytvořit a udržet pohromadě celý seriál. Většina vtipů mi vůbec nepřišla vtipná, dokonce ani úsměvná, skoro bych řekla, že jsou snad z poslední cenové kategorie. Dalším problémem jsou postavy, protože všichni kromě Chelsea, která na mě navíc působí strašně nesympaticky, jsou naprosto nevýrazní, v podstatě dělají jenom nepodstatné křoví.
Všechno v seriálu vypadá naprosto nuceně jenom proto, aby tvůrci asi do 20 minut stihli narvat co nejvíc vtipů. Místo alespoň nějakých dialogů mezi postavami je tu jen ten smích reagující na rádoby vtipné věty ve formě: věta – pauza na smích – věta – pauza na smích, a tak pořád dokola. Navíc se seriál omezuje na stále se opakující narážky na sex a alkohol, které postupně začnou otravovat.
Na závěr musím znovu zopakovat, že mi seriál nepřijde vůbec vtipný. Jednoduše bych Are you there, Chelsea? viděla jako seriál na zabití přebytečného volného času.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
The Company
The Company je výborná špionážní minisérie z dob Studené války. Seriál je tmavý, depresivní, studený, pro někoho možná příliš pomalý a nezáživný. Od The Company nečekejte příliš akčních scén na bojišti (výjimkou je Maďarsko), je to spíš seriál o bojích v zákulisí, který probíhá formou dlouhých debat. Seriál si udržuje solidní rytmus, ale nikam nespěchá, sází spíš na vnitřní sílu hlavních postav.
Líbí se mi úvodní titulky seriálu s textem z Alenky v říši divů. První díl seriálu se věnuje situaci v poválečném Berlíně, druhý maďarskému povstání a invazi v Zátoce sviní, třetí potom pomalému rozpadu SSSR. Druhý díl, ačkoliv akcí předčí zbývající dva díly, mi přišel nejslabší.
Divák sleduje vývoj fiktivních hrdinů na pozadí skutečných událostí po dobu přibližně 40 let od jejich mladických ideálů až po poznání marnosti jejich jednání ve stáří. Agenti CIA ani agenti KGB nejsou prezentováni jednorozměrně jenom jako ti dobří nebo jako ti špatní, obě strany mají svoje ideály a pravdy, za které bojují až do hořkého konce.
The Company má ohromné množství postav, které se rychlostí blesku objeví, aby zase stejně rychle i zmizely. V seriálu se to tak hemží samými informátory, dezinformátory, dvojitými i trojitými agenty, špioni jsou snad na každém rohu. Kdo je přítel, kdo je nepřítel, komu lze věřit a za jakých podmínek, paranoia je v seriálu všudypřítomná.
Sympaticky nesympatický Michael Keaton jako cynik James Angleton zahalený v oblacích cigaretového kouře a Alfred Molina jako realistický Harvey Torriti s drinkem vždy po ruce předvádějí skvělé výkony. Mě ale pozitivně překvapil především Rory Cochrane, kterého jsem dosud znala jenom ze CSI Miami.
Určitě bych k seriálu měla i několik kritických připomínek. SSSR v 50. letech vypadá jak země zaslíbená. Všichni se všude mezi sebou v pohodě vybavují anglicky. Proč museli tvůrci vykreslit Zhilova jako úchyla? Pravděpodobně odkaz na Alenku?
The Company je výborná špionážní minisérie, která rozhodně stojí za zhlédnutí.
"Musíš si pamatovat, o čem to celé bylo. Vždycky to bylo černé a bílé, chlapče, dobro proti zlu. Byli dobří a byli špatní." "A my jsme byli kteří, Harvey?"
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Scandal
Scandal, aneb jak se tvoří pravda. Seriál se točí kolem života a práce Olivie Pope, majitelky firmy zabývající se krizovým managementem, která žehlí velké i malé průšvihy svých klientů ve Washingtonu. Nejsem fanoušek Grey's Anatomy ani Private Practice, ale Scandal mě od prvního dílu baví. Prostě gladiátoři v obleku:-)
Na seriálu mi ale taky pár drobností vadí. Proč ty informace z jednotlivých případů lepí na to šikmé okno? Rovná zeď nebo tabule by asi nestačila. Taky by si tvůrci mohli odpustit nadužívání slovního spojení "leader of the free world", všichni chápou, že prezident Grant je borec, tak proč to neustále zdůrazňovat. Scandal propaguje americký patriotismus, a to docela hodně, ale co se dá čekat od seriálu, kde se velká část odehrává v Bílém domě, takže zrovna tohle seriálu vyčítat by ode mě nebylo úplně fér.
Podle mě Olivia Pope není žádná superhrdinka, která je vždy morálně na výši, jak se seriál diváka chvílemi snaží přesvědčit, ale o to je to lepší. Baví mě ta její proměna z křehkosti v osobním životě do tvrdosti v životě pracovním. V podstatě všechny postavy působí lidsky, v tom je Shonda mistr. Moje oblíbená postava je ovšem Huck. Kdo by to byl řekl, že se z počítačového nerda vyklube tak trochu psychouš. Cyrus je taky hodně zajímavá postava, zatím vypadá, že snad jako jediný přemýšlí o dlouhodobějších důsledcích určitých činů. Jako problematické se mi jeví to, že snad všechny postavy z Bílého domu jsou mnohem zajímavější než zaměstnanci Olivie. Nejméně mi sedla ta zrzavá vyšetřovatelka Abby, podle mě naprosto zbytečná postava, a Quinn, jejíž jediná funkce je zírat s otevřenou pusou na Olivii. Doufám, že se z ní snad něco vyklube v další sérii.
Scandal je chvílemi pro mě až neuvěřitelně emoční seriál. Taky musím zmínit to sexuální napětí mezi hlavními postavami v určitých scénách, to se vážně povedlo.
V průběhu série se rozvíjí jeden hlavní příběh, který je doplňován případy, které řeší Olivia se svým týmem. Případy jednotlivých klientů mi tak zajímavé nepřišly, očekávala jsem trochu větší špínu a kreativnější řešení. I když má hlavní dějová linka nepříliš originální zápletku, tak nepůsobí vůbec ohraně a velkou zásluhu na tom mají hlavně Kerry Washington a Tony Goldwyn.
Protože má první série jenom sedm dílů, děje se toho hodně a děje se to rychle. Postavy mluví hodně rychle, dialogy jsou často chytře vtipné (miluju "rozhovor" Granta a Cyruse o Grantově slibné spisovatelské budoucnosti:-). Láska, nenávist, přátelství, zrada, napětí, překvapivé zvraty, to všechno je nacpáno v pouhých sedmi dílech.
EDIT: Po 2. sérii zvyšuju hodnocení. Více se mi líbila první polovina série, byla zajímavější a měla větší návaznost na 1. sérii. Konečně se dostalo většího prostoru pro moje oblíbené postavy - Cyruse a Mellie. Taky se víc dozvíme o gladiátorech, hlavně tedy o Huckovi a Quinn, Harrison a Abby opět zůstávají v pozadí do další série. David taky dobře zazářil. Jenže se tu pro mě objevil i určitý problém, v 1. sérii jsem si Fitze nějak zidealizovala a teď se dostavilo vystřízlivění a v té postavě vidím slabocha. Proto mě už taky nebere ta osudová láska mezi Fitzem a Olivií, která mně přijde jako nezdravá závislost.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
The Secret Circle
Jestli si říkáte, že to nemůže být tak hrozné, pak věřte, že může. Nikdy jsem si nemyslela, že velkým problémem mohou být mladí, krásní a sexy herci. Chyba lávky, oni fakt vypadají jak levné kopie Barbie a Kena, které jenom odříkávají naučený text jako básničku na školní besídce. Výjimkou je pro mě Phoebe Tonkin, která si tu svojí mršku Faye jednoduše užívá.
Žádné velké překvapení se v průběhu seriálu nekoná, protože hned na začátku se nastíní kladné a záporné postavy, aby si divák snad nemusel namáhat mozek. Dialogy jsou vyloženě stupidní. Snad úplně všechny postavy jsou duté jako bambus a celkově seriál působí dost sterilně. Jestli má být nějaké napětí mezi Cassie a Adamem, tak já ho vážně nevidím. Možná to bude tím, že pořád musím zírat Adamovi na oči, maskéři se s černou tužkou fakt vyřádili. Já si prostě nemůžu pomoc, ale Adam mi připadá jako úchyl. Obzvlášť na konci, když hladí tu lebku, úchyl jak vyšitej.
Magie. Na seriál o magii je jí v The Secret Circle strašně málo, v podstatě se o ní jenom mluví. Žádný boj dobra se zlem, žádná větší magická akce, jsou to samé vztahy a vztahy pořád dokola a občas si zapálí nějaký ten ohníček, nebo řeknou nějaké cool zaříkadlo typu "lock/unlock", protože nic jiného nesvedou. Celé spoutání kruhu, aneb žádná individuální magie, nebyl moc dobrý nápad.
Na jednu stranu jsem docela ráda, že má The Secret Circle jenom jednu sérii, přeci jenom těch lidí v kruhu je šest, takže si myslím, že v dalších řadách by už to bylo každý s každým, na což teda v posledním dílu měli tvůrci pěkně našlápnuto. Na druhou stranu po nastínění nových dějových linek ve finále mohla být druhá série docela zajímavá.
Abych jenom nekritizovala, tak se mi líbí nápad s černou magií v celém rodu Blackwellů a nápad s dalšími čarodějnickými kruhy a dětmi. Bohužel The Secret Circle měl dost pomalý rozjezd, no v podstatě většinu série, kdy se řešily naprosto zbytečné věci. Ke konci se to o dost zlepšilo a hlavně přibylo akce, ale to už bylo pozdě.
29 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 14 lidí
The New Girl
The New Girl je hodně zvláštní seriál. Je vtipný, ale ne ve stylu házení jedné hlášky za druhou, spíš tak divně vtipný.
Pilot a následující díly mě nejdřív dost zklamaly. Kdyby tam nehrála Zooey, tak bych to asi vzdala. Mužské osazenstvo v podstatě nemělo co nabídnout a Jess mi připadala strašně trapná a otravná, ale buď se seriál postupně zlepšil, nebo jsem si zvykla:-) Každopádně mě New Girl baví.
Jasně, uznávám, že seriál má svoje mouchy. Naivita Jess snad nezná mezí a někdy mi ten její snový život mimo realitu leze na nervy. Humor je občas dost těžkopádný a někdy se může zdát, že v seriálu snad ani není. Nahradit po pilotu jednoho černocha druhým bez většího vysvětlení vůbec není divné, černoch jako černoch. Navíc Winston je pro mě asi nejslabší článek, i když i on má svoje dobré chvilky. Kupodivu mě nejvíc baví Schmidt, který sice chvílemi působí jako totální sexistické hovado, ale snad jako jediná postava ukazuje i svoji druhou stránku a trochu se posouvá kupředu. Potěšila mě i účast Justina Longa, ten jeho učitel byl snad ještě větší pako než sama Jess.
Co dělá seriál seriálem je podle mě to, že The New Girl nikam nepospíchá, nikam přesně nesměřuje, jenom tak pomalu plyne. Divák tak nemá žádná přehnaná očekávání, co by se v budoucnosti téhle pětice mohlo stát. Sice bych brala Jess a Nicka jako pár, ale myslím, že tenhle vztah seriál zatím nutně nepotřebuje.
Každá postava do seriálu přináší něco zvláštního, určitý svůj druh humoru, něco, čím je prostě nenahraditelná, a společně jim to kupodivu funguje docela dobře. Určitě budu s The New Girl pokračovat i v další sérii.
63 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí