anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
24 Hour Catwalk
24 Hour Catwalk je průšvih. Od začátku až do konce.
Líbí se mi původní myšlenka – do 24 hodin vytvořit kolekci tří kusů oblečení. Jenže pak se to všechno zvrtne. Koho by bavilo koukat se na čtyři návrháře, jak pracují? Nikoho. Tak se to musí okořenit uměle vyvolanými hádkami. Aby to bylo ještě zajímavější, do finále se po prvním úkolu dostanou jenom dva. Pak se přidá rádoby drsná porota. Pokud tohle nestačí, tak proč návrhářům nepřidat tým švadlen, který jim do všeho bude kecat. Z původních návrhů po jejich technických zásazích zbude jenom torzo.
Alexa Chung možná rozumí módě, ale pro mě prostě není příjemná moderátorka. Navíc mě vždycky rozhodí ty její nožičky, které snad ve všech botách v pořadu vypadají jak reklama na Osvětim.
Samotný pořad je strašně rychlý. Jasně, základní myšlenka je za 24 hodin jedna kolekce, ale to je ten problém. V každém dílu jsou noví soutěžící, o kterých se divák nic nedozví a nemá šanci je blíž poznat. Takže je v podstatě úplně jedno, kdo vyhraje.
Je dost vidět, že náklady na výrobu pořadu byly nízké. Samotné látky vypadají dost levně a hnusně. Taky mi připadá, že ani porotcům se nelíbí oblečení, které hodnotí. Názory porotců mě někdy nutí přemýšlet o úrovni jejich vkusu. Bohužel ani u jednoho kusu oblečení se u mě nedostavil wau efekt, většina kusů je totiž fakt narychlo spíchnutý hadr.
Soutěžní úkoly jsou dost bláznivé, což je velké plus. Pokaždé mají za úkol zakomponovat nějakou neobvyklou věc (např. dětské plínky, plyšáka, masku klauna, příšerné bombarďáky, nafukovací míč) do svých modelů. Návrháři taky mají pojmenovat své modely, takže se dočkáme perel jako "sexy sex sexy".
Závěr je ve stylu: Gratulujeme. Tady máte peníze a tamhle jsou dveře. Pohyb, pohyb, lidi. Čekáme na další návrháře.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Shedding for the wedding
Přes The Biggest Loser jsem se dostala i k Shedding for the wedding. Devět párů soutěží o svou vysněnou svatbu. Vysněné svatby jsou asi to nejzajímavější z celého pořadu, jdou od klasické svatby přes eko-svatbu po svatbu ve stylu vysokoškolských bratrstev nebo po vzoru Final fantasy. Některé nápady jsou vážně k popukání. Pozitivně hodnotím taky moderátorku – Sara Rue je sympaťačka.
Hubnoucí část je vybrakovaná z The Biggest Loser – vážení v páru, stejné váhy jak pro slony, dvojice trenérů. Pak je tady část svatební, kdy si dvojice nejprve vybírají nezbytné věci na svatbu, o které vzápětí soutěží. Soutěžní úkoly se tady moc nepovedly. Nejvtipnější je hned ten v prvním dílu – taneční soutěž se zvrhla v "běhej co nejrychleji po parketu sem a tam". Taky vzpomínku na chlapy tancující u tyče z hlavy jen tak nevymažu. Ta dvojice, která vyhraje, si danou věc může nechat, i když nevyhraje celou soutěž. Navíc páry, které byly vyloučeny, se v posledním dílu vrací a soutěží o líbánky snů.
Nevěsty jsou typy, které mají svoji svatbu naplánovanou do posledního detailu snad už od malička. Všechno musí být perfektní – šaty, prstýnky, dort, květiny, výzdoba, pozvánky. No a nakonec je tu taková maličkost jako ženich:-) Baví mě koukat na to, jak těm chlapům jsou nějaké kytky nebo výzdoba úplně šumák a jak se přitom snaží tvářit, že je to ta nejdůležitější věc na světě.
Až do Shedding for the wedding jsem nevěděla, jakou roli můžou hrát ubrousky pod talíř nebo návleky na židle pro celý budoucí manželský život:-) Správná odpověď je: velkou. Celých osm dílů je jedna velká nuda, žádné náročné tréninky, neustálé vysvětlování správné výživy soutěžícím, kteří to pořád nechápali, divné soutěžní úkoly. Ani vítězná svatba mě nijak neoslnila.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Eternal Law
Seriál sleduje osud andělů, kteří byli posláni na Zemi pomáhat lidem. Mohli by být policisti, soukromí detektivové, lékaři, ne, jsou to právníci a navíc kdesi v Yorku. Andělé, kteří pracují jako právníci. Jaká to ironie:-) Všechno ale zastiňují andělská křídla, protože andělé vypadají jak vypelichaný kuře.
U Eternal law jsem si nebyla jistá, jestli se mám smát, brečet, nebo co. Nakonec to nebylo nic z toho, jenom totální nepochopení tvůrců. Jakkoliv se může nadpřirozená část zdát zajímavá, tvůrci seriál zabíjí neuvěřitelnou a nezajímavou částí na Zemi. Seriál má prostě plno hloupých a směšných míst na to, aby se dal brát vážně.
Zac a Tom tráví velkou část děje pitím v podstatě čehokoliv, každý díl pak končí jejich rozhovorem na střeše katedrály. Celá existence Hannah se smrskla jenom na to, zda jí Zac podlehne nebo ne. Richard jako padlý anděl se fakt snaží, jeho nekalé praktiky jsou z celého seriálu nejzajímavější. Pak jsou tady hodiny odpočítávající soudný den, kupodivu digitálky v ruské krabičce.
Týden co týden nový případ a k tomu atmosféra Boston Legal s anděly, se fakt lehce okouká. Snad největším problémem Eternal law je to, že nedělá nic obzvlášť dobře – jako právní drama je to slabé, jako nadpřirozené drama je to neuvěřitelné.
Eternal law je pro mě promarněná příležitost. Fakt, že celá existence světa závisí na prvním polibku Hannah a Zaca, měl být v popředí seriálu. Tvůrci místo toho diváka mučí šest dílů nezajímavými právními případy. Navíc souboj Zaca a Richarda v posledním díle by měl vyhrát nějakou cenu za nejtrapnější souboj všech dob – oni se vážně jenom fackujou jako malé holky.
Nejlepší na tomhle seriálu, je herecké osazenstvo. Škoda, že mrhají svým talentem v tomhle seriálu.
Pro mě je Eternal law jeden z mála britských seriálů, který mě vůbec nebavil.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Hidden
Hidden je pro mě příjemné překvapení. Sice první epizoda Hidden je naprostý chaos, kdy jsem chvílemi absolutně nevěděla, co se děje, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit. Pátrání po ztracené osobě, flashbacky do minulosti, politická krize ve Velké Británii. Ale chytrý divák už ví, že všechno souvisí se vším.
Harry Venn je trošku sockovatý právník s kriminální minulostí, u kterého si není nikdo jistý, na které straně zákona zrovna je. Když zrovna nepracuje, rád ujíždí na kokainu nebo spí se svou ex-manželkou. Není to úplně sympaťák:-) Ať už milý chlapík nebo ne, prostě mě přikoval k obrazovce.
Flashbacky v každém dílu odhalují důležitý okamžik Harryho minulosti, ale až do posledního dílu není vidět celý obraz. Děj výborně plyne, záhady jsou dávkovány postupně a v přiměřeném množství, zápletka se rozvíjí. Harry tak zjišťuje, že to, do čeho se zapletl, je mnohem větší, než si kdy vůbec myslel.
Scénář v některých místech dost pokulhává. Občas je až s podivem, kolik náhod Harrymu a Gině v jejich pátrání pomáhá. Pak tu jsou ale chvíle, které mě hrozně baví – Harry udílí rady svému synovi ve vězení, Harry si chce opatřit zbraň ("Já jen, že to není moc dobrý znamení, když tě tvůj právník požádá o zbraň.") a nakonec závěrečný záběr na Harryho.
V závěru zůstává plno nevyřešených otázek, ale kupodivu u Hidden mi to vůbec nevadí, protože si myslím, že jejich zodpovězením by seriál jenom ztratil.
Celkově vzato, Hidden je zajímavý konspirační thriller ze současnosti, který těží především z atmosféry a z vynikajícího hereckého obsazení v čele s charismatickým Philipem Glenisterem.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Death in Paradise
U Death in Paradise mě nadchnul už trailer, měl takový pohodový prázdninový ráz. První epizoda tuhle atmosféru dokázala udržet a ty následující taky.
Death in Paradise je na jednu stranu hodně odlišný od typických syrových britských detektivek, na druhou stranu je tu ale vidět ta samá pečlivost. Je to zářivé, barevné, naprosto nedepresivní, odpočinkové a vtipné. Hlavní hrdina je rozhodně detektiv excentrický génius než detektiv pronásledovaný vlastními démony. Pak je tu lokalita – žádné temné uličky uprostřed velkoměsta, ale slunečný ostrov s písečnými plážemi a jednou policejní stanicí.
Pro londýnského policistu, který je převelen do Karibiku, se ostrov Saint-Marie stává peklem na Zemi. Slunce, pláže, moře, pomalejší tempo, nic z toho si DI Poole neužívá. Ke všemu mu ještě jeho dům okupuje malá zelená ještěrka, která se ne a ne odstěhovat. Ta ještěrka je super:-)
Protože je seriál z britsko-francouzské produkce, objevují se zde snad všechna klišé o těchto národech ("To byla cholera a Francouzi taky a nakonec se vám podařilo zbavit se obou."). V celé první sérii podle mě vyčnívají dvě epizody – první s klasickou záhadou zamčeného pokoje, a třetí, ve kterém žena předpoví vlastní smrt.
Pro jednou jsem taky ráda, že tvůrci vypustili sexuální napětí v týmu. Konečně pár, který vypadá, že se nikdy nedá dohromady. Děj je svižný a hodně často se neubírá tam, kam bych čekala. Případy jsou vystaveny tak, aby byly vyřešeny za jeden díl, ale ten způsob, jak se DI Poole dostane k závěru, mě prostě baví. Jeho dedukce a závěrečné shrnutí jsou dost podobné pracovním postupům Hercula Poirota nebo Adriana Monka.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Inside Men
Inside men je na první pohled seriál o největší loupeži peněz v historii Velké Británie, ale při bližším zkoumání je jasné, že Inside men je něco víc.
Seriál má velmi dobře obsazené postavy, ve kterých excelují snad všichni herci. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách – příprava loupeže a samotné její provedení včetně období, které po ní následuje. Plán loupeže je vypracovaný do posledního detailu, ale všechno se nedá naplánovat, některé věci prostě závisí na náhodě.
John, uťáplý manažer skladiště, Marcus, ne zrovna mozek celé operace:-), a Chris, zaseklý mezi matkou alkoholičkou a otcem ve vězení, to jsou hlavní hrdinové příběhu. Každý z nich má jinou motivaci, jiné morální hodnoty, jiné zázemí, ale je to právě loupež, co je svede dohromady. Inside men taky krásně vykresluje změny jejich uvažování a jejich pochyby během přípravy.
Mě osobně nejméně zaujala Johnova linie. Ano, nejlepším řešením na krizi středního věku je loupež. Co taky moc nechápu je Johnova manželka, která asi musí být tou nejchápavější manželkou na světě. Nejvíc se mi líbil příběh z Chrisova pohledu. Ovšem Marcus a Gina jsou supergeniální dvojka, takové školácké chyby snad nedělá ani lupič amatér.
Konec se mi nejdřív vůbec nelíbil, byl pro mě po čtyřech dílech docela zklamáním. Ale po delším uvažování nakonec celé vyústění příběhu tak nějak dává smysl. Každý z nich dostal to, co chtěl.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Sense and sensibility
Na první pohled mě zarazilo, jak je seriál Sense and sensibility neuvěřitelně podobný stejnojmennému filmu z roku 1995 (typově podobní herci, naprosto stejné účesy…). Knižní předloze se ovšem přibližuje mnohem víc.
Už úvodní scéna mi trochu vyrazila dech, ale budiž, je to moderní verze. Pro ty, kterým to hned nedojde, jako třeba mně:-), tak je to zlotřilec Willoughby a Eliza.
Mojí nejoblíbenější postavou tohoto příběhu byl, je a bude plukovník Brandon. Tady konečně dostává zasloužený prostor. David Morrissey jako plukovník Brandon má ale jednu velkou vadu – není to Alan Rickman:-) Být na místě Marianne, Willoughby by vedle něho neměl šanci:-) Willoughby v téhle verzi totiž chvílemi vypadá jako úchyl nabízející malým dětem lízátka.
Je to výpravná podívaná s dobovými kostýmy, příjemnou hudbou a nepříliš známými herci. Tentokrát se mi taky moc nelíbila ani lokalita, ten domek na útesech omývaných mořskými vlnami a ve větru se houpající mušličky mi prostě nesedly. Co mě naopak zaujalo, je důraz na vedlejší postavy – Margaret působí mile a inteligentně, ten malý zrzavý Dashwood mě vždycky rozesmál, jen co se objevil na obrazovce, a k tomu úžasně protivné slečny Steelovy.
Některé scény působí uspěchaně a trochu rušivě, třeba odjezd plukovníka Brandona a pak ten konec. Taky rytířský souboj podle mě působí trochu jako pěst na oko. Je kvůli Marianne? Je kvůli Elize? Těžko říct. A co ty polibky, to se prostě do austenovských románů nehodí. U Jane Austen je to všechno o pohledech, o letmých náhodných dotycích, ne o líbání. Prostě moderní verze. Na druhou stranu se mi líbila scéna na plese v Londýně, kdy plukovník podpírá Marianne, a scéna v kočáře, kdy Marianne říká, že plukovník je skutečný romantik. Taky Edward nepůsobí jako úplný ňouma a jeho společná scéna s Elinor, ve které mu tlumočí nabídku plukovníka Brandona a oni od sebe stojí strašně daleko, je jedna z mých nejoblíbenějších.
Seriál úplně nesplnil moje očekávání. Chvílemi totiž působí Sense and sensibility trochu sterilně. Těšila jsem se na Mariannino přehnané romantizování a Elinor stojící nohama pevně na zemi, což jsem taky dostala, ale v hodně umírněné verzi. Celkově se mi tato adaptace líbila, ale ve srovnání s Pride and prejudice a Emmou mi přijde nejslabší.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Without you
Without you je třídílné britské drama, které se zabývá otázkou důvěry ve vztahu. Jak dobře znáte svého partnera? Je lepší znát pravdu nebo žít v blahé nevědomosti? Má pravdu hlavní hrdinka nebo všichni ostatní? Může tu být nějaké nevinné vysvětlení? Všudypřítomný pocit, že něco není v pořádku, otázky přibývají, paranoia roste.
Ellie se snaží za každou cenu zjistit pravdu, ale ve svém pátrání nepostupuje moc rychle, zároveň se ale stále víc propadá do šílenství. Čím víc se snaží udržet si zdravý rozum, tím víc si okolí myslí, že se zbláznila.
Výběr Marca Warrena do role Grega byla trefa do černého. Se svým vzhledem nikdy nebude působit nevinně. Je na něm prostě něco podezřelého na to, aby byl jenom milující manžel, který pracuje jako účetní. Seriál je jednoznačně hereckým koncertem Anny Friel. Anna Friel podává skvělý výkon jako žena, které se v jednom okamžiku převrátil život vzhůru nohama. Její posun od smutku přes hněv až ke stavu téměř mimo realitu je hodně emocionální.
Rozhovory Ellie a Grega jsou sice trochu klišé, ale pro Ellie představují způsob, jak se alespoň trochu vyrovnat s realitou, a zároveň posouvají příběh pomalu dopředu. Seriál má i hluchá místa, hlavně ve 2. dílu. Chvílemi totiž celé pátrání působí přinejmenším zvláštně. I přesto mě bavilo sledovat, co se vlastně stalo. Ten závěrečný zvrat mě překvapil. Tak nějak jsem očekávala, že to skončí trochu depresivněji.
Poznámka na konec: Takovou noční košili vážně někdo nosí?
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Garth Marenghi's Darkplace
"Něco mu lilo z úst. Prozkoumal svůj rukáv. Krev? Krev. Rudá, vonící po mědi, krev. Jeho krev. Krev, krev, krev…a zvratky", už po tomhle úvodu jsem věděla, že Garth Marenghi je génius a že tenhle seriál je něco pro mě.
Garth Marenghi je nejlepším autorem hororových příběhů, který kdy žil. Pokud nevlastníte některé z jeho knih jako třeba Pozrod, Krab, Černý tesák nebo Ticho, tak honem do knihovny. Kam se na něj podle mě hrabe Stephen King:-)
Darkplace je parodie na akční a lékařské seriály, hororové, romantické a scifi filmy 80. let. Je to vlastně seriál v seriálu doplněný o hluboké myšlenky a postřehy jeho tvůrců, kterými vysvětlují své záměry. Mluví o svém seriálu jako o revolučním dílu, na které se bude myslet jako na klasiku žánru:-)
Výbuch člověka, létající žehlička, sex s obřím okem, skotská mlha, proměna v brokolici – to jsou jen některé z problémů, kterým musí hlavní hrdina - doktor Rick Dagless - každý den čelit.
To je tak špatný, až je to téměř geniální. Špatný obraz, roztřesená kamera, nesedící zvuk, nesmyslný střih, hrozné herecké výkony, hýbající se papírové kulisy, hodně zpomalených záběrů, směšné dialogy. Myslím, že Darkplace obsahuje snad všechno nejhorší, co se v seriálech a filmech 80. let vyskytovalo, a převádí to do něčeho naprosto neuvěřitelně špatného. Vtipy nejsou nějak extra vtipné, dost často se něco nepovede a seriál sklouzává do naprosté trapnosti, ale to jak se Garth Marenghi's Darkplace snaží tvářit strašně vážně a oduševněle, tomu přidává plusové body.
Garth Marenghi's Darkplace je jeden z nejúchylnějších seriálů, které jsem viděla. U tohohle seriálu jsem si taky naprosto jistá, že to není záležitost pro každého. Pokud ale přistoupíte na hru tvůrců, tak si tenhle seriál užijete.
83 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Spy
Spy je pohodový vtipný seriál. Námětem sice může připomínat Chucka, ale přijde mi takový dospělejší. Je to v podstatě komedie o dysfunkční rodině maskovaná za špionážní komedii, přičemž v osobě Tima dochází k plynulému prolnutí obou aspektů.
Hlavní hrdina Tim na začátku vypadá jako naprostý loser. Jeho syn Marcus ho pravděpodobně nenávidí a s exmanželkou závislou na lécích vede bitvu o synovo opatrovnictví. Úplnou náhodou se Tim stane tajným agentem v MI5, o čemž ví jenom jeho podivínský kamarád Chris. Timův nový šéf je totální pako. Téměř všechny postavy jsou vážně pošahané, že ve většině situací ňouma Tim působí jako jediný racionálně myslící člověk.
Mým oblíbencem však není Tim, ale jeho syn Marcus, takový neuvěřitelně otravný chytrý malý hajzlík, a jeho přítelkyně Justine, která ho často musí krotit a je asi jediným člověkem, kterého Marcus respektuje. Vůbec bych se nedivila, kdyby měl pod postelí schovaného Machiavelliho Vládce, protože o tom, jak získat a udržet si moc, toho ví na svůj věk fakt hodně:-) Taky mám ráda Chrisovy jmenovky na uniformě.
Hlavní důraz se klade na komediální stránku, akci tu nečekejte žádnou. Seriál se totiž většinou věnuje Timovu soukromému životu. Na Spy se mi líbí, že není přesycen rádoby vtipnými scénami podkreslenými umělým smíchem, kde má divák skoro povinnost se smát. Tady ten humor není nucený, tak nějak plynule prochází celým dílem. Na dnešní standardy asi bude příliš jemný, ale seriál je i tak zábavný.
A navíc Darren Boyd se zbraní vypadá vážně dobře:-)
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé